Jan Zahradil: Mně se Slovanská epopej líbí

Z médií

Jan Zahradil: Mně se Slovanská epopej líbí

Vedlejším produktem tahanic Prahy s Moravským Krumlovem o Muchova monstrózní plátna je nepochybně zvýšený zájem veřejnosti o dílo samotné. Zkrátka neplánovaná a nezamýšlená, leč nakonec dobrá reklama. Spousta lidí, která o epopeji nikdy nic neslyšela nebo je to nezajímalo, si ji po tomhle všem půjde prohlédnout, at´už skončí kdekoliv (záměrně neříkám, které straně sporu fandím, protože o tom psát nechci).

V této souvislosti je ale pozoruhodné, jaká vlna výtvarně-kritické mediální aktivity se následně vzedmula. Jak napsal server iDnes, „mnozí“ totiž považují toto dílo za nevkusné (kdopak to jsou ti „mnozí“ – něco jako dříve „lid“?). Ale vskutku, pokrokový předvoj milovníků a znalců umění a trendů soudobého světa, se již pustil do boje proti epopeji. Kdekdo z nich ted´považuje za prvořadé informovat veřejnost, jaká je to vlastně příšerná zaostalost. A tak se v textech Pavla Šafra, Jiřího Peňáse či Petra Fischera (abych vybral jen namátkou) objevují termíny jako kýč, slátanina, iluzorní a sebeklamný projekt. Podle známé paní Machalické byl Mucha v době, kdy epopej maloval, již „retardující“ (!) umělec. Paní Lindaurová zas revolučně vyzývá své kolegy výtvarné kritiky aby ukázali „odvahu a řekli, že epopej nestojí za nic“, neboť´ je „pseudovlastenecká a nekvalitní“. Jsme varováni před pseudomystikou, panslavismem a nacionalismem (!) celého cyklu. Atd. atd.

Proboha, proč? K čemu tolik povyku? Ano, některé ty obrazy připomínají spíš ilustrace k Pánovi prstenů. Jsou monumentální, sentimentální, patetické. Na mnoha místech i historicky nepřesné. Mají nepochybně jakýsi ideologický podtext, je zřejmé, že Mucha chtěl nějakým způsobem – sobě vlastním – pozvednout národní sebevědomí. No a co? Opravdu si dotyční kritici myslí, že diváci nepřežijí setkání se Slovanskou epopejí bez jejich varovných výkladů? Že se pak poběží panslavisticky objímat se strýčkem Putinem? Nebo, že začnou povykovat „Čechy Čechům“? Nebo že se začnou tribalisticky cítit příslušníky výjimečného kmene Slovanů? Svatá prostoto… 

Nemohu se zbavit dojmu, že tady opět jednou vybublal „antikomplex“ části našich intelektuálních elit. Jejich oblíbenou dlouhodobou činností je jakási převýchova tohoto dle nich pobloudilého národa směrem od „jiráskovsko-nejedlovského“ pojetí dějin a tzv. čecháčkovství k modernímu evropanství a světovosti (nebo k tomu, co si dotyční vychovatelé pod těmito pojmy představují). Skáčeš nadšeně nad Kaplického blobem? Pak jsi na správné cestě k zítřkům, pak už jsi ten moderní a světový. Ale že se ti líbí Muchova epopej? Pak holduješ provinciálnímu, zprůměrňovanému masovému vkusu a nenávratně jsi uvízl v minulosti… 

Takže – mně se Slovanská epopej líbí.