Studio STOP

Z médií

Moderátor (Jana Šmídová):

Současná témata, otázky, problémy – Studio STOP. Příjemný večer, vážení posluchači, máte naladěno Interview Studia STOP. Od mikrofonu vás opět zdraví. 

 

Moderátor (Petr Holub):

Petr Holub. 

 

Moderátor (Jana Šmídová):

A Jana Šmídová. A naším prvním letošním hostem je předseda poslaneckého klubu ODS v Evropském parlamentu Jan Zahradil. Vítejte, pane poslanče. 

 

Host (Jan Zahradil):

Dobrý den a šťastný nový rok všem. 

 

Host (Václav Klaus):

Už sedm měsíců nemáme vládu, která by měla důvěru Poslanecké sněmovny, což je rekord, kterým se chlubit nemůžeme. Radost z našeho povolebního trápení se nemá snad nikdo. K nalezení cesty vpřed jsem se snažil přispět, ale prezident republiky není monarcha tahající z Hradu za politické nitky. Navíc jsem přesvědčen, že se věci veřejné mají dělat veřejně a před veřejností. Plně spoléhám na systém parlamentní demokracie, a proto vím, že se musí začít konstruktivní dohodou politických stran. A ta dlouho chyběla, což také není žádné vítězství. Nekompromisní soupeření o vize, ideje a programy – zejména před volbami – je pro demokracii nezbytné, ale nesmí přerůst ve studenou občanskou válku, kterou situace u nás do jisté míry připomíná. Starosti se svou vnitřní jednotou míval český stát opakovaně a mnohokrát na to doplatil. Nesložíme-li dnes – v přeneseném slova smyslu – zbraně hromadného ničení národní pospolitosti, nedosáhneme ničeho. Mysleme na to právě dnes, kdy je čas příhodný k dobrým předsevzetím. Začněme s reformami, které už tak dlouho odkládáme. 

 

Moderátor (Petr Holub):

Těmito slovy uvítal v tradičním projevu Nový rok v České republice její president Václav Klaus a my se ptáme Jana Zahradila, zda s presidentem souhlasí. 

 

Host (Jan Zahradil):

Pan president je mistrem mediální zkratky, takže ten jeho příměr o studené občanské válce určitě vejde do mediálního světa stejně, jako vešly jiné jeho termíny. Já myslím, že do značné míry pravdu má. Že nervozita zejména uvnitř politických stran nad tou situací sílí, což se možná projevuje zejména v posledních dnech, tedy v prvních dnech nového roku a že veřejnost z toho začíná být mírně řečeno znechucena, což pro politickou scénu samozřejmě není žádné dobré vysvědčení. 

 

Moderátor (Jana Šmídová):

Vy hovoříte o nervozitě uvnitř politických stran, znamená to, že hodně nervózní je vítěz červnových voleb ODS? Nyní na prahu nového roku? 

 

Host (Jan Zahradil):

Mám pocit, že v ODS nervozita existuje. Myslím, že to není žádné tajemství a každý, kdo sledoval mediální výměny názorů představitelů ODS v posledních doslova hodinách, tak si toho musí být vědom. 

 

Moderátor (Petr Holub):

A přece jen ten termín studení občanská válka – není to přece jen přehnané? Co by mohlo být jejím projevem? 

 

Host (Jan Zahradil):

Určitě kdybychom termín občanská válka brali doslova, tak bychom ho za přehnaný považovat museli. Ale znovu říkám, je to podle mě nadsázka, je to mediální zkratka a je to podle mě snaha pojmenovat situaci, kdy alespoň v Parlamentu nastala jakási odezva toho rozdělení veřejnosti na dva přibližně stejně silné tábory, což tam president koneckonců také řekl, které v tuto chvíli nejsou a nemohou se dohodnout na nějaké smysluplné správě této země. 

 

Moderátor (Jana Šmídová):

Ovšem zdá se, že ona studená válka zuří hlavně mezi politickými stranami, když se podíváte do veřejnosti, když se podíváte na každodenní život kolem sebe, České republice se daří a občané vypadají velmi spokojeně a plní hypermarkety, tak kde je ta studená válka? 

 

Host (Jan Zahradil):

Ano, občané spolu samozřejmě na ulicích nebojují, což je určitě dobře. Já neočekávám, že by ve střední Evropě nebo v Evropské unii vůbec se něco takového odehrálo. I když v některých členských zemích Evropské unie jsme i toho svědky, například ve Francii. Nicméně Česká republika, se domnívám, je takovýchto událostí ještě velmi vzdálena a v tomto smyslu tady občanská válka opravdu nehrozí. Je to spíš snaha pojmenovat to hluboké politické rozdělení české veřejnosti, které opravdu nalezlo svůj odraz ve výsledcích parlamentních voleb v loňském roce. 

 

Moderátor (Petr Holub):

Já bych se jenom trochu podíval na ten aktuální politický vývoj. Vy, pane předsedo, věříte, že vláda bude sestavena do konce týdne? 

 

Host (Jan Zahradil):

Nevím, já si netroufnu tipovat přesné datum sestavení vlády. Je možné, že ano, je možné, že se to zase ještě o několik dní odsune, ale jsem přesvědčen, že vláda bude sestavena v řádu dnů, nikoliv v řádu týdnů. 

 

Moderátor (Petr Holub):

Takže ještě připouštíte, že by to mohlo být třeba příští týden. 

 

Host (Jan Zahradil):

To připouštím v každém případě. 

 

Moderátor (Petr Holub):

A věříte, že dostane důvěru, pokud tedy bude jmenována? 

 

Host (Jan Zahradil):

Kdybych nevěřil, že dostane důvěru nebo kdybychom v ODS a ve vedení ODS nevěřili, že ten projekt má šanci na to, aby prošel Sněmovnou, tak bychom s ním samozřejmě vůbec nezačínali, vůbec bychom se ho nepokoušeli sestavit a vůbec bychom pro něj nehledali podporu také uvnitř ODS. To říkám i s vědomím toho, že já jsem jeden z těch, kdo má vůči personální sestavě a programovému prohlášení té vlády vážné výhrady, ale přesto přese všechno si myslím, že je to v tuto chvíli jediná smysluplná alternativa. 

 

Moderátor (Petr Holub):

A pokud by tedy vláda důvěru dostala, věříte tomu, že by mohla podniknout ty některé potřebné reformy, které zmínil i pan president? 

 

Host (Jan Zahradil):

Ten koaliční program, respektive on to ještě není vládní program, ona je to koaliční smlouva, která se bude muset přetavit do vládního programu. Ale tedy ta koaliční smlouva je obsahově podle mého názoru dobrá. Obsahuje celou řadu reformních prvků z programu ODS a pokud by se skutečně podařilo alespoň část z nich realizovat, tak bychom mohli hovořit o vládě reformní. 

 

Moderátor (Jana Šmídová):

Vy, jak jste řekl, máte tedy k sestavení vlády, aspoň tak, jak je nám servírována, výhrady. Ostatně má je i pan president Klaus, který mimojité vyjádřil obavy, že vláda nebude dost kompetentní. Souhlasíte s ním v tomto směru? 

 

Host (Jan Zahradil):

Nevím, jestli to lze vztáhnout na celou vládu, ale rozhodně v té vládě jsou jména, která vzbuzují vážné otazníky. 

 

Moderátor (Petr Holub):

Jsou i mezi ministry za Občanskou demokratickou stranu? 

 

Host (Jan Zahradil):

Tak pokud se ptáte mě na mé vlastní soustraníky, moje míra vnitrostranické loajality vždy byla a je taková, že pokud bych si to náhodou myslel, stejně bych to přes média netlumočil. 

 

Moderátor (Jana Šmídová):

Takže můžeme rozcupovat ty vaše nesoustraníky, tak co si myslíte o návrhu na ministra zahraničí pana Karla Schwarzenberga? Ten v ODS, pokud vím, není tak se do něj pusťte klidně. 

 

Host (Jan Zahradil):

Já nevím, v které straně pan Schwarzenberg přesně je, pokud je vůbec v nějaké. A určitě je to člověk, který má kouzlo osobnosti. Mně se některé jeho aktivity velmi líbí. Třeba se mi velice líbí hudební festival Respekt, který podporuje a zaštiťuje, ale obávám se, že na ministra zahraničí je kouzlo osobnost poněkud málo. A upřímně řečeno nevzpomínám si, že bych na zahraničně politické téma od něj četl za poslední léta nějakou ucelenou úvahu, nějakou analýzu, nějaké zamyšlení třeba nad evropskou ústavou nebo něco podobného. Druhá věc je, že Karel Schwarzenberg už se dnes, a to ještě zdaleka tím ministrem není, stal předmětem vnitropolitického boje nikoliv jenom v České republice, ale dokonce v zahraničí. Odrazy toho lze nalézt například i v rakouském tisku. Já jsem přesvědčen, že člověk, který usiluje o post ministra zahraničí, tedy nevyššího diplomata ve státě, by se neměl dostat do pozice, že bude nástrojem vnitropolitického boje v rukou kohokoliv. To se bohužel stalo a obávám se, že ta situace se bude jenom zhoršovat. 

 

Moderátor (Jana Šmídová):

Teď jenom ocituji vašeho předsedu, pana Topolíky, kdyby Jan Zahradil měl tu odvahu, tak by v tom Černínu, tedy sídle Ministerstva zahraničí seděl on. Jenomže se mu nechtělo jít do riskantní hry, kdy není jasné, jestli ta vláda bude trvat dva měsíce nebo čtyři roky. To jsou jeho knížecí rady. Mám ho rád, je to kamarád, ale měl mít odvahu a sednout si do Černínského paláce sám. Vy jste se proti těm výhradám ohradil, také to včera otiskla Česká tisková kancelář. Tak nám řekněte, jak je to s vámi. Chtěl jste být ministr zahraničí? Chtěl byste být nebo jste neodvážný nebo jak je to? 

 

Host (Jan Zahradil):

V části toho tvrzení má pan Topolánek určitě pravdu. I když nevím, jestli to má tolik společného s odvahou. Já bych spíše řekl, že to má něco společného s rozvahou. Já jsem panu Topolánkovi po volbách, když to dopadlo tím patovým výsledkem sto na sto, oznámil, že ten projekt je opravdu velmi riskantní a že v situaci, kdy by mě to stálo mandát v Evropském parlamentu a narozdíl od všech ostatních ministrů, zdůrazňuji, včetně pana Topolánka, bych se tedy ocitl v pozici ministra bez mandátu, že toto riziko přijmout nehodlám a vymysleli jsme spolu podle mého názoru naprosto ideální elegantní a pro všechny schůdné řešení s nominací Alexandra Vondry na post ministra zahraničních věcí. Já jsem si stále myslel, a myslím si to tedy pořád, že Alexandr Vondra byl a je po všech stránkách naprosto kvalifikovaný a možná nejlepší kandidát na ministra zahraničí, kterého ODS mohla navrhnout, i proto mě mrzí, že jsem se Ministerstva zahraničí vzdali ve prospěch jiné politické strany. Čili má pan Topolánek pravdu v tom, že jsem jeho nabídku nepřijal. Pokud mě obviňuje z toho, že jsem neodvážný, musím říci, že v červnu, když jsme mu tu nabídku nepřijal, o ničem takovém nehovořil, že pro mé motivy vyjádřil plné pochopení a že jsme se velmi rychle dohodli na tom náhradním řešení. Takže pokud k tomu teď po šesti měsících dodává nějaké dodatečné interpretace, tak to se spíše musíte zeptat jeho, proč to dělá, jestli k tomu má nějaké vlastní důvody. Jestli to není důsledkem oné nervozity, o které jsme hovořili na začátku. 

 

Moderátor (Petr Holub):

Já jsem slyšel jeden argument ve prospěch pana Schwarzenberga, říká se, že jeho výhodou jsou neformální kontakty na různé společenské špičky i politiky v Rakousku nebo v Německu. Myslíte si, že ten argument by přece jenom mohl zlepšit postavení pana Schwarzenberga u jeho kritiků? 

 

Host (Jan Zahradil):

To nevím. Já myslím, že to je dvousečná zbraň, protože kontakty mohou být jak výhodou, tak nevýhodou. Pokud máte hájit zájmy českého státu nebo vůbec nějakého státu, pak není úplně ideální, když jste v příliš familiérních nebo důvěrných kontaktech s částí politických elit. Ať už v Evropě nebo ve světě, protože to vás potom vede k tomu, že úroveň těch styků opouští tu nutnou míru formality, kterou ten ministr zahraničí nebo vlastně jakýkoliv státní reprezentant musí zachovávat. Takže já toto za jednoznačnou výhodu pana Schwarzenberga nepovažuji. 

 

Moderátor (Jana Šmídová):

Pane poslanče, zůstaňme ještě trochu u těch výhrad, které zaznívají při pohledu na vládní aranžmá z řad ODS. Také vám tolik vadí, že se vaše strana jako vítěz voleb vzdala Ministerstva financí a Ministerstva pro místní rozvoj? 

 

Host (Jan Zahradil):

Myslím, že to vadí především té regionální části reprezentace ODS a já pro to mám plné pochopení. Ti lidé mají určitou zodpovědnost a jsou bohužel za posledních osm let zvyklí na to, že na plnění těch svých úkolů, které jsou jim zákonem předepsány, měli, řekněme, velmi ořezané finanční prostředky a s vládou zápolili doslova o každou korunu. Proto se tak trochu těšili, a není tajemstvím, že ta regionální reprezentace je dnes tvořena téměř výhradně například hetmany z řad ODS, proto oni se velmi těšili, že na to Ministerstvo přijde někdo, kdo bude mít pro ty jejich požadavky pochopení a kdo jim bude nějakým způsobem vycházet vstříc. V momentě, kdy to má být zase představitel nějaké jiné politické strany, tak tady sílí obavy, že ta komunikace tak jednoduchá nebude, že se tam možná budou zase promítat určité politické preference, jako to mu bylo i v minulosti a že tudíž ty vztahy se nezlepší a že budou podobně složité, jako byly za vlád Sociální demokracie. 

 

Moderátor (Petr Holub):

On přece Topolánek musel ta svá personální rozhodnutí projednat s vedením ODS například i s těmi hejtmany. 

 

Host (Jan Zahradil):

Tak to je právě jedna z věcí, která je předmětem sporu v současné chvíli. Protože výkonná rada před Vánoci sice dala panu předsedovi Topolánkovi a celému vedení mandát k dojednání programu a dojednání vlády, ale potom už se nesešla, aby jednala nad konkrétními jmény a nad konkrétním programem a sešla se vlastně až dnes, aby projednávala koaliční smlouvu, která je ale už uzavřena a to včetně jmenného návrhu všech ministrů. Výkonná rada vlastně byla postavena před dilema, zda tuto koaliční smlouvu jako celek odmítnout nebo jako celek přijmout, ale zasahovat do ní už v žádném případě nemohla. To je právě jeden z důvodů, proč celé to aranžmá toho vyjednávání bylo ze strany některých představitelů ODS kritizováno. 

 

Moderátor (Jana Šmídová):

Studio STOP a jeho hostem je dnes europoslanec Jan Zahradil. 

 

Moderátor (Petr Holub):

Pane předsedo, vy jste byl příznivcem prosincového návrhu vlády ODS, ČSSD a KDU-ČSL, který se teď pokouší oživit předseda Jiří Paroubek? 

 

Host (Jan Zahradil):

Nebyl jsem příznivcem tohoto návrhu, nejsem jeho příznivcem a v každém případě si myslím, že se všemi výhradami, které mohu mít, je toto vládní aranžmá, tedy ODS, KDU-ČSL a Strana zelených lepší než jakékoliv aranžmá za spoluúčasti ČSSD. 

 

Moderátor (Jana Šmídová):

Ovšem pan Paroubek dnes navštívil presidenta, jemuž chtěl představit svoji vizi dalšího postupu při řešení politické situace. ODS a lidovcům znovu navrhuje vytvoření vlády velké koalice. Počítá s tím, že dalšího premiéra by vybírali občanští demokraté, přičemž presidentovi by ho znovu navrhl zvolený šéf Poslanecké sněmovny Miroslav Vlček z ČSSD. Jiří Paroubek totiž věří, že nyní navrhovaná vláda Mirka Topolánka podporu ve Sněmovně nezíská. Proto radí občanským demokratům, aby se při jednáních vrátili k dialogu se sociálními demokraty. 

 

Host (Jiří Paroubek):

Tak samozřejmě že by bylo asi v zájmu Občanské demokratické strany, aby sama přehodnotila, jestli chce podstoupit takovéto riziko druhé politické porážky v Poslanecké sněmovně, protože my ji nepodpoříme a pokud já dobře vím, aniž bych za ně chtěl hovořit, tak ani komunisté nepodpoří tento pokus. 

 

Moderátor (Jana Šmídová):

Tak pane Zahradile, co si myslíte o té staronové iniciativě šéfa ČSSD? 

 

Host (Jan Zahradil):

Myslím, že pan Paroubek zcela logicky ze svého pohledu se snaží využít situace a dostat celou tu vládní sestavu včetně předsedy ODS pod jakýsi tlak. Bohužel je nutno říct, že náš pan předseda některými svými kroky v posledních dnech tomu tak trochu pomohl, ale to bych teď možná nechal stranou. Já myslím, že v momentě, kdy bude ta vláda jmenována a kdy začne připravovat své programové prohlášení, tak bude odpovědností předsedy vlády, aby se pokusil nějakou podporu ve Sněmovně dojednat a to buďto formou jednání s celou Sociální demokracií a nebo formou jednání, jak tomu říkáme, s konstruktivní částí Sociální demokracie. 

 

Moderátor (Jana Šmídová):

Tedy přeběhlíky. 

 

Host (Jan Zahradil):

Slovo přeběhlík já nepoužívám. Uznávám, že je to slovo, které stejně jako jiné mediální zkratky funguje docela dobře, ale je takové poněkud dehonestující. Je to ale v každém případě odpovědnost a bude to odpovědnost premiéra. 

 

Moderátor (Petr Holub):

A vy si myslíte, že skutečně se tedy podaří sestavit vláda, kde by neměla vůbec žádnou účast Sociální demokracie? 

 

Host (Jan Zahradil):

Je to možné. Myslím, že kdyby tomu nikdo v ODS nevěřil, zejména kdyby tomu nevěřil ten, kdo nese největší zodpovědnost za tu vládu, tedy předseda vlády, předseda ODS Mirek Topolánek, tak že by s tím vůbec nemohl do Sněmovny přijít. Samozřejmě je možné, že to všechno dopadne jinak, že i tne druhý pokus narazí do zdi, v tom případě ale já osobně bych se přikláněl nikoliv k řešení, které tady nabízí Jiří Paroubek, ale domnívám se, že pak bychom měli velmi rychle směřovat k třetímu pokusu a k předčasným volbám a to ještě v průběhu letošního roku. 

 

Moderátor (Jana Šmídová):

Takže ty předčasné volby jsou vlastně pro vás jako pro řadu členu vedení ODS prioritou absolutní? 

 

Host (Jan Zahradil):

Pokud by nesupěla vláda v druhém pokusu, pak si myslím, že pro ODS to bude jediné oficiální východisko z celé situace, jak by eventuelně měla vypadat ta vláda třetího pokusu, to bych teď nechtěl spekulovat. Nemyslím si, že by měla být stavěna na půdorysu, který tady teď představil pan Paroubek. Já se spíš domnívám, že měl jít opravdu o vládu čistě technickou nebo úřednickou a o vládu, která co nejrychleji dovede zemi k předčasným volbám. 

 

Moderátor (Petr Holub):

Vy ještě před tím druhým hlasováním o důvěře jste říkal, že byste jednali se Sociální demokracií jako takovou o podpoře té trojkoaliční vlády. To znamená, že byste s nimi třeba konzultovali programové prohlášení té vlády a třeba byste ustoupili z některých slibů, které jste měli v koaliční smlouvě? 

 

Host (Jan Zahradil):

Teď po mně chcete vyjádření, které vám samozřejmě mohu poskytnout v ryze spekulativní rovině, protože nejsem ani členem této vlády a už vůbec ne jejím premiérem a nevím přesně, jakou strategii pan předseda Topolánek zvolí. Nedovedu si představit, že by se vůbec třeba s předsedou Sociální demokracie nesešel, že by s ním vůbec nejednal, že by to odmítl. Myslím, že k nějakému kontaktu tam dojde. Co bude jeho výsledkem, já teď nechci předjímat, mohl bych si tady pouštět fantazii lidově řečena na špacír, ale asi by to nebylo příliš seriózní. 

 

Moderátor (Jana Šmídová):

A my se teď vydáme za naše hranice a musím se vás jako europoslance zeptat, zda nemáte pocit, že pověst Česka v evropských strukturách je ohrožená právě tím faktem, že už sedm měsíců nemá naše země vládu a nikdo ji vlastně nedokáže sestavit? 

 

Host (Jan Zahradil):

V Bruselu koluje takový vtip, co že je největší nevládní organizace v Evropské unii. Ale v každém případě si myslím, že když si odmyslíme tyto žerty, tak že to Českou republiku nijak výrazně nepoškozuje. Koneckonců byli jsme svědky toho, že v jiných členských státech Evropské unie trvalo vyjednávání o vládě minimálně stejně dlouho. Dnes jsme dokonce svědky toho, že podobné patové situace nastávají ve stále více zemích. Z poslední doby lze připomenout například právě už zde zmiňované Rakousko nebo Nizozemí, kde skutečně dopadly parlamentní volby pozoruhodným výsledkem. O Německu snad ani nebudeme mluvit. Tam to nakonec vyústilo ve velkou koalici, která, jak se ukazuje, tedy není příliš dobrým řešením pro zemi, která zrovna potřebuje nějaké reformy. A já jsem přesvědčen, že je to znakem určitého možná širšího politického klimatu, které se v Evropské unii rozmáhá. O tom, co jsou jeho příčiny a co mohou být jeho důsledky, o tom se asi můžeme bavit dále a šířeji. 

 

Moderátor (Petr Holub):

No, je tady právě obecnější otázka – skutečně ji máme připravenu? Proč se vlastně do určité politické krize dostaly všechny země Visegrádu a jak to souvisí s jejich nedávným stupem do Evropské unie a než dáme slovo vám, pane Zahradile, poslechněme si, co o situaci v regionu soudí francouzský politolog Jacques Rupnik. 

 

Host (Jacques Rupnik):

To, že jsme teď viděli během roku volby ve všech zemích Visegrádské čtyřky, nám dává vlastně příležitost zmapovat trochu novou situaci ve střední Evropě po vstupu do Evropské unie. A není to zrovna pohled uspokojující, protože vidíme v Polsku pravicové populisty s krajními nacionalisty antievropskými, vidíme na Slovensku levicové populisty s nacionalisty radikálními, v Maďarsku vidíme, že v den, kdy vláda nechá odhlasovat Parlamentem důvěru hlavní opoziční strana svolává velkou demonstraci před Parlament, kde žádá okamžitou demisi této vlády. To znamená, ta představa, že ano, prohrál jste volby, ale je třetí kolo na ulici. Které můžete vyhrát a tato parodie, řekněme, maďarské revoluce z roku 56 i s tím praporem, který uvnitř má tu díru, kde byl kdysi před padesáti lety srp a kladivo, jako že tohle je součástí boje proti komunismu, ale proti komunismu, kde vládne ano bývalý člen Komunistické strany, který je úspěšný podnikatel, miliardář, ale který je také stoupencem tržního hospodářství, NATO, Evropské unie a tak dále a tak dále. Takže je to podivná situace, kdy boj proti komunismu je vlastně bojem proti liberální orientaci, která převládla v Maďarsku v 90. letech. 

 

Moderátor (Jana Šmídová):

Řekl Českému rozhlasu 6 politolog Jacques Rupnik. 

 

Moderátor (Petr Holub):

Pane poslanče, slyšeli jsme názor pana Rupnika. Ve zkratce by asi zněl takto – ve střední Evropě se bojuje proti komunismu a je to spojeno s bojem proti liberálním reformám a proti Evropské unii. Souhlasíte s touto charakterickou? 

 

Host (Jan Zahradil):

Moc ne. Myslím, že je velmi zkratkovitá a velmi zjednodušená. A hlavně si myslím, že hledat společné příčiny politických situací ve všech těchto čtyřech zemích je poněkud krátkozraké. Každá ta země je jiná, každá má trochu jiné tradice, jiný vývoj a jinou politickou strukturu a ty příčiny toho, že politické situace v Polsku, Maďarsku, České republice a na Slovensku vypadají ta, jak vypadají, jsou v každé té zemi odlišné. Na Slovensku se kyvadlo prostě zhouplo po letech zprava do leva, v České republice opačně, byť ne dost, takže tady není možnost sestavit silnou vládu. V Maďarsku bych řekl, že ta situace je vůbec paradoxní, protože tady souhlasím s panem Rupnikem, maďarská levice nebo tedy tak zvaná levice se ukazuje najednou jako téměř pravicovější a proreformnější než tak zvaná maďarská pravice. No a v Polsku tradičně je politická scéna velmi dynamická. Čili strany, které jsou tam dnes u moci, před nějakými pěti šesti sedmi lety vůbec neexistovaly. To je situace, která nemá obdoby třeba v České republice nebo na Slovensku. Takže každá ta země opravdu je jiná a já bych se velmi bránil tomu hledat tady nějaké společné kořeny. 

 

Moderátor (Petr Holub):

Něco společného by se ale přesto dalo najít. Jednak všechny země zažily své první volby po vstupu do Evropské unie a jednak se objevila celá řada úspěšných populistů. To určitě platí v Maďarsku, v Polsku, na Slovensku a také v Česku ty jarní volby s sebou přinesly opravdu velice dramatickou kampaň s nesplnitelnými sliby, takže svého druhu také populismus. Neznačí to, že ta změna je nějakou reakcí na vstup do Evropské unie a je v tom určitá nespokojenost, že jsme nedostali, co jsme si od toho slibovali? 

 

Host (Jan Zahradil):

To si nemyslím. Já si myslím, že Evropská unie v těch vnitropolitických volbách, parlamentních volbách, ani v jedné z těch čtyř zemí nehraje v podstatě žádnou roli. Že tam hrají roli opravdu čistě vnitropolitické důvody, že ty populistické sliby, o kterých hovoříte, jsou obráceny na určité segmenty voličů, ať už věkové skupiny nebo sociální skupiny, ale že téma Evropské unie nebo vůbec našeho členství a případných benefitů nebo naopak ztrát, které z toho plynou, že nehrají a nehrály roli ani v jedné volební kampani ani v jedné z těch zemí. 

 

Moderátor (Petr Holub):

Ale kde se vzalo najednou tolik populistů? Přece jenom dříve jich tady tolik nebylo. 

 

Host (Jan Zahradil):

Nevím, možná je to tím, že přece jenom ty země prošly určitým transformačním procesem, že dosáhly jakkoliv to zní paradoxně, určité stability, pokud jde o hospodářský růst, o politické struktury, o, řekněme, sociální stratifikaci společnosti, že se tedy tak zvaně usadily, že už to nejsou vysloveně transformační, ale spíš posttrasformační společnosti a že tedy teď je zapotřebí hledat jiná témata, než ta témata spojená se samotnou transformací ekonomiky a politické scény. A tady se samozřejmě nabízí velké pole právě pro celou škálu nejrůznějších slibů, pro koulení se stáním rozpočtem, pro, řekněme, rozdávání těm nebo oněm sociálním skupinám. To je pole neorané a na to teď někteří politici vstoupili s plnou parádou. 

 

Moderátor (Jana Šmídová):

Takže tam vstoupili šikovní populisté, ale jaká ta témata by, nová témata, měla být podle vás třeba? Jak by ty transformující se země, které tedy okusily první dobu členství v Evropské unii, měly postupovat dál? A v tomto smyslu se nabízí také otázka, co vlastně podle Jana Zahradila dnes představuje Visegrádská skupina? Existuje ještě vůbec? 

 

Host (Jan Zahradil):

Visegrádská skupina je terminus technicus pro čtyři středoevropské země, které mají shodou okolností společné hranice, část společné historie, ale také se v mnohém od sebe liší. A jsem dokonce přesvědčen, že ty rozdíly v posledních letech vystupují na zřetel nebo na odiv daleko více v mrazněji než ty věci společné mezi těmito čtyřmi zeměmi. Takže já se velmi bráním tomu, aby tyto čtyři země byly házeny do společného pytle, jakkoliv vím, že se tak dělo, děje a bude dít. Protože z pohledu západní Evropy nebo z pohledu světové politiky je to samozřejmě jednodušší vytvářet takovou nějakou regionální představu sdružení čtyř států. Nemyslím si ale, že to příliš platí. No a pokud jde o témata, ono je to těžké. Podle mě nevětší téma dneška a zítřka a budoucnosti je pravděpodobně téma stárnutí populace v Evropě, v střední Evropě také a z toho plynoucích nutných změn v sociálních systémech. Bohužel se zdá, že na toto téma politické elity v těchto zemích zaprvé málo slyší a zadruhé jsou málo přesvědčivé v jejich snaze toto téma nějak transportovat do veřejnosti, přitom pro reduktivní generaci dnešních třicátníků je to téma, které se jich bude velmi dotýkat ve chvíli, kdy se oni ocitnou v tom důchodovém věku, takže by je to mělo zajímat asi na prvním místě. 

 

Moderátor (Jana Šmídová):

Studio STOP a naším prvním lednovým hostem je europoslanec Jan Zahradil. A než opět dostane slovo, poslechněme si, jak české světové a evropské angažmá hodnotil v novoročním projevu president Václav Klaus. 

 

Host (Václav Klaus):

Žijeme v otevřeném a vzájemně více a více propojeném světě. I když stále ještě patříme k novějším členům Severoatlantické aliance, získali jsme tam dobré jméno a prokázali jsme, že jsme partnery, na které je spolehnutí. Naše vojenské mise působí na několika místech světa a pomáhají tam nastolovat bezpečnost a pořádek. Dělejme to v rozumné míře i nadále. Vypořádali jsme se i se vstupem do Evropské unie. Ta nám sice nabízí nové příležitosti a odstraňuje mnohé zbytečné bariéry mezi zeměmi (a tím i lidmi), ale zároveň omezuje naše vlastní rozhodování, přináší nemalou byrokratickou zátěž a dává prostor k aktivitám institucí, které nic skutečně pozitivního nepřinášejí. Především nás organizují, regulují a kontrolují. Dělejme vše pro to, aby bylo co nejvíce toho prvního a co nejméně toho druhého. K tomu, abychom to mohli co nejvíce ovlivnit, potřebujeme, abychom neztratili svobodu nebýt v Unii přehlasováni. Hlasovací mechanismy a další podobné prvky institucionálního uspořádání proto nepodceňujme. Buďme obezřetní i v souvislosti se snahou německého předsednictví znovu otevřít diskusi o tzv. evropské ústavě, která je právě o těchto věcech. Do Evropské unie dnešním dnem přistupují Bulharsko a Rumunsko. Protože již řadu let usilujeme o to, abychom my sami nebyli v Unii zemí druhé kategorie, nedělejme novým členským zemím to, co dělají některé jiné země nám. V debatách o integrující se Evropě, o globalizovaném světě, o naší státnosti, o příslušnosti k naší zemi, ale i o našem vlastenectví buďme zdravě sebevědomí. Nesmíme dopustit, aby mohla být naše legitimní starost o svou vlastní zemi zaměňována za bojácný strach ze všeho cizího a aby byla chápána jako uzavírání se do sebe. S dnešní otevřeností světa žít musíme, musíme ale vědět, že nic není zadarmo a že tzv. globalizace i od nás leccos vyžaduje. 

 

Moderátor (Jana Šmídová):

Řekl v novoročním projevu president Václav Klaus. 

 

Moderátor (Petr Holub):

Pane předsedo, vy máte nějaké výhrady proti tomu, co říkal pan Klasu o zahraniční politice? 

 

Host (Jan Zahradil):

Nemám. Mně se líbilo, že tam zdůraznil to zahraniční angažmá České republiky v těch vojenských misích, to si myslím, že je velmi důležité, že zaznělo. Dále samozřejmě sdílím celou řadu jeho názorů na Evropskou unii a to není žádné tajemství, to myslím, že asi každý ví. A třetí věc, kterou považuji za docela důležitou, že tam sdělil, alespoň já jsem si to tak překládal, že se nemáme obávat globalizace, ale že naopak máme s tím procesem nějakým způsobem pracovat. Což je také dobré, protože levice naopak před globalizací varuje a spíše tou globalizací straší, takže já jsme rád, že od českého presidenta v tomto ohledu spíš zazněl takový apel k aktivitě. 

 

Moderátor (Petr Holub):

On ovšem líčil tu Evropskou unii tak téměř orwellovsky jako instituci, která má především dohlížet, kontrolovat, regulovat, myslíte si, že to je skutečně její hlavní poslání také? 

 

Host (Jan Zahradil):

Tak po dvou a půl letech strávených v Evropském parlamentu myslím říci, že Evropská unie produkuje velmi mnoho nadměrně mnoho předpisů, usnesení, právních aktů, regulací nejrůznějšího typu, o kterých se později ukáže, že byly buďto naprosto zbytečné a že se vlastně v praxi vůbec nepoužívají a nebo dokonce že nějakým způsobem omezují nebo podvazují fungování ekonomiky. Určitě bych tady mohl jmenovat konkrétní příklady, ale to bychom potřebovali daleko více času, setkal jsem se s tím za ty uplynulé měsíce mnohokrát a bohužel v tomto ohledu je na Klausových slovech mnoho pravdy. 

 

Moderátor (Petr Holub):

A je to třeba tak, že já bych se musel nebi nějaký český občan obávat toho, že nějaký evropský úředník či evropský předpis mu vstoupí do soukromí? 

 

Host (Jan Zahradil):

Je i to možné. V tuto chvíli je v Evropské unii jedním z takových velmi módních témat spolupráce v rámci tak zvaného třetího pilíře, tedy spolupráce ve věcech justice a vnitra, která se zdůvodňuje zejména potřebou boje proti organizovanému zločinu a terorismu, a celá ta záležitost postupně pomalu tak jako, bych mohl říci plíživě, směřuje ke komunitarizaci toho třetího pilíře. To je věc, na kterou je zapotřebí se dívat velmi ostražitě, protože tam už se pak jedná o tak citlivé záležitosti, jako jsou výměny osobních dat a nejrůznějších informací o pohybu obyvatel a tak dále a pokud tyto věci nebudou pod důslednou a příslušnou a patřičnou kontrolou, pak se samozřejmě může stát, že to nějakým způsobem může zasáhnout i do vašeho osobního života, aniž vy sám byste třeba o tom něco tušil nebo byl informován příslušným způsobem. 

 

Moderátor (Jana Šmídová):

Ale nátlak v tomto smyslu, pane poslanče, přichází také ze Spojených států. Víme, jaká nyní je kontroverze ohledně letecké dopravy a Amerika tlačí na to, aby Evropa více šťourala v našem soukromí, abychom byli vystaveni například tomu, že budou čteny naše maily a útroby našeho počítače se stanou veřejným tajemstvím, takže ona to není jenom evropská záležitost, ale je to celosvětový trend, alespoň já to tak cítím. 

 

Host (Jan Zahradil):

To s vámi mohu jenom souhlasit. Ten tlak ze Spojených států tady určitě je a dokonce je takový, že Evropská unie samotná se proti němu už několikrát musela ohradit. Má to určitou souvislost s tou atmosférou boje proti terorismu, která samozřejmě ve Spojených státech je ještě vyostřenější než v Evropské unii. Na druhou stranu myslím, že přes všechny ušlechtilé cíle, které si v této oblasti můžeme a musíme klást, je vždycky nutné, abychom nějakým nadměrným způsobem neomezili ty osobní svobody a zásahy do soukromí jednotlivců. 

 

Moderátor (Jana Šmídová):

Já se teď vrátím k tomu, co už říkal pan president Klaus. Jak by tedy podle vás mělo Česko reagovat na plán kancléřsky Merkelové a předsedy Barossa oživit evropskou ústavu, jak říká naše hlava státu tak zvanou evropskou ústavu. Taky je tak zvaná? 

 

Host (Jan Zahradil):

Je to smlouva zakládající ústavu pro Evropskou unii, takže v tom názvu to slovo ústava je použito takovým jako zvláštním nepřímým způsobem, což mimochodem dokumentuje i problematičnost celé té záležitosti. Že všichni o tom hovoří jako o ústavě, ale její autoři sami neměli odvahu nazvat tu smlouvu ústavou, takže to tak jako zaobalili do takového podmiňovacího tvaru. No já si myslím, že celá záležitost evropské ústavy je zástupným problémem. My jsme členy Evropské unie přes dva a půl roku bez ústavy, nepoznali jsme, a to tady tvrdím velmi kategoricky, že by nám bez té ústavy něco chybělo, že by snad Evropská unie nemohla rozhodovat, že by byla paralyzována, že by se zadřely rozhodovací mechanismy, nic takového prostě nenastává. My máme k dispozici dostatečný aparát, dostatečnou smluvní základnu, podle které Evropská unie fungovat může, dokonce se podle toho stávajícího smluvního základu mohla i rozšířit o Rumunsko a Bulharsko do 1. ledna a já bych tedy dal přednost spíše zdokonalování těch stávajících mechanismů než jakémusi symbolickému boji o vzkříšení tak zvané evropské ústavní smlouvy. 

 

Moderátor (Jana Šmídová):

Oni probleskly úvahy a informace, že se máte stát vládním zmocněncem pro evropskou ústavu. Jaký tedy bude váš mandát a vy tedy budete vládním zmocněncem a zároveň tu ústavu popírat a doporučovat, abychom raději podnikali různé kroky? 

 

Host (Jan Zahradil):

Tak já ještě žádným vládním zmocněncem nejsem. 

 

Moderátor (Jana Šmídová):

Ale mohl byste být. 

 

Host (Jan Zahradil):

Já ani přesně nevím v tuto chvíli, jak zní ten případný mandát. V každém případě německé předsednictví si přeje, aby každá země jmenovala nějakou speciální osobu, vyjednavače, řekněme, který by se zúčastňoval schůzek pětadvaceti členských států a pokoušel se spolu s nimi najít východisko z té situace a na základě toho, k čemu se tam dospěje, tedy buď ano, nějakým způsobem tu věc vrátit do hry a nebo ne, a pak to má zase ještě několik východisek. Počkat několik let nebo pokoušet se sjednat nějakou novou smlouvu, tak podle toho bude Evropská unie postupovat. Je to práce, která by mohla být zajímavá, já jsem koneckonců byl členem konventu, který tu evropskou ústavu kdysi sepisoval a já sám jsem ten spolední draft finální nepodepsal, jak známo, takže mě by ta práce určitě zajímala a myslím si, že o evropské ústavě vím leccos, co tady příliš mnoho lidí neví. 

 

Moderátor (Jana Šmídová):

Ono se říká také, že by to mohlo kolidovat právě s vaším mandátem europoslance. A já jsem si někde přečetla, že se to bude posuzovat, zda to koliduje nebo nekoliduje. Už máme nějaký posudek. Můžete být europoslancem i vládním zmocněncem pro euroústavu? 

 

Host (Jan Zahradil):

To já právě nevím. Včera jsem na to téma hovořil s ministrem Vondrou a požádal jsem ho, jestli by nenechal zpracovat nějaký posudek na právním oddělní Ministerstva zahraničí, kde by se ukázalo, zda to slučitelné je nebo není. Já vím, že funkce poslance Evropského parlamentu podle českého zákonodárství není slučitelná s funkcí ministra, tedy člena vlády, člena exekutivy a není ani slučitelná s funkcí poslance nebo senátora v Parlamentu České republiky. Ale zda je slučitelná s funkcí nějakého jmenovaného podstatě úředníka vládou, to je otázka a to já potřebuji mít naprosto jasné, porotce pokud jsem se o mandát europoslance nenechal připravit nabídkou na ministra zahraničí, tak samozřejmě se o něj nenechám připravit ani nabídkou na vládního zmocněnce. Pokud by to ovšem slučitelné bylo, tak bych o takovou práci zájem bezesporu měl. 

 

Moderátor (Petr Holub):

Pane poslanče, v Berlíně by se vás nebo jiného zástupce České republiky mohli zeptat, jak tedy Česká republika dále přistoupí k ratifikaci té současné ústavní smlouvy, protože z těch 25 zemí jejich 15 už nějakým způsobem přijalo, tak co byste jim odpověděl nebo co by měla odpovědět Česká republika? 

 

Host (Jan Zahradil):

No tak napřed bych s jistou nadsázkou se jedovatě německého předsednictví zeptal, jestli Německo samo již dokončilo ratifikaci evropské ústavy, protože podle mých informací tomu tak není. Ještě na ní stále chybí podpis spolkového presidenta a už jenom z tohoto důvodu mám pocit, že je trochu zvláštní, když Německo samo, které ještě nedokončilo proces ratifikace, se tolik zasazuje za znovu oživení celého toho ratifikačního procesu v ostatních státech. No a pak bych se soustředil na to, jaké východisko z celé situace nabízejí dvě země, které ten proces ratifikace v podstatě zastavily, tedy Francie a Nizozemí. Zda se domnívají, že je možné pracovat se stejným textem nebo s pozměněným textem nebo s úplně jiným textem. Já jsem stoupencem spíše té třetí varianty, protože se domnívám, že dnes ta evropská ústava je tím dvojím zamítnutím ve francouzském a holandském referendu natolik poškozena v očích evropské veřejnosti, že její navracení zpět do hry by znamenalo v podstatě poškození samotné myšlenky evropské integrace. V americké politice je takový termín lame duck – chromá kachna, že jo. To je termín, kterým se označuje politik, který se natolik zapletl do nějakých afér nebo je natolik poškozen svým vlastním vystupováním a konáním, že už vlastně nemá naději na znovuzvolení. Já myslím, že evropská ústava je takovou chromou kachnou Evropské unie a právě proto by neměla být vracena zpátky do hry. 

 

Moderátor (Petr Holub):

Česká republika by tedy měla počkat na stanovisko Francie a Nizozemska a to té doby s tím ratifikačním procesem nic nedělat? 

 

Host (Jan Zahradil):

No to určitě ano, to je to nejmenší, co můžeme udělat, nemyslím, že my byhom měli být aktivními vzkřišovači, nebo jak to mám říct, evropské ústavy. 

 

Moderátor (Jana Šmídová):

Takže vy tvrdíte, spíš něco nového, nový text, podobně patrně mnohem jednodušší, než je ten současný návrh, ale shodneme se na tom, že přece jenom Evropská unie i v té rozšířené podobě by potřebovala nějaký základní text, protože zastánci Evropské unie argumentují tím, že právě společná pravidla by odbourala hodně negativních jevů. 

 

Host (Jan Zahradil):

No to je určitě pravda. Nicméně evropská ústava je podle mého názoru stále ještě velmi poplatná tomu dnes už trochu překonanému vidění evropské integrace jako jakéhosi jednosměrného nevratného pohybu směrem ke stále užšímu propojování členských států. Já myslím, že daleko více pružnosti, možnosti volby, jak bychom to nazvali flexibility, že by bylo zapotřebí do té nové smlouvy dostat, nejsem si jist, jestli na to jsou všechny země připraveny. Koneckonců pokud jde třeba o zmíněné Německo, tak tomu evropská ústavní smlouva přiznává opravdu velmi výrazné pravomoci, zvyšuje jeho váhu uvnitř Evropské unie oproti stávajícímu stavu, takže já se nedivím, že Německo tolik stojí o oživení toho textu. Myslím, že ze stejných důvodů ale my bychom o oživení toho textu právě stát neměli. 

 

Moderátor (Petr Holub):

Máte tedy velmi opatrný postoj k evropské ústavě a s vámi i celá ODS. Shodnete se na tomto názoru i s koaličními partnery z té navržené vlády, tedy s lidovci a se zelenými? 

 

Host (Jan Zahradil):

To teď nemohu předvídat, ani posoudit, protože vláda ještě není jmenována a ještě ani nezačala pracovat na svém programovém prohlášení. To, co stojí koaličním smlouvě, jsou formulace, které mě osobně uspokojují, protože jsem se na nich sám podílel a tam se praví, a to bych řekl, že je velmi srozumitelné, že Česká republika se bude aktivně podílet na diskusi o institucionálním upořádání Evropské unie vhodném pro 21. století. Což zdaleka neznamená znovu oživování evropské ústavy. 

 

Moderátor (Petr Holub):

V programovém prohlášení té budoucí vlády by mělo být něco konkrétnějšího? Protože nakonec v té koaliční smlouvě vůbec ani není ústavní smlouva zmíněna. 

 

Host (Jan Zahradil):

Je to pravděpodobné, myslím si, že ta vláda se bude muset nějakým detailnějším způsobem vyjádřit k tomu, jaké stanovisko chce zaujmout. 

 

Moderátor (Petr Holub):

Nemůže se to stát nějakým kamenem úrazu? 

 

Host (Jan Zahradil):

To já nevylučuji. Je možné, že to bude kámen úrazu. A že dohoda bude velmi obtížně dosažitelná, ne-li nemožná. 

 

Moderátor (Jana Šmídová):

Zelení a nejen ti čeští doporučují například posílit Evropský parlament, posílit společnou zahraniční politiku a umožnit v některých oblastech rozhodovat v Evropské radě kvalifikovanou většinou. S tímto postupem byste souhlasil? 

 

Host (Jan Zahradil):

Ne, ani s jedním z těchto bodů souhlasit nemohu. Myslím, že Evropský parlament má pravomocí v tuto chvíli víc než dost. A že by se měl spíš soustředit na to, jak lépe využívat ty stávající, než si přibírat nějaké stále nové. Pokud jde o zahraniční politiku Evropské unie, ta musí být podle mě založena stále na jednomyslnosti. Víme dobře, že ty politické rozdíly mezi spoji jednotlivých států jsou v řadě případů velmi rozdílné. Stačí připomenout postoje k operaci v Iráku nebo k izraelsko-palestinskému konfliktu, kde ta shoda se nachází opravdu velice těžko a já bych si nepřál, aby nás právě v těchto věcech někdo přehlasovával proti naší vůli. No a pokud jde o ten třetí bod rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou, to je další záležitost, která zemím jako Česká republika nepřidává váhy, protože my bychom se pak dostávali snadněji do situací, kdy bychom se mohli stát součástí té přehlasované menšiny, takže ani jeden z těchto bodů já podpořit nemohu. 

 

Moderátor (Petr Holub):

Takovým konfliktním bodem tentokrát z pohledu těch Starých členských zemí je volný pohyb pracovních sil po Evropské unii. Jak z tohoto pohledu hodní rozšíření Evropské unie před třemi lety právě ty tradiční evropské země? Bojí se stále toho, že laciná pracovní síla z východu zaplaví jejich pracovní trh? 

 

Host (Jan Zahradil):

Jestli se toho opravdu bojí, to nevím, ale v každém případě se chovají tak, jako by se toho stále bály. Jestli jde o výraz skutečných obav nebo jestli jde o výraz pouze určitého populismu nebo pokrytectví, to já nevím. Nicméně země jako Rakousko a Německo se opakovaně daly slyšet, že prodlouží ono přechodné období pro zákaz vstupu třeba českých pracovníků na jejich pracovní trh a dodržují to, takže určitě ještě několik let se s touto restrikcí budeme setkávat. 

 

Moderátor (Jana Šmídová):

Pane poslanče, na závěr – Evropská unie se před pár dny oficiálně rozšířila o dva další státy. Tedy Bulharsko a Rumunsko. Kam by až rozšiřoval Evropskou unii Jan Zahradil? 

 

Host (Jan Zahradil):

Já myslím, že rozšiřování Evropské unie v tuto chvíli minimálně na několik let skončilo. Teď máme před sebou pouze tři kandidátské země a to je Chorvatsko, Makedonie a Turecko, zejména v případě Turecka to bude proces na dlouhá léta. Takže já jsem přesvědčen, že v tuto chvíli Evropská unie jaksi bude muset strávit ten proces rozšíření o deset plus dva, tedy o dvanáct nových členů a že na několik příštích let ten proces je přibržděn. To neznamená, že by měl být zastaven a právě Česká republika by měla být mezi těmi zeměmi, které se budou aktivně snažit o to, aby rozšiřování Evropské unie neskončilo. 

 

Moderátor (Jana Šmídová):

Doporučuje dnešní host Studia STOP, europoslanec za ODS, Jan Zahradil. Děkujeme za vaše názory, za vše informace a za váš čas, nashledanou. 

 

Host (Jan Zahradil):

Děkuji za pozvání, nashledanou. 

 

Moderátor (Jana Šmídová):

Techniku měla na starosti Markéta Bydžovská a od mikrofonu se loučí. 

 

Moderátor (Petr Holub):

Petr Holub. 

 

Moderátor (Jana Šmídová):

A Jana Šmídová. Na slyšenou.