Povolební perspektivy

Z médií

Poučný je sobotní rozhovor s premiérem v jednom českém deníku. Ponechme teď stranou obvyklou Paroubkovu porci až nechtěně komické sebestřednosti a sebechvály (na kterou čeští novináři ovšem doposud nenašli protizbraň). Pokud však jde o podobu příštích vládních koalic, Paroubek potvrdil několik doposud tušených či naznačovaných, avšak velmi důležitých věcí. 

Především – pokud levice (ČSSD a KSČM) získá dohromady ve sněmovně nadpoloviční většinu (101 a více mandátů), Paroubkovi vůbec není proti srsti jednobarevné menšinové vládnutí ČSSD s podporou či tolerancí KSČM (určitá obdoba opoziční smlouvy). Děsivé na tom je právě to, že to zjevně podstatnou část naší veřejnosti (včetně jinak výmluvných opinion-makerů, intelektuálů i politologů) nijak zvlášť neděsí. 

Aby to tak netlouklo do očí, hovoří Paroubek také o možnosti velké koalice s ODS. Je jasné, jaký strategický záměr se za tím skrývá. Pokud by hubené volební vítězství ODS či propad lidovců jim neumožnil dát dohromady 101 a více křesel, na začátku volebního období by se ČSSD pokusila nalákat ODS do velkokoaličního vládnutí. Krátkodobou cenou, kterou by ODS za to zaplatila, by podstatná redukce jejího politického programu a priorit. Dlouhodobou cenou by byla ztráta voličské přízně. ODS by dělala stafáž socialistickému programu, ČSSD by stále otevřeněji spolupracovala s komunisty, Paroubek by záměrně vyhrocoval situaci, aby po pár letech ODS stejně donutil z vlády odejít, avšak s nevratně poškozeným kreditem. Pak by dovládl podle varianty z předchozího odstavce (s komunisty) a v klidu se z vládních pozic připravoval na další volební období. 

Další variantou je průnik nějaké účelově sestavené kandidátní listiny do Sněmovny. Dle nadšení, s jakým Paroubek mluví o možné spolupráci s takovou formací (zmiňuje konkrétně sdružení Kasla-Zieleniece) je vidět, jak je naivní spojovat naděje se vznikem „nového“ politického subjektu a vytvářet po něm umělou poptávku (jak se o to vždy před každými volbami snaží pan Hartl ze STEMu a spol.). Taková partaj by se totiž stala pouhou náhražkou dnešní US a poslušnou součástí stávající podoby vládní koalice. 

Takže podtrženo a sečteno: 

I. 101 a více mandátů v rukou levice znamená dříve či později více či méně skrytou socialisticko-komunistickou vládu. 

II. Velká koalice s ČSSD by představovala pro ODS smrtelné riziko (naštěstí neznám ve stávajícím vedení ODS nikoho, kdo by o ní uvažoval – to ovšem neznamená, že se někde někomu na nižší úrovni stranické reprezentace takové myšlenky nehoní hlavou). 

III. Hlas pro jakoukoliv tzv. „novou“ stranu je hlasem vyhozeným z okna a ve skutečnosti hlasem pro Paroubka. 

Možná je zbytečné tyto zdánlivě samozřejmé skutečnosti opakovat a vypichovat. Obávám se však, že nejsou samozřejmostí pro mnohé voliče, kteří jsou jinak vedení dobrou vůlí po odstranění současné vlády neuvěřitelné mocenské arogance a doposud bezprecedentní korupce. Máme půl roku na to, abychom je o tom přesvědčili.