Zimní záchvat vzteku

Z médií

Zimní záchvat vzteku

Opět bublám vzteky. Jak jsem si včera přečetl, redaktor ČT pan Vondráček, nedávný laureát „ceny Eriky Steinbachové“ připravuje na jaro sedmidílný seriál o hromadných hrobech Němců z poválečného divokého odsunu. Zjevně se inspiroval loňskou causou Dobronín – tam to ovšem s tou českou krvežíznivostí nějak nevyšlo, když se ukázalo, že vůdcem likvidačního komanda byl Rakušan. 

Ale nevadí, ono se něco najde jinde, popř. se to dovymyslí. Další dokumentaristická cena bude jistá, pan Vondráček bude hrdinou prvního roku druhé dekády 21. století. Konečně někdo definitivně nastaví zrcadlo naší malosti, provincialismu a čecháčkovství, konečně někdo odhalí naše dlouho potlačované a skrývané historické viny, se kterými se budeme muset vyrovnat. A protože výroba českého kolektivního špatného svědomí je zřejmě ve veřejném zájmu, tak se tohoto tématu chopila „veřejnoprávní“ Česká televize a pumpuje do něj koncesionářské peníze. Nebo přispěla nějakým grantem i Evropská unie? Popř. by paní Steinbachová s panem Posseltem mohli uspořádat veřejnou sbírku (jejím garantem v ČR může být třeba B. Doležal). 

Letos uplyne také 70. let od zahájení heydrichiády, která měla být konečnou etapou likvidace českého národa. Ale v České televizi se určitě nenajde žádný další Vondráček, který by o tom natočil sedmidílný seriál. A kdyby, asi by na něj nebyly prostředky a asi se to nehodí do dramaturgického plánu. Takže si jen připomeňme, co řekl Reinhard Heydrich v roce 1941 po nástupu do funkce:

„…tento prostor musí být jednou definitivně osídlen Němci. Tento prostor je srdcem říše a nemůžeme strpět – to ukazuje vývoj německé historie -, aby z tohoto prostoru přicházely znovu a znovu rány dýkou proti říši. Musím mít celkový obraz národa a pak mohu říci, tak a tak vypadá obyvatelstvo. Jsou to takovíto lidé: jedni jsou dobré rasy a dobře smýšlející, to je pak jednoduché, ty můžeme poněmčit. Potom máme ostatní, co stojí na opačném pólu: jsou to lidé špatné rasy a špatně smýšlející. Ty musíme dostat ven. Na východě je hodně místa. Uprostřed zůstává střední vrstva, kterou musím přesně vyzkoušet. V této vrstvě jsou dobře smýšlející lidé špatné rasy a špatně smýšlející lidé dobré rasy. U těch dobře smýšlejících špatné rasy se to asi musí udělat tak, že je nasadíme do práce někde v říši jinde a budeme se starat o to, aby už neměli děti, protože je nechceme v tomto prostoru dále rozvíjet. Pak zůstávají špatně smýšlející lidé dobré rasy. Ti jsou nejnebezpečnější, poněvadž je to rasově dobrá vůdcovská vrstva. Musíme uvážit, co s nimi uděláme. U jedné části špatně smýšlejících lidí dobré rasy nezbude nic jiného, než se pokusit usídlit je v říši, v čistě německém prostředí, poněmčit je a převychovat jejich smýšlení nebo, když to nepůjde, postavit je nakonec ke zdi…“

A zdůrazněme, jasně, zřetelně, nedvojsmyslně: bez německé okupace a bez heydrichiády by žádné poválečné hromadné německé hroby na našem území nebyly. Bez tohoto vědomí – a zdůraznění – souvislostí budou páně Vondráčkovy a podobné dokumenty České televize jen zakomplexovaným módním intelektuálním cvičením. Máme se tedy na co těšit.