Projev Jana Zahradila na pietním shromáždění k uctění památky 27 popravených představitelů českého odboje

Stanoviska a projevy

Vážení
přítomní,

když dnes přemýšlíme o pojmu „národ“, asi se shodneme,
že jedním z jeho základních kamenů je

  • společně sdílené
    vnímání historických událostí
  • společné symboly
  • to, jak společně vidíme
    tu či onu výseč minulosti.

 

Nemusíme být každý odborníkem na dějiny, nemusíme
každý znát všechny souvislosti a podrobnosti. Ale neměli bychom ztratit
schopnost společně vykládat ty důležité okamžiky, v nichž se formovala
česká státnost, česká národní identita, česká státní idea. 

Když se např. řekne 28. říjen 1918, snad každému
vytane na mysli vznik samostatné demokratické Československé republiky jako
vrcholu  národního snažení mnoha
generací.

Co nám vytane na mysli, když se řekne 21. červen 1621
? Ptal jsem se na to několika školáků. Někteří z nich mi řekli – poprava
27 českých pánů. Jakých pánů a za co byli popraveni – to už nevěděli. Jak jim
to jednoduše vysvětlit a nezaplést se do přediva dějinného kontextu, podmínek,
atmosféry – tak odlišných od těch našich dnešních ?

Nuže, zemřeli za hodnoty, které bychom nejspíše
pojmenovali dnes takto : svoboda, tolerance, pluralita, suverenita,
individualita, právo volby. Oni jim říkali jinak – ostatně v jejich době
ani český národ nebyl ustaven způsobem, jak jej známe dnes – ale obsah těch
termínů je stejný.

Veřejná
exekuce 27 účastníků českého stavovského protihabsburského povstání byla
barbarsky krutou i na měřítka 17. století. Myslím, že ti kdo ji nařídili a
vykonali, netušili, že tím právě vytvářejí krvavý symbol, který přetrvá
staletí. Asi se domnívali, že popravená těla se rozpadnou v prach bez
vzpomínky, zabavený majetek  se rozpustí
v rukou těch, kteří jej ukradli a exulanti – ti kteří museli utéci aby je
nestihl podobný osud – se rozplynou kdesi v daleké cizině. Nestalo se tak.

Je pozoruhodné, že i po 389 letech se tady scházíme,
abychom si tuto obět´ připomněli. A je to dobré znamení. Dnešní doba je rychlá,
těkavá, přeplněná novými informacemi a událostmi. Nepřeje příliš takovému
vzpomínání. A možná těm, kteří nás z dálky sledují, připadáme patetičtí,
směšní, nebo jaksi nepatřiční. Možná někdo, kdo se považuje za Evropana
s velkým E a pojmy jako vlast nebo národ považuje za jakousi veteš
minulosti, o nás zítra napíše do těch či oněch novin, jak jsme zoufale mimo a
vysvětlí nám, že to všechno v roce 1621 bylo všechno úplně jinak.

Dámy a pánové, nenechme se tím zmást. Nejsme ani
patetičtí, ani směšní ani nepatřiční. Nepatřičný je právě a jenom ten, kdo si
to myslí. My jenom hlídáme a opatrujeme 
památku, která se nesmí ztratit, protože je součástí české národní
tradice, součástí toho, co nás všechny formovalo a formuje, a to včetně těch,
kteří to bud´ ještě nevědí nebo si to odmítají připustit. Jsme něčím jako
strážci kmenového ohně. A to je čest.

Vzpomeňme tedy dnes s úctou 27 umučených, jednoho
každého zvlášt´, 27 individuálních lidských osudů různého původu a různých
motivů, ale nezpochybnitelné statečnosti. A bud´me na ně hrdí.