Jan Zahradil: Euro „za každou cenu“ zaplatí daňový poplatník

Stanoviska a projevy

Podle předsedy europarlamentní frakce Evropských konzervativců a reformistů Jana Zahradila má současná krize eurozóny jediné racionální a správné řešení: odchod států, které nesplňují kritéria zodpovědného hospodaření a stahují ostatní do dluhové pasti.

Stále děláme jedno a to samé: přenášíme neodpovědné chování na daňového poplatníka,“ řekl Jan Zahradil ve svém projevu ve Štrasburku. „Neodpovědné chování bank a finančních ústavů, které tady hrály jako v kasinu, nezodpovědné chování států, které uplácely voliče rozhazováním veřejných peněz, které ve skutečnosti neměly, a vzniklé dluhy navrhujeme teď „europeizovat“, přenést je na všechny, vykoupit je ve jménu záchrany eura.

Řešení, která nyní nabízejí evropští lídři, jsou podle Jana Zahradila řešeními politickými, nikoli státnickými, a slouží jen k tomu, aby si Unie koupila čas.

Celý text projevu:

Vážený pane předsedo,

pojďme si shrnout, kde se v tuto chvíli nacházíme. Kromě toho, že se nacházíme uprostřed krize, samozřejmě, o které se tu jedná řadu týdnů.

Za prvé, pokud jde o rozhodování – mám pocit, že jsme se místo 21. století ocitli někde ve století devatenáctém. Mám pocit, že se nacházíme v Evropě někdy kolem roku 1815 po Vídeňském kongresu, kdy se tomu říkalo „koncert velmocí“. Přes všechny řeči o evropské jednotě, o evropských řešeních, o komunitární metodě, o tom, že je potřeba nadnárodní řešení povýšit nad ta národní, jsem posledních čtrnáct dnů viděl jen dva národní lídry, kteří řídili celou tu show a kteří tady rozhodovali. Byla to jedna kancléřka a jeden prezident, který dokonce vypeskoval jiného premiéra a doporučil mu, aby byl zticha. Já tedy nejsem žádný federalista a pan Schuman a pan Monnet nepatří mezi moje velké favority, ale řekl bych, že toto příliš evropsky nezní, a možná se teď oba pánové obracejí v hrobě.

Pokud jde o krizi samotnou, je to pořád stejné. Přenášíme neodpovědné chování na daňového poplatníka. Neodpovědné chování bank a finančních ústavů, které tady hrály jako v kasinu, nezodpovědné chování států, které uplácely voliče rozhazováním veřejných peněz, které ve skutečnosti neměly, a vzniklé dluhy navrhujeme teď „europeizovat“, přenést je na všechny, vykoupit je ve jménu záchrany eura.

Já mám pocit, že tady nikdo nečte noviny, že tady nikdo nečte ekonomické komentáře, protože zítra se přece nic nerozhodne. Zítra si Evropská unie pouze koupí čas na jeden rok, možná na dva roky, možná na tři roky, ale časem se dostaneme do stejné situace znovu. Zkrátka, přiznejme si to – a mnozí z vás to tady přiznávají v kuloárech a nemají ale odvahu to říci veřejně – že euro prostě není projektem pro všechny, že bude muset dojít  k situaci, kdy ne všichni současní členové eurozóny se na tomto projektu budou moci podílet i nadále. Budou muset projít řízeným bankrotem a devalvací. A vy to víte, v kuloárech se o tom mluví, jen se to bohužel bojíte říci nahlas.

Navrhovaná cesta z krize je tou nejtradičnější, nejpohodlnější, je také nejnákladnější  a nejméně věrohodná pro trhy, a není to cesta státnická. Protože státník se od politika liší tím, že má odvahu k netradičním a novým řešením, že o nich umí přesvědčit a že je umí prosadit. Takže zítra se mino jiné dozvíme, jestli je v Evropě nějaký evropský státník, nebo jestli tady máme pouhé politiky.