Názory a argumenty

Z médií

Moderátor (Jan Bednář):Příjemný podvečer, vážení posluchači, začíná hlavní publicistický pořad Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty, který dnes uvádí Jan Bednář. Na tuto poslední neděli před volbami do Poslanecké sněmovny jsme opět připravili besedu u kulatého stolu. Je to poslední z našich předvolebních debat, které jsme vysílali na vlnách Českého rozhlasu 6 a věnoval se budeme tentokrát zahraniční politice, respektive české zahraniční politice, tedy tomu, jak Česká publika působí anebo jak by měla působit v mezinárodních vztazích. Diskutovat o našem angažmá na mezinárodní scéně přišli do studia Českého rozhlasu 6 hosté, které teď na úvod postupně představím. Ministr zahraničních věcí České republiky Cyril Svoboda za KDU-ČSL. Dobrý večer. 

Host (Cyril Svoboda):Dobrý večer. 

Moderátor (Jan Bednář):Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu Lubomír Zaorálek za Českou stranu sociálně-demokratickou. 

Host (Lubomír Zaorálek):Dobrý večer. 

Moderátor (Jan Bednář):Poslanec Evropského parlamentu za ODS Jan Zahradil, dobrý večer. 

Host (Jan Zahradil):Dobrý večer. 

Moderátor (Jan Bednář):Poslankyně Evropského parlamentu Jana Hybášková za Sdružení nezávislých kandidátů-Evropští demokraté. 

Host (Jana Hybášková):Dobrý večer. 

Moderátor (Jan Bednář):Místopředseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Václav Exner za komunistickou stranu Čech a Moravy. 

Host (Václav Exner):Dobrý večer. 

Moderátor (Jan Bednář):A kandidát Jiří Guth za Stranu zelených. 

Host (Jiří Guth):Dobrý večer. 

Moderátor (Jan Bednář):Vážení hosté, dovolte mi na úvod krátkou poznámku. Různí političtí komentátoři a politologové se teď vzácně shodují v tom, že v letošní předvolební kampani k volbám do Poslanecké sněmovny Parlamentu se nevynořilo žádné zásadní zahraničně-politické téma, které by vstoupilo do kampaně a nějak ji výrazně poznamenalo, na rozdíl třeba od minulé kampaně před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2002, kdy se hodně mluvilo například o obhajobě tak zvaných národních zájmů a o údajných nárocích sudetských Němců vůči nám. Letos tedy zahraniční politika předvolební kampaň natolik nezasáhla. Přesto je zde řada velmi sporných věcí a otázek, k nimž se jistě v průběhu této debaty dostaneme. Začnu ale otázkou spíše osobní na ministra Svobodu. Mohlo by se zdát, že v dobách míru a poměrného klidu, jehož jsme svědky ve Střední Evropě, kdy České republice nehrozí žádné akutní nebezpečí zvnějšku, za hranicemi právě nečíhá žádný nepřítel, jako tomu bylo vícekrát v naší minulosti, tedy mohlo by se zdát, že v takové době je asi dost snadné řídit resort ministerstva zahraničí. Jaké byly podle vašeho názoru ty uplynulé čtyři roky, kdy jste působil v Černínském paláci? Bylo snadné řídit a provádět českou zahraniční politiku? 

Host (Cyril Svoboda):Tak především to bylo zajímavé a hezké. Já bych neřekl, že to bylo snadné nebo komplikované, určitě máme takové vztahy se sousedy, jako jsme nikdy předtím neměli. To možná ocení i naši oponenti, stejně tak jsme úspěšně vstoupili do Evropské unie úspěšným referendem a ukázalo se na řadě témat, že česká zahraniční politika je v Evropské unii velmi viditelná a pevná. Máme pevnou transatlantickou vazbu. Velmi důležité mít dobré vztahy se Spojenými státy americkými, podporujeme dobré vládnutí a lidská práva, to také myslím, že je viditelné téma a podporujeme proexportní politiku. Ta hlavní témata, která jsme si předsevzali, tak naplňujeme. Takže to je práce, která je za námi a samozřejmě já jí vidím jako práci úspěšnou, protože to byla práce, která byla ku prospěchu České republiky. 

Moderátor (Jan Bednář):Já bych doplnil, kdybyste mohl nějaké své minulé rozhodnutí v roli ministra zahraničí vrátit a udělat jinak, bylo by něco takového? Co by to bylo? 

Host (Cyril Svoboda):Tak já netuším, jestli bych teď nějaké rozhodnutí vzal zpátky. Ono se těžko říká nějaké dílčí rozhodnutí, myslím, že bych asi možná používal některé jiné argumenty, které zaznívaly v době, kdy jsme vstoupili do Evropské unie po kodaňském summitu, myslím, že se nepodařila úplně dobře ta argumentace tehdy o smyslu a podstatě Evropské unie, to se teprve zlepšilo až časem. To vidím jako věc argumentační. 

Moderátor (Jan Bednář):Děkuji a teď bych se zeptat opozice nebo hlavní opoziční strany, jak hodnotí uplynulé čtyři roky české zahraniční politiky stínový ministr zahraničí nejsilnější opoziční strany ODS Jan Zahradil. 

Host (Jan Zahradil):Neřeknu určitě žádný ostrý odsudek. Česká zahraniční politika obsahuje v sobě celou řadu konstant, které tady byly dovolte mi říci před panem ministrem Svobodou a budou tady i po panu ministru Svobodovi a je to dobře, je to správně, má to tak být, protože zahraniční politika má být předvídatelná, má mít určitou formu kontinuity a má být něčím, co se nemění s příchodem každé nové vlády nebo každého nového ministra. Takže ty základní pilíře české zahraniční politiky je něco, na čem by se měla umět aktuální vláda i opozice shodnout. Já nepopírám, že pokud by na zahraniční politiku měla po volbách vliv ODS, že by se změnily řekněme některé akcenty, některé důrazy, ale určitě by se nezměnila česká zahraniční politika a její základní pilíře. 

Moderátor (Jan Bednář):Obrátím se teď na předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu Lubomíra Zaorálka. Jak hodnotí uplynulé čtyři roky české zahraniční politiky? 

Host (Lubomír Zaorálek):Tak já bych jenom k tomu možná doplnil tu další oblast, kterou také vnímám jako součást zahraniční politiky České republiky, a to je oblast parlamentní diplomacie. Když jsem se díval na tu bilanci, tak jsem byl překvapen, že to je 92 jednání v zahraničí i doma. Jsou tam jednání a cesty o takových zemí jako je Severní Korea, Vietnam, Čína, Rusko, Spojené státy americké a já bych vyzvedl především to, že se mezi těmi pěti parlamentními stranami, které se jich účastnily, že se podařilo vytvořit souhlas tedy konsensus v tom, že jsme skutečně byli schopni zaujímat jednotnou pozici České republiky při všech těchto jednáních. A že na této úrovni se prostě projevilo to, že Česká republika by měla být schopna takovouto společnou pozici vytvářet. To je věc, které si přiznám docela považuji a je to pro mě myslím si, že pokud to takto může fungovat, tak to parlamentní diplomacie do budoucna může sehrávat a bude sehrávat podle mě významnou roli. Především také třeba v Evropské unii. Jako ona má určité možnosti, které někdy exekutiva úplně nemá a pokud se tady dokáže komunikovat, tak si myslím, je to významná věc do budoucna. 

Moderátor (Jan Bednář):Má stejný dojem také zástupce Komunistické strany Čech a Moravy Václav Exner? 

Host (Václav Exner):No bohužel ne úplně, protože myslím si, že Komunistická strana Čech a Moravy se v té oblasti zahraniční politiky relativně nejvíc liší skoro ze všech oblastí, které posuzujeme. My jsme toho názoru, že to chválené prosazování dobrého vládnutí a lidských práv ve světě bohužel česká diplomacie prosazuje jen poměrně výběrově. Měli jsme poměrně velké připomínky při projednávání bezpečnostní strategie České republiky s tím, že značná část její je naopak docela dobrá. Máme výhrady proti vojenským misím v zahraničí, kde jsme ani jednou nehlasovali pro vyslání našich vojáků do zahraničí. Pokud jde o Evropskou unii, měli jsme výhrady, my jsme voličům doporučili, aby nehlasovali pro přistoupení s tím, že ale rozhodnutí budeme respektovat. To se stalo, ale když uvedu jenom jediný příklad, za rok, za tu část roku 2004 a rok 2005 určitě Česká republika nebyla čistým příjemcem peněz z Evropské unie, i když celý ten proces není ještě ukončen, protože tam je ten princip N plus dva, to znamená, že ještě dva roky se čerpají prostředky přidělené této oblasti. Pokud jde o vztah například Spojeným státům, my tu politiku nazýváme závislou až podlézavou a například předání milionu dolarů jako daru na přestěhování stanice Svobodná Evropa tak bohaté zemi, která si dovoluje dávat pět set miliard dolarů na zbrojení a armádu, to nám připadá jako skutečně nedůstojné. No a konec konců my prosazujeme daleko vyváženější zahraniční politiku, než zatím Česká republika má. 

Moderátor (Jan Bednář):Děkuji za váš názor. Stejná otázka na adresu poslankyně Evropského parlamentu Jany Hybáškové. 

Host (Jana Hybášková):Tak já bych hlavně k uplynulým čtyřem letům chtěla poděkovat panu ministrovi Cyrilu Svobodovi, který po Praze kampaňuje s tématem uvést více žen do politiky, tak já mu opravdu děkuju za to, že mě uvedl do české politiky. A já se domnívám, že ty uplynulé čtyři roky lze rozdělit na takové dvě období, ta první polovina byla více transatlantická a více spojenecká z pohledu i proběhlému summitu NATO v Praze, ta druhá polovina samozřejmě byla více poznamenána vstupem České republiky do Evropy a europeizací a evropskou standardizací české zahraniční politiky. Já plně souhlasím s panem Zahradilem, že manévrovací prostor pro českou zahraniční politiku skutečně není příliš veliký a že se jedná pouze nejméně o jednotlivé akcenty a tam já bych snad vytkla to, že za tyto čtyři roky stejně tak jako za období předchozí některé věci spíše nebyly dodělány, které mohly být dodělány. Myslím si, že nemáme koncepční zahraniční politiku vůči Rusku. Myslím si, že nemáme jasnou koncepční zahraniční politiku vůči Číně a že nemáme úplně zřejmou jaksi zahraniční politiku ve vztahu k evropské bezpečnostní a zahraniční politice. Měli bychom být úspěšnější v hledání evropských partnerů pro to, abychom mohli lépe a účinněji ovlivňovat i evropskou zahraniční politiku. 

Moderátor (Jan Bednář):Ano, děkuji, k těm prioritám zahraniční politiky se ještě dostaneme, ale na doplnění tohoto základního přehledu se ptám zástupce Strany zelených pana Jiřího Gutha, jak hodnotí uplynulé čtyři roky? 

Host (Jiří Guth):Já bych se s dovolením vrátil k vašemu úvodnímu slovu, že nepřítel za hranicemi nečíhal ani před těmi čtyřmi roky, i když z některých vyjádření se tehdy mohlo zdát, že tomu tak je. Nebylo tomu tak tehdy a není tomu ani dnes. Je to dobře, stejně tak jako je dobře, že není velké zahraničně-politické nebo bezpečnostní téma dnešních v letošních volbách, protože ta vnější situace je poměrně stabilizovaná. Pokud jde o oficiální zahraniční politiku České republiky, zásadnějších výhrad nemáme, ale ne vždycky působila dobře určitá vyhraněná až odkloněná vystoupení pana prezidenta ve srovnání s dalšími představiteli. Potom pokud jde o akcentování ochrany lidských práv, tak tam bychom si dovedli představit i trošku jiné formy a důrazy, než jak to předváděl Černínský palác. Naproti tomu v oblasti řekněme přijímání globální spoluodpovědnosti jsme zaznamenali několik sympatických iniciativ, ať už to bylo ratifikace smlouvy o Antarktidě nebo některé další někdy vysmívané nástroje, ale podle nás důležité. A snad pokud jde o naši stranickou politiku, tak zformovala se Evropská strana zelených a nepřímo naše strana získala také evropského poslance pana Milana Horáčka, takže uplynulé čtyři roky hodnotíme jako úspěšné. 

Moderátor (Jan Bednář):Děkuji, teď pojďme hovořit o těch prioritách té zahraniční politiky, o tom, jaká by měla být. Pan europoslanec Zahradil dosud jste hovořil vlastně v jakémsi souladu s tou nynější exekutivou, ale je dobře známo, že se lišíte v názorech, zejména na otázku třeba v pokračování evropské politické integrace, jak by to mělo být dál. Vysvětlete nám, v čem by se lišila ta vaše zahraniční politika v těchto rozdílných bodech. 

Host (Jan Zahradil):Určitě máte pravdu v tom, že jeden z těch rozdílných akcentů nebo důrazů nastal v oblasti budoucích představ o uspořádání Evropské unie. Domnívám se, že v tuto chvíli bychom měli mít dostatek odvahy a kuráže, abychom třeba i v rámci našeho budoucího předsednictví Evropské unie v první polovině roku 2009 začali vnášet do té celoevropské diskuse trochu jiné představy o evropské organizaci, než byla ta doposud dominantní federalistická představa, která utrpěla vážný zásah právě dvojím odmítnutím evropské ústavy. Takže to je dokument, ke kterému se rozhodně vracet nehodláme. Jinak musím říci, že další změny, které já bych si dokázal představit, se odehrávají nebo odehrávaly by se především na poli rozvojové politiky a humanitární pomoci. Tady se domnívám, že česká republika, česká diplomacie trpí institucionální roztříštěností mezi více ministerstev a že by bylo dobré to sjednotit pod jedním ministerstvem, nejlépe tedy pod Ministerstvem zahraničních věcí. Totéž se týká i záležitostí spojených s propagací České republiky a prezentací našeho státu navenek. Dnes je to roztříštěno dokonce mezi 13 jednotlivých úřadů nebo agentur. Některé z nich jsou polostátní, některé příspěvkové, některé rozpočtové a ten výsledný efekt je tedy nevalný. No a já bych byl velmi rád, kdyby se také podařilo lépe koordinovat řekněme tu politickou stránku diplomacie s tou ekonomickou. Potíž je v tom, že tady máme dvě ministerstva, máme tady Ministerstvo zahraničních věcí a máme tady Ministerstvo průmyslu a obchodu. Ne vždy jsou ty vztahy ideální. Závisí to samozřejmě jednak na institucionálním uspořádání, ale také bohužel na osobách ministrů. Já se domnívám, že by bylo dobré tady nějakou lepší, větší, hlubší koordinaci dokončit. Ona byla už zahájena, nikdy to ale příliš nefungovalo a nacházíme se přece jenom trochu ve stavu, který nelze označit za ideální. 

Moderátor (Jan Bednář):Ještě na doplnění vašeho názoru by mě zajímalo, zda podporujete takové ty úvahy, které se vedou v Evropské unii o budoucí jakési společné zahraniční politice, o budoucí společné obraně. Myslíte si, že byste podporovali tyto snahy? 

Host (Jan Zahradil):Takové snahy, jak říkáte, jsou v podstatě už realitou, protože společná zahraniční a bezpečnostní politika je kodifikována ve stávajících smlouvách. Otázkou je, jakým způsobem se o ní bude rozhodovat. Jestli se o ní bude rozhodovat i nadále tak jako je tomu doposud jednomyslně, jestli tedy bude platit právo národního veta anebo jestli přejdeme na nějaký systém toho nebo onoho většinového hlasování, tedy nějakou kvalifikovanou většinou. V tomto ohledu samozřejmě podporujeme ten první model tedy rozhodování i nadále jednomyslné, takové, kde i Česká republika může uplatnit právo svého národního veta. 

Moderátor (Jan Bednář):Děkuji, k tomu chtěl dodat Cyril Svoboda? 

Host (Cyril Svoboda):Myslím, že těch témat je tu hodně, tak jenom tři poznámky. První je tato. Evropskou unii je silný ten, který je schopen vytvářet koalice ne ten, který umí blokovat. Z blokování nikdy nevznikne síla, síla vzniká jenom z toho, že jsem schopen se dohodnout s dalšími a vytvořit ze svého názoru názor většinový, takže proto si nemyslím, že je dobré pořád tady operovat tím, že potřebujeme mít jednomyslnost za každou cenu a uplatňování národních zájmů. To je jenom projevem někoho, kdo se bojí toho, že není schopen přesvědčit ostatní o tom, že to, co, to, o co usilujeme, že je správné. První teze. Druhá teze. Souhlasím s tím, že je třeba větší koordinace v té prezentaci v zahraniční politice. Velmi to podporuji. Problém je v tom, že v České republice jsou a budou vždycky koaliční vlády a z toho vzniká onen problém, to není jenom v osobě těch ministrů, ale to je vždycky také v tom, že tady jsou koaliční vlády, které jsou v rukou různých politických stran, různá ministerstva, takže já bych byl rád, kdyby se to podařilo toto, toto více koordinovat a myslím, že se v tom podařilo udělat velký krok. A třetí poznámka je tato. Já si myslím, že není teď účelné a správné teď mluvit o tom, jestli ta Evropa má být federalistická nebo já nevím jaká. Ta Evropa má být Evropou projektů, toho, co se má teď učinit. To je projev vize, kterou potřebujeme, dokončit a nastínit priority, které máme realizovat a soustředit se na ty konkrétní politiky. Není podle mě doba, není ani účelné teď se bavit o těch, o těch velkých jakoby velkých tématech, protože Evropa pro to teď podle mě není zralá. Ať se o tom vedou diskuse intelektuální, ale v Evropě potřebujeme realizaci konkrétních projektů. Ať už jsou to já nevím sítě, energetika, cokoliv jiného, to jsou velké cíle, které před sebou máme. 

Moderátor (Jan Bednář):Dále se do diskuse hlásí hned několik účastníků. Nejprve Lubomír Zaorálek. 

Host (Lubomír Zaorálek):Já bych chtěl také říci, že Sociální demokracie prosazoval vstup do Evropské unie také proto, aby Česká publika tam jako člen ne blokovala ten další proces integrace a vývoje Evropské unie, ale abychom se na něm podíleli, protože my jsme přesvědčeni, že to je proces, který je v zájmu České republiky. Samozřejmě, že si uvědomujeme určitou krizi, která dnes v Evropské unii existuje, mezi veřejností a těmi politickými elitami a chceme také usilovat o novou tvář Evropské unie. Chceme, aby Evropská unie byla skutečně funkčním, výkonným společenstvím, které ukazuje tu praktickou potřebnost lidem. Jako my chceme, aby se zjednodušil evropský právní systém, aby se ty instituce staly přehlednější, aby se vymezily jasný kompetence mezi národními státy a evropskými institucemi, takže… 

Moderátor (Jan Bednář):Myslíte si, promiňte, že vám skáču do řeči, ale myslíte si, že je možné to zajistit bez evropské ústavy, anebo byste usilovali o nějakou ústavní smlouvu? 

Host (Lubomír Zaorálek):Pro nás ústavní smlouva v lecčems vyjasňovala a zpřesňovala ta postavení národních států evropských institucí. Posilovala roli národních parlamentů, posilovala roli Evropského parlamentu. Pro nás to byl krok právě k té větší přehlednosti. Pokud se ten proces nezdařil díky řekněme výsledku ve Francii a Holandsku, jsme přesvědčeni, že se k něčemu podobnému budeme muset vrátit. Ten způsob, jak o tom se dneska v Evropské unii mluví, ale my nepochybujeme o tom, že podobným způsobem vnést jasno v Evropské unii prostě budeme potřebovat. Takže ještě jednu věc bych řekl, v tom, co dnes vidím jako hlavní je, že bychom si měli ujasnit priority toho předsednictví, které nás čeká v roce 2009, to vidím jako velký úkol a souhlasím s tím, že dnes potřebujeme také institucionální změny v řízení té agendy, protože to, co nás čeká v souvislosti se vstupem těch masivních prostředků po roce 2007, je prostě s těmi starými metodami řízení už prostě nevystačíme. Jako dneska centrální způsob řízení a dotační tituly to je filozofie, která prostě musí ustoupit daleko manažerštějšímu řízení v terénu a nové metodě, kde prostě nabídneme partnerství lidem v regionech, těm, kteří mají invenci a tvořivost, jinak nejsme schopný v souladu s těmi strategickými základními záměry najít způsob, jak skutečně využijeme těch prostředků k tomu, aby ta země se rychle posouvala kupředu. Takže já mám dojem, že ta evropská agenda dnes vyžaduje dost velké nasazení, protože to je to. Dneska se o ní moc nemluví před těmi volbami, ale ona je to docela zásadní věc. Ta nová situace, ve které jsme se ocitli a mám dojem, že ještě úplně jsme si to ani neuvědomili a vyžaduje to podle mě dnes velké nasazení a bude. Je to škoda, že se o tom víc nemluví. 

Moderátor (Jan Bednář):Ano děkuji. Jak ty priority vidí Jana Hybášková, která se také hlásí do diskuse? 

Host (Jana Hybášková):Já se spíše hlásím s některými dodatky. Já tedy Evropu skutečně nepovažuji za zahraniční politiku a poměrně mě mrzí, když je Evropa jaksi Evropská unie pojednávána sama sebou jako zahraniční politika s tím rozhodně nesouhlasím. My jsme členským státem, já nepracuji v zahraničí, já pracuji v Evropském parlamentu, a to pro mě není zahraničí. A nicméně zpátky… 

Moderátor (Jan Bednář):Tomu přesně nerozumím, vy nejste v zahraničí, když jste v Bruselu? 

Host (Jana Hybášková):Já si myslím, že jsem Evropan a že Brusel z mého pohledu není zahraničí. 

Moderátor (Jan Bednář):Dobře, ale nejste v České republice, jste v zahraničí? 

Host (Jana Hybášková):Já si pořád myslím, že důležité je už myslet v pojmech evropské zahraniční politiky, protože její součástí je česká zahraniční politika. Ale já bych se vrátila k panu Zahradilovi a k otázce koordinace. Mě kromě té koordinace, která chybí jemu, chybí jedna velmi vážná vnitrostátní koordinace, a to je v bezpečnostní oblasti bych uvítala daleko lepší koordinaci mezi Ministerstvem vnitra, Ministerstvem obrany, Ministerstvem zahraničních věcí a daleko lepší roli Parlamentu právě v kontrole celé té bezpečnostní sféry. A to se bohužel netýká jenom české zahraniční politiky. My jsme se ocitli v unii ve velmi nebezpečném stavu a tady já velmi nesouhlasím s panem Zahradilem v jedné věci. Ať už tu smlouvu nebo ten systém smluv, které Evropa potřebuje, nazýváme ústavou či nikoli, potřebuje Evropa smluvní systém, který umožní spojit otázky vnitřní bezpečnosti a otázky zahraniční politiky. To, že tyto dvě oblasti jsou pojednávány v celé Evropě, včetně i jaksi našeho vnitrostátního uspořádání, odlišně, činí Evropu dnes opravdu nebezpečným místem, potřebujeme v této oblasti daleko větší koordinaci, a to nejen na domácí, ale i na evropské úrovni, a proto nějakou budoucí smlouvu o Evropě rozhodně potřebujeme. To je první věc, která si myslím, je velice důležitá. Co čeká Českou republiku v budoucích čtyřech letech kromě předsednictví je také vstup do šengenského systému, a to bude nesmírný nárok na Ministerstvo zahraničních věcí, na konzulární odbory a vlastně na celou tuto oblast a právě i ona koordinace s Ministerstvem vnitra myslím si, že je dalekým velkým úkolem pro budoucího ministra zahraničních věcí. 

Moderátor (Jan Bednář):Dostanete se postupně dále ke slovu. Hlásil se pan Jiří Guth. 

Host (Jiří Guth):Já bych jenom drobně reagoval, přikláním se k těm hlasům, které zazněly a volaly po formování společné zahraniční politiky, přičemž kladu důraz na to, že ta politika má být společná. Pokud jde o jakousi základní smlouvu, myslím si, že slovo ústava nebo ústavní je tam matoucí až zavádějící, že jí rozhodně potřebuje kvůli tomu propojení, jak říkala paní Hybášková, ale že také potřebujeme, aby byla srozumitelná 

a přehledná i pro nespecialisty na zahraniční vztahy, aby se o ní dalo diskutovat i jaksi v duchu té politiky 3D, jak jí prosazuje Evropská komise. Trošku bych reagoval na kolegu Zaorálka, pokud jde o čerpání z evropských fondů. Chtěli bychom zdůraznit, že musíme čerpat samozřejmě efektivně a na nějaké dohodnuté priority, ale jakousi metaprioritou je, že bychom měli ty peníze utrácet proto, abychom už je v příštím rozpočtovém období nepotřebovali, prostě proto, že nejspíš na ně nebudeme mít nárok a neměli bychom je projídat, ale investovat do toho, co budeme používat i potom. A to jsou hlavně lidé. Vzdělávání, měkké investice. 

Moderátor (Jan Bednář):Děkuji na doplnění Václav Exner za KSČM. 

Host (Václav Exner):Především bych se hlásil k tomu, že zahraniční politika jako celek by měla být tématem předvolební kampaně, protože se naši lidí při těch všech vazbách, které máme jako otevřená země ať už politiky nebo ekonomicky, nebo sociálně, že se všech lidí našich dotýká, lituju toho, že to tak úplně není. Za druhé bych se chtěl přihlásit k těm, kteří kladou pro příští období důraz na tu oblasti rozvojové a humanitární pomoci. My jsme bohužel svou dobou poklesli z toho podílu zhruba jedno procento na zlomky procenta v tuhleté oblasti vynakládaných prostředků i z rozpočtů a už vůbec nemluvím o hrubém domácím produktu. V té věci zaostáváme proti velké části Evropy a přitom je to oblast, která by mohla pomoci vyřešit takový základní konec konců již zahraničně-politický problém, to jest prostě chudoba versus bohatství a rozvoj proti nerozvoji. Za třetí bych řekl, že ta společná zahraniční a bezpečnostní politika je dobrá z hlediska úsilí, ale velmi problematická z hlediska realizace. Například tady vzpomínaná potřebná koncepce vůči Rusku a Číně je narušovaná v tom rozsahu, v jakém je stanovena, je narušovaná samostatnými kroky některých zemí. Pravděpodobně bychom nesouhlasili s paní poslankyní Hybáškovou v tom, jaká by byla ta koncepce, ale dosahovat jednotného postoje a jeho nenarušování v evropském prostoru bude velmi problémové. A úplně nakonec bych se také já velice rád přihlásil k Evropě projektů. Nejen k Evropské unii projektů, ale opravdu k celé Evropě projektů. Zatím Evropská unie k tomu zbytku Evropy se často týká, chová trochu povýšeně a smlouvy, které jsou, jsou často spíše jednostranně nebo oboustranně výhodné a myslím si, že ty, ta dosavadní Evropa projektů má velké problémy. Vemte si například lisabonskou strategii, kde v polovině období, na které byla plánovaná, se ukázalo, že vlastně se nedosáhlo významného pokroku. Evropa by podle našeho názoru, a to jak Evropské unie, tak Evropa jako celek, měla daleko víc přejít od slov k činům. 

Moderátor (Jan Bednář):Děkuji, já pro posluchače připomínám, že na vlnách Českého rozhlasu 6 poslouchají pořad Názory a argumenty. Dnešní předvolební diskuse, kterou vedeme na téma české zahraniční politiky, se účastní ministr zahraničích věcí Cyril Svoboda za KDU-ČSL, předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu Lubomír Zaorálek za Českou stranu sociálně-demokratickou, poslanec Evropského parlamentu za ODS Jan Zahradil, poslankyně Evropského parlamentu Jana Hybášková za SNK-Evropští demokraté a místopředseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Václav Exner za Komunistickou stranu Čech a Moravy. A ještě pan Jiří Guth za Stranu zelených. Ano, Lubomír Zaorálek má otázku? 

Host (Lubomír Zaorálek):Takže my jsme, Sociální demokracie také podporuje společnou zahraniční bezpečnostní politiku, dokonce jsme pro společné ozbrojené síly evropské, ale paní Hybášková tady říkala, že ona se necítí v Bruselu jako, že se tam necítí jako v zahraničí a mě by zajímalo, protože my na druhé straně ale jsme přesvědčeni,že bychom měli mít české Ministerstvo zahraničí a české zastupitelské úřady. Znamená ten váš názor, že vy si myslíte, že by už jsme nepotřebovali české zastupitelské úřady? Prostě plně splynout v té evropské zahraniční agendě? To si třeba my myslíme, že ne. Jako my bychom samozřejmě chtěli se podílet na zahraniční politice společné, myslíme si, že to je vleká šance pro Českou republiku a zároveň nejsme pro to, aby se rušily české zastupitelské úřady a abychom Brusel už nepokládali za cizinu. To by mě zajímalo jako, jak se na to díváte? 

Host (Jana Hybášková):No já tady řeknu jednu velmi konkrétní věc. Když zasedání ve Štrasburku a přijde tam český diplomat vlastně ze štrasburské mise stálé SM Štrasburk se koukat na to, jak čeští poslanci fungují ve Štrasburku, v Evropském parlamentu, kam jsou volení českými voliči, tak mě to přijde poněkud směšné, nezlobte se. To je zvláštní situace. A jinými slovy řečeno, já se skutečně domnívám, že jsme členy Evropské unie, máme evropské pasy, jsme Evropany a já nejsem pro to, abychom okamžitě rušili česká zastupitelství, ale umím si představit tu situaci, že do deseti, patnácti, dvaceti let tato situace nastane. Víme, jak vypadala Evropa úplně jinak před 15 lety, dneska víme, že tedy evropské mise jsou mnohdy lépe financovány a mají lepší, výkonnější a vzdělanější diplomaty, než mají jednotlivé národní mise a já se domnívám, že pro ušetření mnoha pracovních sil v Evropě a intelektuální kapacity v zásadě ta budoucnost je v těch společných misích a jaksi ve společném zastoupení evropském, ve společné evropské zahraniční politice a ve společném evropském zahraničním ministrovi. Neříkám samozřejmě takovou hloupost, že to je věc, která se odehraje za rok, za dva nebo za pět let. To v žádném případě, ale myslím si, že ta situace k tomu spěje a že je dobré se na ní připravit. 

Moderátor (Jan Bednář):Já abych tomu dobře rozuměl, mohl bych vás tak trochu zařadit k jakýmsi radikálním federalistům Evropy? Cítíte se být zastánkyní federální Evropy? 

Host (Jana Hybášková):Já se rozhodně necítím být radikálním federalistou, já si myslím, viděno z bruselského pohledu, že toto je realismus, že ta situace k tomu spěje a čím více si jí umíme představit, čím dříve se na ní připravíme, tím lépe tomu bude. 

Moderátor (Jan Bednář):Ano, děkuji. Cyril Svoboda. 

Host (Cyril Svoboda):samozřejmě tady, mě tady provokuje leccos, hned bych leccos komentoval, ale takže zase jenom dvě poznámky. Poznámka číslo jedna, společná bezpečnostní zahraniční politika nikdy nebude úplně společná a nikdy nebude jedna evropská, protože vemme do úvahy, že to je Evropská unie je společenství 25 respektive 27 států v nejbližší době. Podívejte se na volby v Itálii, určitě změnily akcenty v zahraniční politice dramaticky. Volby ve Španělsku dramaticky změnily akcenty v zahraniční politice. Je naivní si myslet, že i kdybychom něco usnesli před rokem jednomyslně a dojde k změnám ve volbách, volbami v kterékoli zemi, že to nebude mít dopad na to jaksi komunity v Evropské unie. My budeme mít vždycky snahu hledat společnou pozici, budeme mít vždycky snahu se maximálně dohodnout, ale je iluze si myslet, že vždycky bude nám to fungovat. To znamená, že vždycky budou národní ministerstva, vždycky budou národní zastoupení. A poznámka číslo dvě, zase na druhou stranu říkáte, že někteří diplomaté se chodí dívat na poslance. Já zase vím bezpečně, že všichni nebo téměř všichni poslanci Evropského parlamentu se obrací na naši misi, aby jim zpracovávala, dávala podklady pro mnoho, pro mnoho argumentů, protože to potřebují jako argumenty z České republiky. Zkrátka nemůžeme existovat a nebudeme existovat bez českého Ministerstva zahraničních věcí, bez české diplomatické služby a je potřeba, aby byla aktivní, akceschopná, koalice schopná v Evropské unii, nikoliv, aby byla nahrazena něčím jiným. 

Moderátor (Jan Bednář):Předpokládáte tedy, že budou vždycky existovat suverénní evropské státy, které se nějakým způsobem spojí do té Evropské unie. Tady se ale hovoří často právě o tom, že třeba ta společná zahraniční politika nebo společná obrana by jaksi výhledově měla být jednotná v tom smyslu, že prostě Evropa by měla jednu armádu, nikoliv dvacet armád, nebo 25 různých. 

Host (Cyril Svoboda):Víte, já si myslím, že jsem si tady uzurpoval moc slov, ale podle mě je iluze si myslet, že budem mít jednou v Rusku armádu, i koncept, který je založen na skutečné obraně, je založen na těch bojových uskupení. Evropa nebude mít nikdy jednu armádu, nebude mít nikdy jedno velení, mě se zdá, že to je jako možná nějaký sen, ale takhle to fungovat nebude. To neznamená, že se nebude koordinovat, že se nebude spolupracovat, že se nenajdou témata, na která se Evropské unie dohodne a bude i v obraně spolupracovat, ale není to tak, že se směřuje a já nechci, abychom to směřovali tímto směrem, protože já jsem velkým zastáncem Evropské unie, považuji to za smyslný projekt, ale všechno to má své limity. 

Moderátor (Jan Bednář):Já bych se chtěl zeptat pana Jana Zahradila, kde on vidí ty limity té spolupráce v Evropě? 

Host (Jan Zahradil):Já bych se je nepokoušel v tuto chvíli nějak arbitrárně určovat. 

Moderátor (Jan Bednář):Škoda, protože o tom mluvíme právě proto, abychom si to vyjasnili. 

Host (Jan Zahradil):Myslím, že v tuto chvíli Evropská unie dostoupila určitého řekněme vrcholu nebo dostala se na jakousi křižovatku, je to mimo jiné dokumentováno i tím, že ten projekt, když se tady hovoří o projektech, tak tedy budu pokračovat v tomto slovníku projekt evropské ústavy dopadl tak jak dopadl a já jsem přesvědčen, že tuto realitu je zapotřebí prostě vzít na vědomí a ne se jí snažit nějakým způsobem ohýbat přes koleno. Evropská unie v tuto chvíli funguje, má nějak nastaveny rozhodovací mechanismy, jsou tam všechny možné formy nebo nástroje k tomu, aby se jednotliví členové mezi sebou mohli dohodnout a aby mohli vytvářet ony koalice, o kterých hovoří pan ministr. A proto nevidím valného smyslu v tom, abychom se pokoušeli teď nějakým způsobem urychlovat ten integrační proces anebo dokonce vytýčovat jeho podobu za 10, 15 nebo 20 let. Jsem přesvědčen, že je zapotřebí respektovat realitu, že je zapotřebí k tomu přistupovat jako k evolučnímu procesu a ne jako k něčemu, co je odněkud z Bruselu centrálně řízeno. A je podivuhodné, kolik času jsme tady strávili debatami de facto se zahraniční politikou příliš nesouvisejícími. My tady hovoříme téměř výhradně o Evropské unii a přitom, a v tom má paní Hybášková naprostou pravdu, celá řada těch agend, těch resortních politik, po našem vstupu do Evropské unie přestala mít zahraničně-politickou dimenzi a staly se z nich čistě vnitřní politiky našeho státu. Hovoříme-li tedy o zahraniční politice nebo měla-li by tato debata být o zahraniční politice, měli bychom se skutečně dívat vně Evropské unie, měli bychom se spíš zabývat tím, jaký poměr nebo jaký vztah nebo jakou strategii bude mít Evropská unie a Česká republika v ní vůči Rusku, vůči Blízkému východu, vůči Spojeným státům, vůči Severní Africe a tak dále. Ale zabývat se tady s prominutím… 

Moderátor (Jan Bednář):K tomu se ještě dostaneme. 

Host (Jan Zahradil):…strukturálními fondy a tím, kolik jsme toho utratili a jestli to dobře zúřadovali… 

Moderátor (Jan Bednář):O tom jsme nemluvili, mluvili jsme… 

Host (Jan Zahradil):…to je věc, která skutečně nesouvisí v tuto chvíli se zahraniční politikou. 

Moderátor (Jan Bednář):Ne, já si myslím, že je tématem zahraniční politiky právě fungování Evropské unie, zda bude fungovat na základ nějaké jednotné ústřední smlouvy, jak bude pokračovat ta politická a ekonomická integrace. To si myslím, že jsou relevantní témata k zahraničně-politické debatě. Nemohu si pomoct. Samozřejmě, že můžeme mluvit ještě jenom dále o postoji Evropy vůči Rusku, vůči východní Evropě, vůči dalším částem světa, k tomu se možná dostaneme ještě v další části diskuse. Já bych nejprve ještě zavedl přece jenom na bližší nám téma, a to je ta středoevropská spolupráce. Domníváte se, že má dnes ještě nějaký smysl skupina Visegradu? Pan Zahradil ano. 

Host (Jan Zahradil):Jestli mohu začít z vlastní zkušenosti v Evropském parlamentu se domnívám, že si mohu dovolit tvrdit, že ty země ne vždy ne ve všem mají společné nebo identické zájmy. Dá se tam definovat nějaký nejmenší společný jmenovatel nebo jak to nazveme, ale troufal bych si mezi těmi zeměmi velmi rozlišovat. Myslím, že třeba, když bych měl použít jeden příklad, třeba zájmy Maďarska na jedné straně a České republiky na straně druhé v mnoha ohledech jsou velmi odlišné a je to i v Evropském parlamentu vidět. 

Moderátor (Jan Bednář):Ano, aby se dostalo tedy ještě na další účastníky diskuse, Cyril Svoboda. 

Host (Cyril Svoboda):Takže moje vize Visegradu, který má smysl, má tento parametr. Má to být jako Benelux. To znamená, pokud se na něčem dohodneme a já myslím, že je na čem se dohodnout, potom musíme držet při sobě jak říkám do hrdel a statků. Ale také je klidně možné říct, na tom není shoda mezi námi ve Visegradu, potom jede každý jako tak, aby se dohadoval a vytvářel koalici s dalšími, to znamená, že Visegrad neznamená, že musíme mít soulad na všechno a vždy, ale je důležité, aby fungoval je, že pokud si řekneme, že tady je společná pozice, tak tu společnou pozici skutečně držet. Takhle se chová Benelux a učíme se to od nich. 

Moderátor (Jan Bednář):Souhlasí s tím Jana Hybášková? 

Host (Jana Hybášková):Já s tím nesouhlasím z prostého důvodu. Ona to byla velice důležitá idea před vstupem do Evropské unie, myslím, že jsme ji všichni podporovali jako pozitivní projekt, v současné době se bohužel v každodenní praxi ukazuje, že skutečně zájmy jednotlivých těch zemí jsou natolik odlišné, zejména Polska, Polsko je evropská mocnost, má velmi odlišné zahraničně-politické zájmy a vnější zájmy, než má Česká republika nebo Slovensko a při každodenním hledání koaličních partnerů i v mé práci já bohužel se nemohu opírat o poslance ani Polska ani Maďarska, ani Slovenska, příliš. Slovenska ano, ale… 

Moderátor (Jan Bednář):Lubomír Zaorálek. 

Host (Lubomír Zaorálek):Já bych v každým případě z České republiky se to jeví jinak. Jako víte, pro nás je Polsko stále významný partner. Já jsem z Ostravska a jako to, že polská vláda nesouhlasí s tím, že se budou preferovat severojižní koridory železniční i dálniční je pro nás docela základní věc. Prostě jako pro ty, kteří tady žijí jako jsou sousedské vztahy stále klíčové. 

Host (Jana Hybášková):Já neříkám, že nejsou. Já se omlouvám, že skáču do řeči, já jsem nehovořila o sousedských vztazích, já hovořím o hledání evropského koaličního partnera pro evropskou zahraniční politiku. 

Host (Lubomír Zaorálek):A já vám tvrdím, že pro postkomunistické země, ke kterým my patříme, to bylo nesmírně významné, že jsme byli schopni tady spolu jednat. My jsme tím předvedli určitou politickou kulturu Evropě a já si myslím, že tohle platí do budoucna. To prostě, rozumíte, nepřipustit právě to rozdělení na nové a staré země znamená také předvést tu kulturu těch nových a součástí té kultury těch nových je taky naše schopnost jednat a nepotřebovat hledat ty místa průsečíku. Já vás ujišťuju, že to vůbec nemizí tento význam. Možná, že se to z Bruselu tak nezdá, já vám tvrdím, že tady to cítíme daleko intenzivněji, bez ohledu na to, jaká zrovna přijde vláda v některé, to visegradské partnerství má větší význam než jedno volební období. A já vám prostě garantuju, že ta myšlenka, kterou tady zmínil pan ministr toho, že to je něco na způsob toho Beneluxu, to je něco… 

Host (Jana Hybášková):Nezlobte se, v současné době třeba Polsko nesmírně tvrdě bojuje proti baltskému plynovodu do Německa a neviděla jsem… 

Host (Lubomír Zaorálek):Nemusíme se na všem shodnout. 

Host (Jana Hybášková):…a českou socialistickou vládu, že by Poláky podpořila. 

Host (Lubomír Zaorálek):Já netvrdím, že já, ale Sociální demokracie bude podporovat myšlenku regionálního partnerství stejně jako Visegradu, protože my jsme přesvědčeni, že to má velký kulturně-politický význam a že to ještě dlouho bude platit, protože rozumíte to rozšíření Evropské unie bylo masivní, veliké, je to těžko stravovaná věc, ale tady pomáhá ta schopnost jednat. Dokonce i naše schopnost mu velice pomáhá. To není ještě vyřešená záležitost a ještě dlouho podle mě to bude mít smysl. 

Moderátor (Jan Bednář):Do diskuse už se dlouho hlásí zástupce Komunistické strany Čech a Moravy Václav Exner. 

Host (Václav Exner):Tak pokud jde o středoevropskou spolupráci Visegrad, já se domnívám, že je to jedna z možných cest, jak prostě hledat koordinaci, jak hledat společný postup, jak urychlovat přiblížení těchto zemí, které mají svá specifika řekněme k těm budoucím cílům a úrovním, které chceme dosáhnout tady u nás doma a v rámci samozřejmě Evropské unie. Tady si myslím, že je spousta společných zájmů. Osobně se domnívám, že je potřeba ovšem hledat i jiná partnerství, například s Rakouskem máme také mnoho společného a jistě naše zahraniční politika i politika v rámci Evropské unie tam najde společné prvky, takže soustředit se jenom na jednu, jeden typ spolupráce nebo jenom na jednu rovinu, by asi nebylo úplně ideální. Jinak se domnívám, že evropská spolupráce v zásadě nemá žádné výmyky. Jde o to ale, aby se nelišila slova od činů a jestliže se stanovují určité cíle, které pak není možné naplnit, tak to naopak vede ke zklamání nejen těch, které je stanovili, ale hlavně těch lidí, kteří na ta počáteční slova dali. A tady se domnívám, že je prostě takový skromnější přístup lepší. Osobně si neumím představit, že by ta překonaná Evropská unie, ústava, kterou neschválili ve Francii a v Holandsku byla předmětem dalšího jednání, že takovou velmoc jako Francii by bylo možné přinutit k tomu, aby o tomtéž hlasovala znova a připojuju se k těm, kteří třeba tu třetí část pokládají za bohužel základ byrokracie v Evropské unii, která by měla být spíš překonána než potvrzována. 

Moderátor (Jan Bednář):Než dostane znovu slovo ministr Cyril Svoboda v rámci spravedlnosti musí promluvit kandidát Strany zelených Jiří Guth. 

Host (Jiří Guth):Děkuji, domnívám se, že model Beneluxu pro visegrádskou čtyřku může být trochu svazující, že ty vztahy jednak uvnitř čtyřky, teď mám na mysli zejména česko-slovenské vztahy, ale i vně, jsou jaksi bohatší a pestřejší než jaká je ta situace v zemích Beneluxu. Souhlasím s tím, že existují další partnerství například s Rakouskem, což se mi jako Jihočechovi říká dobře, ale myslím si, že není dobré oddělovat rozvoj příhraniční spolupráce od toho formování nějaké středoevropské politiky, je to potřeba dělat ruku v ruce bez příhraničních vazeb by ta společná velká politika nebyla, nebyla autentická a zakotvená dole. A jedním z podstatných nástrojů, a tady bych zase polemizoval s Komunistickou stranou Čech a Moravy pro rozvoj jak té příhraniční spolupráce, tak středoevropské politiky jsou naše euroregiony. 

Moderátor (Jan Bednář):Děkuji, Cyril Svoboda se hlásil. 

Host (Cyril Svoboda):Já mám zase drobné dvě poznámky. První je, říká to, co tady komentuje paní poslankyně Hybášková. Je potřeba říct posluchačům, že ten samozřejmě pohled parlamentní úplně jiný, protože tam také hrajou roli politické frakce, tam ne zastupují poslanci také jenom své země, ale svoje reprezentanti politických frakcí, takže ten pohled je deformován i tímto, co patří do Parlamentu, to znamená, že vb rámci spolupráce mezi vládami, regiony, kraji a tak dále, se může účinně hledat i společná pozice, protože to je něco, co se teda odlišuje od toho Parlamentu. Druhá poznámka je, že pokud posluchači chtějí vědět, kde se skutečně budeme lišit, tak určitě je to pozice k argumentaci Hamas a Blízkému východu, ke Spojených státům, k misím do zahraničí, to by byla myslím tady svěží debata, protože si dokážu představit, že to je jedno z témat, kde se asi budeme víc lišit, než ty jemné nuance, které možná nezasvěcení posluchači ani tak nevidí jako zásadní rozdíly, protože určit v zahraničí politice je několik témat, která pro mě jsou jistě varující, že kdyby volby nedopadly tak, jak já bych si přál, tak myslím, že by byly dramatické změny a podle mě k neprospěchu České republiky. 

Moderátor (Jan Bednář):Takovou debatu si necháme na příště, náš čas již téměř vypršel. Máme už jenom několik minut a samozřejmě toto by byly zajímavé věci, ale přece jenom domnívám se, že ta Evropská unie a takové ty bližší sousedy v Evropě jsou nám přece jenom bližší a pro nás jsou důležitější nebo zajímavější. Pojďme ještě úplně na závěr v těch zbývajících minutách aspoň krátce pohovořit o otázce lidských práv v české zahraniční politice. Vy zrovna jako ministr zahraničních věcí jste se v tom v poslední době několikrát dosti výrazně angažoval a bylo to znát, že to je taková nějaká vaše osobní iniciativa. Jakou úlohu v české zahraniční politice podle vašeho názoru má hrát otázka lidských práv? 

Host (Cyril Svoboda):Tak já myslím, že každého slušného člověka nemůže nechat lhostejné, když se někde děje bezpráví a my nejsme spasitelé celého světa. Určitě otázka lidských práv, dobrého vládnutí, má mít své priority a máme se zabývat především těmi zeměmi, kde je situace stále horší a horší. To je vždycky argument to, co mi říkají třeba komunisté, že proč se nevěnujeme některým jiným zemím. Protože jsou země, kde samozřejmě taky nemusí být ideální stav lidských práv, ale lidé tam mají šanci dovolat se nějakého právo, aspoň nějakého. Na Kubě se nedovolá nikdo a ničeho. Takže to je potřeba říci, že ten rozměr tu musí být, protože je to rozměr slušné politiky, slušná politika zkrátka není lhostejná k tomu, co se děje ve světě. 

Moderátor (Jan Bednář):Teď mě zajímá, jestli s tím souhlasí Jan Zahradil? 

Host (Jan Zahradil):Souhlasím s tím, že lidská práva a starost o ně byla, jsou a budou organickou součástí české zahraniční politiky a že je to tradiční součást české zahraniční politiky. Ale dodávám jedním dechem, že to nemůže být jediná a nebo hlavní opora české zahraniční politiky, že je zapotřebí těch pilířů mít mnohem víc a lidská práva například to, co česká diplomacie dělá ve vztahu ke Kubě a Bělorusku, mohou být součástí nebo jednou ze součástí, jedním z pilířů české zahraniční politiky. Nikoliv jedinou a nikoliv nějakou vlajkovou lodí české zahraniční politiky. 

Moderátor (Jan Bednář):Nepochybně. Co si o tomtéž myslí Jana Hybášková? 

Host (Jana Hybášková):Já velice ctím politiku českého Ministerstva zahraničních věcí a osobně pana Cyrila Svobody, protože si myslím, že důraz na politiku lidských práv je v současné době i velmi soudobým důrazem, celá evropská politika se tímto směrem formuje. Problém je trošičku jinde. Problém je v tom, že porušování lidských práv je důsledkem nefunkčních režimů a jak tady říkal pan Cyril Svoboda, skutečně z toho poslaneckého pohledu je nutné říci jednu věc. Bavíme-li se o společné evropské zahraniční politice, mnohdy v Čechách slyšíme, ona neexistuje. Ona existuje, každý den Evropa ve svém zahraniční nějakým způsobem koná a koná v zásadě jednotně, protože koná, ale to konání je z českého pohledu mnohdy velice socialistickým konáním, a právě ta socialistická evropská zahraniční politika, jejíž jsme každodenně svědky, velmi často směřuje k tomu, že jednotlivé případy i lidských, dodržování lidských práv a boj za jednotlivé disidenty, se stávají hlavním úkolem evropské zahraniční politiky na místo toho, aby evropská zahraniční politika jasně směrovala ke změně příčin, které vedou k porušování lidských práv. A tady si myslím, že je veliká, veliký diskurs mezi evropskou pravicí a evropským socialismem. 

Moderátor (Jan Bednář):Jedinou větou Lubomír Zaorálek. 

Host (Lubomír Zaorálek):To je, to je Sociální demokracie nenese tuhle zodpovědnost, rozhodně ani to není obraz její politiky. Podívejte se, byla to často politika úplně jiná. Vemte si Írán, to bylo odstranění populárního politika Mosadeka v roce 52, 53, nastolení Rézi Páhlavího a potom to byl vývoj, který vedl k radikalismu v Íránu, to znamená my máme odpovědnost za ty režimy. To není nějaké selhávání funkčnosti. Mě tohle funkcionalistické hledisko připadá naprosto naivní. Jako takhle jednoduše to podle mě není s těmi hlavními… 

Moderátor (Jan Bednář):Děkuji, je mi líto, ale vyčerpali jsme skutečně všechen čas. Končí pořad Názory a argumenty, který jste poslouchali na vlnách Českého rozhlasu 6. Účastnil se ho Cyril Svoboda za KDU-ČSL, Lubomír Zaorálek za Českou stranu sociálně-demokratickou, Jan Zahradil za ODS, Jana Hybášková za SNK-Evropští demokraté, Václav Exner za Komunistickou stranu Čech a Moravy a Jiří Guth za Stranu zelených. Na slyšenou. Na shledanou příště v našem studiu. 

Host (Jiří Guth):Na shledanou. 

Host (Václav Exner):Na shledanou. 

Host (Jan Zahradil):Snad to bude příště lepší.