Jestli může něco vést k vyhrocení konfliktu v Evropě, je to pokus o překreslení mocenské mapy

Parlamentní listy, Z médií

Němci ukázali, že umí, když jde do tuhého, hrát nekompromisně na kartu svých vlastních národních zájmů, a to bychom si měli dobře zapamatovat, říká známý europoslanec Jan Zahradil (ODS). Dále si náš zástupce v EU myslí, že hodnotit kontakty s Čínou je zatím předčasné. Spíše bychom si prý měli dát pozor na možný skokový nárůst importu levné čínské oceli do Evropy, což by znamenalo téměř jistě konec ocelářství u nás, a tedy ztrátu pracovních míst v takovém rozsahu, že bychom v tu chvíli úplně zapomněli i na nebezpečnou situaci v OKD.

Zdroj: Parlamentní listy / Autor: Jan Štěpán

Evropská komise a posléze Evropský parlament přišly s novými návrhy na řešení migrační krize, které byly univerzálně odmítnuty, a to nejen českými politiky a většinou naší veřejnosti. Terčem kritiky je i dohoda s Tureckem, kdy není jisté, zda vůbec bude fungovat. Navíc na řecko-makedonských hranicích probíhají tvrdé střety a narůstající frustrace migrantů může vést k vyhrocení konfliktu. I zástupci OSN očekávají další nepokoje. Jak by měla teď postupovat Evropská unie a jaký předpokládáte další vývoj?

Řešením je to, co navrhujeme už více než rok. Důsledné dodržování a vymáhání platných pravidel i za cenu, že ti, kdo toho nejsou schopni, budou muset opustit schengenský prostor. Ochrana vnější hranice a zamezení ilegální migrace. Uzavření readmisních dohod s okolními státy. Jasné sdělení, že neomezené vstřícnosti je konec a šanci na azyl mají pouze ti, kterým opravdu běží o život, ne běženci za vysokými přídavky a sociálními výhodami. Něco se v tomto ohledu už začíná dít, jde ale o iniciativu evropských států, ne Evropské komise. Ta stále postupuje od konce a snaží se, zřejmě v souhře s Německem a jihem Evropy, vnutit ostatním kvóty a centrálně řízené udělování azylu. Jestli může něco vést k vyhrocení konfliktu v Evropě, je to právě tento pokus o překreslení mocenské mapy.

Výsledek nedávného referenda v Holandsku, ve kterém lidé odmítli asociační dohodu s Ukrajinou, považují někteří za příznak rozkladu důvěry občanů kmenové země EU vůči Unii, jiní za výsledek ruské propagandy. Tak tedy, ztrácí euroestablishment půdu pod nohama, nebo bylo hlasování ovlivněno Putinovou propagandou? 

Referendum vnímám spíš jako symbolický signál jedné ze zakládajících zemí Evropské unie, že už má dost rozšiřování na východ, že je znejistělá z přistěhovalců, ať už jsou odkudkoliv, a že hledá stabilitu a rovnováhu. Teď to odskákala zrovna Ukrajina, ale jde o vyjádření širšího pocitu, který bychom neměli podceňovat. Podobných varovných signálů nespokojenosti vidíme v Evropě více a jestli standardní politické strany nechtějí vyklidit hřiště, měly by jim naslouchat velmi pozorně a otevřeně a reagovat na ně.

Pokud jde o Ukrajinu, její premiér Arsenij Jaceňuk odstoupil a situace v zemi není dobrá. „Moje rozhodnutí je založeno na několika důvodech – politická krize ve vládě byla vyvolána uměle, touha vyměnit jednu osobu politiky oslepila a paralyzovala jejich vůli provést v zemi skutečné změny,“ řekl podle agentury Reuters. Politolog profesor Alexander Tomský se vyjádřil, že Ukrajincům nikdo nepomůže, protože Evropa má dost svých starostí zvlášť v souvislosti s migrační krizí. Do jaké míry se podle vás bude Evropa zabývat Ukrajinou? A jak ovlivní situaci rezignace Jaceňuka? 

Ještě než jsme tento rozhovor stihli dokončit, má Ukrajina nového premiéra. Jen jako informaci dodávám, že Volodymyr Hrojsman je navíc židovského původu a má vazby na Izrael, což dělá čáru přes rozpočet zastáncům teorie, že Ukrajina je fašistický stát. Nicméně pan Jaceňuk byl bezpochyby kontroverzní figura a je dobře, že odešel.

Podstatné je, že Ukrajina touto vládní krizí prošla podle ústavních pravidel a že má premiéra, už to je dobré znamení. Přál bych si, aby Hrojsmanova vláda dala obyvatelům konečně pocit, že země začíná i přes nelehkou situaci fungovat. S tím Ukrajincům nikdo zvenčí nepomůže.

Do jaké míry je stabilní současná pozice kancléřky Angely Merkelové? Blíží se konec jednoho politického osudu anebo převáží fakt, že by CDU pak jen těžko hledala nového lídra? Předmětem spekulací se stala plánovaná návštěva maďarského premiéra Viktora Orbána u exkancléře Helmuta Kohla. Může vést toto setkání k další trhlině vládnoucí strany? 

Proud, který v tuto chvíli asi nejviditelněji reprezentuje kancléřka Merkelová, je podstatně širší a zahrnuje nejen dvoustranu CDU-CSU, ale také slábnoucí socialisty SPD a do jisté míry i Zelené a liberály z FDP. I v rámci tohoto proudu roste kancléřce silná a nezvykle hlasitá opozice. Mluvit o jejím konci by bylo zatím předčasné, i když její politika zejména v oblasti migrace žene Německo do velmi obtížné pozice. Já jsem vůči Merkelové velmi kritický a myslím, že ve střední Evropě se už odepsala. Také se ukázalo, že Německo je ochotno – když jde do tuhého – hrát nekompromisně kartu svých vlastních národních zájmů, byť maskovaných ušlechtilou rétorikou. Měli bychom si to dobře zapamatovat.

Kritika prezidenta Miloše Zemana se dostala i na vyhlašování Ceny Anděl. Zpěvačka Lenka Dusilová ze svých poznámek přečetla: „Nesouhlasíme s tím, že se prezident naší země ve svém úřadu chová nedůstojně a i naším jménem podlézá režimu popírajícímu svobodu a demokracii. Jestli se to nelíbí ani vám, prosím, nebojte se dát najevo svůj názor.“ A David Koller později pronesl:„Já bych byl rád, kdyby se naše vláda o nás postarala a netahala nás na Východ za těma lidma, který to evidentně dělají, je to pan Babiš nebo pan Klaus nebo dokonce soudruh Zeman.“ V čem sedí, nebo naopak v čem kulhá hodnocení prezidenta od obou zpěváků? 

Hlavně nevím, proč bychom to vůbec měli řešit. Oba zpěváci se měli potřebu vyjádřit k establishmentu, jako to dělají umělci všude na světě. Nevidím v tom problém. Bruce Springsteen nedávno zrušil koncert v Severní Karolíně kvůli tamní genderové politice, Gene Simmons z Kiss zase podpořil Trumpa. Leonardo Di Caprio v únoru na udílení Oscarů zachraňoval planetu proti korporacím. Hollywoodští liberálové nesnáší republikány, Clint Eastwood nebo Jon Voigt se zase naváží do Obamy… To jen u nás nějak pořád žijeme v té kýčovitě sentimentální vzpomínce, kdy kultura suplovala politiku. A přeceňujeme různá prohlášení, petice, demonstrace, děláme z toho téměř osudovou událost. V demokraciích se takových věcí denně odehrává spousta.

Nynější kritika hlavy státu navazuje na útoky, které na Miloše Zemana mířily nedávno kvůli návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. Jak během ní český prezident obstál, a to ať už z pohledu ekonomického přínosu této návštěvy pro Českou republiku, nebo z pohledu v souvislosti s Čínou často zmiňovaných lidských práv? 

Vztahy prezidenta a Číňanů nechci přeceňovat ani podceňovat. Na druhou stranu si nadšený eurofederalista a zastánce jednotné měny Miloš Zeman mohl odpustit poznámky o tom, jak nás osvobozuje z područí EU, v tomto ohledu mu nevěřím ani slovo. Ani Klaus ani Nečas nevyvěšovali nikde evropské vlajky a nepodepisovali bankovní unie nebo fiskální pakty; na rozdíl od Miloše Zemana.

Ekonomický přínos aktivit pana prezidenta budeme moci vyhodnotit až za nějaký čas.

Velice důrazně protestoval proti návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga Miroslav Kalousek, až se téměř dostal do konfliktu s policií. Na ni směřovala kritika z různých míst, kde se shromáždili odpůrci čínské politiky. Senátorka a dlouholetá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová dokonce upozornila, že se česká policie nechovala jako ochránce českých občanů, ale jako ochránce prezidenta Zemana. Dá se s ní souhlasit? 

Postup některých – zdůrazňuji některých – policistů vzbuzuje závažné otázky a je dobře, že je vedení policie nuceno na ně odpovídat. Nicméně vidět pana Kalouska mávat tibetskou vlajkou patřilo k nezapomenutelným momentům tohoto roku.

V souvislosti s návštěvou čínského prezidenta se objevila výzva prezidentu republiky a vládě, aby přestali kolaborovat s komunistickou totalitní Čínou. Signatáři, mezi nimiž jsou Martin Bursík či Michael Kocáb, píší, že se stydí za to, že se oslovení rozhodli vyměnit principiální obhajobu lidských práv za spolupráci s komunistickou totalitní Čínou, a označují to za kolosální selhání „politické elity“. Je namístě se za prezidenta Miloše Zemana kvůli kontaktům s Čínou stydět? 

Michael Kocáb je fenomenální muzikant a špatný politik. Pokud jde o Čínu, měl by se rozhlédnout, jak se s touto „komunistickou totalitní zemí“ kolaboruje jinde ve světě. Obchodním vztahům s Čínou se nevyhneme, tak to prostě je.

Mnohem spíš by mě ale zajímalo, jak se Miloš Zeman staví k tomu, že by měla Čína koncem roku automaticky získat status tržní ekonomiky, což by znamenalo skokový nárůst importu levné čínské oceli do Evropy a téměř jistě konec ocelářství u nás, a tedy i ztrátu pracovních míst takového rozsahu, že bychom v tu ránu úplně zapomněli na OKD.

Zástupci Pražského akademického klubu 48, Společnosti Edvarda Beneše, Společnosti Antonína Švehly, Mene Tekel a Centra pro dokumentaci totalitních režimů vyzvali v otevřeném dopise hlavu státu, aby jednala zodpovědně, protože jako vedoucí politik spolurozhoduje o atmosféře ve společnosti. Prezident Miloš Zeman je podle těchto pěti nevládních organizací původcem nenávisti, která otravuje společnost. Není to spíše tak, že je terčem nenávisti zhrzených příznivců poraženého protikandidáta Karla Schwarzenberga? 

Opravdu bych Zemana nechal chvíli být. Postoj k němu – buď pro nebo proti – se jakoby stává základním kamenem definice politických postojů. Přitom prezident sice je jedním z aktérů naší politické scény, ale rozhodně ne tím nejvlivnějším. Vláda má ve svých rukou daleko více moci než prezident.

Jak hodnotíte vztah vicepremiéra Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana, a v co může podle vás jejich spojenectví vyústit? 

Miloš Zeman se sice těší popularitě v průzkumech, ale kromě svých stoupenců v ČSSD, kteří v podstatě nejsou zastoupeni ve vedení, za sebou nemá žádnou skutečnou mocenskou a organizační oporu. Dohoda s Babišem mu ji může poskytnout. Uvidíme. Řekl bych, že se oba pánové navzájem potřebují.

Protizemanovští aktivisté uznávají, že do příští přímé prezidentské volby nebude možné proti Miloši Zemanovi nasadit vyhraněného protikandidáta typu Tomáše Halíka, ale někoho, kdo by lidi tak neodrazoval. Rýsuje se vůbec nějaký takový adept na prezidentskou funkci? 

Pokud se někdo rozhodne kandidovat s cílem porazit Zemana a ne s cílem se jen zviditelnit, tak už by měl začít něco dělat. Já zatím vidím jen tu druhou kategorii „kandidátů“.

Teplický radní a jedna z mladých tváří TOP 09 Dominik Feri je přesvědčen, že v tuto chvíli je Miloš Zeman v příští prezidentské volbě téměř neporazitelný. Souhlasíte s ním? 

Každý je porazitelný, každý je nahraditelný. Ale Zemanovi skalní odpůrci se doposud chovali a chovají tak hloupě, že Zemanovu popularitu jen upevňují a jeho stoupence dále mobilizují. Budou-li v tom pokračovat, Zemanova síla jen poroste. Miloš Zeman navíc neztrácí čas a je permanentně v regionech, v osobním kontaktu se svými příznivci. Takový náskok bude mít kdokoliv těžké dohnat.