Sudetoněmecké krajanské sdružení za žádné krajany nepovažuji

Parlamentní listy, Z médií

Co říkáte na účast ministra Hermana na setkání Sudetoněmeckého landsmanšaftu a jeho „přátelskou zdravici“?

Já jsem to opakovaně kritizoval na sociálních sítích. Ministr kultury není soukromá osoba, čili kdyby tam jel jako soukromá osoba nebo představitel KDU-ČSL, tak by to bylo bráno jako vládní účast, ale pokud se nemýlím, a to je ještě třeba zapotřebí zjistit, vláda přijala nějaké usnesení, že tam bude posílat svého reprezentanta každý rok. To já považuji za naprosto nepromyšlený a svým způsobem poškozující krok. Tím celou tuto problematiku posouvá o jedno patro výš. Sudetoněmecké krajanské sdružení je občanský spolek, nevládní organizace, takže nemá co tam jezdit představitel české vlády.

Česká vláda ať jedná s bavorskou vládou, že Sobotka otevírá s bavorským premiérem výstavu, to je naprosto v pořádku, ale český ministr prostě nemá co dělat na schůzi krajanského spolku nebo občanského sdružení. Německý nebo bavorský ministr také nikdy nepřijel na nějaký sjezd Českého svazu bojovníků za svobodu nebo kruhu občanů vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, takže očekávám, že teď by se to mohlo napravit a že by v rámci reciprocity třeba nějaký bavorský ministr zrovna na sjezd Českého svazu bojovníků za svobodu mohl také zavítat, omluvit se tam za předválečné zločiny sudetských Němců.

Není to v Německu bráno jako určitý předvolební boj, nepomáhali jsme někomu trochu nevědomky nebo vědomky?

Naštěstí v Německu je toto zcela marginální téma, které tu velkou politiku nezajímá – maximálně to může zajímat někoho v Bavorsku. Ale já myslím, že to vysvětlení je v podstatě velmi jednoduché. Tady se spousta lidí dvacet let, už od devadesátých let, kamarádí s panem Posseltem, s předním představitelem landsmanšaftu. Pan Herman se s ním kamarádí velice a dlouhá léta a pan Posselt teď jakoby vydává za svoji zásluhu, že landsmanšaft vypustil ze svých stanov zmínku, že bude usilovat o navrácení zkonfiskovaného majetku. A jak jsem pochopil, tak jeho návštěva měla být jakási odměna za to, že to z těch stanov vypustili. To, že to vypustili, je dobře, ale to není nic, zač bychom jim měli tleskat, protože to bylo nevyhnutelné.

Přece jsme věděli od samého začátku, že oni nemají na nic nárok, že říšský majetek byl zkonfiskován zcela po právu a jako záloha na válečné reparace, takže že to teď vypustili, znamená, že se přizpůsobili realitě. My to můžeme vzít na vědomí. Samozřejmě je to dobře, ale neznamená to, že bychom to měli odměňovat nějakými bonbónky v podobě účasti Hermanovy nebo jakéhokoliv jiného ministra na jejich sjezdu.

Další věc, která v těchto dnech resonuje a s tím i tak poněkud souvisí, je to, co se stalo na pietním aktu v Terezíně, kde předseda Svazu bojovníků za svobodu Vodička mluvil i o migrantské krizi a předseda senátu Štěch, hovořící o odpovědnosti Němců, byli napadeni, že se to tam nehodí říkat a že to nebyl projev na správném místě. Co si o tom myslíte?

Já jsem ten projev neslyšel, protože jsem byl v zahraničí, takže jsem to podrobně nestudoval. Všiml jsem si z hedlainu, že tam něco takového proběhlo, ale ten projev jsem neslyšel, ani jsem jej ex post nečetl, takže to nechci nějak moc hodnotit. Spíše bych se vrátil k tomu, co jsem říkal na začátku rozhovoru. Já bych teď doporučoval panu Vodičkovi jako předsedovi Českého svazu bojovníků za svobodu, aby oficiálně jménem svazu poslal pozvání do bavorské vlády, že zve nějakého ministra na příští sjezd Českého svazu bojovníků za svobodu, a uvidíme, jestli někdo přijede. To myslím, že by bylo docela dobré jako takové reciproční opatření vůči návštěvě pana Hermana na Sudetoněmeckých dnech.

V minulosti nikdy nic podobného takto vstřícného z Bavorska nebylo, že by v květnových dnech přijel někdo z Bavorska k nám a poklonil se památce…

Tady to udělali jiní lidé, například spolkový prezident Gauck. Myslím, že i pan Posselt pokládal květiny buďto v Lidicích, nebo v Terezíně, ale vždycky to bylo samozřejmě na úrovni toho nevládního sdružení. A já znovu říkám, že tady jsou určité protokolární zákonitosti v politickém životě a protokolární záležitost velí, aby český ministr prostě nelegitimizoval svojí účastí na sjezdu občanského sdružení některé jejich názory z minulosti. Osobně jsem si s panem Posseltem a sudetoněmeckým krajanským sdružením užil své. Někdy v letech 2002, 2003, když jsme vstupovali do EU, tak oni opravdu hodně škodili, vyvíjeli velký tlak na Českou republiku za účelem zrušení dekretů prezidenta Beneše. Tam jsme tomu kladli velký odbor tehdy ještě s předsedou zahraničního výboru Poslanecké sněmovny, sociálním demokratem panem Laštůvkou. To jsme tam byli taková dvojice, která se opravdu proti tomu tvrdě stavěla. Přispěli jsme k tomu, že všechny ty věci byly odmítnuty.

Já sudetoněmecké krajanské sdružení, když si tedy říkají „krajané“, za žádné krajany nepovažuji.To si myslím, že pan ministr Herman také přehnal s tím oslovením. To jsou prostě občané Spolkové republiky Německo, kteří se ve své době stavěli vůči České republice velmi nepřátelsky. Na vznik samostatného Československa mají také dodnes velmi negativní názor, to se stačí podívat do jejich stanov a různých článků, které publikují na svém webu nebo jinde. Takže já myslím, že toho bylo dost, různé omluvy tu zazněly, divoký odsun, ať již to byl Havel nebo potom česko-německá deklarace z roku 1997, čili nevím, proč do nekonečna, zejména česká strana – teď už je to jenom česká strana – to potřebuje otevírat. Loni to byl Bělobrádek, pak to byla brněnská radnice, letos je to Herman. Na německé straně už o to ani nikdo nestojí, ale tady je pár takových jakoby lidí, kteří si hrají na morální svědomí národa a pořád považují za nutné se tímto způsobem zviditelňovat.

Myslíte si, že ta doba už je dál, že Posselt a jemu podobní nám nemohou být jako „škodiči“ v Evropském parlamentu?

Už ne. To mohu říci z vlastní zkušenosti. V Evropském parlamentu už pan Posselt není, v posledních provolbách už tam ani nebyl zvolen, čili ani na kandidátce CSU nebyl tak vysoko, aby se vůbec do europarlamentu dostal. Což také mimo jiné dokazuje, že v samotném Bavorsku, a to sudetoněmecká agenda není nijak moc vysoko. Kromě toho je nesouměřitelná ta úroveň česká vláda plus německý občanský spolek, takže další věc, která je taková asymetrická, že v posledních letech se to otevírá výhradně z české strany. Ta německá strana to neotevírá. Neustále tu chodí různí usmiřovači a napravovači minulosti a pořád jakoby něco napravují. A tato návštěva pana Hermana to zbytečně zase otevřela, zbytečně se o tom debatuje, diskutuje. Je to uzavřené, mrtvé téma. Vůbec nevím, proč bychom se tím měli dále zabývat, když máme teď v Evropě daleko větší a závažnější problémy.

Neotevíráme tedy tím určitou Pandořinu skříňku, nejitříme emoce, které se uklidňovaly?

Ano, je to prostě zbytečné, nadbytečné, nikdo to po nás nežádá a nechce a samozřejmě že část těch sudetských Němců, taková ta militantnější část, ta to může brát jako nějaké přiznání viny či naší slabosti. Byla to chyba, Herman tam jezdit neměl. Může to teď omlouvat, jak chce. Jestli k tomu Sobotkova vláda dala souhlas, tak já doufám, že zejména voliči a členové ČSSD za to panu Sobotkovi vystaví účet ve volbách. KDU-ČSL, tam to asi nevadí, protože to je strana, která tyto názory zastává tradičně, ale u sociálních demokratů bych očekával, že to nějakou odezvu mít bude, a doufám, že se to nebude opakovat. A opět znovu říkám, nevím, zda je to pravda, ale údajně česká vláda má nějaké usnesení, že každý rok její zástupce by se tam měl vypravit, což považuji za naprostý politický diletantismus.

Máme nějakou analogii, že by něco podobného dělali Poláci či někdo jiný, nebo jsme s tím zas ojedinělí?

Já ty smiřovací nebo vzájemné procedury jsem až zase tak moc nestudoval. Určitě něco proběhlo v Polsku, ale spíše na úrovni církevních představitelů. Stálo by za to podívat se do německo-francouzské historie poválečných stavů. Každopádně každá země má prostě trochu jinou historii vztahů s Německem, takže není důvod, abychom se někde inspirovali nebo kopírovali to, co dělal někdo jiný. Když si vezmete těch posledních pětadvacet let, tak ta strana Sudetoněmeckého landsmanšaftu kulminovala před naším vstupem do EU, to tlačili tvrdě „na pilu“. Když ničeho nedosáhli, tak se to téma začalo pomalu vypařovat. Oni to historicky vlastně prohráli, že žádné majetkové restituce ani majetkové kompenzace nedostali a nedostanou, to je jasné.

Takže to je mrtvé téma, které je dávno za námi a jenom na české straně je pár lidí, kteří za nadšeného potlesku deseti novinářů to budou neustále oživovat. Marginální strana KDU-ČSL, marginální Strana zelených, pražská kavárna a na ni navázaní novináři, a to je prostě všechno. Natropí hluku a kraválu, jako by se tu opravdu něco dělo, přičemž se vůbec nic nedělo.

Zdroj: Parlamentní listy