Evropská unie nežije v Palatově melodramatu

Z médií

Evropský parlament chce dále jednat o finančním rámci EU na léta 2007 – 2013. To posloužilo Luboši Palatovi k vykreslení barvotiskově kýčovitého obrázku: na jedné straně ušlechtilost Evropského parlamentu (EP), zvedajícího „potrhanou evropskou vlajku“ ve jménu solidarity a více peněz v rozpočtu. Proti tomu nátlak „egoistických“ národních vůdců krátících rozpočet v nejdůležitějších kapitolách (Ten rozpočet je špatný!, LN 19. 1.). Takový patos do světa reálpolitiky EU nepatří, nejsme v melodramatu. 

Mnoho lidí v EP si myslí, že dohlédnou dál a mají větší přehled než vlády či parlamenty členských zemí. Jeden eurokolega mi dokonce řekl: „Europoslanec je důležitější než nějaký ministr národní vlády.“ Zbožné přání, skutečnost je opačná. Pravomoci EP jsou v systému evropských institucí spíše doplňkové. I z hlediska legitimity jsou národní instituce silnější v kramflecích, protože mají o koho se opřít. Parlament naproti tomu žádný euronárod k dispozici nemá. Kombinace pocitu nadřazenosti (teorie) s komplexem méněcennosti (praxe) vede EP do neřešitelného dilematu, které se vybíjí v permanentní drobné válce zejména s Radou, reprezentující ty protivné národní vlády. To je jádro sporu o rozpočet, jde v něm o prestiž i o to, že bude-li EP přerozdělovat větší balík peněz, bude mít větší vliv. 

Teď k penězům: EP navrhl rozpočet ve výši 974 miliard eur, Rada o 112 miliard eur nižší. Ať tak nebo tak, jde v obou případech o částku jen málo převyšující jednu setinu všeho, co ekonomika EU za rok vyprodukuje. Rozdíl mezi oběma návrhy je 0,135 % HDP. Palata tvrdí, že bez nich čeká Evropu „ustrnutí“, „propadání“ vůči USA, „ztrácení náskoku“ vůči Číně. To je neuvěřitelné přehánění. Ne, prosperita a růst EU nezávisejí na přerozdělení několika desítek miliard. Závisejí na osvícenosti národních vlád, na jejich vůli začít a dotáhnout do konce skutečné reformy, které ekonomika potřebuje jako sůl. 

Ti poslanci, kteří hlasovali pro původní dohodu (včetně mne), se proto nechovali ani „hloupě, neevropsky“, ani neprokázali „omezenost“, jak jim podsouvá Palata. Prokázali realistický smysl pro odhad situace a odmítli se zúčastnit rituálního předvádění vlastních svalů.