Jan Zahradil: Odpovědí na krizi není „více Unie“

Stanoviska a projevy

Jan Zahradil: Odpovědí na krizi není „více Unie“

Chceme stabilní a prosperující Evropskou unii, ale odmítáme pokusy zneužít krizi pro další a skrytý přesun pravomocí do Bruselu. V diskusi s José Barrosem a Hermanem van Rompuyem to ve Štrasburku řekl předseda frakce Evropských konzervativců a reformistů Jan Zahradil.

„Nejdůležitějším tématem uplynulé Evropské rady byla ekonomika, stabilita eurozóny. V mé skupině ECR je většina poslanců ze zemí, které nejsou součástí eurozóny a dokonce většina poslanců ze zemí, které se ani nepřipojily k Paktu pro euro. Ale to neznamená že bychom si přáli neúspěch eurozóny, naopak. I my chceme stabilní a prosperující EU, včetně eurozóny. Zároveň si však přejeme EU pružnou, odpovídající potřebám 21. století, nebojíme se ani EU více rychlostí. 

Tam, kde máme společné cíle, tam přijatá opatření podporujeme. Přejeme si odpovědné národní vlády, které zastaví zadlužování, změní strukturu veřejných výdajů, pustí se do fiskálních reforem. Kroky, které vedou ke znovunastolení finanční disciplíny, jsou správné. Co tedy není správné? Bohužel, za tím vším je jedna skrytá agenda. Je to snaha využít tuto krizi k dalšímu posunu pravomocí. Je to snaha dále pokročit ve fiskální a daňové harmonizaci. Taková harmonizace je prvním krokem k vytvoření fiskální unie. A taková unie je prvním krokem k vytvoření plné politické unie. 

Takové unii ovšem my říkáme NE, proto říkáme NE i pokusům o likvidaci daňové konkurence v EU a dalším podobným krokům. Sedím tady od roku 2004 a pokaždé, když dojde k nějakým těžkostem, slyším jednu jedinou frázi: potřebujeme více Evropy, více komunitární metody. NE, nepotřebujeme. Právě snaha řešit vše na úrovni EU nás leckdy uvrhla do problémů, které jsme pak znovu řešili jak? Opět na úrovni EU. 

Pochopte konečně, že evropská integrace dosáhla svých mezí. Jasný příklad vidíme v tzv. zahraniční politice EU. Když o něco opravdu jde, nesjednotíme se na ničem. Pokud jde o poslední příklad – Libyi – byli to národní lídři, ne EU, kdo udával tón. Zkrátka nelze donekonečna žít v 50 let staré federalistické představě evropské integrace minulého století. Evropské paradigma se mění a čím dříve se s tím někteří z vás vyrovnají, tím lépe pro nás všechny.“