Jan Zahradil: Lídři eurozóny jen přeskládali lehátka na Titaniku

Stanoviska a projevy

Poslední summit eurozóny podle předsedy Evropských konzervativců a reformistů Jana Zahradila přinesl jen další z řady nákladných a dočasných řešení. „Ani dnešní eurozóna neslouží všem svým sedmnácti členům, ale jen několika málo z nich,“ řekl ve Štrasburku předsedům rady a komise van Rompuyovi a Barrosovi Jan Zahradil.

„Pokud jde o problémy eurozóny, jedinou odpovědí je její zeštíhlení a redukce. Měli bychom také nečlenům eurozóny – například mé zemi, České republice – umožnit, aby znovu zvážili, zda do ní chtějí vstoupit. V naší přístupové smlouvě jsme podepsali vstup do monetární unie, nikoli do unie transferové nebo dluhové. To je hlavní důvod, proč chce český premiér k této otázce vyhlásit referendum, a já jej v tom plně podporuji.“

 

Celý projev Jana Zahradila:

Na výsledku včerejšího summitu vidím několik pozitivních věcí. Všichni například podporujeme vyrovnané rozpočty. Nejsem si ovšem jist, jak toto opatření přijmou ti politici, kteří léta upláceli voliče z veřejných prostředků.

Summit má ale i svá negativa. Do dluhové černé díry nateče obrovské množství soukromých i veřejných prostředků. Jiné dluhy budou jednoduše odepsány, a dluhová unie může vzniknout. Stojíme na počátku masivních fiskálních přesunů, jaké jsme ještě nikdy v historii nezažili. Je to krok, který v historii EU nemá obdoby.

Vzniká tak obrovská zátěž pro evropskou ekonomiku. Ztráta růstu, ztráta konkurenceschopnosti – to je přesně to, co nyní můžeme očekávat.

Následky ovšem nebudou jen ekonomické. Co hůř, politické a sociální dopady záchrany eurozóny se negativně projeví v důležitých oblastech, které jsou životaschopné a nabízejí skutečnou přidanou hodnotu, jakou je například vnitřní trh sedmadvacítky.

Proto jsem také rád, že se sobotní Rada znovu zavázala projekt jednotného vnitřního trhu dovést ke zdárnému konci.

Jednotný trh skutečně nesmíme prostě jen tak hodit přes palubu, zatímco se soustředíme na záchranu společné měny.

Představuji zde politickou skupinu tvořenou převážně státy mimo eurozónu. Dnes vidíme dohodu o euru, ze které bude těžit sedmnáct států – ale zdůrazňuji, že pouze krátkodobě. Z dlouhodobé perspektivy je podobná strategie neudržitelná a neospravedlnitelná.

Ani dnešní eurozóna neslouží všem svým sedmnácti členům, ale jen několika málo z nich. Pokud jde o problémy eurozóny, jedinou odpovědí je její zeštíhlení a redukce.

Měli bychom také nečlenům eurozóny – například mé zemi, České republice – umožnit, aby znovu zvážili, zda do ní chtějí vstoupit. V naší přístupové smlouvě jsme podepsali vstup do monetární unie, nikoli do unie transferové nebo dluhové. To je hlavní důvod, proč chce český premiér k této otázce vyhlásit referendum, a já jej v tom plně podporuji.

Abychom si to shrnuli: kde se nyní nacházíme? Nabídli jsme nákladná a krátkodobá řešení. Promiňte, pane předsedo, ale k optimismu není žádný důvod. Vůbec žádný. Vše, co jste včera na summitu dokázali, bylo jen přeskládání lehátek na Titaniku.