Vondra není změnou v ODS!

Z médií

Jan Macháček ve svém článku Proč Paroubek nechce Vondru (HN 22. srpna) zkouší analyzovat, proč si Jiří Paroubek překvapivě zasedl zrovna na Alexandra Vondru coby budoucího ministra zahraničí. Také jsem tím překvapen.

Naše nominace Alexandra Vondry byla vedena právě opačnými předpoklady. Jeho odborný kredit, čistá minulost a dobrá pověst měly být pro naše politické partnery i oponenty zárukou, že resort zahraničí bude spravován k nejlepšímu prospěchu státu a bude uchráněn před nutností jejich zásahů. 

To, že Vondru nebude možno hloupě obviňovat z údajného „euroskepticismu“, v čemž si dosud libuje část českých analytiků a politologů, se rozumí samo sebou. Právě v této části článku si ovšem Macháček nejen protiřečí, ale zbytečně pašuje do textu své osobní averze, když se naváží do prezidenta a jeho spolupracovníků. Vždyť „otravné mantry z Hradu“, jak píše, jsou viditelným ideovým základem evropského programu ODS, k němuž se teď přihlásil i Macháčkem po právu vysoce ceněný Alexandr Vondra. Jeho nominace v dresu ODS tedy není počátkem změny politiky ODS, ale naopak symbolickým a logickým krokem v postupné, ale nezbytné emancipaci eurorealistického přístupu jako široce přijatelné definice našeho vztahu k EU. Časem to jistě pochopí i ta dosud méně vnímavá část eurofilní „pražské kavárny“.

Ostatně, když Paroubek začal zpochybňovat Vondru, evropskou politiku vůbec nezmínil. Jsem přesvědčen, že o politiku jde až v druhé řadě a že sebestředný premiér se spíše rozhodl přichystat Vondrovi malou osobní pomstu a „spočítat“ mu jeho kritické výroky. V ODS se dodnes vyprávějí historky o tom, jak Paroubek obrazně řečeno vyskakoval až do stropu, když jej Vondra v žertovné nadsázce na kongresu ODS přirovnal k běloruskému prezidentovi.

Zkrátka je to jen další emocionálně podmíněná osobní averze. S těmi je ovšem lépe bojovat, ne se jim poddávat, protože to není důstojné. To by mělo platit pro politiky i novináře, pro Jiřího Paroubka stejně jako pro Jana Macháčka.