Slabiny politického „buldozeru“

Z médií

Zdá se, že vlna mediálního nadšení nad premiérem Paroubkem začíná pomalu opadat. Během posledních měsíců se totiž ukázaly slabiny Paroubkova dosavadního stylu. 

Paroubek předvedl, že je možná obratným řemeslníkem politické moci, do skutečné politické osobnosti mu však mnohé chybí. Odpuzuje značnou mírou arogance a verbálního siláctví, čímž dokonce občas vyvolá i duchy stranických aparátčíků z předlistopadové doby. 

Posledním příkladem byla záplava jeho komentářů k zásahu proti účastníkům CzechTeku, která, jak se zdá, byla oním bodem zlomu. 

Paroubkův „macho“ styl dokumentuje i jeho chování vůči prezidentovi. Známe to všichni ze základní školy: budu si chvíli vyskakovat na největšího kluka ve třídě, a když mi to projde, kus prestiže na tom vydělám. Paroubkovo ostřelování prezidenta ve věcech evropské integrace však prozrazuje malou politickou prozíravost. 

Vítr v Evropě se obrací a začíná foukat jiným než dosavadním federalistickým směrem. Stávající euroelity jsou bezradné, otevřel se prostor pro formulování alternativních scénářů evropské integrace, či alespoň pro zásadní reformu dosavadního modelu Evropské unie. Premiér jako relativně „nová“ tvář měl šanci se v posledních měsících zařadit do tohoto reformního proudu, jistě by nezůstal neviditelným. 

Na rozdíl od prezidenta Paroubek šanci nevyužil, zmohl se jen na opakování tradičních frází a opětovnou sázku na mrtvého koně euroústavy. Jeho názory na Evropskou unii jsou totiž předem odhadnutelným prefabrikátem, sestaveným z mnohdy až komických klišé různých poradců a státních úředníků. 

Navíc se ukazuje, že Paroubek při pohybu v neznámém terénu ve věcných tématech snadno uklouzne. Dokázala to zatím největší Paroubkova zahraničněpolitická chyba s naprosto zbytečným „gestem“, jejíž důsledky teprve budeme sklízet, a nezískali jsme protihodnotou vůbec nic. 

Premiér zde oslabil mezinárodní pozici České republiky, a paradoxně tedy i pozici svoji. 

Sečteno a podtrženo: ODS udělala dobře, když nepřistoupila na Paroubkův způsob komunikace, který je jakýmsi společným destilátem obhroublého populismu ve stylu Miloše Zemana a Zdeňka Škromacha. Lépe bude i nadále využívat Paroubkovy značné a dnes již málo snesitelné sebestřednosti. 

Až se zase pěkně rychle někam rozjede v domnění, že je politickým „buldozerem“, postačí mu dokořán otevřít dveře – a pro jistotu i okno.