Smiřovači a omlouvači nechť se smiřují a omlouvají donekonečna – ale sami za sebe

Audio, Český rozhlas, Z médií

„Já jsem přesvědčen, že všechno má svoje meze a všechno má svoje protokolární pravidla. Jestliže česká vláda spolupracuje a vládní úrovni ať už s německou spolkovou vládou nebo s bavorskou vládou, tak je to samozřejmě v pořádku. Pokud český ministr jezdí na sjezd nevládní organizace, tak si myslím, že to v pořádku není, obzvlášť jde o nevládní organizaci, která v minulosti vyjadřovala, řekněme, docela ostré protičeské postoje, usilovala o nějakou majetkovou revizi a i když teď změnila stanovy, řekněme pod tíhou reality, protože je jasné, že všechny ty majetkové požadavky byly neoprávněné, tak mi připadá, že tím česká vláda celou tu problematiku dává o jedno patro výš než si to zaslouží.“

Přepis celého rozhovoru (zdroj: Český rozhlas)

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Ministr kultury Daniel Herman byl o víkendu na sudetoněmeckém sjezdu v Norimberku. Stal se tak vůbec prvním členem české vlády, který na tomto sjezdu vystoupil. Zatímco představitelé bavorské strany jeho návštěvu označují za historickou, od českého prezidenta sklidil kritiku. Daniel Herman je teď hostem Radiožurnálu a Českého rozhlasu Plus. Dobrý den, pane ministře.

Daniel HERMAN, ministr kultury /KDU-ČSL/:
Dobrý den přeji.

Helena ŠULCOVÁ:
Šéf sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernd Posselt na vaši, nebo na adresu vaší účasti v Norimberku řekl, že česká vláda odmítla princip kolektivní viny uplatnění při poválečném odsunu německojazyčné menšiny. Je to správné pochopení vaší návštěvy?

Daniel HERMAN:
Já jsem přesvědčený, že princip kolektivní viny na základě etnického původu musí odsoudit každý soudní člověk, protože přeci to, jestli se někdo narodí jako Čech, Vietnamec, Róm, Němec, Žid, vůbec nic nevypovídá o kvalitách toho člověka, ale teprve konkrétní plody, který ten jeho život přinese, ty potom dělají hodnotu toho konkrétního života. Takže princip kolektivní viny na základě toho, jaké národnosti se kdo narodil, je prostě nepřijatelný.

Helena ŠULCOVÁ:
Dá se chápat ta vaše návštěva v Norimberku a to vaše vystoupení, jako jakási omluva sudetským Němcům za poválečný odsun?

Daniel HERMAN:
Omluva sudetským Němcům je asi silné slovo, ale vyjádřil jsem tam politování nad zločiny, které se staly především ze stran německých nacionálních socialistů vůči českému národu, byla v podstatě, dá se říci, zlikvidována romská komunita, 90 % českých a moravských Romů bylo vyvražděno, byla v podstatě vyvražděna židovská komunita a jak jsem řekl, zločiny proti českému národu, Lidice, Ležáky, to je samozřejmě velmi dobře známé. A vyjádřil jsem také politování nad tím, že někteří z příslušníků českého národa po válce v rámci jakési šovinistické msty právě na základě toho etnického principu, bez hledání viny či neviny způsobili opravdu velice nepěkné věci některým našim tehdejším německým spoluobčanům.

Helena ŠULCOVÁ:
Omluvu vláda nechystá?

Daniel HERMAN:
No já si myslím, že omluva je jaksi silné slovo, protože nemůže se nikdo omlouvat za někoho jiného. Jestliže se omluví ten, komu se stalo nějaké bezpráví někomu, nebo kdo spáchal nějaké bezpráví, někomu, komu, komu bylo spácháno, pak je to samozřejmě v pořádku, ale to jaksi nemůže udělat nikdo jiný. Takže my můžeme pouze vyjádřit politování nad tím, co se v minulosti stalo, ale minulost změnit nemůžeme. Ale můžeme změnit budoucnost. A proto jsem právě do Norimberka jel.

Helena ŠULCOVÁ:
A co to přineslo podle vás ta vaše účast na tom sudetoněmeckém sjezdu do budoucna tedy?

Daniel HERMAN:
Bylo to rozhodně hodnoceno jako průlomový moment. Samozřejmě, že to navazuje už na určitou kontinuitu, řekněme, od slov Václava Havla v roce 1990 přes gesto omluvy sudetoněmeckým antifašistům ze strany tehdejšího premiéra Jiřího Paroubka, vystoupení pozdějšího premiéra Petra Nečase v roce 2013 v bavorském zemském sněmu, v roce 1997 podepsaná česko-německá deklarace, kterou podepsal tehdejší premiér Václav Klaus a spolkový kancléř Helmut Kohl. V loňském roce návštěva vicepremiéra Pavla Bělobrádka v sudetoněmeckém domě a videopozdrav na tomto setkání krajanském. Takže ta moje návštěva byla dalším kamínkem v této mozaice jakési normalizace vztahů vůči našim bývalým spoluobčanům. Prostě žijeme tady ve společném evropském domě. Myslím, že ty věci byly mnohokrát řečeny. Já jsem sám několikrát slyšel ze strany právě sudetoněmecké velké politování nad těmi zločiny, které se ve jménu německého národa ze strany německých nacionálních socialistů vůči českému národu staly. To znamená, že myslím si, že je třeba jít opravdu takovým tím standardním západoevropským způsobem stylu francouzsko-německého vyrovnání, protože výzvy, které na nás společně čekají v budoucnosti, jsou velké a měli bychom tedy ty rány minulosti uzavřít. Ne na ně zapomenout, to nikdy nesmíme, to byly strašidelné zločiny, které se staly, ale nesmíme jimi zatěžovat budoucnost.

Helena ŠULCOVÁ:
Vaši cestu kritizovali komunisté, šéf KSČM Vojtěch Filip vaši účast na sudetoněmeckém sjezdu považuje za skandální, vyzval vás dokonce k rezignaci. Kritizoval vás ale také prezident Miloš Zeman. Přes svého mluvčího vzkázal: „Čeští ministři by se neměli účastnit sudetoněmeckého sjezdu. Jde v podstatě o krajanský spolek a bylo by proto vhodné, aby pozvali třeba Klub českého pohraničí.“ Jak se díváte, pane ministře na tuto kritiku z Hradu?

Daniel HERMAN:
Tak to je něco, co úplně neodpovídá. Já jsem v sobotu mluvil s panem prezidentem přímo, když jsem byl pozván na oběd v rámci oslav 700. výročí narození Karla IV. Měl jsem možnost s panem prezidentem hovořit přímo o všem, o své návštěvě v Norimberku a pan prezident mi řekl: ano, sudetoněmecký Landsmannschaft dal ze svých stanov pryč jakékoliv zpochybňování majetkoprávních jistot občanů České republiky, to je naprosto v pořádku. Takže tady jaksi opravdu nevím, jestli pan Ovčáček neříká něco, co si sám myslí. Ale to co já říkám, mně opravdu řekl pan prezident z očí do očí, řekl mi to před svědky, seděla vedle mě například paní Dagmar Havlová, z druhé strany paní velvyslankyně Lucemburska. To znamená, že to bylo naprosto jaksi před svědky řečeno a já si toho postoje pana prezidenta velmi vážím naopak.

Helena ŠULCOVÁ:
Ministr kultury za KDU-ČSL Daniel Herman. Děkuju moc. Na shledanou.

Daniel HERMAN:
Také děkuji. Přeji hezké odpoledne.

Helena ŠULCOVÁ:
Jan Zahradil, europoslanec za ODS je dalším hostem Radiožurnálu a Českého rozhlasu Plus. Dobrý den.

Jan ZAHRADIL, europoslanec /ODS/:
Dobrý den, doufám, že je mě dobře slyšet, protože jsem poněkud velké vzdálenosti.

Helena ŠULCOVÁ:
My vás zatím slyšíme dobře. Uvidíme, jak to spojení vydrží. Vy jste napsal na Facebooku, že jezdit na sudetoněmecký sjezd byla: „ptákovina“. Proč to byla ptákovina,

Jan ZAHRADIL:
Já jsem přesvědčen, že všechno má svoje meze a všechno má svoje protokolární pravidla. Jestliže česká vláda spolupracuje a vládní úrovni ať už s německou spolkovou vládou nebo s bavorskou vládou, tak je to samozřejmě v pořádku. Pokud český ministr jezdí na sjezd nevládní organizace, tak si myslím, že to v pořádku není, obzvlášť jde o nevládní organizaci, která v minulosti vyjadřovala, řekněme, docela ostré protičeské postoje, usilovala o nějakou majetkovou revizi a i když teď změnila stanovy, řekněme pod tíhou reality, protože je jasné, že všechny ty majetkové požadavky byly neoprávněné, tak mi připadá, že tím česká vláda celou tu problematiku dává o jedno patro výš než si to zaslouží. Nevládní organizace se mají stýkat s nevládními organizacemi, vlády mají jednat s vládami a nemyslím, že je dobré, aby se to promíchávalo.

Helena ŠULCOVÁ:
Na druhou stranu ministr Herman na sjezdu v Norimberku například řekl: „Přijímám slova lítosti nad činy některých z vašich předků v minulosti a vyslovuji hluboké politování z naší strany nad tím, co učinili před sedmi desetiletími někteří z našich předků a co narušilo naše staleté soužití.“ Vy jste také napsal totiž na, v tom Facebooku, že to působí podlézavě. Mě by zajímalo, co je třeba na tom podlézavé, co jsem teď citovala, jestli to zkrátka není jen popis toho, co se na obou stranách dělo?

Jan ZAHRADIL:
Já myslím, že různé pokusy vyrovnat se s tou minulostí už tady byly. Asi takovým nejdůkladnějším z nich byla česko-německá deklarace z roku 97 zmíněná už i ministrem Hermanem a já skutečně nevidím žádný smysl v tom, abychom celou tuto problematiku donekonečna otevírali, když to po nás nikdo nechce, nikdo to po nás nežádá, nikdo nám ani nenaznačuje, že něco takového by bylo zapotřebí a v tom já vidím určitý prvek jakési podlézavosti nebo submisivity té české politické reprezentace. V tomto případě české vlády vůči tomu sudetoněmeckému postoji. Je to zbytečné, je to nadbytečné, nikdo to po nás nežádá, nevím, proč bychom to měli dělat.

Helena ŠULCOVÁ:
Jan Zahradil, europoslanec za ODS. Děkuju moc. Na shledanou.

Jan ZAHRADIL:
Na shledanou.