Teď nás čeká boj s Německem. Zahradil a vážná slova po britských volbách

Parlamentní listy, Z médií

Po odchodu Británie z Evropské unie, což je po volbách již jistá věc, nás čeká vážný střet s Německem i dalšími státy. Střet o obhájení jádra jako čistého zdroje energie, říká ParlamentnímListům.cz europoslanec ODS Jan Zahradil v rozhovoru, který hodnotí britské volby. Zahradil byl v době voleb přímo v Británii.

Tak tedy, jak jste v Londýně prožíval vítězství svých partnerů z Konzervativní strany? Byli si jistí, že to „urvou“? Například česká média tvrdila, že to bude těsné. Z čeho tak soudila, dle vás?

Sledovali jsme to s pár přáteli v bytě u jednoho z nich nedaleko Westminster Abbey. Samozřejmě to byla u konzervativců velká euforie, které předcházela nervozita do poslední chvíle. Ale v momentě, kdy „exit polls“ ukázaly na obrazovce 368 mandátů, vypukli moji kamarádi v jásot. Nakonec to po spočítání hlasů skončilo na 365, což je stejně nejlepší výsledek konzervativců od roku 1987. A naopak pro Labour Party nejhorší od roku 1935.

Česká média nechci vůbec komentovat. Nechuť mnoha komentátorů z různých mediálních titulů vůči Johnsonovi byla zcela očividná. Ale koho v Británii zajímá, co píší a říkají česká média?

Brexit tedy bude. Proběhne ve variantě, kterou Boris Johnson předkládal neúspěšně parlamentu? A jakým způsobem se výkon brexitu „srazí“ s novou Evropskou komisí?

Ano, Dolní sněmovna zcela jistě schválí Johnsonův „deal“ a Velká Británie tak odejde z EU k 31. lednu 2020. Ale pak nastane ještě „přechodné období“ a dále se rozběhnou jednání s Evropskou komisí o obchodních a dalších dohodách. To může trvat měsíce i roky. Takže datem 31. ledna 2020 ještě nic nekončí. Ale po něm již Británie nebude členem EU.

Ve svém projevu Johnson slíbil Britům, že Británie bude uhlíkově neutrální do roku 2050. Čtenáři, kteří nevědí, že Johnson se snaží být „zelený“, budou překvapeni. V čem bude „zelený“ Johnson postupovat jinak, než jsou plány Evropské komise? A k čemu z toho se vy a ODS hlásíte?

Konzervativní strana „zezelenala“ už za Davida Camerona. Pokračovala v tom i Theresa May. Johnson nemůže toto kormidlo najednou otočit. Chápu to, i když nejsem pro vyhlašování těchto klimatických závazků. Dobrou zprávou ale je, že Velká Británie se postavila po bok České republiky při obraně jaderné energetiky. Bez ní je jakékoliv snižování emisí nemyslitelné. Tady nás čeká ještě střet zejména s Německem, Rakouskem. Ukázalo se to už na poslední Evropské radě. Jádro musíme uhájit.

Zcela upřímně: Kdyby Česko mělo takovou míru ekonomické síly a geografické samostatnosti jako Británie, přál byste si následovat Borise v odchodu z EU? Když na jednu stranu gratulujete Británii k výsledku voleb, které budou znamenat brexit, o czexitu jste zatím ani vzdáleně nemluvil.

„Kdyby“ jsou chyby. Jsme malá středoevropská země, obklopená členy EU, částečně i eurozónou. Do EU vyvážíme 85 % našeho exportu. Británie je naopak ostrov mimo evropský kontinent, pátá největší ekonomika světa, do EU vyváží méně než 50 % exportu. Navíc je navázána na anglosaský svět, na Commonwealth (britské Společenství národů), má křeslo v Radě bezpečnosti OSN. Nedá se to vůbec srovnávat. Czexit proto není realistická politika. Realistická politika je stát si v EU za svým, jako třeba při odmítání uprchlických kvót nebo při obhajobě jádra. Nenechat se zastrašit, neplavat jen poslušně s hlavním proudem, nebát se ozvat. To prosazujme.

Johnson zcela vymazal Nigela Farage. Čím to bylo? V čem Farage selhal?

Farage, to byla strana jednoho tématu. Vyhrál letošní eurovolby, čímž voliči dali jasně najevo, že brexit chtějí. Konzervativci pohořeli, do dvou měsíců vyměnili Mayovou za Johnsona a dnes jsou slavně zpátky. Farage se ještě v předvolební kampani snažil něco takticky uhrát, ale myslím, že by to měl ukončit. Není důvod, aby jeho Brexit Party dál na britské scéně působila.

Když odhlédneme od brexitu: Konzervativci byli kritizováni, že provádějí asociální politiku např. ve zdravotnictví, k čemuž přispělo foto chlapečka ležícího v nemocnici na zemi. Sám Johnson slibuje investice do zdravotnictví a sociálních služeb. Jak je to tedy se „sociálním státem“ v Británii?

Ta fotka, to byla klasická špinavá kampaň. Takových útoků bylo mnoho. Vzpomeňme jen, že sousedé před časem udali Johnsona, když se nahlas pohádal s přítelkyní. Naopak NHS, neboli National Health Service, byla velkým tématem voleb, labouristé strašili lidi, že konzervativci zdravotnictví zničí – ale Johnsonovi se podařilo voliče přesvědčit, že systém pojištění zůstane zachován a bude ještě vylepšen. I tady zabodoval, volby nebyly celé jen o brexitu.

Donald Trump se raduje a slibuje „skvělou obchodní dohodu“ pro Británii. Jakou zahraniční politiku bude Johnson hrát vůči USA, Rusku, Ukrajině, Číně apod.? „Bojovníci proti Putinovi“ u něj pořád hledali nějaké „černé peníze“.

Odchodem Británie z EU se otevírá cesta pro obnovené anglo-americké spojenectví, zejména pokud by Trump za rok obhájil prezidentský mandát. Takový tandem by se mohl stát novým gravitačním centrem geopolitiky a změnit tak globální mocenskou rovnováhu. Na tom by Británie mohla jedině vydělat. Britský postoj k Rusku je tradičně velmi ostražitý, to se určitě měnit nebude. Spíš je zajímavé, jakou pozici zaujme Británie k Číně – jestli tu „tvrdou“ americkou, nebo tu „měkčí“ evropskou. Brzy uvidíme.