Jan Zahradil: Federalismus zavedl EU do hlubké krize. Výdaje na propagandu nepomohou.

Z médií

Skupina Evropských konzervativců a reformistů vznikla především proto, aby v Evropském parlamentu jako jeden z hlavních evropských proudů představovala opozici k dosud převládajícímu federalismu, který zavedl EU do hluboké systémové krize. Řekl to europoslanec Jan Zahradil v debatě s Liborem Roučkem na vlnách Českého rozhlasu Plus.

Jan Zahradil je přesvědčen, že Evropský parlament je důležitou institucí, mimo jiné proto, že schvaluje mezinárodní smlouvy o volném obchodu, které jsou pro českou exportně orientovanou ekonomiku životně důležité. Europarlament by se ale místo masivních výdajů na propagandu měl soustředit na to, aby EU začala znovu dávat smysl občanům a voličům, jejichž sympatie Unie stále více ztrácí.

Celý záznam pořadu naleznete zde: http://media.rozhlas.cz/_audio/2874428.mp3

 

Přepis rozhovoru naleznete zde:

Moderátor: Ať už si o europarlamentu nebo o Evropské unii myslíme cokoliv, jedna věc je jistá. Drtivá většina zákonů, které následně schvaluje český parlament, má svůj původ právě v Bruselu a ve Štrasburku, kde se k nim samozřejmě měli možnost kladně či záporně vyjádřit i čeští zástupci. Proto by nám činnost Evropského parlamentu i dalších institucí lhostejná být neměla. 

A teď už ve studiu vítám dva hosty našeho pořadu, kterými jsou dva europoslanci, Jan Zahradil, šéf europoslanců ODS, kteří v Evropském parlamentu patří do frakce konzervativců a reformistů. Dobrý den.

Jan Zahradil: Dobrý den.

Moderátor: A je tu také Libor Rouček, šéf europoslanců za ČSSD. Ti v Evropě náleží do frakce socialistů a demokratů. I vám dobrý den.

Libor Rouček: Hezký den.

Moderátor: Pánové, co považujete za hlavní smysl Evropského parlamentu? Jak byste odpověděli na otázku, k čemu je občanům vlastně dobrý?

Jan Zahradil: Jestliže tady existuje určitý stupeň integrace, jestliže máme jednotný trh, jestliže máme mít nějaká společná pravidla, tak se o ně někdo musí starat, někdo je musí obhospodařovat, a to je role Evropského parlamentu. Jeho druhá role je hlídat a schvalovat, spolu s jinými orgány, evropský rozpočet. Takže legislativa a peníze, kdybych to měl vyjádřit velice stručně.

Moderátor: Legislativa a peníze, jak by to vyjádřil Libor Rouček?

Libor Rouček: Já bych k tomu přidal ještě například kontrolní funkci, protože tak jako národní parlamenty, i Evropský parlament má určitou kontrolní funkci. Když jsme u těch peněz, tak je tady například výbor pro kontrolu rozpočtu. Tam poslanci nebo členové tohoto výboru každoročně velmi dopodrobna hodnotí nejen peníze vydané Evropským parlamentem, ale i dalších evropských institucí. Takže, ten Evropský parlament, samozřejmě je to v trojúhelníku ještě s Komisí a s vládami členských států, plní v podstatě roli, kterou plní každý národní parlament.

Moderátor: Vy oba stojíte v čele dvou hlavních českých politických skupin, měřeno počtem poslanců. Co vy osobně a vaše frakce – myslím tím ta česká i v rámci té panevropské skupiny – v tomto volebním období chcete v europarlamentu dosáhnout nebo čeho jste už hlavního dosáhli?

Libor Rouček: Já jako místopředseda evropských sociálních demokratů mám na starosti zahraniční věci, takže se starám například o západní Balkán, východní sousedství, Rusko, Čínu, transatlantické vztahy, protože tady, zase si myslím, že je dobré, že máme Evropskou unii, protože když zde pracujeme společně, tak i společně dosáhneme více, než řekněme když bychom to dělali jen jako Česká republika sama.

Moderátor: A čeho chce dosáhnout vaše frakce jako taková?

Libor Rouček: Samozřejmě v současné době, kdy máme finanční krizi, ekonomickou krizi, myslím že nejen moje frakce, ale i hlavní proudy zde v Evropském parlamentu, bychom chtěli dosáhnout toho prostě, aby ta krize co nejdříve skončila. Abychom znovu nastartovali ekonomiku, a pomocí nastartování té ekonomiky taky řešili sociální problémy. Protože my v EU máme více než dvacet šest miliónů nezaměstnaných, a my nedocílíme snížení nijak jinak, než ekonomickým růstem.

Moderátor: K tomu se ještě dostaneme, k ekonomice, co může a nemůže tady Evropský parlament udělat, ale čeho chce v europarlamentu dosáhnout, nebo čeho už dosáhl Jan Zahradil a jeho frakce?

Jan Zahradil: Když začnu naší frakcí, tak je známo, že je to frakce velmi mladá. Byla založena v roce 2009 a byla založena v podstatě jako opoziční frakce, opoziční platforma vůči tomu, řekněme federalistickému proudu, který tady reprezentuje třeba zrovna kolega Rouček. A my bychom chtěli etablovat tento opoziční směr na evropské politické scéně jako jeden z hlavních proudů. V tuto chvíli je to zatím, to přiznávám, proud menšinový, ale domnívám se, že ta současná systémová krize evropské integrace nám dává dobrou příležitost, abychom představili nějaké alternativní scénáře, jiné scénáře evropské integrace, než je to neustálé prohlubování, převádění dalších a dalších pravomocí na evropskou úroveň a tak dále. No a pokud jde o mě osobně, já jsem členem Výboru pro mezinárodní obchod, a ten probírá a projednává hlavně obchodní smlouvy EU s jinými  buďto státy, nebo skupinami států ve světě, a to je věc, která je podle mě důležitá i pro český průmysl a pro české exportéry. Česká ekonomika je založena na exportu, je to země, všichni to víme, která má velmi malou otevřenou ekonomiku, takže my se bez exportu neobejdeme. Proto jsou pro nás právě obchodní dohody se zbytkem světa velmi důležité. Takže to jsou věci, kterými se já osobně zabývám ve Výboru pro mezinárodní obchod.

Moderátor: Vy jste tady teď oba mluvili o tom, čeho chcete dosáhnout osobně, čeho chtějí dosáhnout vaše frakce. Stojíte v čele europoslanců dvou hlavních českých politických stran, ale když se bavíme o vlivu, není tomu nakonec tak, že největší vliv z českých poslanců v Evropském parlamentu nemáte vy, ale Zuzana Roithová a Jan Březina – prvně jmenovaná z KDU-ČSL, druhý bývalý člen KDU-ČSL, ale oba členové té vůbec největší frakce, která je v Evropském parlamentu, tedy Evropské lidové strany?

Jan Zahradil: Existuje takové známé heslo, jestli je důležité být spíš velkou rybou v malém rybníce, nebo malou rybou ve velkém rybníce. Já jsem přesvědčen, že …

Moderátor: Takže vy jste velká ryba v malém rybníce?

Jan Zahradil: …že pokud jde o ty dva jmenované kolegy, a teď tady nechci být příliš osobní a nechci, aby to vypadalo, jako že teď na ně nějak útočím, ale jestliže ve skoro třísetčlenné frakci jsou dva, tak se obávám, že ten vliv je opravdu poměrně mizivý. A je důležité, aby ten hlas – ať už jste členem velké nebo malé frakce – aby byl prostě slyšet, a aby tady o vás tady lidé věděli. Aby když se řekne vaše jméno, vaše politická strana, název vaší frakce, tak aby to někomu něco řeklo, a v tomto ohledu já jsem s naší prací spokojen.

Moderátor: Co si o tom myslí Libor Rouček, mají europoslanci Zuzana Roithová a Jan Březina větší vliv, než sociálně demokratičtí poslanci?

Libor Rouček: Samozřejmě, že nemají, protože oni nejsou ve vedení té frakce. Ano, je pravda, že lidovci jsou tou frakcí nejsilnější, ale ani ta nejsilnější frakce nemá většinu. Čili při každém rozhodnutí, při každém hlasování je potřeba dělat dohody, a tady jsou dohody převážně mezi hlavními politickými směry, to znamená evropskými lidovci a evropskými sociálními demokraty. Takže já jsem, jak jsem již řekl, místopředsedou té druhé nejsilnější frakce, a je důležité být ve vedení té frakce, protože jakýkoli problém, který se zde řeší, tak když jste ve vedení, máte možnost jej ovlivnit.

Moderátor: Říká Libor Rouček a ještě s další otázkou zůstanu u vás. Bavíme se o vlivu, o vedení, jak se pozná vlivný poslanec?

Libor Rouček: No pozná se podle toho, jak již řekl kolega Zahradil, že když jdete po chodbě, tak každý vás zná, každý vás pozdraví…

Moderátor: To je ale třeba i Marie Le Penová…

Libor Rouček: Marii Le Penovou samozřejmě ne každý zdraví, Marie Le Penová nemá ten vliv, protože není členkou žádné velké frakce.

Moderátor: A ještě upřesňující otázka. Lidé ve vedení frakcí a z hlediska náplně práce, můžeme říct, že třeba vlivnější europoslanci jsou ti, kteří se zabývají ekonomickými tématy, regulací finančních trhů a podobně, a méně vlivní jsou poslanci, kteří se zabývají, řekněme, méně důležitými otázkami, dá se to říct i takto?

Libor Rouček: Já si myslím, že to tak není, protože samozřejmě musí existovat určitá dělba práce. Každý poslanec nemůže dělat všechno. Proto i ve vedení těch frakcí je těch místopředsedů více, každý má na starosti určitou oblast, takže všechno projednáváme a máte možnost ovlivnit i věci, které přímo nespadají do vaší kompetence.

Moderátor: Jan Zahradil už říkal, že vlivní europoslanci jsou ti, které na chodbě poznají lidé a kolegové, ale i vás se zeptám: Dá se to rozčlenit i podle témat, že vlivnější jsou ti poslanci, kteří se zabývají řekněme aktuálnějšími, když ne důležitějšími tématy?

Jan Zahradil: Určitě jsou tady témata, která hrají prim. A jsou to ta témata související s oblastmi, kde ta integrace, nebo kde ta evropská politika postoupila relativně daleko a tudíž i Evropský parlament má v této agendě silnější slovo. Teď zase nechci, aby to vypadalo, že někoho kritizuji nebo že na někoho poukazuji, ale všichni víme, že třeba zdravotní politika nebo sociální politika, to jsou všechno oblasti, které spadají hlavně do kompetence národních států. Tady má Evropská unie kompetence velmi malé, takže samozřejmě ten, kdo se zabývá těmito oblastmi v Evropském parlamentu, tak nebude mít možnost natolik zasahovat do dějů, jako třeba někdo, kdo se zabývá tou ekonomickou a monetární politikou nebo obchodní politikou, protože to už jsou oblasti, kde ta integrace postoupila opravdu velmi hluboko a tudíž i Evropský parlament tam má silné slovo.

Moderátor: Vy jste právě zmínil téma prioritní oblasti. Když to převedu na současnou situaci, prioritní je pro běžného občana s vysokou pravděpodobností hospodářská krize, nezaměstnanost, to o čem mluvil Libor Rouček. Zeptám se opět vás, pane poslanče Zahradile, co Evropská unie a hospodářská krize, potažmo Evropský parlament a krize, nezaměstnanost? Má tady Evropský parlament nějakou roli, nebo je to něco, co mohou vyřešit, ovlivnit, pouze členské státy?

Jan Zahradil: To je kombinace obojího. Evropský parlament po vstupu té poslední smlouvy, Lisabonské smlouvy v platnost má poměrně rozsáhlé pravomoci. V momentě, kdy Evropská komise přijde s nějakým opatřením, kdy Evropská rada se dohodne na nějakém opatření, tak Evropský parlament tomu musí dát zelenou, a sám může i formou různých deklarací nebo rezolucí, písemných prohlášení, naopak něco iniciovat nebo vybídnout ostatní evropské orgány, aby jednaly.

Moderátor: Říká Jan Zahradil. Stejná otázka pro Libora Roučka – co Evropský parlament a krize?

Libor Rouček: Jak již řekl kolega Zahradil, v mnohých oblastech Evropský parlament spolurozhoduje. Bez zeleného světla prostě není možno rozhodnout. Já bych zde také zmínil rozpočet, a to hlavně rozpočet na roky 2014 až 2020. Zase, bez souhlasu Evropského parlamentu nemůže existovat rozpočet, čili my například i z tohoto důvodu, protože jsme přesvědčeni, že ten rozpočet nevyjadřuje priority tak, jak bychom si přáli, aby například více peněz šlo do celoevropských projektů, protože ať to máte jako takovou tu klasickou infrastrukturu jako jsou dálnice, železnice a například vysokorychlostní internet, takže všechno toto může přispět prostě k nastartování ekonomického růstu.

Moderátor: Pánové, otázka na závěr, a poprosím vás oba o stručnou odpověď, pokud možno. Jak jsme slyšeli i v úvodní reportáži, není vůbec žádným tajemstvím, že zájem lidí o práci Evropského parlamentu nestoupá, ba naopak, jak je alespoň vidět z klesající účasti lidí ve volbách, co bude podle vás následovat? Změní se tento trend, nebo prostě z nějakých neodvratných důvodů je Evropský parlament tělesem, kterému lidi nerozumí a příliš se o něj nezajímají?

Libor Rouček: Já myslím, že my máme tento trend všude. Ve všech volbách, ve všech státech, to máte celostátní volby, krajské, komunální, senátní, účast je nižší. To samé platí i o Evropském parlamentu.

Moderátor: A změní se to podle vás? 

Libor Rouček: Já se obávám, že v nejbližší době se toto nezmění, protože lidé, nejenom u nás, ale dá se říci po celé Evropě mají pocit, že politika není schopna řešit každodenní starosti a problémy lidí. Toto si myslím, že se nezmění. Ale Evropskou unii tady máme, v té Evropské unii a v Evropském parlamentu se dělají velmi důležitá rozhodnutí, čili je potřeba, abychom mohli taky trošku těžit a profitovat z toho našeho členství, zvýšit informovanost. A to jak v široké veřejnosti, v odborné veřejnosti samozřejmě, protože ta naše rozhodnutí mají dopad například na jednotlivá průmyslová odvětví a podobně. Ale já bych ještě řekl, že je potřeba tuto informovanost zvýšit i mezi zákonodárci, a to napříč politickým spektrem.

Moderátor: Stejná otázka pro Jana Zahradila, začnou se lidé víc zajímat o činnost vás, europoslanců?

Jan Zahradil: To samozřejmě záleží také na tom, jak my sami dokážeme přesvědčit veřejnost, že jsme tady k něčemu a že ta naše práce má smysl. Bohužel musím říci, že evropské instituce, Evropský parlament nevyjímaje, sice věnují poměrně velké částky na svoji vlastní propagandu, ale podle mě to dělají velmi prvoplánovým a troufnu si dokonce říct velmi hloupým způsobem. Druhá věc je, že Evropská unie se nachází v tuto chvíli ve strukturální krizi. To prostě není nějaká jen taková ekonomická krize, která přišla a zase odezní. My tady máme strukturální krizi. Ukazuje se, že přímo ve strukturách Evropské unie je zabudováno něco špatně a v situaci, kdy celá ta organizace nebo některé její významné aspekty nefungují, tak můžete těžko po lidech chtít, aby k ní cítili nějaké velké sympatie a aby v nějakých velkých davech se vypravili k evropským volbám. Takže, záleží to také na nás, jestli dokážeme najít nějakou dlouhou strategickou cestu z této krize. Zatím jsou na to názory různé, my se určitě s panem Roučkem neshodneme na tom, jak bychom se měli pokusit z té krize vystoupit, ale i od toho je tady konec konců Evropský parlament, abychom tady tu debatu, někdy třeba i pěkně ostře, vedli.