Duel

Z médií

Moderátor (Štěpánka Čechová): Česká vláda ocenila zásluhy bývalých československých občanů německé národnosti, kteří bojovali proti nacismu a po osvobození byli poškozeni. Za způsobená příkoří se jim omluvila. Komu a proč by měla omluva patřit, vysvětluje premiér Jiří Paroubek. 

Host (Jiří Paroubek): Je to ocenění těch německých občanů u bývalého Československa, kteří řekněme vystupovali antifašisticky, antinacisticky, kteří byli postiženi nacistickým režimem v průběhu druhé světové války nebo ještě před ní, no a kteří řekněme nebyli oceněni po skončení druhé světové války, oceněni v uvozovkách, tou českou většinou obyvatelstva. 

Moderátor (Štěpánka Čechová): Za gesto, které přišlo 60 let od konce války, si český premiér vysloužil slova uznání od zahraničních politiků i komentátorů rakouských a německých novin, ale i ostrou kritiku z řad opoziční ODS a prezidenta republiky Václava Klause. Proto jsou nyní ve vysílání Radiožurnálu připraveni zástupci obou názorových táborů. Za ČSSD předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek. Dobrý den. 

Host (Lubomír Zaorálek): Dobrý den nebo dobré odpoledne. 

Moderátor (Štěpánka Čechová): A za ODS předseda europoslaneckého klubu strany a stínový ministr zahraničních věcí Jan Zahradil. Dobrý den. 

Host (Jan Zahradil): Dobrý den, dobré odpoledne. 

Moderátor (Štěpánka Čechová): Pane Zaorálku, začněme u vás. Krátké zdůvodnění toho gesta už jsme slyšeli od premiéra Paroubka a že jsou tímto krokem potěšeni především němečtí politici a komentátoři, to asi nepřekvapí. Je to ale gesto opravdu lidské, anebo spíš politické? 

Host (Lubomír Zaorálek): Gesto, já mám pocit, že to je především lidská věc a především se to týká nás samých, že jakkoliv teda mluvíme o reakcích sousedů a možná to pomáhá vytvářet dobré klima i ve střední Evropě, tak já bych především zdůrazňoval to, že to je něco, co se týká nás samých a proto jsem přesvědčen uzrála doba, abychom sami sobě řekli. 

Moderátor (Štěpánka Čechová): Nebo-li, by to vnímáte jako lidský počin? 

Host (Lubomír Zaorálek): Určitě, protože tady jde o tu jednoduchou věc, že v tehdejších dekretech se mluvilo o tom, že se nemá jako vůči nepřátelskému obyvatelstvu postupovat vůči těm, kteří zůstali věrni Československé republice, kteří dokonce bojovali proti nacismu a trpěli v koncentračních táborech. Bohužel je to tak, že došlo k porušení tady tohoto principu a já si myslím, že je možná nejvyšší čas, abychom to dokázali říci a omluvit se těm, kteří takto trpěli. Byli to naši občané a je to opravdu věc, která se týká především nás samých. 

Moderátor (Štěpánka Čechová): Vy tedy upřednostňujete nebo zvýrazňujete především tu lidskost, ale sám premiér uvedl, že gesto je odpovědí na Schröderovo dřívější vyjádření, že Berlín nepodpoří majetkové nároky sudetských Němců. Uvedl doslova, tohle je taková naše určitá splátka, takže, co to je? 

Host (Lubomír Zaorálek): Já si myslím, že to je velice důležité. My totiž tady toto říkáme v době, kdy česko německé vztahy jsou velmi dobré. Myslím si, že jsou dobré i česko rakouské vztahy, my to prostě neděláme dnes ani kvůli Němcům, ani kvůli nikomu druhého, my to děláme v situaci, kdy to nepotřebujeme kvůli svým sousedům, především kvůli sobě samým a podle mě tím získáváme i morální podporu dekretům, protože ukazujeme, že nebyly postaveny na principu kolektivní viny a děláme to ve chvíli, kdy to od nás nikdo nevyžaduje. To si myslím, že je hrozně důležité. 

Moderátor (Štěpánka Čechová): Pane Zahradile, ani prezidentovi republiky, ani ODS se to gesto nějak moc nelíbí, proč? 

Host (Jan Zahradil): Těch důvodů je několik, především bych zdůraznil tu skutečnost, že Česká republika se vypořádala s poválečnými přehmaty a určitě je na místě přiznat si, že přehmaty vůči německému obyvatelstvu tady byly, ať už při divokém odsunu nebo právě při nakládání s těmi antifašisty, tak s těmito přehmaty se vypořádala česko německou deklarací z roku 1997, pro tu hlasovala i sociální demokracie, tuším že pro ni hlasoval i nynější pan předseda Zaorálek a takovéto gesto nesystémově náhle českou vládou schválené vytváří dojem, jakoby by bylo zapotřebí k té deklaraci ještě něco doříci, jakoby to nebylo hotové, jakoby Česká republika stále trpěla nějakým nevyřčeným pocitem viny. To samozřejmě oslabuje naše mezinárodní postavení. Druhá věc, která s tím souvisí a kterou už tady zmínil pan předseda Zaorálek je ta skutečnost, že opravdu někteří němečtí antifašisté byli po válce postiženi v rozporu s Benešovými dekrety, protože Benešovy dekrety tam ošetřují skutečnost, kdy někdo byl antifašistou, vystupoval aktivně proti nacistickému režimu a na něho se ty dekrety nevztahují, tato věc nebyla v některých případech dodržena a ti lidé ale mohli požádat o soudní ochranu. Je tedy podle mého názoru nesystémové takovýmto gestem přicházet v tuto chvíli, a to už ponechávám úplně stranou, a to je ten závěrečný důvod, tu skutečnost, že to na mě opravdu dělá dojem, jakoby pan Paroubek chtěl pomoci svému sociálně demokratickému kolegovi Schröderovi v předvolební kampani, která právě v Německu vrcholí. Pokud by tento důvod hrál nějakou roli, tak bych to považoval za krajně nešťastné. 

Moderátor (Štěpánka Čechová): Držme se jenom toho, co jste zmínil, že Úřad kancléře Schrödera vydal prohlášení, v němž opravdu konstatuje, že gesto vnímá jako důležitý příspěvek k dalšímu rozvíjení bilaterálních vztahů ve smyslu té česko německé deklarace z roku 97, o které jste hovořil, v duchu dobrého sousedství a se zaměřením na budoucnost. Běžný člověk to tedy může vnímat tak, že ti, kterým bylo ublíženo, se dočkají omluvy a ještě to urovná vztahy s našimi sousedy. Jaká jsou tedy konkrétní rizika, která vnímáte? 

Host (Jan Zahradil): Ta rizika, myslím si, jsme mohli zaznamenat už v červnu, kdy pan premiér Paroubek celou tuto iniciativu poprvé oznámil veřejně, podotýkám, že poměrně opět nesystémově, v souvislosti s návštěvou Rakouska, přičemž s Rakouskem už vůbec nemáme co k dořešení poválečných záležitostech. Nicméně poté, co pan Paroubek tak učinil, ozvaly se takové ty militantnější skupiny sudetských Němců na rakouské i německé straně, které konstatovaly, že toto je pouze první krok v řadě, že po tomto kroku musí následovat další kroky a že je od České republiky očekávají. Čili vytvořili jsme určitý dojem, že tady vlastně nakusujeme nebo načínáme něco, co jsme dělat nemuseli, dostali jsme se podle mého názoru do politické defenzívy a tyto militantní skupiny budu zbytečně vůči České republice zvyšovat politický tlak. To rozhodně není věc, kterou bychom měli my jakýmkoliv způsobem iniciovat. 

Moderátor (Štěpánka Čechová): A jakých konkrétních kroků od těch militantních skupin se bojíte? 

Host (Jan Zahradil): Já samozřejmě se v praktickém smyslu slova nebojím ničeho, protože my nemáme, v čem bychom jim ustupovali, ale my jsme bohužel v nich vytvořili klamný dojem, že za určitých okolností je Česká republika o některých aspektech těch poválečných událostí ochotna se bavit, přičemž pravda je taková, že jsme to přece uzavřeli česko německou deklarací. Proto já toto naše gesto nebo gesto vlády provedené z iniciativy české vlády, považuji za chybné a domnívám se, že pozici České republiky neposílilo, jak tvrdí pan Zaorálek, ale že ji naopak oslabilo. Ne nadarmo premiér Dzurinda, kdy tady hovoříme o těch mezinárodních souvislostech, odmítl gesto pana Paroubka podpořit, protože mu bylo jasné, že ani pro Slovensko by to neznamenalo nic dobrého. 

Moderátor (Štěpánka Čechová): Reagujte, pane Zaorálku. 

Host (Lubomír Zaorálek): Protože já bych rád vyvrátil ty jednotlivé body, které tady zazněly. Tak první, především není pravda, že to je politická podpora jedné části toho politického spektra v současném Německu, které míří do voleb. Já bych tady jenom ocitoval jednu větu z vyjádření mluvčího křesťanských demokratů pana Wolfganga Schoibleho, který říká, jsme vděčni za toto prohlášení a vítáme jej. Každý krok, který může zmírnit staré rány z minulosti je dobrý krok. To je tedy prohlášení úplně z opačného tábora, než reprezentuje pan Schröder. Takže já tvrdím, že tady oslovujeme všechny demokratické mírumilovné partnery v Německu, pokud tedy registrují tady toto naše gesto a není to mířeno na jednu stranu. A druhá věc, já především nesouhlasím s tím, že česko německá deklarace znamená nebo že je to nějaké překračování nebo že se tady vracíme k něčemu, co jsme v česko německé deklaraci uzavřeli. Opět ocituju jedinou větu z česko německé deklarace. V jejím osmém paragrafu se říká – Strany se shodují v tom, že historický vývoj vztahů mezi Čechy a Němci, zejména ve 20.století vyžaduje společné zkoumání a zasazují se za pokračování dosavadní úspěšné práce historiků. To znamená v deklaraci je přímo se předpokládá, že pokud tady dáváme prostředky na zkoumání a na to, abychom prohloubili naši paměť, tak je to prostě něco, co je v duchu deklarace a podle mě je to aktuální ještě z jednoho důvodu, který tady nikdo nezmiňuje. Víte přece, že se ta paměť prohlubuje často i způsobem, který podle mě, podle nás není šťastný. A mám na mysli třeba tu iniciativu, která je v současné době v běhu v Německu a kterou živí především bavorští konzervativci v centrum proti vyhnání a která ve svých důsledcích znamená podle mě dost vážnou revizi toho ducha poválečných dohod, protože prostě je to pokus o pohled, který neodpovídá tehdejší poválečné situaci a domnívám se, že vůči tomuto kroku náš krok není žádnou defenzívou, naopak, jako to je právě krok, kterým my dáváme najevo, že my chceme tu paměť prohlubovat způsobem, který odpovídá tomu, jak, my totiž říkáme například to, co jsme řekl, že ty dekrety neuplatňovaly princip kolektivní viny a říkám získáváme pro ně i určitou morální podporu a stojíme si prostě za tím řešením. Takže já si myslím, že to není defenzíva, je to v navazování na deklaraci, je to v duchu deklarace a zároveň je to i náš ofenzivní krok proti těm, kteří naopak by si tu paměť chtěli přisvojit po svém. 

Moderátor (Štěpánka Čechová): Čili to, co tvrdí pan Zahradil, že by to naopak mohlo vést k jakési podpoře domnění militantních skupin, že teď se tedy u nás mohou dožadovat něčeho více, toho vy se nebojíte? 

Host (Lubomír Zaorálek): Já si myslím, že především my přece v ničem neustupujeme, naopak, my posilujeme ty, kteří mají zájem o dobré vztahy, všechny demokraticky smýšlející a mírumilovné, samozřejmě i tímto krokem i u všech našich sousedů. Jak my můžeme buď si vybrat strategii obležené pevnosti, uzavřené do sebe, anebo prostě státu, který dneska v Evropě si hledá spojence všude, kde pro to má příležitost a ty reakce, které zaznívají od našich sousedů, ty jsou, ukazují, že nám velmi dobře rozumí a ty reakce jsou pozitivní především od těch, kteří nemají vůbec v úmyslu, ani nestojí o to, tu minulost zvracet způsobem, který vedl k revizi toho poválečného uspořádání, a to je podle mě hlavní zisk té věci. 

Moderátor (Štěpánka Čechová): A pane Zaorálku, když jste si tak jisti tou pozitivitou toho gesta, proč jste s ním nejprve neseznámili prezidenta republiky? 

Host (Lubomír Zaorálek): Já si především myslím, že toto gesto není něco, co by tady spadlo úplně z nebe, zčistajasna, je to věc, o které se mluví delší dobu, myslím, že naši političtí partneři v Parlamentu jsou o tom dlouho informováni, nemyslím si, že by tím byli zaskočeni a není v tomto smyslu žádné překvapení . . . 

Moderátor (Štěpánka Čechová): Ale prezident Klaus doslova uvedl, že mu vadí fakt, že s ním premiér svůj záměr ohledně omluvy předem neprojednal. 

Host (Lubomír Zaorálek): To já nechci teď, to já teď nechci hodnotit, protože já jsem, já teď tady mluvím trochu taky za Sněmovnu a já si myslím, že všechny politické strany o tomto připravovaném záměru ví delší dobu, je to věc, která, říkám je delší dobu diskutovaná a já si spíš myslím, že jestli je tady něco riskantního dneska z hlediska toho našeho pobývání v Evropě, tak je to spíš prezidentův návrh na organizaci evropských států, který podle mě jako kdyby vytvářel ducha jakési renacionalizace Evropy a to je podle mě nebezpečný krok, který by nás měl spíš znepokojovat, než tento krok, který naopak podle mě pomáhá vytváření dobrých vztahů ve střední Evropě a v Evropě vůbec. 

Moderátor (Štěpánka Čechová): Dobře, já se vás tedy zeptám ještě jednou. Vy jste mi argumentoval politickými stranami, prezident není politická strana. Vy jste nepovažovali za nutné, aby hlava státu věděla o tak výrazném kroku? 

Host (Lubomír Zaorálek): Ale já to teď nechci soudit, protože já určitě v téhle věci nejsem zodpovědný za to, jak ta komunikace probíhá, já toto je mezi vládou a prezidentem, já bych samozřejmě si přál, aby tady nikdo se nepřekvapoval a nedokážu teď soudit, hodnotit, do jaké míry toto bylo s prezidentem projednáváno, to bych nechtěl komentovat. Jako já jenom říkám, že mě je známo, že s politickými stranami tato věc diskutována byla. 

Moderátor (Štěpánka Čechová): Pane Zahradile, souhlasíte s tím, že s politickými stranami tato věc dlouho dopředu diskutována byla a že v podstatě i prezident tedy zřejmě tady částečně vnímaný i jako čestný předseda ODS měl o té věci vědět? 

Host (Jan Zahradil): Nesouhlasím s panem Zaorálkem v tom, že ta věc byla diskutována se stranami, bohužel k politickému stylu pana Paroubka a k tomu poněkud přerostlému sebevědomí, kterým se tento politik vyznačuje, patří i to, že on nekonzultuje podobné kroky s politickými stranami v českém politickém spektru a já jsem přesvědčen, že právě v tomto případě by jakýsi celonárodní konsensus byl zapotřebí. Já bych tady chtěl vyzdvihnout skutečnost, že předchůdce pana Paroubka v této funkci, jak pan Špidla, tak pan Gross také uvažovali o podobném gestu. V tom má pan Zaorálek pravdu, že to není nic nového, ale jak pak Špidla, tak pan Gross měli dostatek státnické prozíravosti v tom, že celou věc napřed předjednali s opozicí, hovořili o tom s námi a když zjistili, že to nemá podporu nejsilnější opoziční strany, pak celou věci jak se lidově říká, uložili k ledu. Naposledy to byl pan Gross tuším před rokem, někdy v srpnu nebo v září, který když zjistil, že ta podpora tady není, tak prostě celou věc nechal být a dál se jí nezabýval. Pan Paroubek bohužel se rozhodl, že si bude, jako už mnohokrát předtím, hrát na silného muže, který ty věci přiválcuje takříkajíc na sílu, jestli to prospívá jeho image, to já v tuto chvíli nechci soudit, ale České republice to rozhodně podle mého názoru neprospívá. 

Moderátor (Štěpánka Čechová): Pane Zaorálku. 

Host (Lubomír Zaorálek): Já jsem přesvědčen, že to ocenění, uznání těm, kteří zachovali věrnost Československé republice a bojovali s nacismem, střetli se s ním, že to je něco, co prospívá České republice a posiluje to podle mě zároveň i všechny mírumilovné, demokraticky smýšlející kolem naší země. Já jsem rád, že se to stalo a věřím, že ty důsledky pro nás budou příznivé. 

Moderátor (Štěpánka Čechová): Pane Zaorálku, ještě v souvislosti s diskusemi kolem vztahu toho gesta a k blížícím se německým volbám. Premiér Paroubek konstatoval, že by gesto nikdy nepadlo, kdyby byl v čele německé vlády dlouholetý patron sudetských Němců, bavorský premiér a šéf CSU Edmund Stoiber. Jaké další vztahové a politické propletence za ním lze tedy ještě očekávat? 

Host (Lubomír Zaorálek): Ale to je pouze to, co jsem řekl v úvodu. My toto gesto děláme pro sebe, neděláme ho v této chvíli pro ani naše sousedy, děláme ho především kvůli sobě samým a . . . 

Moderátor (Štěpánka Čechová): No ale to právě není úplně to, jste říkal v úvodu, je to o tom, že vlastně pan premiér tady přiznává, že si pro to našel výhodnou politickou dobu. 

Host (Lubomír Zaorálek): Ale já, to je to, co jsem přece řekl, že co je důležité, že to děláme ve chvíli, kdy česko německé vztahy jsou velmi dobré a my nepotřebujeme je vylepšovat tím, že bychom dělali podobná gesta. To znamená, my to děláme právě v této situaci pouze kvůli sobě, kvůli sobě samým a nepotřebujeme tím vylepšovat naše česko německé vztahy, protože celá ta historie je především naší vlastní historií, je to otázka našeho svědomí a je to otázka vztahu k našim bývalým spoluobčanům. Týká se těch, vůči kterým dnes cítíme, že je včas, abychom jim řekli omluvu. 

Moderátor (Štěpánka Čechová): Ale pokud takové gesto je potřeba, tak proto že ho tak vy cítíte, tak přece nebudeme s takovým gestem čekat podle toho, kdo je na druhé straně? 

Host (Lubomír Zaorálek): Ne, já si myslím, že to je teď především otázka toho, jestli na to gesto uzrál čas natolik, že se s ním dokáže ztotožnit velká část české společnosti. 

Moderátor (Štěpánka Čechová): Aha, takže neuzrál politicky na německé straně ten čas? 

Host (Lubomír Zaorálek): Ne, ne, ne, já si myslím, že podstatné ten, z hlediska našich sousedských vztahů, tak ty vztahy jsou natolik dobré, že nepotřebujeme tímhle je vylepšovat a my to můžeme udělat v této chvíli, pokud cítíme, že pro to získáme podporu většiny, protože tohle není něco, co by bylo, já si myslím, že nebylo by šťastné toto prosazovat navzdory tomu, že to nelze veřejně obhájit a že se s tím velká část veřejnosti nedokáže ztotožnit, ale já jsem přesvědčen, že tady s výjimkou prezidenta a tady některých hlasů členů Občanské demokratické strany, se ten široký soulad podařilo vytvořit a já věřím, že to veřejnost přijme a že to jsme schopni obhájit, že jsme schopni to obhájit jako něco, co je načase říci a co ve svých důsledcích pomůže i dobrému klimatu tady v té střední Evropě, kde žijeme. 

Moderátor (Štěpánka Čechová): Pane Zahradile, vnímáte ty přeshraniční souvislosti také tak? 

Host (Jan Zahradil): Já mohu s panem Zaorálkem souhlasit ve dvou věcech. Za prvé, že česko německé vztahy jsou skutečně velmi dobré, za druhé, že kancléř Schröder sehrál významnou roli, výraznou roli při zlepšování těchto vztahů tím, že se až doposud držel velice důsledně ducha česko německé deklarace. Právě proto je mi líto, že pan Paroubek vytvořil ty politické souvislosti, že tady vytvořil dojem, jakoby přihrával panu Schröderovi toto gesto v době vrcholící předvolební kampaně v Německu, protože to mi nepřipadá dobré, tím, že zmiňuje nějaké jiné alternativní možnosti, za kterých by to gesto neučinil a já tvrdím, že právě proto, že jsou ty česko německé vztahy tak dobré, tak jsme nic podobného dělat nemuseli, že to bylo nadbytečné a zbytečné a že naopak dojde k určitému probuzení nebo oživení aktivit těch militantnějších německých skupin, které v tom mohou spatřovat určitý příslib, že i do budoucna se ty věci nechají otevřené. Takže pokud jde o nějaké vypomáhání si v rámci socialistické internacionály, já bych o tom nerad spekuloval nějakým nedůstojným způsobem. Fakt je, že je zarážející, že se s celou věcí tak spěchalo, že musela být schválena ve vládě zrovna několik doslova týdnů před tím, než v Německu vyvrcholí předvolební kampaň. 

Moderátor (Štěpánka Čechová): Pane Zaorálku, vláda vyčlenila 30 milionů korun na činnost institucí, které budou dokumentovat život těch perzekuovaných československých Němců a rakouský deník Der Standard označil to rozhodnutí dát takové peníze na národní dokumentační projekt, který se zabývá jednou z nejkontroverznějších kapitol českých dějin za politicky nesmírně odvážný krok. Co vy si od toho projektu slibujete? 

Host (Lubomír Zaorálek): Já jsem to tady už vlastně zmínil, že v tom naopak cítím pokračování toho ducha deklarace nebo dokonce i těch vět, které v deklaraci česko německé z roku 97, které v ní jsou a které mluví o tom, že my se hlásíme k tomu, že o tu paměť se budeme starat a budeme dále společně zkoumat. A já jsem tady už řekl, že proti těm aktivitám, které vidím dneska bohužel i částečně v Německu, jako je ta, je to budování oněch centech proti vyhnání, je podle mě je toto právě naše odpověď, i my budeme tedy tu paměť prohlubovat objektivním, poctivým způsobem a dáváme na to prostředky, to je podle mě jedině správně. Pan Zahradil, když říká, že to povzbudí militantní skupiny, já si myslím, že tady my nemáme se opravdu čeho bát, že pokud má na mysli Svaz vyhnanců, tak ten neuspěl nikde se svými, ani u Evropského soudu, ani u OSN a vlastně ani s těmi protipolskými požadavky, které dával ke Spolkovému soudu v Německu, takže já si myslím, že tady není opravdu důvod k žádným obavám a jsem přesvědčen, že pozice České republiky je v téhle věci velice silná a my to děláme opakuji, kvůli tomu, že máme podle mě závazek vůči vlastní paměti a vůči svým občanům. 

Moderátor (Štěpánka Čechová): Nebo-li jinak řečeno, omluvou a revizí vlastní historie Česká republika vstříčnými kroky vůči Německu končí. Nic dalšího už se od nás čekat nedá, tudíž militantní skupiny máte smůlu, takový je vzkaz? 

Host (Lubomír Zaorálek): Ano, ale to je vzkaz, který dostaly ne od nás, ale od mezinárodních institucí, to je podstatné. Proto tvrdím, že pozice České republiky je silná a domnívám se, že ten úkol, starat se o naši paměť a poctivě a přesně zkoumat historii, ten prostě zůstává a na ten dáváme prostředky. 

Moderátor (Štěpánka Čechová): Pane Zahradile, jsou to podle vás dobře vynaložené peníze? 

Host (Jan Zahradil): Já, myslím, že teď právě pan Zaorálek dokázal, o jak účelovou záležitost se ve skutečnosti jedná. Přece proti prohlubování historické paměti nemůže nikdo říci jediné slovo, neřekne to ani prezident republiky a neřekne to ani ODS. Ale k takovýmto věcem tady dávno máme instituce, které k tomu byly zřízeny česko německou deklarací, máme tady Fond budoucnosti, ze kterého se každoročně financuje několik desítek nejrůznějších projektů, kdyby pan Paroubek dal těch 30 milionů, které chce věnovat na výzkum česko německého antifašismu Fondu budoucnosti a Fond budoucnosti by vypsal grantové řízení na historický výzkum antifašismu v českých zemích, tedy německého antifašismu v českých zemích, tak by to běželo jako normální historický úkol a žádného vládního gesta by k tomu nebylo zapotřebí a myslím si, že ten úkol nebo ten účel prohlubování historické paměti by to splnilo stejně, takže nebylo důvodu dělat nějakou speciální aktivitu, speciální gesto, speciální grant, který chce vláda vypisovat v hodnotě 30 milionů, protože na to tady dávno máme relevantní instituce, naprosto standardní instituce založené tou českoněmeckou deklarací. Toto už mi připadá opravdu velmi nadbytečné. 

Moderátor (Štěpánka Čechová): A pokusíte se tedy tomu grantu nějak zabránit? 

Host (Jan Zahradil): Nevím, jakým způsobem bychom mohli zabránit vládě, aby ten grant vypsala, my bychom pouze vládě doporučili a já myslím, že to můžeme veřejně takto doporučit, třeba i přes rozhlasové vlny, že by bylo daleko rozumnější, kdyby pan Paroubek těch zamýšlených 30 milionů vládním rozhodnutím věnoval Fondu budoucnosti a Fond budoucnosti by potom vypsal grantové řízení, bylo by všechno v pořádku a ušetřili bychom si naše vlastní vnitropolitické debaty. To je mimochodem další aspekt, který s tím souvisí, protože tím, co pak Paroubek udělal, vnesl to téma znovu do české vnitropolitické diskuse. My jsme tu věc už dávno uzavřeli a veškerá debata se odehrávala spíše v rámci německé politické scény a tak to také mělo zůstat, a to je věc, která znovu říkám České republice neprospívá, neposiluje její postavení. 

Moderátor (Štěpánka Čechová): Víte, jednak si nemyslím, že by zrovna rozhlasové vlny byly vhodné pro to, aby ODS cokoliv vyřizovala premiérovi Paroubkovi, to byste si, pánové, měli vyřídit na politické půdě. 

Host (Jan Zahradil): To bezesporu, to bezesporu. 

Moderátor (Štěpánka Čechová): Ale mě by zajímalo, pane Zaorálku, vaše reakce na to rozvíření debat politické scény i veřejnosti. Myslíte si, že to skutečně uškodí? 

Host (Lubomír Zaorálek): Já si nemyslím, že jsme rozvlnili něco nebo že jsme zvedli nějaké velké emoce, to se mi opravdu nezdá, mě připadá, že ta shoda na tom, že to gesto je prospěšné a že přišlo v dobrý čas, mě připadá, že je velice slušná, že je široká a pokud bude výsledkem, že se dovíme něco víc o nás samých, tak já budu pouze rád. Já jsem přesvědčen, že tento typ diskuse, kvalifikované, poctivé, odborné diskuse potřebujeme. A pokud tomu pomůžeme, tak já budu rád. 

Moderátor (Štěpánka Čechová): Odpovídali za ČSSD předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek a za ODS Předseda europoslaneckého klubu strany a stínový ministr zahraničí Jan Zahradil. Pánové, díky, na slyšenou. 

Host (Lubomír Zaorálek): Na shledanou. 

Host (Jan Zahradil): Na shledanou.