Nedělejme účet bez hostinského

Z médií

Na pozvání IRI (International Republican Institute) jsem strávil minulý týden pár dní v USA – konkrétně ve Virginii, Pensylvánii a Severní Karolíně – abych viděl zblízka volební kampaň k prezidentským volbám. Celostátním médiím dominoval „bailout bill“, napřed zamítnutý a potom schválený finanční balík ke stabilizaci trhů nebo nekonečné analýzy první vice-prezidentské debaty Biden-Palinová. Ale na „grassroots level“ vypadá všechno dost odlišně. 

Především se tu ve volebních štábech tvrdě pracuje, bez ohledu na právě aktuální průzkumy veřejného mínění. A tak v regionální virginské volební kanceláři Johna McCaina v Arlingtonu to i v neděli odpoledne pěkně bzučelo. Všechno dění tu měli pod kontrolou dva mladí muži: Nick Meads z Republican National Committee (NRC) a Trey Walker z „John McCain 2008“. Zatímco první je vlastně stranickým funkcionářem republikánů a je jimi také placen, druhý pracuje přímo pro McCainův volební štáb. Důvody jsou čistě finanční nebo spíše účetní: zatímco strana může čerpat finanční prostředky od soukromých sponzorů a de facto neomezeně, sám McCain se této možnosti zřekl a využívá jen omezenou výši státního příspěvku na volební kampaň (Obama to zase dělá jinak). 

Obě větve kampaně – jak NRC, tak McCain 2008 – však samozřejmě úzce spolupracují. Placených zaměstnanců mají jen něco přes 20, většina práce stojí na neplacených dobrovolnících a aktivistech, kterých mají republikáni jen ve Virginii na 4000. Ti pilně telefonují na všechna dostupná čísla, v krátkých interview zjišťují stranické preference či ochotu jít k volbám a údaje okamžitě zasílají do centrály NRC. Dlouhodobý statistický přehled strany o chování voličů je proto úctyhodný – republikáni (a samozřejmě i na druhé straně i demokraté) mají přesný a stále aktualizovaný přehled o jejich účasti ve volbách i o vývoji preferencí na lokální úrovni a mohou tomu přizpůsobit další prostředky kampaně: například poslat k nerozhodnutému voliči osobní volební tým nebo nabídnout neochotnému voliči odvoz k volbách a zpět. Všechno je samozřejmě založeno na ochotě dotazovaných komunikovat a sdělovat o sobě poměrně osobní údaje. V tomto směru je otevřenost Američanů pro nás nezvyklá. Neviděl jsem ani jednou, že by tazatelům praštili s telefonem, což – upřímně řečeno – by v ČR byla spíš norma než výjimka.

Na druhé straně také míra nadhledu regionálních šéfů kampaně je sympatická. Nikdo nepanikaří, spíš se sází na klid a sebejistotu, které se pak přenáší i na voliče. V pensylvánském Harrisburgu mi veterán volebních klání, předseda místní Republikánské strany a šéf volebního štábu v jedné osobě Robert Gleason vysvětluje, proč podle jeho názoru v Pensylvánii – jednom z tzv. „battleground states“ – nakonec vyhraje McCain a spadne mu do klína 21 hlasů pensylvánských delegátů. Je přesvědčivý, vyzařuje z něj hluboká znalost místního prostředí, lidí i jejich politických tradic a setrvačnosti. Tady zkrátka dobře vědí, že ještě nic není rozhodnuto – vždyť měsíc, který zbývá do voleb, je v politice dlouhá doba.

Zajímavé spekulace jsem vyslechl na téma nebezpečí možných volebních podvodů. V USA je totiž teoreticky možné se zaregistrovat k volbám ve více okrscích a odvolit tak vícekrát než jednou. Samozřejmě je to nezákonné, ale těžko se to kontroluje v zemi, kde de facto neexistují občanky či jiné průkazy totožnosti (pro mnoho Američanů je jediným takovým průkazem jejich řidičák). 

Tam kde jeden kandidát vede nad druhým řádově o procenta, to samozřejmě nehraje roli. Ale tam, kde je podpora vyrovnaná nebo se přelévá a kde půjde jen o stovky či možná o desítky hlasů, by dobře zorganizovaný volební podvod mohl výsledky řádně zamíchat. Navíc stále více Američanů hodlá letos využít možnosti odvolit předčasně, tedy ještě před samotným dnem voleb (dokonce i o pár týdnů), což zákony umožňují. V minulosti takto volilo maximálně pár procent oprávněných voličů, ale letos se odhaduje, že až 20 % voličů by v „Den-D“ už mohlo mít odvoleno. Na ty už volební kampaň či jakýkoliv vynořivší se nový problém těžko bude mít nějaký vliv.

Nechme tedy analytikům jejich analýzy, předpovědi a trendy (zejména v českých médiích se vynořilo neuvěřitelné množství na slovo vzatých odborníků na USA a výsledky voleb) a připomeňme si pár věc: celostátní podpora v průzkumech toho či onoho kandidáta je jen indikátor. Ve skutečnosti jde o podporu v každém jednotlivém členském státě USA, kde vítěz bere všechno – tj. všechny hlasy volitelů. V některých státech je situace jasná, ať pro Obamu nebo McCaina.

Tam už kampaň de facto ustala. Například v Kalifornii je pro McCaina nemožné Obamu dohnat a totéž platí v obráceném směru třeba v Severní Karolíně. Zbývá pár posledních států, kde tomu tak není a o ty se bude tvrdě bojovat až do konce. V tomto systému je možné, že volby vyhraje ten kandidát, který sice nasbírá celostátně méně voličských hlasů (a má tedy menší celostátní podporu), ale zvítězí ve sběru volitelských hlasů, které mu zajistí většinu ve volebním shromáždění. Nedělejme tedy zatím účet bez hostinského.