Apollo Eventim Londýn – 4. 1. 2018

Hudba

BLACK COUNTRY COMMUNION

Apollo Eventim Londýn, 4.ledna 2018

Když  Black Country Communion loni ohlásili „reunion“ a natočili nové album (po pěti letech), leckdo by asi čekal následné světové turné na jeho podporu.  BCC ale odehráli jen dva koncerty začátkem roku v Británii a třetí je v únoru v USA. Takže nezbylo než se za nimi vypravit do Londýna.

Nutno říci, že BCC v koncertní verzi – to je především Glenn Hughes, který vévodí celé show.  To se v první půlce koncertu ovšem projevilo i tím, že ze všech nástrojů byla nejvíc slyšet právě jeho basa. V přebasovaném zvuku se nejen utopily klávesy Dereka Sheriniana, ale semtam i Hughesův excelentní zpěv. To však byla jediná vada na kráse. Hromové bicí Jasona Bonhama naopak zněly plně a  plasticky, na rozdíl od plochého kovového klepání, které se často zvukařům v halách „podaří“. A kytarový virtuos Joe Bonamassa se jako zpěvák výrazně zlepšil, jinak ukázněně tvrdil muziku bez zbytečných sólových exhibic, s pokorou ke struktuře jednotlivých skladeb.  

Ještě zpět k Hughesovi – ten po nejrůznějších experimentech s účesem  zas jednou nasadil image dlouhovlasého hipíka z přelomu 60./70.let, což mu sedí nejvíc. Jeho hlas  lze bez nadsázky označit za zázrak přírody. Co všechno ve svých šestašedesáti  odzpívá a do jak vražedných výšek se pouští, snad přesahuje fyzikální zákony (jeho bývalý kolega z Deep Purple, stejně starý David Coverdale, může jen závidět).  

Skoro dvouhodinový repertoár včetně přídavků byl postaven hlavně na bezejmenném druhém albu z roku 2011 (6 skladeb) a novince BCCIV z loňského podzimu (také 6 skladeb). Z  „jedničky“ (r.2010) zahráli 3 skladby, z třetího alba Afterglow (r.2012) dokonce jen jednu.  Irskými motivy inspirovaný The Last Song For My Resting Place (o houslistovi na Titanicu) přišel oživit na housle a mandolínu host Gerry O’ Connor z legendárních The Dubliners. Dramaturgii postavili BCC na osvědčeném modelu dvě rychlé/jedno střední tempo/jeden ploužák. A předvedli, že jejich pověst hardrockové superskupiny je oprávněná. Přitom hrají „na pohodu“, netrčí z nich žádný mindrák, snaha si něco dokazovat nebo plnit konta. 

Tahle hvězdná parta extrémně pracovitých muzikantů se ted´ zas rozejde ke svým sólovým projektům. Třeba Glenn Hughes pojede už na jaře své sólové „Deep Purple Classic Live“ turné (které tak trochu avizoval i v Londýně, když BCC jako jeden z přídavků zahráli Mistreated). Joe Bonamassa má zase letos naplánované dvě rozsáhlé koncertní šňůry – na jaře v USA a na podzim v Evropě.  Není tedy jasné, zda, kdy a kde je opět uvidíme spolu. Ale pevně doufám, že se tak stane.