Proč je dobré podporovat Polsko

Z médií

Oficiální návštěva českého prezidenta v Polsku se odehrávala na pozadí agresívní protipolské propagandy, která se v posledních dnech rozlila našimi médii. Jejími hlásnými troubami jsou nikoliv náhodou zrovna ti politici a komentátoři od leva do prava, kteří už léta opakují po německých politicích jejich federalistické evropské floskule. Poláci se dle nich prý neumějí „evropsky“ chovat a svou neústupností málem zablokovali nedávné jednání o nové evropské smlouvě. 

Ve skutečnosti jen Poláci uhodili hřebíček přímo na hlavičku, když zaútočili na „euroústavní“ hlasovací systém v Radě, který je mj. klíčem k posílení německého vlivu v budoucí EU. Polsko tak předvedlo dobrou ukázku strategického myšlení. Aby člověk toto pochopil, nemusí být zrovna fanouškem politiky bratří Kaczynských. Jen připomínám, že alternativní polský návrh hlasovacího systému vznikl v kruzích blízkých Občanské platformě – tedy nejsilnější opoziční (!) straně – a že se na něm shodla celá politická scéna napříč spektrem (jaký rozdíl oproti České republice!). Poláci si uvědomili, že při přípravě nové smlouvy již nelze zabránit převodu dalších kompetencí EU ze systému jednomyslného rozhodování (kde lze uplatnit právo veta a nikdo nemůže být přehlasován proti své vůli) do systému většinového hlasování (kde je tomu přesně naopak). Za těchto podmínek je klíčovou otázkou, jakou hlasovací váhu bude mít ten který stát právě v Radě (v níž hlasování probíhá) a jaké hlasovací většiny (pro pozitivní rozhodnutí) či blokovací menšiny (pro odmítnutí rozhodnutí) zde bude možno vytvářet. 

Poláci se proto pokusili kompenzovat hlavní nevýhodu původně navrženého „euroústavního“ hlasovacího systému, který výrazně nahrával čtyřce nejlidnatějších států EU v čele s Německem, zatímco státům střední velikosti (jako je ČR) ubíral. Jejich odborníci připravili vlastní návrh, vycházející z matematického principu „druhé odmocniny“, který vnáší do hlasování daleko více rovnoprávnosti vzhledem k počtu obyvatel jednotlivých států než systém a la „euroústava“. Proto se tento návrh těšil zcela oprávněné podpoře české vlády a jejích vyjednavačů. 

Polský návrh se nakonec prosadit nepodařilo pro houževnatý odpor jiných států. Podařilo se však alespoň odložit zavedení „euroústavního“ systému hlasování do roku 2014 s možností prodloužení až do roku 2017. Do té doby je čas osvětlit podstatu polského návrhu evropské veřejnosti a celou otázku se znovu pokusit otevřít. Občané států, pro něž by byl polský návrh příznivý (a není jich málo), se mohou začít svých politiků právem tázat, proč souhlasili s nespravedlivým řešením, když měli na stole spravedlivé. Vedle jiných důležitých témat další důvod česko-polské spolupráce, symbolizované mj. právě skončenou prezidentskou návštěvou.