O tržním statusu pro Čínu zatím v EU není jasno

EurActiv, Z médií

Udělit Číně status tržní ekonomiky kvůli dobrým obchodním vztahům, nebo neudělit kvůli obavám z přílivu levné oceli a dalších výrobků a jejich vlivu na evropský průmysl? Otázce se v EU věnuje stále více politické pozornosti. Zatím ale není jasné, zda a kdy Komise navrhne příslušný legislativní návrh, jehož projednávání pak může trvat měsíce. Výjimka v přístupovém protokolu Číny do WTO vyprší v prosinci.

Ve Spojených státech se vnímá pozitivně, že Evropská unie začala ohledně tržního statusu pro Čínu jednat s předstihem, řekl minulý týden během setkání s novináři v Praze americký expert na mezinárodní obchodní právo Sherman Katz.

Ocenil tak nedávnou výzvu Evropského parlamentu, který po Evropské komisi žádá ochranu pracovních míst a zamezení přílivu levných čínských výrobků. Obavy z něj má významná část evropského průmyslu, který by konkurenci čínských podniků podporovaných tamní vládou nestačil.

V Evropě se přitom z řady míst ozývá kritika, že Komise i členské státy by měly konat rychleji.

„EU má bohužel v celé záležitosti obrovské zpoždění. O rozhodném datu 11. prosince 2016 víme už patnáct let od okamžiku, kdy se Čína v roce 2001 stala členem Světové obchodní organizace (WTO),“ řekl EurActivu český europoslanec Jan Zahradil (ODS, ECR), který je v Parlamentu místopředsedou výboru pro mezinárodní obchod.

Při svém vstupu totiž Čína přijala status netržního hospodářství, a na její vývozy je tak možné uvalovat odpovídající antidumpingové překážky. Po patnácti letech má teď výjimka vypršet a není příliš jasné, jak dál.

Ohrožené Slezsko

„Evropu teď bolí hlava z toho, že by mohl status tržní ekonomiky platit pro Čínu automaticky,“ říká místopředseda představenstva ocelářské firmy ArcelorMittal Ostrava Jan Rafaj.

Právě oceláři patří mezi ty, kdo se snaží udělení tržního statusu Číně zabránit. Asijský obr se potýká s přebytkem oceli, která trojnásobně přesahuje evropskou poptávku. Díky podpoře vlády přitom může vyvážet pod cenou.

Ohroženo kvůli tomu může údajně být až 15 tisíc přímých pracovních pozic v ocelářství a celkově několik desítek tisíc pracovních míst. Mezi ohrožené patří keramický, papírenský nebo sklářský průmysl.

„V ohrožení jsou tisíce pracovních míst nejen v České republice, ale i v ostatních zemích Evropy, kde je ocelářství silným zaměstnavatelem – Polsku, Slovensku, Rumunsku, Francii, Německu a dalších,“ varuje senátor ČSSD Antonín Maštalíř zvolený v obvodě, kde sídlí všechny hutní podniky na území Ostravy.

Na toto téma se podle něj vedou vážné rozhovory například právě s Polskem. Práci pro tisíce lidí je totiž nutné v regionu hledat už teď kvůli útlumu hornictví.

„Potenciálně hrozí v celém Slezsku, že o zaměstnání mohou přijít desetitisíce lidí a nebude jednoduché pro ně připravit náhradní řešen. Vždyť vybudování průmyslových zón, kde by mohli pracovat, trvá řadu let,“ řekl EurActivu.

Automaticky, nebo ne?

Čína očekává, že status tržní ekonomiky získá v polovině prosince automaticky. Podle Pekingu to vyplývá z interpretace přístupového protokolu z roku 2001.

„Na straně druhé jsou tu interní kritéria Evropské unie, která stanovují, za jakých podmínek lze v kontextu antidumpingových řízení uznat zemi za tržní ekonomiku,“ připomíná Zahradil.

„Poslední obsáhlá studie na téma Číny byla vypracována v roce 2008 a Čína tehdy splňovala pouze jedno z pěti stanovených kritérií,“ dodává.

V červenci má Komise zveřejnit výsledky nové studie a související veřejné konzultace. Ohledně tržního statusu pro Čínu by pak mohla předložit legislativní návrh, který následně budou muset schválit europoslanci a členské země.

„To je proces, který může trvat několik měsíců, rok nebo i déle,“ říká Zahradil. Zatím se navíc nemluví o konkrétním datu, do kterého by měla Komise legislativní návrh připravit.

Proto není podle europoslanců času nazbyt.

Demonstrace zabrala

Potenciálně ohroženým odvětvím se v poslední době daří přilákat k tématu větší pozornost. „Když jsme na problém začali upozorňovat někdy v polovině loňského roku, v Česku to bylo vnímáno spíše tak, že tržní status budeme muset udělit,“ vypráví Rafaj.

Situace se podle něj začala měnit zvláště po únorové mezinárodní demonstraci ocelářů v Bruselu.

„Minimálně vidíme, že politici se snaží definovat odvětví, kterých se problém dotkne, a chtějí, aby se našla antidumpingová opatření, která by evropský byznys ochránila,“ říká.

Roli prý sehrála právě i výzva europoslanců, na jejímž zrodu se podíleli také čeští zástupci v Parlamentu. „Chování našich europoslanců napříč politickými frakcemi vnímáme velice pozitivně. Nešlo jen o hlasování, aktivně ovlivňovali postoje svých skupin,“ hodnotí Rafaj.

„Postoj našich europoslanců vnímám vysoce pozitivně a doufám, že i naše vláda – i když nyní spíše vyčkává, což je pro oceláře značně znervózňující – zaujme takový postoj a bude hledat způsob, který bude v souladu s mezinárodními závazky v rámci WTO tak, aby bylo zabráněno dumpingu a subvencím ze strany Číny,“ dodává senátor Maštalíř.

Ne všichni ale vnímají udělení tržního statusu jako jednoznačnou hrozbu. „V posledních dnech jsem spíše zaznamenal pozitivní ohlasy, že nám Čína může přinést významné investory, a tak nám pomoci snižovat nezaměstnanost v našich regionech,“ řekl redakci poslanec ČSSD z Moravskoslezského kraje Ladislav Velebný.

Udělení tržního statusu je podle něj příležitost, jak rozvinout evropské propojení s Východem. „Určitě je důležité, aby nedošlo k tomu, že místo českých výrobků, zde budeme mít všechny výrobky z Číny,“ dodává však.

Postup České republiky

Provádění společné obchodní politiky je v EU delegováno na Evropskou komisi, která drží v rukou veškeré potřebné nástroje.

„V rámci vnitřního trhu EU pak není možné přijímat specifická pravidla, která by byla platná výhradně pro Českou republiku,“ vysvětlil redakci náměstek ministra průmyslu a obchodu Vladimír Bärtl.

Na nastavení obchodněpolitických nástrojů se však všechny členské státy podílejí, dodal.

„Česká republika jako členská země v tomto ohledu rozhodně může být aktivní,“ říká také předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula.

Se zástupci odborů i zaměstnavatelů nyní ministerstvo průmyslu komunikuje o tržním statusu pro Čínu v rámci speciální pracovní skupiny. Výsledky jejích jednání se má na začátku června zabývat tripartita a výsledný materiál by měl následně zamířit i na vládu.

Výstupy studie Evropské komise a probíhající široké konzultace se zástupci českého průmyslu i sociálních partnerů by měly být dostatečným vodítkem pro formulaci pozice České republiky k tomuto tématu,“ říká náměstek Bärtl.

Podle opozičního europoslance Zahradila by ale vláda měla dělat víc.  „Na organizaci pracovních skupin a na vytváření pracovních materiálů je teď již pozdě. Je potřeba vycházet ze skutečnosti, že Čína zkrátka tržní ekonomikou není, protože nesplňuje stanovená kritéria,“ říká s tím, že je nejvyšší čas jednat a nahlas o problému mluvit doma i na mezinárodní scéně.

„Před několika týdny jsme s kolegou Tošenovským (europoslanec ODS Evžen Tošenovský – pozn. red.) zaslali Komisi dopis, v němž požadujeme jednak studii dopadů přímo na ocelářský průmysl v jednotlivých členských zemích, ale také možné scénáře obranných obchodních opatření po prosinci 2016,“ dodává.

Vlastní zájmy

Podle řady názorů by si Evropa měla vzít v přístupu k Číně příklad ze Spojených států, které dosud byly v přístupu k Číně tvrdší.

„USA se nyní účinně brání zavedením dalšího vyššího cla na čínské ocelářské válcované výrobky. Evropa se musí vydat podobnou cestou a ochránit evropský obchod podle jejich vzoru,“ říká Maštalíř.

Zahradil: „Čína zkrátka tržní ekonomikou není, protože nesplňuje stanovená kritéria.“

Antidumpingová řízení přitom v EU zaberou nepoměrně delší čas než ve Spojených státech. „V Evropě trvají 18 nebo více měsíců, zatímco v USA se počítají na týdny nebo maximálně tři až čtyři měsíce,“ uvedl Rafaj.

„Dostáváme se do situace, kdy jsme pro vnější svět otevřenější než ty státy, které považujeme za jedny z nejliberálnějších, jako jsou i USA,“ dodává Středula.

S Američany i jinými partnery by prý měla EU svůj postup koordinovat, zaznívá v debatě.

„Ostatní země, které zvažují udělení statutu tržní ekonomiky Číně, jsou Spojené státy, Japonsko, Mexiko a Indie,“ vyjmenovává Zahradil.

Někteří členové WTO už ale tržní status Číně udělili. „Například Austrálie to udělala spíše z politických důvodů, s úmyslem uzavření obchodních nebo investičních dohod v budoucnu. Brazílie zase deklarovala, že Číně statut tržní ekonomiky uděluje, ale prozatím tak v praxi neučinila a proti levným dovozům se brání dál,“ říká europoslanec.

Každá země tak podle něj pragmaticky sleduje své vlastní strategické zájmy.

„My se musíme chovat podobně. Musíme mít jasnou představu o tom, jaké dopady bude mít rozhodnutí na náš průmysl a na pracovní místa v Evropské unii a podle toho jednat,“ uzavírá.

Zdroj: EurActiv  Autor: Adéla Denková