Občanští demokraté chtějí hrát v Evropě aktivní roli

Hospodářské noviny, Z médií

Když ODS opustila v roce 2009 Evropskou lidovou stranu (EPP) a založila vlastní konzervativní frakci ECR v Evropském parlamentu, média s oblibou prorokovala, že do půl roku tento projekt zkrachuje. Když se tak nestalo a naopak jsme se v roce 2014 vypracovali dokonce na třetí nejsilnější europarlamentní frakci, tyto hlasy, ač nerady, musely utichnout. Dnes, po brexitu, se tato mediální vlna vrací. Jejím prvním výhonkem je úterní hraběcí rada pana Klimeše, který doporučuje ODS vrátit se do náruče skalních federalistů v EPP. Zapomíná dodat, že to by se napřed ODS musela vzdát svého eurorealistického programu a všeho, co kdy o EU hlásala.

Nejprve je ovšem nutné uvést na pravou míru několik páně Klimešových „fake news“, jak se dnes s oblibou říká. 1. Alternativa pro Německo  (AfD) není členem naší frakce ECR už dva roky. 2. Jako příklad naší nesoudržnosti je uváděno hlasování z roku 2008, kdy naše frakce ještě neexistovala. 3. Strany, o nichž pan Klimeš píše pejorativně jako o „vlámských národovcích“(belgická NVA) a „dánské krajní pravici“(Dánská lidová strana), jsou ve svých zemích nejsilnějšími a vládními politickými formacemi. Marginální a extrémní proudy je třeba hledat jinde, ne u nás.

Pan Klimeš prorokuje naší frakci po odchodu Britů buď zánik, nebo ovládnutí polskou PiS. Ačkoliv to pan Klimeš nemůže vědět, já mohu pouze sdělit, že zájem o členství v naší frakci naopak roste i po brexitu a některé strany (mj. i z EPP) už sondují možnost vstupu k nám po dalších eurovolbách v roce 2019. Je to logické. Poptávka po autentickém reformním hnutí v EU roste zvláště v situaci, kdy na jedné straně stojí bariéra zastaralých a zastydlých „eurofederalistů“a proti nim jiná bariéra tvrdých „euroskeptiků“. ECR má proto nemalý „růstový potenciál“.

A zatímco myšlenka volnější evropské integrace získává stále větší podporu, nám doporučovaní a německou CDU ovládaní eurolidovci jdou zcela opačným směrem. V lednu tohoto roku uzavřeli pakt s liberální frakcí (v českých poměrech tedy TOP09 + ANO), který představuje eurofederalismus nejhrubšího zrna. Zavázali se, že budou usilovat o společné ministerstvo financí, úplnou harmonizaci daní nebo skutečnou evropskou vládu v podobě stávající komise. Toto není v českém ani v evropském zájmu a pod takový program se ODS nikdy nemůže podepsat.

Ještě jeden podstatný argument je třeba dodat: nad europarlamentní frakcí ECR se klene také její střechová organizace, celoevropská nadnárodní politická strana ACRE (Aliance evropských konzervativců). Dnes je rozprostřena od Islandu až po Ázerbájdžán a úspěšně spolupracuje i se stranami na jiných kontinentech, ať jde o severní Afriku, jihovýchodní Asii, nebo republikány v USA. Do jejího vzniku a růstu investovali všichni zúčastnění nemálo energie a politického kapitálu, který rozhodně nemá nikdo v úmyslu rozpouštět ve fúzi s EPP. Mimochodem, česká média, která ráda žehrají, jak se Češi málo prosazují v evropských strukturách, už osm let úspěšně ignorují fakt, že v čele ACRE stojí právě český politik.

Závěrem: Evropskou unii čekají v příštích letech podstatné změny. Současný evropský establishment si to není schopen uvědomit, nedokáže události předvídat ani na ně adekvátně reagovat. Občanští demokraté chtějí naproti tomu hrát v Evropě aktivní roli. Reformní agendu nehodláme přenechat těm, kdo EU dovedli do nynějšího neutěšeného stavu. Právě eurolidovci na něm mají lví podíl. Proto jsou úvahy o našem návratu do jejich rodiny zcela zcestné. K ničemu takovému nedojde.