Jan Zahradil: Paroubkova mládež aneb Byl jsem při tom

Z médií

Jan Zahradil: Paroubkova mládež aneb Byl jsem při tom

Přišel jsem podpořit Petra Nečase do dnešní debaty s Paroubkem v Českém
rozhlase. O jejím divácko-posluchačském zázemí napsal server Aktuálně
mj. toto : „Příznivci socialistů měli jasnou převahu. Z řad ČSSD po
každém slovu Jiřího Paroubka zněl potlesk. Na Nečase se bučelo a
pískalo.“

Ano. Škoda, že to přítomní redaktoři Aktuálně
nerozvedli více. Půda Českého rozhlasu se totiž stala dějištěm
představení, které se již dříve odehrávalo v regionálních předvolebních
verzích Otázek Václava Moravce, se stejným scénářem. Já to v této
intenzitě zažil poprvé. Paroubkův muž na špinavou práci, ústecký Petr
Benda, dovezl organizovanou klaku mladistvých individuí (nevím jaký
korektnější termín bych použil), omotaných v oranžových šálách, kteří
na povel bud´bučeli a pískali (to když mluvil Nečas, bez ohledu na
obsah) či tleskali a skandovali (to když mluvil Paroubek, opět bez
ohledu na obsah). Jestli dostali za výkon tři stovky na osobu jako na
Ústecku, nevím, neptal jsem se jich. Nejspíš by mi asi řekli něco jako
„co je ti do toho, vole, závidíš, ne ?“

Jeden z přítomných redaktorů ČRo mi řekl, že z toho jde na něj strach.
Se mnou bylo v sále několik aktivistů ODS z Modrého týmu (tedy těch
mladých, které Paroubek s drzostí sobě vlastní označil téměř za
fašisty). Doporučil jsem jim, aby se při odchodu z rozhlasu
nerozcházeli, ale šli co nejdéle spolu pohromadě v hloučku. Myslím, že
jsem nepřeháněl, při pohledu na tváře „Paroubkovy mládeže“. Škoda, že
svědky těchto scének nemohl být třeba Jiří Pehe či jiný politolog nebo
komentátor z těch, kteří se tak vehementně zastávají Paroubkovy
demokratické podstaty. Myslím, že po tomhle by je entuziasmus přešel.

Ne, dneska mi nevadilo, že Paroubek – jako vždy – bohapustě,
populisticky a demagogicky prášil. Třeba se to někomu hezky poslouchá.
Ani mi nevadilo, že mu – ostatně jako vždy – bublalo a kypělo nabubřelé
ego, jen bouchnout. Třeba to někomu imponuje. A ani mi nevadilo, že
vypadal a působil – také jako vždy – jako kříženec Miroslava Štěpána s
Vasilem Mohoritou (to pro pamětníky, ti mladší už nevědí kdo to byl).
Třeba se to někomu dokonce líbí. Ale tyhle metody, vyjádření
„spontánního“ hněvu či naopak podpory tzv. lidu, které mu není stydno
použít i když jde zatím „jen“ o předvolební debatu, hodně zapáchají.
Stejně tak to uměli totiž kdysi komunisté. A to mě na dnešním
Paroubkovi zneklidňuje nejvíc.