Kvóty jsou jen záminka

Z médií

(Týden) Přehlasování čtyř států včetně Česka kvůli kvótám pro uprchlíky vytváří nebezpečný precedent, soudí druhý muž ODS JAN ZAHRADIL. Do budoucna to podle něho umožní větším státům válcovat ty menší, kdykoli se jim zamane. Vládě proto navrhuje „švejkovský postoj“.

V Evropské unii bylo dodržovaným zvykem, že pokud byť jeden stát s něčím nesouhlasil, nejel přes to vlak. Proti kvótám pro uprchlíky byly hned čtyři země, a přesto byly přehlasovány. Co se stalo? 

Určitě to je zlom. Věc, která zásadně mění pohled na fungování rozhodovacích procesů. Měla by v našich hlavách rozsvítit červené světlo. Protože podle Lisabonské smlouvy jsou hlasovací mechanismy nastaveny tak, že všechny velké a nejmenší země získaly, zatímco střední ztratily. A jestli umožníme bez jakéhokoli odporu či snahy se bránit, aby to prošlo, stane se z toho nebezpečná zvyklost. Je to, jako když si někdo dá první dávku, pak mu to zachutná, pokračuje a nemůže přestat. Pokud velké státy – respektive tato hlasovací koalice – pozná, že tu většinu mohou mít vždycky, tak už nebudou mít důvod to nedělat dál a dál. Nejde přitom jen o migraci, ale o princip. Tady se otevřela Pandořina skříňka, která nás může do budoucna vyřadit z jakéhokoli důležitého rozhodování o otázkách spojených se suverenitou státu. 

Lisabonská smlouva nicméně takový postup umožňuje. Asi tedy není moc možností, jak se tomu vzepřít, což ODS od vlády požaduje, ne? 

Ministr vnitra Chovanec přece na začátku týdne říkal, že mají nějaké analýzy, že to neodpovídá primárnímu právu EU. Já si znovu četl Lisabonskou smlouvu a myslím, že při její určité specifické interpretaci by se dalo argumentovat, že se na tuto problematiku nedá použít hlasování kvalifikovanou většinou. Že to je věc bezprostředně související s bezpečností země. Na tyto věci jsou ve smlouvě výjimky, že se o nich nehlasuje většinově. Platí jednomyslné rozhodování. Česká vláda toho ale nevyužila. Buď to přehlédli, nebo se báli, anebo na to přišli pozdě. Nevím. Měli by to minimálně zkusit. Pořád se to ale dá napadnout soudně. Druhá věc je taková trochu švejkovská. 

A to? 

Prostě to vůbec nezačít dělat. Podobně jako říká slovenský ministr vnitra Kaliňák – že to nebudou realizovat. Chápání celého rozhodnutí EU je totiž možné brát, že to není legislativní akt. Takže i když rozhodnutí porušíme a nebudeme ho naplňovat, tak nás Evropská komise nemůže žalovat, že jsme nedodrželi primární právo EU. To je druhá možnost. Tou třetí, nejhorší, je samozřejmě dělat to, co Sobotka: tedy nic. Protože tím dáváme zelenou tomu, aby se to kdykoli v budoucnu mohlo opakovat. 

Slovenský premiér Robert Fico se vydává druhou, vámi popsanou cestou. Možná i proto, že má před volbami. Nehrozí pak ale Slovensku z Bruselu přímé či nepřímé sankce? 

Může se stát, že budou Slovensku nějakým způsobem život v EU znepříjemňovat. Ale i tak si myslím, že stojí za to, aby alespoň někdo na nepřijatelnost tohoto rozhodnutí ukázal. Česká vláda v čele se Sobotkou na to odvahu nemá, což jsme tak nějak všichni čekali. Je o tom ale zapotřebí mluvit, protože jde jen o jakousi zástěrku, jak udělat další krok na cestě EU k superstátu, o kterém sní. Už teď mluví o tom, že by začali budovat celoevropskou pohraniční stráž. To je přesně příklad, jak se celá migrační krize zneužije coby záminka k tomu, aby se hledala takzvaná evropská řešení. Tedy aby se zase nějaká rozhodovací pravomoc – tentokrát o ochraně vnějších hranic – přesunula do Bruselu. Jak se říká Nikdy nepromeškej dobrou krizi, tak oni ji tedy zatím nikdy nepromeškali. 

O společné ochraně schengenské hranice přece mluvil i ministr vnitra Chovanec, který kvóty odmítá. 

Já se tomu snad ani nemohu smát. Pokud národní státy dokážou velmi těžko jakžtakž chránit vlastní hranice, tak si neumím představit, že by někdo z Bruselu dokázal osvíceně řídit kontinentální hlídání všech hranic. Nefunguje to v případě eura a nefungovalo by to ani v tomto. Kromě toho třeba představa německých policajtů na řeckých nebo na chorvatsko-srbských hranicích je opravdu tím, co by – v uvozovkách – napomohlo soužití evropských národů a určitě by to nevyvolalo reminiscence na doby dávno minulé. Toto ti lidi vůbec nedomýšlejí. 

Kolik uprchlíků je podle vás v českých silách přijmout? 

Otevřeně říkám, že nevím. Chtěli jsme to vědět od vlády, předminulý týden jsme kvůli tomu ždímali Sobotku ve sněmovně. Nikdy z nich nevypadlo žádné jasné číslo. S výjimkou prvního nástřelu, kdy říkali 1500. No, a pak byly nějaké lunatické představy ministra Jiřího Dienstbiera o patnácti tisících lidí, což podle mých informací na vládě skutečně padlo. Sobotka dokázal říct jediné: že jsme schopni se postarat o počet uprchlíků, který odpovídá tomu po balkánských válkách v 90. letech. Což bylo 15 až 20 tisíc. Skutečně tedy nevím. Nevím, jaké jsou kapacity detenčních a azylových zařízení, vláda to otevřeně nikomu neřekla. Takže nebudu střílet od boku nějaká hausnumera. 

Vaše strana ODS teď přišla s peticí NeKvótám. Není to už spíše jen plácnutí do vody? 

Opakuji, že si musíme uvědomit, že to už teď není pouze o kvótách. Když jsme se dřív snažili lidem vysvětlovat, že rozhodovací mechanismy nejsou v EU příliš nastavené a je to jedna z věcí, která nám vadí a měla by se změnit, tak nám tento eurorealistický postoj příliš nerozuměli. Protože si nikdo nedokázal představit, co to vlastně znamená. Tato záležitost hlasování o kvótách je dobrá a symbolická příležitost lidem srozumitelně ukázat, k jakým koncům to může vést, pokud to necháme běžet bez jakéhokoli odporu. A že má smysl tlačit na vládu, aby se to pokusila změnit u příležitosti otevření smlouvy kvůli Velké Británii. A pokusit se vyjednat třeba nějakou výjimku. 

S peticemi se teď vůbec roztrhl pytel. Jednu z nich sepsal i jejich dlouholetý odpůrce, exprezident Václav Klaus. Ten se na sklonku minulého týdne kvůli kvótám opět vyslovil pro uspořádání referenda anebo předčasných voleb. Bylo by to podle vás řešení? 

Václav Klaus je samozřejmě politý živou vodou. Jestli se za tím skrývá i nějaký druhý plán, to nevím. I když různá šuškanda, že za tím něco je, běží. Referendum o vládním postoji považuji za hodně zvláštní nápad. Referendum totiž můžete dělat o něčem, co se má stát, a nikoli o něčem, co se už stalo. Pokud jde o předčasné volby, tak by vláda musela sama rezignovat, což zcela jistě neudělá. Nebo by jí musela být vyslovena nedůvěra. To samozřejmě můžeme zkusit, pokud nám třeba vláda nebude chtít dát příští týden detailnější informace nebo se o tom nebude chtít bavit vůbec. Jenomže předpokládám, že by takové hlasování o nedůvěře vládě dopadlo stejně jako minule. To znamená, že bychom nesehnali dostatek hlasů. Předčasné volby tudíž považuji sice za logické, nicméně v tuto chvíli nedosažitelné vyústění celé věci. 

 

(Autor: Petr Kolář)