Polední publicistika s Tomášem Pavlíčkem: Mariánský sloup

Český rozhlas, Z médií

Slavnosti spojené se svěcením mariánského sloupu přihlíželi v Praze na Staroměstském náměstí stovky lidí. Čím událost přitahuje příznivce i odpůrce?

Kolem nedávno vztyčené napodobeniny mariánského sloupu v Praze na Staroměstském náměstí bylo dnes dopoledne rušno. Stovky příznivců sloupu včetně členů katolické sportovní organizace Orel se pod sloupem shromáždili s prapory a stejnokroji. O hodinu později sloužil kardinál Dominik Duka v nedalekém Týnském chrámu bohoslužbu. Mezitím se u Staroměstské radnice sešla skupina odpůrců sloupu vedená europoslancem z ODS Janem Zahradilem s transparenty ‘‘Praha není Vatikán‘‘ nebo ‘‘sloup hanby‘‘. Ti chápou tento akt coby instalaci symbolu jedné konkrétní církve na významném veřejném místě. Kardinál Duka by měl právě v těchto chvílích sloupu žehnat.

My jsme dnes ráno mluvili s europoslancem Janem Zahradilem a zastupitelem za KDU–ČSL Janem Wolfem.

TP: Proč se Jane Zahradile proti sloupu vymezujete? Nepovažujete ho za symbol nějakého smíření,  překonání rozporů z minulosti ať už třeba mezi částí české společnosti a katolickou církví ale i co se týče dalších věcí?

JZ: Stavba imitace sloupu je nepochybně kontroverzním počinem, protože názory na jeho symboliku se v české společnosti liší. Jeden názor zde reprezentuje pan Wolf, který samozřejmě má tu výhodu, že jako zastupitel mohl tu stavbu prosadit. To je názor, který sdílí řekněme katolická církev. Řada protestantských církví naopak v tom sloupu vidí symbol pobělohorské rekatolizace a útlaků. Lidé, kteří se nehlásí k žádné církvi, jako jsem třeba já, v tom spatřují jakýsi habsburský revival, protože ten sloup ve své době opravdu do značné míry symbolizoval monarchii. Takže o nějakém smíření tady nemůže být řeč. Naopak se tímto nešťastným krokem oživily zcela zbytečně spory z minulosti. Tady je prostě škála názorů a ty názory jsou rovnocenné, není možné považovat jeden z nich za názor oficiální interpretace a je zapotřebí se smířit s tím, že žijeme v demokracii a mohou tady zaznívat různé názory. Já ten celý způsob a motiv proč tu ta imitace sloupu – protože nejde o původní stavbu, ale pouhou imitaci – považuji za nešťastnou, protože to je opravdu kontroverzní počin.

TP: Myslíte si pane Zahradile, že ten názor, na který máte samozřejmě právo má velké zastání v české společnosti, když tu bylo řečeno, že podle nejmenovaného serveru velká většina lidé se v anketě vyslovila pro návrat sloupu a také většina zastupitelů ODS se vyslovila pro znovuobnovení mariánského sloupu?

JZ: Tak je to trochu legrační, že tady pan Wolf argumentuje anketou na jakémsi serveru. Kdyby chtěl opravdu zjistit názory veřejnosti na ten sloup, tak by zřejmě nebránil, nebo by souhlasil s vypsáním celopražského referenda. Tam bychom mohli opravdu zjistit ještě před tím než byl celý ten proces zahájen, jak se k tomu Pražané staví a jestli s tím vůbec souhlasí.

TP: Promiňte, že vás přerušuji. Máme tady zastupitelskou demokracii, kterou samozřejmě ODS ctí a její zástupci rozhodli, že ten sloup se tam vrátí.

JZ: Já to respektuji. Respektuji i to, že zastupitelský klub ODS má většinově jiný názor než já. Ona ta celá věc jde napříč politickými stranami, snad s výjimkou KDU–ČSL, najdete odpůrce i zastánce v každé politické straně, jak u sociálních demokratů, tak v ODS. A já tady nereprezentuji ani dnes ani nikdy jindy názor ODS, ani jsem to nikdy neříkal. Já reprezentuji svůj vlastní občanský postoj, ve kterém se scházím s celou řadou lidí, se kterou jinak ideologicky třeba stojím i na jiné straně barikády. V této věci se shodneme a rozhodně to není věc tragická, to je věc osobního přístupu. Já reprezentuji ten názor, který jsem tu už říkal, podle mě v sobě imitace sloupu nese řadu nešťastných symbolik a vzkazů, to je tedy ta rekatolizace pobělohorská a nese v sobě i určité konotace směrem k tomu habsburskému nebo rakousko–uherskému revivalu, který tady, jak v posledních letech sleduji, zažíváme. Čili tyhle názory budou zaznívat i nadále, já myslím, že se musíme o této věci dále bavit, že je možné ty hrany toho sporu nějak ohladit, ale je zapotřebí aby mohly zaznít všechny názory, nejenom ten jeden, který tady reprezentuje pan Wolf.

TP: Vy sám jste Jane Zahradile v jedné z debat napsal ‘‘Je suis Franta Sauer‘‘. Čili ztotožňujete se de facto s vandalským činem, který svého času odsoudil i Národní výbor československý coby historický omyl?

JZ: Tak to byla samozřejmě nadsázka facebookové debaty, ale když mluvíte o tom, kdo to odsoudil nebo podpořil, tak např. prezident T. G. Masaryk odstranění sloupu schválil. Řekl, že je dobře že ten sloup už nestojí. Takže je zapotřebí vidět obě strany jedné mince. Já mohu pana Wolfa i ostatní uklidnit, že nebudu samozřejmě iniciovat žádné vandalské a násilné činy vůči této imitaci. Respektuji rozhodnutí zastupitelstva, ale stejně tak je zapotřebí vycházet z toho, že je tady pluralitní společnost a svoboda projevu, a že tedy i ti, kteří vidí v obnově sloupu negativní konotace a tu negativní symboliku, mají právo na to, aby jejich názor zazněl. Líčit Pražany, kteří v euforii a v tom návalu emocí roku 1918 sloup strhli jako bandu opilců, jak někdy slýcháme, to prostě není správné. Zúčastnila se toho celá řada úctyhodných osobností, zástupců sociální demokracie, zástupců národně socialistické strany, a říká se, že tam byla i nezletilá Milada Horáková. Takže není možné říkat, že to byl jakýsi vandalský čin nějaké chásky. Tehdy to prostře patřilo ke vzniku republiky a takové věci se prostře v důležitých historických předělech stávají. Nebyl to jediný případ. A pokud je někdo chce po velmi dlouhé době, tzn. po více než 100 letech napravovat, tak k tomu musí přistupovat velmi opatrně s citlivě nebo zpětně vyvolá duchy, kteří dávno spali, a teď se znovu budou probouzet.

Rozhovor s Janem Zahradilem si můžete poslechnout zde