Já sem agent Sí Aj Ej…

Z médií

…sem nebezpečnej a sem zlej – zpíval sarkasticky před lety písničkář Pepa Nos. Ano, agent Sí Aj Ej, to byl za komunistů pojem. Usiloval o rozvrácení světové socialistické soustavy a svržení socialistického zřízení u nás. Takovými agenty byli tehdy především všichni disidenti, kterým to ostatně režim vždycky spočítal, jakmile mohl. 

Po pádu železné opony se „agent Sí Aj Ej“ logicky vytratil ze scény. Už nějak neměl co na práci, když se ta světová socialistická soustava sama zhroutila. V ústraní však kul své podvratné pikle dál a nedávno se nám vrátil v recyklované podobě. Tentokrát se zaměřil na jiný cíl: rozvracení plodné spolupráce mezi evropskými národy a paralyzování Evropské unie. Něco o tom vědí někteří evropští politici, například zelený europoslanec a bývalý anarchista Daniel Cohn-Bendit (to na levici) nebo přísný křesťanský demokrat a předseda Evropského parlamentu Hans-Gert Pöttering (to na pravici). Pro ně je novodobým ztělesněním „agenta Sí Aj Ej“ strůjce irského NE Lisabonské smlouvě, irský multimilionář Declan Ganley, který v referendu na hlavu porazil celý irský (a v širším smyslu slova evropský) politický establishment. A to přece není samo sebou. Takže: kdo za tím je? A kdo ho platí? No samozřejmě Američané. Ti si přece nepřejí sjednocenou Evropu, která by jim konkurovala na světovém kolbišti. 

Takhle totiž v dnešní EU leckdo uvažuje. Nešťastní Irové byli ke svému NE domanipulováni americkými agenty, protože jinak by se svobodně rozhodli pro jásavé ANO. To dá přece rozum. A na agenty je třeba si pořádně posvítit, takže na Declana Ganleyho už se usilovně svítí. Zavřít ho za nedostatek evropského myšlení sice ještě nelze, ale kdoví? Třeba se najednou objeví nějaké nesrovnalosti v jeho podnikání – a máme ho, holoubka. 

A co na to Američané? Pro objektivitu ocitujme nikoliv vládu (tedy republikány), ale opozici (tedy demokraty) – totiž Gregory Craiga, zahraničně-politického poradce Baracka Obamy (!), vyšlo na www.euobserver.com. Byv tázán na úvahy o údajném financování irského NE americkou tajnou službou, odvětil diplomaticky, že jde o abnormální událost, způsobenou blížícími se volbami do Evropského parlamentu: „Každé volby mají svou bláznivou epizodu… spekulace nebo pomluva, že CIA financovala irské NE, je absurdní.“ A dále řekl: „Zdá se mi spíš, že EU má nějaké problémy s vlastním public relations, nejen v Irsku, ale všude, kde byla odmítnuta euroústava.“ 

K tomu není co dodat. Pokud se místo skutečných příčin eurounijních selhání bude hledat fiktivní „agent Sí Aj Ej“, který za to může, pak jde o jev zvaný stihomam. Trpí-li jím jednotlivec, musí zpravidla dříve či později vyhledat odbornou pomoc. Trpí-li jím celá politická třída (nebo její část), znamená to, že celý organismus, jemuž vládne, je pravděpodobně zachvácen něčím nezdravým. Kdo má za sebou zkušenost života v socialistickém Československu, asi tyhle syndromy poznává. A také ví, jak končí.