Naším ideálem je Evropská unie více rychlostí

Hospodářské noviny, Z médií

Hospodářské noviny publikovaly článek a komentář o evropské politice ODS. Hlavním motivem bylo, že se tato strana pokouší setřást „euroskeptickou“ nálepku, aby přilákala „proevropské“ voliče.

Potíž ovšem nastává hned se zvolenou terminologií. Co vlastně dnes označují adjektiva „euroskeptický“, respektive „proevropský“? Jejich skutečný význam je naprosto rozmlžen, stávají se bezobsažnými. Znamená nálepka „euroskeptický“ to, že dotyčný chce rovnou EU opustit (nebo ji rozpustit), či pouze to, že nesouhlasí s nějakou konkrétní podobou unijní politiky (například se snahou o společnou azylovou a migrační politiku)? A naopak – je ještě „proevropský“ ten, kdo si sice nepřeje Czexit, ale zároveň třeba nechce vstoupit do eurozóny?
Obávám se, že v českém politickém diskursu jdeme opět ode zdi ke zdi, ve stylu „všechno nebo nic“. A tak za „proevropského“ zde platí jen ten, kdo nadšeně přijímá úplně všechny integrační nápady a plány – protože přece musíme být „u stolu“, jinak nám „ujede vlak“ a skončíme v „odstavném pruhu“ (abych použil jen pár nejprovařenějších klišé). Zato „euroskeptikem“ už se stává pro změnu každý, kdo podrobí ten či onen aspekt evropské integrace kritice nebo s ním vysloví nesouhlas. Realita je ovšem košatější a komplexnější, než tento černobílý – či binární – pohled.
Když jsme s kolegy v roce 2001, ještě před vstupem do EU, publikovali „Manifest českého eurorealismu“, spustila se okolo toho vřava. Například sociální demokraté a lidovci nás obvinili z nedostatku evropského cítění a z toho, že podrýváme vyjednávání o členství (komické je, že to tehdy byli lidé jako Buzková, Škromach, Kasal nebo Svoboda, kteří už dávno v politice nejsou). Od té doby se situace posunula natolik, že dnes mluví ČSSD a KDU-ČSL jako my tenkrát. Odpovídá to ostatně názorovému posunu v celé EU, který se nepochybně odrazí ve výsledcích voleb do Evropského parlamentu v roce 2019.
Protože máme náskok, na rozdíl od jiných tento posun nejen vnímáme, ale pracujeme s ním. Loni ODS vydala programový dokument „Silné Česko v Evropě 21. století“, který svým způsobem na zmíněný Manifest navazuje. Jako jeden z jeho spoluautorů si troufám říci, že žádná česká politická strana doposud nepředstavila tak propracovanou strategii českého postupu uvnitř EU včetně konkrétních návrhů. Je jen škoda, že tento program zůstal stranou zájmu médií, přesto že je veřejně dostupný online.
O co jde? Velmi stručně řečeno o to, abychom se v evropské politice vyvarovali obou extrémů: jak naivně nekritického naskakování na každou novou integrační iniciativu ve stylu hesla „ještě více EU“, tak negativistického brblání, že EU stejně zkrachuje a že bychom z ní měli raději včas vystoupit. Tedy: chceme zůstat v EU, chceme být součástí jednotného trhu, společné obchodní politiky, Schengenu. A stejně tak ale nechceme patřit do „tvrdého jádra“ se společnou měnou, fiskální politikou, harmonizací daní a perspektivně také společnou azylovou a migrační politikou či sociálními systémy. Naším ideálem je Evropská unie více rychlostí.
Je to „euroskeptický“ nebo „proevropský“ postoj? Dejte tomu nálepku, jakou chcete. Podle mě je to ale hlavně postoj realistický. Jakkoliv to možná v časech vyhrocených a dramatických rétorických cvičení a ideologických střetů nemusí být populární, někdy platí, že nejlepší cesta je ta „zlatá střední“. Pro českou politiku vůči EU to platí stoprocentně.