Budoucnost patří Evropským konzervativcům

Hospodářské noviny, Z médií

Čerstvý článek Davida Klimeše mi připomněl jaro 2009, kdy jsme frakci Evropských konzervativců a reformistů (ECR) v EP odstartovali. Argumentace z českých „proevropských“ médií byla stejná: neodpovědný podnik, bláznovství, zapletete se s extremisty, budete bez vlivu, do půl roku se rozpadnete. Nu, nestalo se.

Za sedm let existence to ECR dotáhla na třetí nejsilnější frakci v europarlamentu (to ještě nezaznamenal ani pan Klimeš, píše stále o čtvrté pozici). Založila, po vzoru lidovců nebo socialistů, nadnárodní politickou stranu AECR (Aliance evropských konzervativců), která je nejrychleji rostoucí evropskou politickou silou, a to i mimo hranice EU (přijímáme i strany ze zemí, které jsou členy Rady Evropy). Mám tu čest jí předsedat, jako jediný český politik v takové pozici v EU. Ovlivnili jsme atmosféru v celé EU, posunuli ji realistickým směrem, i díky nám jsou pryč doby „mávátkového“ eurooptimismu. Co bylo před 10 lety nálepkováno jako antievropanství, je dnes téměř součástí hlavního proudu. I proto, že na evropské politické scéně byla a je vidět a slyšet ECR i AECR.

Pan Klimeš píše, že jsme přišli o přístup k mnoha lídrům Evropy, sdruženým v eurolidovecké frakci. Má na mysli třeba paní Merkelovou? Eurolidovce jsme v roce 2009 opustili právě kvůli lidem, jako je německá kancléřka. Protože si nedají říct a protlačují svoji ideologickou vizi federální Evropy, ať to stojí, co to stojí. A že to něco stojí, jsme poznali jak při krizi eurozóny, tak teď při uprchlické krizi. Ne, „lídry Evropy“ z eurolidovecké frakce rádi nadále přenecháme KDU-ČSL a TOP 09, aby mohli tančit podle jejich píšťalky.

Pan Klimeš tvrdí, že jsme se „umazali“ o spoustu podivných politických subjektů. Ano, třeba o nejsilnější belgickou stranu NVA (Nová vlámská aliance), která sedí ve vládě a drží post ministra financí a vnitra. Nebo o stranu Finové, která také sedí ve vládě, mj. v křesle ministra zahraničí. Nebo o nového neformálního lídra slovenské pravice Richarda Sulíka, jehož výsledek ve volbách byl malým zázrakem. O takto úspěšné politické strany se budu rád „mazat“ dál. Budoucnost jim patří, na rozdíl od eurolidoveckých či eurosocialistických dinosaurů.

Evropští konzervativci jsou dnes reálnou silou kontinentální politiky a postupně mění paradigma EU. Vidí to všichni kolem nás, zájem o vstup do ECR či AECR roste. Nepochybně bychom přežili i brexit a následný zánik mandátu britských europoslanců. Britská Konzervativní strana by v tom případě zůstala členem naší aliance AECR. Nepřeji si brexit, ale mám pochopení pro ty britské kolegy, kteří – v souladu se svým svědomím – se pro něj vyslovili. Včetně stávajícího předsedy ECR Syeda Kamalla, mimochodem prvního muslima v takové europarlamentní pozici (to jen na okraj poznámek pana Klimeše o ECR coby „neliberálních národovcích“). Ano, britští konzervativci jsou názorově rozděleni. Ale mně to připadá lepší než nechat téma „brexitu“ jenom excentrikovi Nigelu Farageovi a jeho partě. Ostatně pokud jde o brexit, nejvíc nervózní jsou právě eurofederalisté. Byla by to pro EU totiž pořádná facka. Špatná vizitka pro klub, z něhož odejde jeden z jeho ekonomicky nejúspěšnějších členů. Budu rád, když se to nestane. Ale pokud se to stane, ECR i AECR budou fungovat dál.