Juncker: naprosto špatná volba

Stanoviska a projevy

Napřed citát : „Něco odsouhlasíme a čekáme. Když nenastane žádný velký pokřik a vzpoury, protože většina vůbec nepochopila, co bylo rozhodnuto, tak pokračujeme – krok za krokem, až již neexistuje cesta zpátky.“ Autorem těchto slov je Jean-Claude Juncker, horký kandidát na předsedu Evropské komise. Tento „návod“ je dobrou ukázkou, jak si dosavadní evropský establishment představuje evropskou integraci. Postupuje se takto pod heslem „ever closer union“ už desítky let. Lidé jako Juncker v tomto systému vyrostli a pomáhali jej spoluvytvářet. Nikdy nepochopí, že je systém třeba zásadně reformovat, jinak Evropská unie z problémů nevybředne. A nikdy nepochopí, že příčinou problémů není příliš málo integrace, ale naopak přílš mnoho. Jejich ideologií je evropský federalismus, pomalý postup k evropskému superstátu bez možnosti návratu. To je jeden z důvodů, proč je Juncker špatnou volbou. Představit si tohoto zasloužilého evropského aparátčíka jako reformátora je nemožné. V EU se pojede dál ve stejných kolejích, jen se ve vlaku zatáhnou záclonky.

Dalším důvodem k odmítnutí Junckera je samotný princip jeho výběru. Evropský parlament – v honbě po stále větším podílu na moci – si po svém pokroutil jedno ustanovení Lisabonské smlouvy. To praví, že při výběru předsedy Komise přihlédne Rada (tedy šéfové národních vlád EU, kteří kandidáta navrhují parlamentu) k výsledku evropských voleb. Evropští federalisté ale markýrovali, že volby jsou přímým soubojem kandidátů o křeslo předsedy Komise, zejména mezi Junckerem (kandidát lidovců) a Martinem Schulzem (kandidát socialistů). Že se to vůbec nepovedlo, dokládá třeba tento průzkum, podle něhož ani po volbách nezná Junckera 90 % veřejnosti. Lidé v jednotlivých zemích volili logicky podle svých domácích preferencí, ne podle Junckerů nebo Schulzů. Ale Evropská lidová strana (která sice ztratila čtvrtinu poslanců oproti minulému volebnímu období, leč stále mají její členské strany v úhrnu nejvíce mandátů) stále trvá na „svém“ Junckerovi. Je s podivem, že vlády členských zemí tento postup připustily, at´už z pohodlnosti nebo ze slabosti. Nechaly si tak od europarlamentu dobrovolně vydrápnout další pravomoc, která se jim už do rukou nikdy nevrátí. Protestní hlas britského premiéra byl hlasem volajícího na poušti.

Třetím, posledním důvodem proti Junckerovi je to, že jeho volba utuží letité rozdělení moci v institucích EU, tedy velkou koalici mezi evropskými lidovci a socialisty (sestavovanou ostatně podle aktuálního německého modelu). Socialisté už Junckera podpořili výměnou za křeslo předsedy europarlamentu pro svého neúspěšného kandidáta Schulze (byt´ “jen“ na 2,5 roku). To je absolutní ztráta sebereflexe i schopnosti vnímat veřejné mínění. Všechna evropská federalistická uskupení – lidovci, socialisté, liberálové i zelení – v evropských volbách výrazně ztratila. Získaly naopak eurokritické strany a hnutí, at´už umírněné nebo radikální. Jestli odpovědí na to má být zabetonování starých pořádků, pak je jasné, že kritický proud v EU bude napříště jenom sílit. Chování evropských federalistů – at´ levicových nebo pravicových – připomíná zkrátka pověstné politbyro před perestrojkou.

Naše frakce ECR (Evropští konzervativci a reformisté), aktuálně třetí nejpočetnější v europarlamentu, ani Junckera ani Schulze proto nepodpoří. Naopak si rádi počkáme na to, až pro ně rukou společnou a nerozdílnou zahlasují evropští lidovci a socialisté (tedy v české verzi TOP 09, KDU-ČSL a ČSSD), aby dali najevo, že nepochopili vůbec nic.