Na štíru s ústavou

Z médií

Jiří Paroubek se zostra pustil do vládního návrhu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Na to má jako šéf opozice jistě právo, stejně jako na předkládání vlastních řešení. 

Pozoruhodné však je, že součástí těchto Paroubkových řešení je i slib schválit již jednou zamítnutou smlouvu s Vatikánem (Svatým stolcem). Totéž ostatně už delší dobu navrhuje jeden z jeho nejbližších spojenců, exministr kultury Jandák. 

Připomeňme, že v minulém volebním období byl návrh této smlouvy z dílny Špidlovy vlády odmítnut nejen hlasy většiny poslanců ODS (44 jich hlasovalo proti, byl jsem jedním z nich), ale i velké části ČSSD. Proti „svojí“ vládě se tehdy postavilo 27 sociálních demokratů a důvod byl jasný. Návrh byl legislativně nepovedený a na štíru s českou ústavou. 

Stačí uvést několik příkladů: z návrhu především nebylo zřejmé, zda ČR uzavírá smlouvu se státem či s mezinárodní organizací s právní subjektivitou. Také nebylo zřejmé, o jaký typ smlouvy vlastně jde – zda o mezinárodní smlouvu či o smlouvu o lidských právech a základních svobodách, a jaké tudíž bude její postavení v českém právním řádu, zejména zda bude mít přednost před zákonem. Dále návrh nepřípustně kladl v několika pasážích na roveň právní řád ČR s vnitřními předpisy katolické církve (články 3, 6, 10, 11). Článek 4 zase např. obsahoval hodnotící kritéria Svatého stolce na stav náboženské svobody v ČR, což této smluvní straně nepřísluší. 

Celá řada článků byla nadbytečná, protože jen konstatovala stávající právní stav, kodifikovaný již jinými zákony. A tak by se dalo pokračovat velmi dlouho. 

Samostatnou kapitolou byl pak článek 17, který predikoval právě majetkové vyrovnání státu s katolickou církví. Pokud ovšem bude schválen návrh na majetkové vyrovnání s církvemi, ať už v jakékoliv podobě, pak tento článek Vatikánské smlouvy zcela ztrácí opodstatnění. 

Paroubkova motivace je zřejmá – po námluvách s KDU-ČSL na jejich nedávném sjezdu chce nabídnout i konkrétně „něco“ vstřícného. Vybral si ale v tomto případě velmi špatně. 

Je smutné, že současné vedení ČSSD je schopno „ohnout se“ před jakoukoli mezinárodní smlouvou bez ohledu na její slučitelnost s ústavou vlastní země. Stačí připomenout zuřivý odpor vedoucí garnitury ČSSD vůči zcela opodstatněné žádosti Senátu o ústavní přezkoumání tzv. Lisabonské smlouvy EU. 

V každém případě, pokud má ČR opravdu uzavřít bilaterální smlouvu s Vatikánem (a tato vláda to má ve svém programovém prohlášení), je zřejmé, že bude muset jít o jiný text než ten, který již byl jednou ve Sněmovně oprávněně zamítnut.