Radiofórum

Z médií

Moderátor (Petr Dudek):

Jak už jsme dnes několikrát upozorňovali. Prezident Václav Klaus je odedneška prvním a zatím jediným oficiálním uchazečem o post hlavy státu pro volby, které budou příští únor. Za Václavem Klausem stojí všech 81 poslanců a 41 senátorů z ODS. Tak jednoznačné podpoře žen a mužů z ODS se Václav Klaus netěšil vždycky. Přesně na den před deseti lety 28. listopadu 1997 vystoupili tehdejší ministři za ODS Jan Ruml a Ivan Pilip s výzvou, aby předseda vlády a ODS Václav Klaus kvůli neujasněným zdrojům, z nichž se napájela stranická pokladna, uvolnil post šéfa strany. Klaus tehdy rezignoval na funkci premiéra a zanedlouho padla celá vláda. Celé události se často říká Sarajevský atentát, protože v době Rumlova a Filipova vystoupení byl premiér zrovna v bosenském Sarajevu. Jedním z těch, kteří na konci roku 1997 stáli v ODS pevně při Václavu Klausovi byl tehdejší premiérův poradce a nynější europoslanec za ODS Jan Zahradil. Zdravím vás po telefonních linkách do Bruselu. Jak víme. Ivan Pilip a Jan Ruml tehdy žádali především vyjasnění původu některých částek, které se objevily na kontě ODS a zcela zjevně měly fingované dárce. Jak jste se na to tehdy díval vy? Vás původ stranických peněz nikdy nezneklidňoval? 

 

Host (Jan Zahradil):

Nutno říci, že v té době jsem působil, jak jste správně řekl, jako poradce, nikoliv jako pokladník. Nebyl jsem ani členem toho nejužšího vedení. Takže pro mne ty zprávy byly stejně velkým překvapením jako možná pro značnou část naší veřejnosti. Myslím, že ten vývoj tak, jak šel dál, ukázal, že ODS se s tím byla schopna vyrovnat. Ve světle některých dnešních finančních skandálů ten Sarajevský vypadá téměř jako dětská hříčka. Nechci to ale bagatelizovat. V té době nešlo samozřejmě jenom o ty sponzorské dary. Šlo o to, že ty se spíš staly záminkou k pokusu o přestrukturování celé politické scény a to bylo od samého začátku jasné. Myslím, že ti politici, kteří v tom hráli aktivní roli, si ty nejasnosti ve financování vzali spíše jako záminku než, že by byli motivováni nějakou velkou snahou o očištění stranických financí. 

 

Moderátor (Petr Dudek):

Vy jste pracoval jako premiérův poradce, jak už jsme několikrát řekli. Dokonce jste byl s Václavem Klausem v tu kritickou dobu v tom Sarajevu. Přesto nezdá se mi to tak úplně možné, abyste vůbec o ničem nevěděl, když jste byl premiérův poradce. Vy jste nikdy si nějak nevšiml, že by členové vlády z ODS se nechávali ve svém rozhodování ovlivnit stranickými sponzory nebo něco podobného? Nikdy jste nic takového nezjistil? 

 

Host (Jan Zahradil):

Ne. Tak já mohu jenom zopakovat, co jsem tady řekl. Funkce poradce je něco úplně jiného než funkce nějakého stranického funkcionáře, třeba místopředsedy nebo pokladníka. Já jsem se zabýval zahraniční politikou. Místopředsedou ODS jsem se stal o hodně, hodně let potom později. To už byly stranické finance ODS v pořádku. Takže pro mne vůbec v tu chvíli nebylo důležité a konec konců nebylo ani známo, z jakých přesně zdrojů ty peníze přicházejí? 

 

Moderátor (Petr Dudek):

To právě byl ten problém. Že nebylo přesně známo, z jakých zdrojů ty peníze přicházejí. Vás nikdy neznepokojovala ta podivná jména jako třeba Lajoš Báč, který měl být vaším stranickým mecenášem. To vám divné nepřišlo? 

 

Host (Jan Zahradil):

Znovu říkám. Že to jsou všechno věci, které jsem se dozvěděl až poté, co byly zveřejněny v médiích. Já vím, že byste zřejmě uvítal ode mne více informací v tomto směru, ale to by chtělo asi si pohovořit s někým z těch, kdo tehdy seděli v předsednictvu ODS, což jsem já nebyl. Takže znovu říkám. Stranické finance nebyly tehdy mou odpovědností. Tou byla zahraniční politika na úřadě vlády. O těch věcech, to znamená o tom, že jeden konkrétní sponzor byl rozepsán a zakryt dvěma fiktivními sponzory jsem se dozvěděl ve stejné chvíli, kdy se o tom dozvěděla i česká veřejnost. 

 

Moderátor (Petr Dudek):

Já chápu vaše vysvětlení. Zajímal by mne váš zpětný pohled na celou tu událost. Někdy se tomu říká Sarajevský atentát, což mne třeba evokuje, kromě toho samotného činu ještě nejrůznější přípravy, tajné. Možná dokonce nějaké spiknutí. Popsal byste to také tak? Spikl se tehdy někdo, podle vás, proti Václavu Klausovi? 

 

Host (Jan Zahradil):

Tak slovo spiknutí vždycky navozuje nějakou téměř katastrofální atmosféru. 

 

Moderátor (Petr Dudek):

Jak chcete dělat atentát bez spiknutí? 

 

Host (Jan Zahradil):

Já bych ho v této souvislosti nepoužil. Ale určitě tam byly domluvy, dohody. Dnes se tomu módně říká dealy některých politiků. Myslím, že významnou roli v tom tehdy sehrál Václav Havel. Určitě v tom sehrál svoji roli Josef Lux. V podstatě to bylo vyvrcholení procesu, který začal v roce 1996 po volbách sestavením velmi křehké menšinové vlády, která bojovala každý den o život. 

 

Moderátor (Petr Dudek):

Ještě jednu otázku. Uvažoval jste někdy, že opustíte ODS? Myslím v té době a že vstoupíte třeba do Unie svobody, která pak vznikla? 

 

Host (Jan Zahradil):

Ne, tak to určitě ne. Protože bez ohledu na tyto problémy s tím stranickým financováním, za které jsme ostatně, podle mého názoru, zaplatili dlouhým pobytem v opozičních lavicích. Tak mi bylo jasné, že tady nejde jenom o to, že je to snaha dostat ODS nějakým způsobem od exekutivní moci a od vlády. To je něco, na čem jsem se já podílet nechtěl a nemohl. Takže to mě samozřejmě nenapadlo ani chvíli, že bych se k té druhé partě přidal. 

 

Moderátor (Petr Dudek):

To byl z Bruselu Jan Zahradil. Děkuji za rozhovor.