Foto: TPCOM

Jakou EU chci?

Bruselské elity přestanou proti vůli občanů budovat evropský superstát a nárůst evropské legislativy se poprvé v historii zastaví nebo alespoň zpomalí. Členské státy budou propojené energovody a zdroje energie budou diverzifikované tak, abychom se nemuseli obávat o energetickou bezpečnost kontinentu. Samozřejmostí by také mělo být jediné sídlo Evropského parlamentu.

Chtěl bych vidět unii méně dogmatickou, méně centralizovanou a podstatně pružnější a otevřenější. Unii, která se lidem zbytečně neplete pod nohy, ale naopak jim umožňuje co nejsvobodněji žít a podnikat.

Respektuji právo členských států na svobodnou volbu, a proto podporuji model „flexibilní“ nebo „vícerychlostní“ Evropy, kde si každý stát zvolí, zda se k určité oblasti spolupráce připojí či nikoli. Jedinou výjimku tvoří vnitřní trh osmadvacítky, který považuji za základní stavební kámen Evropské unie.

Foto: ČNB

Hájit korunu znamená hájit zdravý rozum

Přijetí eura se ještě v době našeho vstupu do EU mohlo jevit jako logický krok. Dnes ale jasně vidíme vrozené vady této měny. Současná eurozóna navíc směřuje k centralizovanému rozhodování v oblasti daní nebo rozpočtové a sociální politiky.

Zastánci eura mluví o dodržování smluvních závazků. Ty ale jako první porušila EU – tím, že do fungování eurozóny zavedla dodatečné mechanismy: fiskální pakt, bankovní unii, evropský záchranný mechanismus. Nic z toho v době našeho původního závazku v roce 2004 neexistovalo. Změní-li vám partner již uzavřenou smlouvu v průběhu jejího trvání, máte i vy právo svůj původní závazek přehodnotit. Proto i já trvám na tom, že náš případný vstup do eurozóny musejí občané schválit nebo odmítnout v referendu. Požaduji také, aby vláda vyjednala pro Českou republiku trvalou výjimku, aby se z přijetí eura stala možnost a nikoli povinnost.

Zóny volného obchodu podpoří český export

Obchod se třetími zeměmi je oblastí, kde evropská integrace postoupila zatím asi nejdále, zahraničně obchodní smlouvy se sjednávají pouze na evropské úrovni. Evropská unie disponuje vynikajícím nástrojem, který se jmenuje Free Trade Agreement. Tato dohoda se uzavírá vždy mezi EU a konkrétním státem a její výhodou je zajištění férových a výhodných podmínek pro obě strany. V případě exportně orientované české ekonomiky to považuji za jeden z našich klíčových národních zájmů, volný obchod vytváří příležitosti pro podnikatele a pomáhá vytvářet pracovní místa.

Foto: Evropský parlament

Stop stěhování do Štrasburku

Poslanci i několik tisíc zaměstnanců Evropského parlamentu se musí každý měsíc na čtyři dny přestěhovat do Štrasburku. Jedna hodina takového zasedání stojí přes půl milionu eur. Takové plýtvání veřejnými prostředky je nadále neospravedlnitelné.

Z původního symbolu poválečného usmíření se Štrasburk stal synonymem vyhazování peněz a absurdity. Byla to právě naše parlamentní frakce, která poprvé dokázala přesvědčit většinu poslanců o nutnosti tento „stěhovací cirkus“ ukončit. O sídle Evropského parlamentu rozhodují členské státy, věřím ale, že se je a především Francii podaří donutit k potřebným změnám.

Foto: JLogan

Moderní, efektivní a úsporný rozpočet

Z evropských institucí se v posledních letech stala obrovská, do sebe zahleděná administrativní mašinerie, která vyžaduje stále více moci a peněz. Evropský parlament má své vlastní muzeum, rozpočet na zbytečnou sebepropagaci nebo více než třicet informačních kanceláří po celé Evropě. Evropská komise živí desítky agentur a projektů. Jejich efekt je nulový nebo sporný, zato kompetence se často zdvojují nebo překrývají.

Jen osekáním zbytečných a zcela nesmyslných položek by Evropský parlament dokázal ušetřit čtvrtinu svých ročních provozních nákladů. Brusel se musí naučit šetřit sám na sobě, a naopak investovat tam, kde to má smysl – například do odbourávání bariér na vnitřním trhu, do energetického propojení kontinentu nebo do vědy a výzkumu.

O růst se nepostarají úředníci, ale vnitřní trh bez bariér

Takzvaný „vnitřní trh EU“ neznamená nic jiného, než neexistenci hranic a překážek pro obchod mezi osmadvaceti členskými státy. Považuji jej za asi největší výhodu, kterou členství v EU přináší. Paradoxně je to ale sama Evropská komise, která – ve spolupráci s federalisty v Evropském parlamentu – potenciál tohoto trhu omezuje nesmyslnými regulacemi. Směrnice o pracovní době, REACH, Směrnice o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, klimatické závazky a nucená podpora tzv. obnovitelných zdrojů – to vše znamená ztrátu bilionů korun ročně.