Radar? Jde o obranu. Ale nejen o ni

Z médií

Předseda zahraničního výboru sněmovny Jan Hamáček nám umožnil nahlédnout do strategické kuchyně zahraničněpolitického myšlení ČSSD. Nic radostného to není. Ve svém článku Proč chce ODS radar (LN 14. 6.) se pozastavuje nad přístupem ODS ke stavbě radarové základny v ČR. Cituje výrok premiéra Topolánka o potřebě geopoliticky ukotvit střední Evropu jako „mrtvé území mezi Německem a Ruskem“ a můj výrok o Německu, které „prochází obdobím velmocenské renesance“, v důsledku čehož je nutno „zintenzivnit angažmá USA v Evropě“. Řečnicky se táže, zda má v těchto souvislostech stavba radaru znamenat, že ODS chce „naši zemi bezpečnostně vyčlenit z Evropy“ či „rezignovat na společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU“. Sice nepřímo, ale velmi bezelstně, Hamáček ztotožnil zahraniční a bezpečnostní politiku EU s politikou Německa. Potvrdil tím velmi nevyváženou a jednostrannou orientaci ČSSD na německé politické prostředí, která se od nástupu Paroubka ještě upevnila. 

Není pochyb o tom, že Německo hraje a bude hrát v české zahraniční politice významnou roli jako náš největší soused a obchodní partner. K Německu je třeba udržovat korektní vztahy a najít vyvážený „modus vivendi“, který nebude ani přezíravý ani podbízivý. Náš vztah se ale nesmí transformovat do takové podoby vlivu, který by nás dovedl k akceptování pro nás nevýhodných politických postojů. Přesně to však až příliš často slýcháme od řady našich politiků, kteří již od začátku 90. let tvrdí, že naše cesta do Evropy vede přes Německo a bezmyšlenkovitě papouškují názory SPD, resp. CDU, například na evropskou integraci. To je ovšem velký omyl. Německo má své vlastní zájmy a v posledních letech se v EU viditelně emancipuje. Naposledy se německé předsednictví EU tvrdě postavilo proti změně systému hlasování v Radě EU (pro Německo velmi výhodného) směrem k férovějšímu polskému návrhu. Také je třeba zaznamenat – ve střední Evropě zejména – sílící vůli části německé politické scény k jakési formě strategického partnerství s Ruskem. 

Za těchto podmínek je jen a jen výrazem prozíravosti, pokud česká politika usiluje o posílení pozice Česka v systému mezinárodních vztahů, o vyvážení vlivové mapy uvnitř EU a o vybudování spolehlivého a exkluzivního vztahu s demokratickou velmocí, která není zatažena do vnitroevropských mocenských her. Není pochyb o tom, že umístění radarové základny na území ČR by k tomu všemu přispělo. Neznamená to však v žádném případě, že – jak se snaží podsunout Hamáček – bezpečnostní a obranné aspekty protiraketového zařízení jsou irelevantní a zástupné. Právě naopak jsou prvořadé, ale zmíněná politická argumentace jen přidává další závaží na misku vah ve prospěch výstavby radaru.