Nastal čas, aby se i naše část Evropy dostala ke slovu

EurActiv, Z médií

Chtěli bychom vybudovat střední cestu mezi radikálními eurokritiky a silnými proevropany. Současná situace nám nahrává a evropští voliči by na to mohli slyšet, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz český kandidát na předsedu Evropské komise Jan Zahradil. 

Stál u zrodu Občanské demokratické strany (ODS) a následně i u vstupu České republiky do Evropské unie. V roce 2004 úspěšně kandidoval do Evropského parlamentu, kde působí dodnes. Nyní je Jan Zahradil také prezidentem Aliance konzervativců a reformistů v Evropě a volebním lídrem (spitzenkandidátem) europarlamentní frakce Evropských konzervativců a reformistů. 

Gratuluji k nové pozici spitzenkandidáta evropských konzervativců. Co Vás vlastně motivuje k tomu, že se chcete stát předsedou Evropské komise? 

Stojí za tím celá řada okolností. Jednak jsme si při minulých volbách vyzkoušeli, že když nepostavíme kandidáta (za frakci Evropských konzervativců a reformistů – pozn. red.), tak jsme vytěsněni z veřejné debaty, nejsme zváni do televizních debat, ztrácíme prostor v médiích a tak podobně. Za druhé to byla vůle předvést trochu jiný názor na EU. To, co slyším od protikandidátů, ať je to pan Weber nebo pan Timmermans, slýchám více než 20 let. Jsou to slogany „více Evropy a ještě více Evropy“, a přestože je jeden lidovec a druhý socialista, tak se v názoru prakticky neliší. Došel jsem proto k závěru, že je nutné využít všech příležitostí k tomu, aby na evropské úrovni zazněl jiný hlas, jiná perspektiva, jiná životní zkušenost. Žil jsem 25 let za železnou oponou a vidím svět jinak. Z nových členských států to ještě nikdo nezkusil, přitom nastal čas, aby se i tato část Evropy dostala ke slovu.

Poslední věcí je, že když se podívám na svůj životopis, jsem přesvědčený, že na to mám i profesní výbavu. Rozhodně na tom nejsem hůře než pan Weber z lidovecké frakce, jsem europoslancem 15 let, předtím jsem 6 let spolupředsedal Společnému parlamentnímu výboru přidružení EU-ČR, byl jsem šerpou při jednání o Lisabonské smlouvě a také zástupcem ČR v Konventu o budoucnosti Evropy. Znalost fungování a zkušenosti tedy mám.

Může Vaše kandidatura zlepšit image Evropské unie v našem regionu? Třeba i tím, že při kampani nebudou zaznívat jen silně proevropské argumenty, ale i racionální kritika?

Doufám, že celá debata bude racionální a že se nebude odehrávat jen na úrovni nálepek typu „populisté a antievropané“. Budu razit jinou představu o evropské integraci, jinou než razí Weber a Timmermans, ale nebude to nic destruktivního nebo antievropského. Bude to pozitivní alternativa k tomu, co prosazují oni.

Myslíte si, že Vaše kandidatura pomůže ODS na domácí politické scéně?

Pro kampaň platí poměrně striktní pravidla EU. Domácí a evropská kampaň se spolu nesmí míchat ani finančně, ani pokud jde o grafické zpracování, symboly či slogany. Restrikce je obrovská, kandidáti mají hodně svázané ruce a my samozřejmě budeme postupovat podle pravidel, abychom se nedostali do problémů. Na druhou stranu očekávám větší zájem médií o to, co dělám nebo říkám v Bruselu, což bude mít nepřímou zpětnou vazbu i v ČR. V konečném důsledku to pomůže zviditelnit jak ČR, tak vlastně i ODS.

Co máte v rámci kampaně v plánu? 

Mám jeden konkrétní plán. Kampaň chci odstartovat 28. listopadu v Bruselu, což bude první a jediná akce, která se odehraje do konce tohoto roku. Představím programové priority a své představy o tom, co by měla Unie v budoucnu dělat. Pravidla pro evropskou kampaň jsou ale daleko přísnější, než třeba pro volby v ČR. Skutečná kampaň tedy v podstatě vypukne až v polovině dubna, kdy přestane Evropský parlament pracovat.

Mohla by se ODS stát po volbách do Evropského parlamentu tahounem evropských konzervativců? V souvislosti s odchodem Britů se taková šance přímo nabízí. 

Určitě počítáme s lepším výsledkem, než jsme měli v roce 2014. Rádi bychom volby v ČR ještě jednou vyhráli, stejně jako v roce 2004 a 2009. Při minulých volbách Babišovi k vítězství stačilo 16 procent a 4 mandáty, což je podle průzkumů úroveň, na které se nyní pohybuje ODS.

Jak bude vypadat Evropský parlament po volbách, se teprve uvidí, očekávám ale velké změny a přesuny. Pan Macron vysílá emisary a nakupuje nové hráče do mužstva u liberálů, socialistů i lidovců. Politická krajina bude vypadat jinak a my konzervativci z toho můžeme hodně vytěžit. Byli bychom rádi součástí budoucí parlamentní většiny, abychom mohli ovlivňovat práci Evropské komise a její program. Je jisté, že lidovci a sociální demokraté už nebudou mít v europarlametu většinu, jako měli posledních 20 let. Pro většinu bude po volbách potřeba souhlasu tří frakcí. Je to samozřejmě šance i pro ODS.

Očekává se, že po květnových volbách posílí protievropské strany. Je to podle Vás reálný scénář?

Podíl eurokritických stran v Evropském parlamentu vzroste, ať už se bude jednat o ty hodně radikální, jako třeba strana Marine Le Penové, nebo umírněné, jako jsme my. Nehodláme se ale v budoucnu spojovat se stranami typu Národní fronty. Chtěli bychom vybudovat střední cestu mezi radikály a silnými proevropany. Současná situace nám nahrává a evropští voliči by na to mohli slyšet. Uvidíme, jak se bude vyvíjet situace v ČR. Při pohledu na poslední volby, ať už senátní nebo komunální, jsme viděli propad radikálních stran – komunistů a SPD – ale i neúspěch pana Babiše. Mám pocit, že ODS je teď na vzestupu, chytila vlnu, po které může doplout nahoru. Evropské volby mohou být dalším krůčkem na úspěšné cestě.

Co bude hlavním tématem eurovoleb?

Byl bych nerad, aby to sklouzlo do záležitostí typu migrace nebo něčeho podobného. Bylo by dobré, kdybychom se bavili i o jiných tématech, jako je rozpočet nebo budoucí struktura EU, aby se to neodehrávalo jen na úrovni silných výkřiků a jednoduchých sloganů. Zkrátka, aby se v debatě střetly odlišné představy o architektuře EU pro budoucnost.

V čem spočívá největší problém současné Evropské komise pod vedením Jean-Claudea Junckera? 

Největší problém je, že Komise má nyní ve svém čele člověka, který je všechno jiné, jen ne reformátor. Je to politik na konci své kariéry, sice zkušený, ale není schopen vnést nové impulsy a reformní tah do směřování EU. Pozorovali jsme to po celou dobu výkonu jeho funkce.

A právě Vy toto změníte? 

Pokud se podíváte na tři kandidáty – pan Weber, pan Timmermans a já – je to mladší garnitura, jakási post-junckerovská generace. Pokud jde o názory, oba dva další kandidáty považuji za eurofederalisty, je to jedna politická škola.

Co bude největší výzvou pro Evropskou unii v následujících letech, tedy s novou Komisí a novým Evropským parlamentem?

Výzva bude souviset se strukturálními změnami, které zpružní EU. Často hovoříme o tom, že potřebujeme takzvanou flexibilní nebo vícerychlostní Unii. V tom se střetneme se svými protivníky, kteří uznávají EU, kde všichni postupují stejně rychle jedním směrem. To je ale do budoucna neudržitelné.

Podle Vás je tedy vícerychlostní Evropa východiskem, jak postupovat v budoucnu? Andrej Babiš i předchozí premiér Bohuslav Sobotka tento koncept kritizovali…

Vícerychlostní Evropa je jediné možné východisko. Chtěl bych, aby například vzniklo něco jako unie více národních měn, aby ve smlouvách nebylo zakotveno, že všechny státy musejí mít jednu měnu, ale že jich může existovat více.

Smlouvy o EU by se tedy měly znovu otevřít a změnit?  

Pokud Macron myslí svůj plán integrace jádra EU vážně, tak se smlouvy stejně budou muset otevřít. Není to žádný revoluční požadavek.

Co dalšího by se mělo ve smlouvách změnit kromě již zmíněné úpravy měnové politiky?

Při oznámení své kandidatury jsem již prezentoval tři hlavní priority. První je velký právní úklid, tedy odstranění předpisů, které jsou zastaralé, nepoužívané, zbytečné a představují zátěž. Již dříve to sliboval Barroso (předseda Evropské komise v letech 2004 – 2014 – pozn. red.), nikdy svůj plán ale nedokončil.

Žijeme také v čase protekcionismu a EU má jedinečnou šanci využít příležitosti a stát se globálním lídrem světového obchodu při uvolňování obchodních překážek. Je tu celá řada rozjednaných obchodních smluv, které budou brzy dojednány, například obchodní dohoda s Japonskem vytvářející největší zónu volného obchodu na světě.

Třetí věcí je ochrana vnějších hranic, o které sice mluví každý, ale ve finančních rámcích se na to příliš nemyslí, pouze se přifukuje Frontex a celoevropské agentury. Já to vidím jinak. Pokud Juncker říká, že chce zaměstnat 10 tisíc lidí ve Frontexu, tak já říkám dobrá, ale vymysleme program, který umožní zaměstnat 10 tisíc lidí pohraničním službám Itálie, Španělska a dalším státům. Měli bychom posílit jejich kapacity a finančně jim pomoci, abychom prokázali tolik žádanou solidaritu a zároveň dali najevo, že ve výsledku to jsou právě národní složky, které musí s nelegální migrací bojovat.

Na závěr se nemohu nezeptat na současnou kauzu kolem premiéra Babiše a jeho syna. Poškozuje to podle Vás vyjednávací pozici ČR?   

V souvislosti s kauzou se objevila řada nejasných a dokonce temných okolností, které snižují důvěryhodnost ČR a naprosto degradují důvěryhodnost českého předsedy vlády. Je to příběh jako ze špatného špionážního románu a určitě nám to nijak nepomáhá. Vždy jsem se bránil tomu, aby se domácí špinavé prádlo pralo na evropské úrovni, teď se tomu ale neubráníme, obzvlášť pokud se kauza týká zneužití evropských fondů pro vlastní prospěch. Pod koberec se aféra nezamete a na evropské úrovni bude přetřásána, to je celkem jasné.