„Chci kandidovat na šéfa Evropské komise, způsob volby ale budu kritizovat dál,“ říká pro INFO.CZ Jan Zahradil

Info.cz, Z médií

V roce 2014 systém výběru předsedy Evropské komise, který se opírá o tzv. špičkové kandidáty jednotlivých politických frakcí, odmítal. Před blížícími se volbami do Evropského parlamentu, které proběhnou na jaře příštího roku, ale pravidla hry přijal a chce podle nich hrát. Důvodem je strach ze ztráty prostoru v médiích ve volební kampani, o kterou frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR), do níž patří jeho ODS, v roce 2014 přišla. „Zároveň budeme chtít, aby to byla Evropská rada (národní vlády; pozn. red.) a ne Evropský parlament, kdo v poslední instanci rozhodne o tom, kdo bude šéfem Evropské komise,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ český europoslanec Jan Zahradil. Co dalšího stojí za změnou jeho názorů? Jak Zahradil odhaduje své šance? A jak vůbec bude vypadat složení nového Evropského parlamentu? I o tom v rozhovoru mluvil. 

Jak dnes napsal server Aktuálně.cz, chcete se stát příštím předsedou Evropské komise. K tomu potřebujete získat kandidaturu na tzv. špičkového kandidáta své politické frakce. Ještě před volbami do Evropského parlamentu v roce 2014 jste ale tento systém volby odmítal a kritizoval jako protiprávní. Proč najednou tento obrat?

Systém předvýběru šéfa Evropské komise odmítáme stále. Na tom se nic nezměnilo. Nedomníváme se totiž, že by šéf Evropské komise měl být automaticky vybírán z řad tzv. špičkových kandidátů. Rozhodující slovo by v tom měla mít Evropská rada, tedy členské státy a jejich vlády. V roce 2014 jsme si vyzkoušeli, že pokud se tohoto systému, který tu je, nezúčastníme, tak přijdeme o mediální prostor a možnost prezentovat svůj program. Z tohoto důvodu jsme se letos rozhodli jinak.

Pokud se špičkovým kandidátem naší frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR) stanu opravdu já, tak budu jako součást našeho programu razit tu tezi, kterou jsem teď právě řekl – tedy, že žádný špičkový kandidát není automaticky pretendentem na předsedu Evropské komise, protože o tom musí rozhodnout státy EU.

A není to nefér vůči vašim voličům? Systém špičkových kandidátů pro volbu šéfa Evropské komise je přece postaven na tom, že lidé dopředu vědí, koho budou zvolení europoslanci prosazovat na místo předsedy Komise. I podle toho se mohou voliči rozhodovat.

My pouze využíváme možnosti, kterou nám systém poskytuje. Opakuji, jelikož jsme si to vyzkoušeli před volbami v roce 2014, bylo by nyní netaktické a podle mě i nemoudré, kdybychom se o možnost prezentace našich názorů připravili. Zároveň jako součást našeho programu budeme chtít, aby to byla Evropská rada a ne Evropský parlament, kdo v poslední instanci rozhodne o tom, kdo bude šéfem Evropské komise.

Členské státy na systém špičkových kandidátů pro volby do Evropského parlamentu na jaře roku 2019 zatím ještě nepřistoupily. Těžko odhadovat, jak to dopadne, ale i před volbami v roce 2014 se k tomu příliš neměly, ale nakonec svolily. Očekáváte, že to tak bude i nyní?

Toto úplně nesouvisí s tím, co si myslí nebo s čím souhlasí Evropská rada. Toto je autonomní rozhodnutí Evropského parlamentu. Je ale pravda, že je tu ještě hodně nejasností i v samotných nominačních procesech. Neexistuje jednotná metodika nebo pravidla, jak kandidáta vybírat. To je zapotřební velice rychle ujasnit.

Kde vidíte největší nedostatky?

Není například jasné, jestli kandidáta na šéfa Komise mají vybírat politické strany, nebo politické frakce v Evropském parlamentu, případně oba subjekty. Naráží to i na právní a finanční limity, protože na rozdíl od panevropských politických stran, jako je třeba Evropská lidová strana (EPP; součástí jsou české strany KDU-ČSL a TOP 09; pozn. red.) nebo naše aliance ACRE, které jsou registrovány v Belgii podle tamních zákonů, politické frakce nemohou vést volební kampaň. Na stole je proto otázka, kdo vlastně může kandidáta nominovat a kdo může platit jeho případnou volební kampaň.

Nakolik odhadujete své šance, že byste se mohl stát kandidátem ECR na šéfa Evropské komise?

V září nebo říjnu se dozvíme, kdo všechno o to bude mít zájem. Předpokládám, že se rychle dopracujeme k nějakému systému nominace. Jak už jsem ale říkal, musí k tomu vzniknout jasná pravidla. Nyní nechci předjímat, ale soutěž je určitě zdravá. Myslím, že jako letitý představitel konzervativního a reformního proudu a někdo, kdo frakci ECR v roce 2009 zakládal, určitě nějaké šance mám.

Na kolik si do voleb věříte jako frakce? S tím totiž souvisí i to, jestli do volby šéfa Komise skutečně promluvíte. V současném Evropském parlamentu je politická skupina ECR třetí nejpočetnější, ale odchodem britských konzervativních poslanců kvůli brexitu se značně oslabí. Tím pádem se propadnou i šance na to mít šéfa Evropské komise…

My to nebereme jako soutěž o šéfa Evropské komise, ale jako možnost zviditelnit celou frakci a politickou stranu v politické soutěži s ostatními politickými stranami. Jestliže každá z nich bude mít svého mluvčího nebo někoho, kdo to celé bude symbolizovat, tak to chceme dělat také tak.

A jako tedy vidíte s těmi šancemi vaší frakce po volbách?

V historii Evropského parlamentu minimálně za posledních dvacet let situace nebyla nikdy tak otevřená jako nyní. Zdá se, že tradiční politické formace ve volbách určitě ztratí. Tradiční velká koalice evropských lidovců a socialistů (součástí je česká ČSSD; pozn. red.) přijde o parlamentní většinu, protože obě strany určitě ztratí voliče. Zejména socialisté, tam se dá očekávat velký propad.

Pak je tu také francouzský prezident Emmanuel Macron, který už podle mých informací pilně rybaří ve všech možných rybnících, počínaje Evropskou lidovou stranou přes evropské socialisty až po evropské liberály (ALDE; patří k nim české hnutí ANO; pozn. red.). Ten určitě bude chtít zamíchat kartami. Pak tu jsou rozpadající se euroskeptické frakce opět kvůli brexitu. Některé její strany budou zcela určitě hledat nový přístav. Pro ECR v tom vidím velké šance.

Takže na zánik ECR se připravovat nemáme…

Přežijeme určitě, jde ale o to, v jakém postavení. Myslím, že můžeme směle usilovat o to, abychom udrželi nynější třetí příčku.