Do domácí politiky se vrátím

Z médií

Rozhovor s europoslancem ODS Janem Zahradilem o nudných debatách v europarlamentu, o založení nové frakce, o zapojení Vondry <?xml:namespace prefix = w />do politiky nebo o smlouvách, které nejdou vysvětlit maminkám.

 

Poslanec ČSSD David Rath před několika dny uvedl, poslanci jsou v Evropském parlamentu jako v lázních. Jak se vám odpočívá?

Rozhodně nejsem ten, kdo by chtěl Evropský parlament nějak přeceňovat. Schází mi v něm živá diskuse s možností okamžité reakce. Bohužel to v 785 lidech nejde. Parlamentní debaty jsou tam ve srovnání s českým parlamentem velmi nezáživné a nudné. Dopředu dostanete seznam vystupujících k bodu rozpravy a každý z nich má tři minuty. Proto jsou tyto debaty více méně bezcenné. 

 

Na druhou stranu je v EP běžné, že poslanci děkují svému předřečníkovi za příspěvek, ačkoliv s ním naprosto nesouhlasí.

Je to na jednu stranu pravda. Avšak nevím, jestli to prospívá kvalitě demokracie a politiky, když se většina lidí tváří, že souhlasí. Mám problém s tím, že v EP existuje až nesnesitelná míra konsensu. Největší dvě frakce se spolu v drtivé většině bodů dohodnou a vždycky to nějak uplácají. Dá se říct, že tam funguje permamentní velká koalice. Ostatní jen přihlížejí. Z toho plyne také atmosféra, kdy ruku myje a všichni si nakonec poděkují. To mi nevyhovuje. 

 

Jak vy sám tuto atmosféru měníte, když vám nevyhovuje?

Nás je tam málo. Jako ODS jsme součástí přidružené frakce Evropské strany lidové-Evropských demokratů. Velmi často hlasujeme odlišně od zbytku frakce a nebo i proti. V rámci svých možností a sil, které rozhodně nejsou nijak velké, se do toho snažíme vkládat kritický osten. 

 

V čem konkrétně jste se takto zviditelnili?

Nemůžu vám uvést konkrétní příklad z těch stovek hlasování, které jsme tam zažili. Na každé hlasování si připravujeme vlastní hlasovací listinu, která obsahuje projednávaný bod a všechny pozměňovací návrhy, kterých je několik desítek až stovek a ke každému je potřeba zaujmout nějaké stanovisko. Výsledný efekt je ten, že ta hlasování nakonec prohrajeme, protože velká koalice nás přehlasuje. Ale to neznamená, že bychom si zasedli se založenýma rukama a řekli, že to stejně nemá cenu. 

 

Takže to budete tak dlouho zkoušet než to vyjde?

Budeme to zkoušet. Někdy je hlasování na hraně. To se ale stává málokdy, většinou jsou hlasy té velké koalice jisté. Může však jít o deset nebo dvacet hlasů, pak to má smysl. 

 

Jaké má ODS vztahy s mateřskou frakcí v Evropském parlamentu?

Jak známo, my nejsme členy transnacionální a panevropské lidové strany. Jsme součástí pouze frakce v EP na základě zvláštní klauzule, které nám umožňuje hlasovat odlišně v institucionálních a ústavních otázkách. Bohatě toho využíváme. 

 

Proč v té frakci jste, když hlasujete odlišně?

Protože v tuto chvíli není žádná jiná možnost. Není žádná jiná frakce, ve které bychom se mohli cítit komfortněji. Jsou tu socialisté, liberálové, komunisté, zelení a pak velmi malé a bezvýznamné frakce, které jsou sice eurorealistické nebo dokonce euroskeptické. Jenže v každé z těchto frakcí se bezpečně nachází jedna strana, se kterou nechceme být spojováni. Dokud si nezaložíme novou frakci, což se do roku 2009 určitě nestane, tak zůstaneme v tomto uspořádání.

 

Přesto jste uvažovali o založení nové frakce v Evropském parlamentu.

Snaha tu pořád je, ale musíme splnit určitá pravidla. Alespoň 20 členů a alespoň 6 členských států EU. Neradi bychom tato kritéria splňovali na minimalistickém základě. My, teď řečeno sportovní terminologií, musíme nakoupit hráče do mužstva.

 

Není to prostě jen tak, že je pro vás výhodnější zůstat ve velké frakci, která má samozřejmě dobrý přístup k různým funkcím?

Pokud bychom to posuzovali jen podle funkcí, tak je to samozřejmě pravda. Je otázkou, do jaké míry jsme schopni s těmito funkcemi něco prosadit nebo jsou jen něčím, co můžeme ukázat domácímu publiku. 

 

To skoro vypadá, jako by vám bylo jedno, jestli nějakou funkci máte nebo ne.

Myslím, že mít nějakou parlamentní funkci, například exekutivní, má svůj význam, někdy i reálný. Ale možnost mít vlastní poslaneckou skupinu, která je názorově soudržnosti je lepší. EPP je velmi široká a dnes již téměř bezbřehá strana, kde je všechno od Bacha po Vlacha. 

 

Proč jste vy sám europoslancem?

Protože jsem kandidoval. Působil jsem tu od roku 1998, kdy jsem byl předsedou stále parlamentní delegace. Pro mě to byla logické pokračování mých aktivit. 

 

Přesto je z vás cítit určitý despekt k práci EP.

Despekt a nebo nadhled je jedna věc. O demotivaci jsem nemluvil, protože jinak bych nekandidoval. Myslím, že jako škola politiky. Naučíte se tu hodně o politické strategii a mocenských hrách. To je velmi cenná zkušenost i pro českou politiku. 

 

Není EP jen určitým odkladištěm politiků?

V některých případech tomu tak opravdu je. Nechci být nediplomatický, ale když se podíváte na některé národní delegace, tak tam vidíte bývalé politiky, kteří se blíží důchodové hranici. Na druhou stranu, nové členské země vsadili na novou generaci, která může zúročit tyto zkušenost v národní politice. 

 

Hovořil jste o návratu do národní politiky. Kam se chcete vrátit vy?

Nehovořil jsem o sobě, ale velmi obecně. Pokud jde o mne, je předčasné dělat nějaké závěry. Mám před sebou dva roky mandátu, to je velmi dlouhá doba. Jedno rozhodnutí jsem udělal loni po volbách. 

 

Přesto nemrzí vás, že nejste na postu ministra zahraničních věcí?

Myslím, že konstelace, která se vytvořila po volbách je velmi dobrá. To, že se nám povedlo zapojit Alexandra Vondru do politiky, byl velmi moudrý tah. Myslím, že jsem v tom věku, kdy nelze hovořit o odchodu do politického důchodu. Pokud jde o českou exekutivu, vůbec neházím flintu do žita. 

 

Nebojíte se, že byste byl mrtvý pro českou politiku?

To v žádném případě. 

 

Jak byste vysvětlil mé mamince, co se dělo na Bruselském summitu EU?

Bohužel potíž Evropské unie je, že všechno, co se v jejich smlouvách dohodne, není přeložitelné do srozumitelného jazyka. Takže to moc nejde vysvětlit maminkám. Ještě dlouho to bude tak, že smlouvy budou z literárního hlediska „ošklivé“ a širší veřejnosti nesdělitelné. Přesto je to realita. 

 

Jaký podle vás mají Češi vztah k EU?

K Evropské unii nelze mít vztah. Není to jednotka emocionálního zájmu. Je to smluvní organizace členských států. Existují lidé, kteří se domnívají, že by občané měli mít vztah k Evropské unii a že by Evropa měla mít jakousi duši.

 

Takže z vašeho pohledu Evropská unie duši nemá?

Ano. Evropská unie je smlouva. Nemyslím, že by lidé měli mít k EU vztah, ale měli by umět posoudit, co jim přináší. To je daleko zdravější než evropský patos.