Švejnar na čestném druhém místě, Klaus jenom předposlední

Z médií

Určitě si pamatujete ten vousatý vtip, jak sovětský funkcionář vysvětluje, proč jejich sportovec v závodě nevyhrál: „Náš závodník přece obsadil výborné druhé místo, zatímco jeho soupeř skončil předposlední!“ Jak blízko může mít argumentace tohoto fiktivního soudruha k argumentaci amerického profesora politologie, to ukazuje rozhovor Karla Hvížďaly s dalším (vedle Jana Krause) členem vlivného rodu Krausů, politologem Michaelem Krausem.

Rozhovor je to poučný, protože prozrazuje mnohé o myšlenkovém světě klíčového poradce Jana Švejnara. A téměř dva měsíce po volbě je vidět, že Švejnarův tým stále není schopen strávit porážku svého kandidáta.

Projevuje se to tu takovým výkladem událostí, v němž účel světí prostředky, v tomto případě trochu pokroutí tu či onu skutečnost požadovaným směrem. Některé momenty jsou opravdu půvabné. Tak nám pan profesor Kraus například sděluje, že „v listopadu museli všichni její volitelé (rozuměj ODS) slavnostně jak v totalitě podepsat slib, že podporují Klause“. Trochu dost se spletl (možná že jen z neznalosti): nešlo o žádný vynucovaný slib, ale o oficiální parlamentní nominaci oficiálního prezidentského kandidáta ODS, kterou v souladu se zákonem podaly a také podepsaly kluby ODS v obou parlamentních komorách. 

Dále pan Kraus například sděluje, že „…viděl senátorku Juřenčákovou…jak ji během každé přestávky obklíčilo pět volitelů ODS, aby se k ní nikdo nemohl dostat…“. Každý, kdo byl „u toho“, ví, že skutečnost je zcela opačná – paní senátorka čelila nevybíravému nátlaku právě z řad vlastního klubu od stoupenců pana Švejnara a ostatně i ta pověstná sms, kterou ukázala médiím, jí vyhrožovala právě kvůli podpoře Václava Klause. Zjevně omámen přáním coby otcem myšlenky pan profesor Kraus také tvrdí, že „Nejpříjemnější překvapení nás čekalo v obrovské podpoře a důvěře, jaké nám dala většina (!!!) české veřejnosti.“ Ani kartářka či astrolog by snad nedokázal vyvodit z existujících údajů tak sebevědomý závěr. Konečně vrcholný výkon podal pan profesor tvrzením, že „Stejně jako v roce 2003 vedení KSČM upřednostnilo Klause…“, zřejmě tedy hlasy komunistických poslanců a senátorů pro Švejnara jak v první, tak druhé volbě byly jen jakýmsi nedopatřením. A takovými třešničkami na dortu se rozhovor jenom hemží. Je to směšné.

Závažnější však je jiná věc. Česká republika vypadá v Krausově podání jako jakási podivně zdeformovaná, zkorumpovaná a polototalitní země třetího světa, ne jako členská země NATO a EU, kde už skoro dvacet let existuje (sice nijak dokonalá, ale přece) demokracie. Pan Kraus na můj vkus příliš podléhá paranoidnímu vidění světa a různým temných konspiračním teoriím. Vše je v jeho podání koupeno a zaplaceno, lítají zde desítky milionů, v příšeří se pohybují temné postavy lobbyistů, používá se nátlak a vydírání, ještě mu tam chybí nějaká ta vražda. Skoro jako by pan Kraus ani nebyl profesorem politologie, ale spíše profesorem literatury se zvláštním zaměřením na americké romány z mafiánského prostředí. To už ovšem není ani směšné, jenom nedůstojné. 

Přitom motivy toho všeho rojení jsou v zásadě prosté. Pár krajanů z amerických univerzit se zkrátka rozhodlo si zpestřit život před penzí, zahrát si na světlonoše ve staré vlasti a zkusit si v praxi zahrát to, co doposud jenom učili. Pan Kraus to formuluje zřetelně, říká-li, že jde o změnu, která „by Česko odpoutala od tržního extremismu, neúctě k vládě zákonů a hodnotového úpadku.“ No, to je tedy něco, máme se na co těšit. Pánové se ovšem nechtějí zdržovat vyšlapáváním politických cestiček pěkně od píky, nemají tolik času a trpělivosti, takže míří rovnou na post nejvyšší. Jak si představují oslovení veřejnosti, viděli jsme v uplynulých měsících: pár naaranžovaných besed v příjemném a neútočném prostředí českých kateder a fakult, pár rozhovorů v tištěných i elektronických médiích s neagresivními (protože spřátelenými) kamarády novináři, pár průzkumů veřejného mínění – a práce je dle nich hotova. Trochu jako doma na univerzitě, že ? No však je také třeba si po tom všem vyčerpání vzít alespoň „sabbatical“. 

Všechno špatné je ale k něčemu dobré. Pan Kraus tvrdí: „…brali jsme to částečně jako zkušební jízdu na prezidentské volby 2013“. Bude-li pan Švejnar dále obklopen poradci typu pana Krause, nemusí se jeho konkurenti v příštích prezidentských volbách příliš obávat o svůj výsledek.