Jan Zahradil: Už si nemůžeme dovolit další Janoušky

Z médií

Je pravda, že se ODS pozvolna proměňuje? V řadě regionálních organizací probíhá i díky sestavování kandidátek proces odstřihávání od letitých vazeb na lokální hybatele. Tento proces není veřejně vyhlášený jako plán vedení strany, ale na mnoha místech republiky probíhá mnohem hmatatelněji a přesvědčivěji, než byla strana zvyklá.

S tímto pohybem zejména v Praze souvisí i formování nových subjektů, především seskupení kolem Jany Bobošíkové s názvem Hlavu vzhůru, kam odešli někteří zkompromitovaní představitelé ODS (a kam se podle všeho soustředila i aktivita zmíněných hybatelů). A v souvislosti s tímto hnutím se také diskutuje otázka dalšího působení exprezidenta Václava Klause. Zakladatel ODS okolo své budoucí kandidatury do Evropského parlamentu mlží, nejprve Českému rozhlasu řekl, že žádný takový plán nemá, aby posléze na mítinku Jany Bobošíkové otočil s tím, že se ještě nerozhodl. ČESKÁ POZICE se těmto tématům věnovala v rozhovoru s Janem Zahradilem, v současnosti služebně nejstarším členem grémia ODS, šéfem europoslaneckého klubu.

ČESKÁ POZICE: Václav Klaus podpořil do voleb hnutí Hlavu vzhůru. V ODS se přitom opět vede debata, nakolik se se svým prvním předsedou sbližovat. A Klaus vám to nedělá jednoduché, chvíli už to vypadá, že bude kandidovat proti vám, nakonec nekandiduje… Tak jak má ODS ke Klausovi přistupovat?

ZAHRADIL: Už na začátku roku jsem řekl, že pokud se Václav Klaus rozhodne kandidovat do europarlamentu, tak jeho přirozené místo vidím na kandidátní listině ODS jako lídra. Zaznamenal jsem, že pro Český rozhlas řekl, že o tom v tuto chvíli neuvažuje, takže tím je pro mne v tuto chvíli záležitost uzavřena a nemá cenu to dál řešit přes média. Hlavně je třeba si jasně říct, jestli ODS má na to – a jestli chce – jít do těch eurovoleb sama, nebo jestli má vyslyšet nějakou tu výzvu o takzvané integraci pravice. ODS je pořád ještě strana, která má na to, aby tu značku držela. Aby se neasociovala s nějakými okrajovými hnutími. To, co se nakupilo kolem paní Bobošíkové, a ani paní Bobošíkovou samotnou, nepovažuji za partnera ODS. V souvislosti s tímhle uskupením nemá význam mluvit o integraci pravice, stačí se podívat na ty kandidátní listiny a zjistíme, že to žádná skutečná pravice není.

ČESKÁ POZICE: Václav Klaus je přesto podporuje.

ZAHRADIL: Jestliže se Václav Klaus postavil po bok Bobošíkové na nějakém mítinku, já se na to snažím spíše nemyslet a vytěsnit to z paměti. Sám před sebou předstírám, že jsem to neviděl, protože si chci na Václava Klause uchovat dobré vzpomínky a chci si k němu zachovat nějaký respekt.

ČESKÁ POZICE: V souvislosti s Hlavou vzhůru lze často slyšet, že mnoha lidí se ODS s úlevou zbavila. Jak se na tu kandidátku díváte?

ZAHRADIL: Je to konglomerát lidí všech možných směrů, názorů a zaměření, kteří se domnívají, že vlna nespokojenosti a radikalismu doprovázená radikální rétorikou by je snad mohla dovést do sněmovny. Pokud jde o ty bývalé členy ODS, jsou to lidé, kteří svým odchodem ODS jedině prospěli. Například Boris Šťastný, kterého mám osobně rád a musím mu přiznat, že je to srdcař, který pro ODS trpěl – ale na druhou stranu to je člověk politicky nesmírně nešikovný, cokoliv řekl, se obrátilo proti ODS. Pokud tito lidé v ODS nebudou, pro naši celkovou image to je jen dobře. Tím spíše, pokud tam nebudou lidé, kteří byli nebo jsou spojováni se jmény Roman Janoušek, Ondřej Palounek, Tomáš Hrdlička. 

ČESKÁ POZICE: Když se Klaus rozhodne, že tito lidé jsou pro něho ta pravice, že mu jsou bližší než ODS, není to pro vás signál, že spolupráce není možná?

ZAHRADIL: Znovu řeknu, že se to snažím neslyšet a nevidět. Pokud mluvíme o spolupráci s Václavem Klausem, pak to je opravdu spolupráce s Václavem Klausem, nikoli s nějakými seskupeními kolem paní Bobošíkové.

ČESKÁ POZICE: Opravdu myslíte, že by Klaus mohl být v čele kandidátky ODS, pokud opakovaně vyjadřuje sympatie k lidem jako Nigel Farage, kterého asi nemohou vaši evropští kolegové z frakce konzervativců považovat za partnera?

ZAHRADIL: Nigel Farage určitě není náš partner, je to náš konkurent a konkurent našeho hlavního spojence na evropské půdě, tedy britské konzervativní strany. Moji kolegové z britské konzervativní strany se to snažili panu exprezidentovi vysvětlit. Mám pocit, že mu ten obrázek podali docela plasticky a vysvětlili, proč s Nigelem Faragem nemohou a nechtějí spolupracovat. Jakým způsobem to pan prezident přijal nebo nepřijal, to už nevím.

ČESKÁ POZICE: Zmínili jsme se o lidech, kteří odešli k Janě Bobošíkové – co to pro vaši stranu znamená, jak ten proces nazvat? Připomeneme-li navíc, jak dopadlo skládání pražské kandidátky pro sněmovní volby, kde neuspěl Tomáš Chalupa, další muž úzce spojovaný s Klausem, skoro to vypadá, jako by to klausovské křídlo v ODS, do nějž jste byl v minulosti také počítán, dostávalo uvnitř strany ránu za ranou. Nebo byste to interpretoval jinak?

ZAHRADIL: Myslím, že by se to dalo interpretovat tak, že po drtivé porážce, kterou jsme utrpěli v roce 2010, se skutečně něco začíná hýbat. Je módou říkat, že ODS do té špatné kondice přivedl Petr Nečas, že ji do ní přivedly ústupky Kalouskovi ve vládě, atd. Myslím však, že je dobré se podívat na minulost, která není bezprostředně spjatá s Petrem Nečasem. V roce 2006 jsme vyhráli volby bezprecedentním způsobem, nejlepším historickým výsledkem 1 900 000 hlasů. V roce 2010 nám z toho zbylo o něco málo víc než milion, ztratili jsme téměř polovinu voličů. Totéž ve volbách na pražskou radnici – 2006 jsme vyhráli nadpoloviční většinou, 2010 už jsme prohráli s TOP 09. Takže kde je ta příčina? To přece není vina Nečase a ústupků Kalouskovi. Příčinou je, že ODS přestala být symbolizována jmény volených politiků, ale začala být symbolizována jmény, jako je Marek Dalík, Janoušek a podobní kmotři nebo šíbři nebo političtí podnikatelé. Ta terminologie mi je celkem jedno. Ale tohle je přece ta příčina, tam to dospělo, tohle byla ta tvář ODS. A to, co se teď děje v Praze, je bolestný, klopýtavý a pomalý pokus se této nálepky zbavit. Já tomu samozřejmě fandím, myslím, že další Janoušky si prostě nemůžeme dovolit. Musíme dokázat, že s touhle politickou „kulturou“ už nemáme nic společného, že tady nikdo nikoho ze zákulisí neřídí a neúkoluje, že nikdo neběhá po radnicích a nerozhoduje za primátora či za radu hlavního města o zakázkách. To je hlavní vzkaz toho, co se v Praze za uplynulé dva roky odehrálo a co kulminovalo v posledních měsících.

ČESKÁ POZICE: Vidíte to omezené jen na Prahu? I na mnohých dalších kandidátkách ODS lze zaznamenat vzestup komunálních politiků a ústup zkušenějších, starších poslanců…

ZAHRADIL: Samozřejmě. Můžeme se podívat na ústeckou kandidátku, kterou vede Radim Holeček. Můžete se podívat na libereckou, kterou vede úspěšná starostka České Lípy Hana Moudrá, která celou dobu žila ve stínu celostátních politiků, a teď najednou je dobrá k tomu, aby vedla kandidátku, protože to je úspěšná starostka, která má dobrou pověst. Není to organizované, ale členská základna ODS mnohde dala najevo, že toho má dost, že nehodlá platit účty za někoho, s kým u toho stolu neseděla a nehodovala. Není to žádná revoluce, je to pomalý proces, bude to mít nějaké fáze, předpokládám, že vyvrcholí za rok při sestavování komunálních kandidátek, ale je to proces, který je podle mne pozitivní a který může ODS vrátit ztracenou důvěru voličů.

ČESKÁ POZICE: Nejde o pokračování étosu, který byl patrný na kongresu ODS 2010, kde se delegáti vzepřeli dohodám zákulisních hráčů, kde padl David Vodrážka a do vedení se dostala Miroslava Němcová (kromě prosazení Vodrážky počítal plán silných regionů i s tím, že se do vedení ODS dostane Martin Kuba a naopak neuspějí Jiří Pospíšil s Alexandrem Vondrou – pozn. red.)?

ZAHRADIL: To, co se stalo na kongresu 2010, byla jedna z hodně dobrých chvil v životě ODS. Samozřejmě se to pak nějakým způsobem utopilo a rozpustilo, jednak v koaličních kompromisech, nebo tím, že někteří, kteří tenkrát vyjeli, se (ať už vlastní vinou, nebo ne) dostali do problémů, jako byl případ ProMoPro. Takže jasně: byl bych velice rád, kdybychom se definitivně odstřihli od pověsti strany, která je na různých úrovních řízena nějakými kmotry. Myslím, že jsme v tom teď pokročili poměrně značně. Praha, Ústí nad Labem, Liberec jsou toho důkazem. A je třeba v této cestě pokračovat.

ČESKÁ POZICE: V celé ODS to ale tak jasně patrné není. Když se podíváte na kandidátku ODS ve středních nebo jižních Čechách, nemáte pocit, že tyto regiony poněkud zaostávají za procesem, který jsme popisovali?

ZAHRADIL: Jsem rád, že se ODS někde nějakým způsobem rozhýbala. Ve středních Čechách mělo to hlasování o kandidátkách dramatičtější a velmi dlouhý průběh. A nakonec se delegáti přiklonili k řešení, které tam máme, a uvidíme, jak to volič zhodnotí. Myslím, že vzkazy, které si odneseme z těchto voleb, a z výsledků, které dosáhneme, nebo nedosáhneme v jednotlivých regionech, budou rozhodující pro bilanci, zda jsme v tom kterém regionu postupovali správně, nebo nesprávně.

ČESKÁ POZICE: Jakého výsledku chcete dosáhnout? Stále vám jde o pozici nejsilnější strany na pravici?

ZAHRADIL: Logicky. Musí to být dvojciferný výsledek, musí jít o výsledek, který nás zachová v pozici nejsilnější opoziční strany, a který nám umožní vymezovat se proti případné levicové většině způsobem, který nás za čtyři roky zase do vládních pozic vynese.

ČESKÁ POZICE: Každopádně ten výsledek dost předurčí, co se odehraje na kongresu, který plánujete do konce roku. U některých místopředsedů je zřejmé, že ve sněmovně nebudou, u některých je to pravděpodobné… Sám jste říkal, že budete muset vyhodnocovat výsledky v jednotlivých regionech – takže pokud někdo ve svém volebním kraji uspěje výrazně více než průměr, je z něho kandidát na místopředsedu?

ZAHRADIL: Předpokládám, že ti, kteří budou schopní dokázat, že přitáhli voliče, že se dostali nad očekávaný průměr, si o ta místa řeknou. Kdo konkrétně to bude, se neodvážím odhadovat, ale bude to pro stranu rozhodně zdravé. Pokud se vyloupne někdo, o kom jsme ještě před rokem neslyšeli, ale svou pověstí, charismatem a dobře vedenou kampaní dokáže v regionu zlomit výsledek nad průměr, pak takový člověk má mít sám zájem, aby kandidoval do nějaké pozice.

ČESKÁ POZICE: Ptám se i proto, že ve vedení ODS je nyní patrná jakási dualita. Na jedné straně vy, Miroslava Němcová nebo Bohuslav Svoboda, kteří kladou velký důraz na důvěryhodnost představitelů strany. Na straně druhé slyšíme třeba Martina Kubu nebo Tomáše Chalupu, kteří aktivně vystupují proti tomu, čemu říkají mediální nálepky, souboj „čistých“ a „špinavých“.

ZAHRADIL: Paní Němcová se z mnoha dobrých důvodů stala volební lídryní ODS, je to správné rozhodnutí, které plně podporuji, je to dobrý volební lídr, který může ODS přinést body. Martin Kuba je úřadující předseda ODS, funkci zdědil po Petru Nečasovi a má na ni plný nárok, protože funkci prvního místopředsedy mu svěřil kongres. Pokud jde o volební kampaň, mediální strategii, technicko-organizační věci, v tom Martin Kuba odvádí velmi dobrou práci. Je také lídrem v jednom z regionů, čili i tam bude muset odvést kus práce. Jak se karty rozdají na kongresu, to je věštění z křišťálové koule. Jsem přesvědčen, že volby dopadnou dobře, že se ukáže, že jsme správně zvolili volební lídryni, a že se to pak promítne i do toho kongresu.

ČESKÁ POZICE: V předchozí otázce jsem vás zařadil zařadil do jedné skupiny s Němcovou nebo Svobodou. Máte nějaký krizový plán pro případ, pokud by volby dopadly takovým výsledkem, že by si Němcová nemohla říct o post předsedkyně strany? Že byste třeba na předsedu mohl kandidovat vy?

ZAHRADIL: Především nechci být řazen do nějaké skupinky. Například v Praze 6 dlouhodobě a velmi dobře a kvalitně spolupracuji s Tomášem Chalupou. Vyrostli jsme tu spolu, oba jsme i ve stejnou dobu pracovali u Václava Klause. To dělení na klausovce a neklausovce úplně neberu. A jde-li o to, co se stane na kongresu… Vážím si toho, že jste se zeptal zpříma, ale asi sám nevěříte, že bych vám mohl byť jen naznačit, co se bude po sečtení volebních výsledků odehrávat.

ČESKÁ POZICE: Ale určitě nejsem první, kdo se vás ptá, zda budete kandidovat na předsedu.

ZAHRADIL: Spíše to víří vzduchem, než že by se mne na to někdo ptal… Kdybychom se bavili o pětiprocentní straně, tu asi může vést i europoslanec. Ovšem vést stranu, která chce být relevantní opozicí, chce usilovat o další vládní angažmá, znamená, že předseda by měl sedět ve sněmovně. Kde jinde než ve sněmovně nastolovat témata, ukazovat, že to umíte lépe než vláda.

ČESKÁ POZICE: Souhlasíte, že se nemá rozlišovat mezi čistými a nečistými?

ZAHRADIL: Jsem pragmatik a určitě bych to nepřeháněl. Petr Nečas také začínal s mediální nálepkou čistého, a ten jeho konec v politice tomu neodpovídal. Na druhou stranu však tvrdím, že nemůžeme bagatelizovat jevy, které s námi byly zcela logicky a bohužel zcela oprávněně spojované v nedávné minulosti. Už jsem to jednou řekl, nemůžeme si dovolit další Janoušky. Řeknu jen jedno jméno za všechny, mohl bych ještě vyjmenovat dalších pět, ale tohle jméno je zrovna dobrým symbolem…

ČESKÁ POZICE: Bylo by mezi těmi pěti jmény třeba i jméno Pavla Dlouhého (jihočeského politika a podnikatele spojovaného s Martinem Kubou – pozn. red.)?

ZAHRADIL: Řekl jsem, že si nemůžeme dovolit další Janoušky, a to je asi všechno, co ze mne v tomto ohledu dostanete. Tohle je mediální souboj, který bychom neměli svádět. Měli bychom ukázat, že to myslíme vážně. Myslím, že zrovna v Praze se to děje, a já budu tento proces určitě podporovat.