Jan Zahradil: Krizi integrace nelze léčit další integrací

Stanoviska a projevy

Štrasburk, 17. dubna 2013 — Eurozóna vznikla jako nestabilní systém a proto nyní čelí krizi samotné své podstaty. Řekl to 1. místopředseda frakce Evropských konzervativců a reformistů Jan Zahradil v rozpravě k situaci na Kypru.

Jana Zahradila znepokojuje také skutečnost, že se kyperská krize stává záminkou k útoku na daňovou suverenitu členských států. Ostrovní stát k nelibosti jiných používal nízkou podnikovou daň k nalákání investorů a kapitálu. Jakýkoli útok na daňovou autonomii a konkurenci jako na samotný základ jednotného evropského trhu a prosperity považuje Jan Zahradil za zcela nepřijatelný.

Celý projev Jana Zahradila:

„Kypr je další zemí eurozóny, která se ocitla v problémech – nutno říci vlastní vinou, a zcela jistě to není země poslední. Přesto že jde o specifický příklad, je Kypr dalším důkazem, že tyto krize jednotlivých zemí eurozóny se liší. Mají různé příčiny, vedou k různým důsledkům a měly by také existovat různé recepty na jejich řešení, což se bohužel neděje. 

Odpověď Evropské unie, evropských institucí, není diverzifikovaná, je univerzální, protože se pohybujeme v eurozóně. Jde o masivní finanční pomoc, opět o uvolňování velkých finančních prostředků mimo rozpočet, jde o nadirigovaná fiskální opatření zejména rozpočtové restrikce, a jde o zavedení nových celoevropských regulačních opatření, jako je bankovní unie. V případě Kypru ještě navíc velice nešťastné opatření, od kterého bylo naštěstí upuštěno, tedy vlastně konfiskace části soukromých vkladů v bankách, což je nepřijatelné a na tom se tady asi shodneme všichni.

My ale vidíme, že eurozóna je potenciálně nestabilní, že má ty prvky nestability v sobě zabudovány přímo systémově a že v časech krize ta nestabilita jen vystupuje na povrch. To, co se teď odehrává uvnitř Evropské unie, to není normální cyklická krize, která přijde a zase odejde, to je prostě systémová, strukturální krize evropské integrace, kterou nelze léčit další evropskou integrací. 

Padá do toho jedna země za druhou. V případě Kypru je ještě možné použít to tradiční řešení, jako vždycky. ještě je možné použít bail-out, protože Kypr je dostatečně malý, takže se to unese a někdo to zaplatí. Ale co se stane, až se do těch problémů dostane země, která je ekonomicky daleko silnější, větší a početnější, ať už je to Španělsko nebo Itálie? Co budete dělat potom? Kde se vezmou ty peníze? Takové finanční prostředky prostě eurozóna a Evropská unie k dispozici nemá.

A ještě jedna věc mne znepokojuje. Kypr, jak se zdá, slouží jako záminka k útoku na daňovou suverenitu a daňovou autonomii jednotlivých členských zemí. Že pod záminkou dalšího sjednocování a evropských řešení se tady útočí na právo každé země mít svojí vlastní daňovou politiku. To je pro nás absolutně nepřijatelné, protože daňová konkurence musí zůstat v jádru jednotného trhu, ta zajišťuje ekonomický růst a konkurenceschopnost Evropy.“