Čas pro Nabucco

Z médií

Plynová krize z počátku roku odhalila v plné nahotě neudržitelnost surovinové závislosti EU na Rusku. Nejvyšší čas přistoupit od řečí o diverzifikaci zdrojů k činům. 

Jedním z ambiciózních projektů v tomto smyslu je plynovod Nabucco. Ten má již v polovině příštího desetiletí zajistit dodávky kaspického plynu ze Střední Asie přes Turecko do Evropy. Jakkoliv jde v podstatě o soukromou aktivitu šesti evropských energetických společností, těší se logicky politické podpoře EU. 

Nicméně stav realizace Nabucca lze v této chvíli označit spíše za žalostný. Hlavní problémy jsou – jak jinak – geostrategické. Není doposud jasné, zda se vůbec podaří zajistit a nasmlouvat potřebné množství plynu ze středoasijských zemí jako Ázerbájdžán, Turkmenistán, Kazachstán. Důvodem je mimo jiné i snaha Ruska o vybudování konkurenčního plynovodu Southstream po dně Černého moře, který by čerpal ze stejných zdrojů. Rusové si dobře uvědomují strategický význam svého surovinového monopolu a nehodlají se vzdát svého vlivu ve Střední Asii. 

Proto je třeba, aby Evropská unie začala intenzivně jednat jak se zeměmi producentskými, tak tranzitními a dala najevo, že za Nabuccem opravdu stojí. Pokud by se českému předsednictví EU podařilo posunout celý projekt o kus dál, byl by to nepominutelný vklad do budoucího zajištění energetické bezpečnosti celé EU. A právě energetická bezpečnost je přece jedním ze tří „E“, které si vytkla jako své priority ČR, když přebírala otěže v Evropské radě. První vlaštovkou v tomto směru je summit o Nabuccu v Budapešti za účasti producentů (Ázerbájdžán, Turkmenistán, Kazachstán), tranzitních zemí (Gruzie, Turecko), zainteresovaných členů EU (Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Rakousko) a dalších. Následovat bude EU-Southern Corridor Summit. 

Velkoústé řeči o potřebě evropského sjednocování umí vést každý. My máme teď ale velkou šanci dokázat něco skutečného, co může ovlivnit životy občanů členských zemí EU na generace dopředu.