Vystoupení na plénu v rozpravě o výsledcích neformálního summitu v Lisabonu

Stanoviska a projevy

Pane předsedo,

jako bývalý člen Konventu o budoucnosti EU, jako jediný europoslanec, který plnil roli „šerpy“ svojí vlády během jednání o nové smlouvě a jako zásadní odpůrce euroústavy konstatuji, že v Lisabonu zvítězil – alespoň do určité míry – zdravý rozum.

Koncepce euroústavy byla od samého začátku chybná, je dobře, že byla opuštěna a jsem rád, že k tomu přispěla svým dílem i moje země. EU není a nebude státem, tudíž nemůže mít ústavu. EU musí být postavena na mezivládní smlouvě, kde členské státy, národní státy, musí zůstat základními kameny celé evropské stavby.

V nové smlouvě lze nalézt věci, které se nám mohou líbit či nelíbit v různé míře. Mně například se líbí posílení role národních parlamentů i exekutiv pomocí principu tzv. posílené žluté karty či obousměrné flexibility. Naopak se mi velmi nelíbí redukce práva národního veta a rozšíření QMV. Jako realista ale vím, že jsme dosáhli hranice možného. 

Obsah je důležitý, ale neméně důležitá je také změna atmosféry. Poprvé v novodobé historii EU narazil umělý, u zeleného stolu zkonstruovaný koncept na realitu a musel být alespoň zčásti přepracován. Je to dobré znamení, že se snad časem začne EU chovat v souladu se skutečností 21. století, odvrátí se od 50 let starého a již překonaného federalistického modelu a nastoupí cestu ke skutečně flexibilní, decentralizované mezinárodní organizaci, schopné čelit novým výzvám.

Věřím jen, že Evropský parlament nepodlehne pokušení znovu oživovat konstituční myšlenku. Tím by jen dokázal, jak moc je vzdálen od reality.