Europoslanec Jan Zahradil cestuje tolik, že volno rád tráví zašitý na chalupě

Ekonom, Z médií

Letos už byl v Singapuru, Číně, USA, na Srí Lance a ještě pojede do Ázerbájdžánu, Vietnamu, Pákistánu a možná znova do Číny. To je ročně osm pracovních cest europoslance Jana Zahradila, které dohromady dělají tak měsíc v zahraničí. Bez započítání pobytu v Bruselu či Štrasburku. Takže v době volna nebo parlamentních prázdnin se mu už moc cestovat nechce.

„Zašiju se na chalupu 50 kilometrů za Prahou, v Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko. Čtu si tam, lenoším, chodím na houby nebo jezdím na in-linech, protože poblíž je staré nepoužívané letiště po Rusech i s neporušenými betonovými dráhami.“ Zahradil dodává, že to je místo, kam moc turistů nemíří.

Až se přestane tolik toulat po světě pracovně, má už v hlavě dlouho naplánovaných pár větších cest. „Chci jet autem v USA podél Mississippi od severu na jih, což potrvá tak měsíc. A pak bych rád do kráteru Ngorongoro v Tanzanii.“
Mnoho služebních cest absolvuje Zahradil jako místopředseda Výboru pro mezinárodní obchod (INTA). Podílí se na vytváření obchodních smluv, které Evropská unie uzavírá s jinými zeměmi. „To hodně komunikuji s podnikatelskými i celoevropskými svazy, aby podmínky vzájemného byznysu byly vyvážené a investice v té zemi ochráněné.“

Etiopie: Na svatbě ochutnal syrové hovězí

Na pozvání Člověka v tísni se Jan Zahradil zúčastnil před osmi lety otevření základní školy v Etiopii, kterou tato organizace postavila. Bylo to ve vesnici Fiseha Genet, kam cesta z hlavního města Addis Abeby trvala terénním vozem půl dne. „Neexistují tam dopravní předpisy a vlastně ani cesty,“ říká politik.

Ve vesnici byla mezi domy uplácanými z hlíny škola z betonových kvádrů stejnou atrakcí jako vysoký běloch. „Kolem mě byl stále houf bosých dětí, které mě osahávaly,“ vypráví. Ve vsi dostal krásný dar. „Domorodý etiopský oblek, což je taková volná, polodlouhá pseudokošile a kalhoty, vše velmi barevné v abstraktních domorodých vzorech. Několikrát jsem se do toho i oblékl, třeba když jsem uváděl seminář o rozvojové politice EU.“

V Addis Abebě europoslanec viděl i domorodou svatbu. Nepobyl tam dva dny, co trvala, jen první čtyři hodiny. „Byla tam asi tisícovka hostů a vypadalo to jako cirkusová veselice se zpěvy a tanci,“ přiznává, že nejenom tančil v kruhu kolem svatebčanů, ale také hodoval. „Visela tam stažená kráva a hosté si z ní ukrajovali a to maso namáčeli v koření a omáčkách. Ochutnal jsem také a dobře to dopadlo.“

Jižní Korea: Voják, který není z Koreje, se usmívá

Asi tak před třemi roky zavítal Jan Zahradil jako předseda evropské politické strany Aliance evropských konzervativců a reformistů do Soulu. Tehdy během večeře seděl dokonce vedle tehdejší prezidentky Jižní Koreje Pak Kun-hje, která je nyní ve vězení za zneužití pravomoci veřejného činitele. Působila prý příjemně. „Všiml jsem si, že je tam riskantní být politikem, protože jich mnoho končí v kriminále.“

Zahradil se v době pobytu dostal i do demilitarizovaného pásma mezi Severní a Jižní Koreou. Jde o zónu širokou mnoho kilometrů, ve které ovšem nejsou zbořené baráky, takže státní hranice vede i jedním z nich. „Byla to taková kuriozita. Jednu stranu místnosti střežil voják z Jižní a druhou ze Severní Koreje. Stáli proti sobě, ani jeden s námi nemluvil, měli na očích černé brýle, aby nemohlo dojít k očnímu kontaktu. Zato mezinárodní vojenská posádka, která hlídá, aby nedošlo ke konfliktu, je mnohem přátelštější.“

Podle Zahradila jsou Jihokorejci nervózní, že mají za humny nevyzpytatelný režim. „Byli by rádi, kdyby se napětí snížilo, kdyby se mohly rozdělené rodiny sloučit.“ Právě na základě zkušeností a rozhovorů s Korejci Zahradil fandí současným snahám o denuklearizaci Korejského poloostrova.

Island: Hřbitov skrývá náhrobek šachového velmistra

Před dvěma roky poznával Jan Zahradil s rodinou krásy Islandu, takže prý viděli všechny notoricky známé přírodní úkazy. Ovšem v jihozápadním cípu v městečku Selfoss, kde měli v plánu jen přenocovat, objevili něco, o čem se v bedekru nepíše.

„Navečer jsme se šli projít a já najednou vidím Bobby Fischer Centrum, což byla výstavní síň se šachovým klubem pojmenovaným po slavném americkém šachistovi,“ vzpomíná Zahradil. Právě v Reykjavíku na Islandu porazil Fischer obhájce titulu mistra světa Borise Spasského. „Tenhle zápas století proti Rusku Amerika oslavovala,“ líčí Zahradil.

Později ovšem upadl Fischer v USA v nemilost, vyhrál sice odvetný zápas nad Spasským, ale v Jugoslávii, na kterou Amerika uvalila sankce. Doma mu hrozilo vězení, žil v emigraci, až nakonec získal azyl i občanství na Islandu. Zemřel v roce 2008 a v Selfossu je pohřbený. „Ten hřbitůvek je malý, uprostřed stojí bílý dřevěný kostelík a Fischer má jednoduchý náhrobek hned u vchodu. Hodně to na mě zapůsobilo. Ten příběh světového šampiona, bývalé celebrity, který symbolizoval do jisté míry studenou válku. A zbyl po něm jeden šutr na neznámém hřbitově.“