Proč je vládní recept na krizi lepší než ten socialistický

Z médií

ČSSD najednou – a to dokonce ústy Jiřího Paroubka – hodila překvapivou zpátečku. Na protikrizovém programu vlády, vytvořeném ve spolupráci s Národní ekonomickou radou vlády (NERV) dřív nenechala nit suchou. Teď už je schopna, jak se zdá, se s některými opatřeními i ztotožnit nebo je alespoň nekritizovat. Dobré znamení ? Možná. 

Opravdu, mezi vládním plánem a alternativou ČSSD lze najít pár shodných bodů. Jde zejména o návrhy, které ČSSD přidala ke svým původně 52 bodům, ze kterých se rázem stalo 62 bodů. Spekulace o opisování přenechám jiným, ani to není důležité. Ve většině případů se ale vládní recepty od ČSSD liší. Socialisté totiž vychází z předpokladu, že nejlepší je peníze rozdat (čím více tím lépe) a pak čekat, jestli se ekonomika opět nerozběhne. Naproti tomu návrh vlády a NERVu počítá s úlevami pro firmy a živnostníky, což jim umožní přežít krizi a v řadě případů i zachovat pracovní místa.

Vládní návrh tak počítá například se snížením sociálního pojištění, které firmám sníží náklady práce. Výsledkem bude 50 až 70 tisíc zachráněných pracovních míst. ČSSD naopak prosazuje prodloužení a zvýšení podpor v nezaměstnanosti. Takové opatření sice udrží vyšší životní úroveň propuštěných zaměstnanců, ale na úkor ostatních daňových poplatníků. 

Návrhy se liší také v případě daně z přidané hodnoty. Vláda navrhuje rozšířit firmám možnost odpočtu DPH na všechny nové automobily. To umožní firmám snížit náklady a zbavit se českého specifika ve formě mřížek v autech. Hlavně to ale podpoří automobilový průmysl, na kterém je česká ekonomika vlivem socialistických investičních pobídek závislá.

Naproti tomu ČSSD navrhuje plošné snížení nižší sazby DPH z 9 na 6 procent. Socialisté se zřejmě příliš nedívají za naše hranice. Podobné opatření totiž zavedla Velká Británie, a ukázalo se to jako drahé a neefektivní řešení. Ceny totiž v řadě případů klesají i bez snižování nepřímých daní, a tržby obchodníkům to také příliš nezvedá.

A některé návrhy ČSSD jsou zcela mimo realitu. Například zvyšování daní firmám v současné situaci znamená vysloveně zatloukání hřebíčků do jejich rakve. Vyplacení mimořádných důchodů je zase jen populistickým gestem. Důchodci totiž patří mezi skupiny obyvatel, kteří současnou krizi prakticky nepocítí. A jen tak mimochodem, za období vlád ČSSD pobírali důchodci 90 procent reálné úrovně důchodů z roku 1989, za současné vlády je to 110 procent…

Čeká nás těžký rok. Desetitisíce lidí přijdou o práci, řada firem zkrachuje. Hospodářská krize přišla rychle a žádný zázračný lék na její vyléčení neexistuje. Můžeme pouze zmírnit její důsledky. Slovíčko zmírnit je přitom třeba podtrhnout, protože jako malá otevřená ekonomika nemáme moc nástrojů k tomu, abychom krizi úplně eliminovali. Socialistický plán by stál ve srovnání s tím vládním státní kasu dvakrát tolik a výsledek by byl přinejlepším poloviční. Lze tedy jen doufat, že tváří v tvář situaci, která je opravdu bezprecedentní, nezvítězí předvolební populismus. Pokud by tohle ČSSD dokázala, bylo by to dobré znamení, že na české politické scéně lze v nelehkých dobách udržet alespoň základní politický konsensus.