Proti euroústavě je kdekdo. Ale potichu

Z médií

Jan Zahradil je jediný český europoslanec, který má stále vysoké ambice i v domácí politice. Přiznal, že mu pohyb na evropském kolbišti přidal na sebejistotě: vyčtenými moudry o Evropě už ho prý dneska nikdo neohromí. A nesouhlasí s názorem, že evropská politická kultura je o pět pater nad tou naší.

„Možná to tam mají líp zmáknuté co do formy, ale co do obsahu je to totéž,“ říká a kdyby mohl, naordinoval by tuto svou zkušenost každému domácímu politikovi. Zřejmě ji využije i sám – uvažuje se o něm jako o budoucím ministru zahraničí.

Prezident Klaus není spokojen s odpovědí předsedy Evropského parlamentu Borrella, po němž chtěl omluvu za výroky dvou europoslanců, kteří Klause obvinili, že lže o evropské ústavě. Vy jste se proti těm výrokům s Vladimírem Železným ohradil už před měsícem. Dostali jste odpověď?

Ano, minulý týden, a to v podobném duchu, v jakém napsal Borrell prezidentovi: že nešlo o žádný útok, nýbrž o příspěvek do demokratické diskuse. Jakkoli nelze zakázat europoslancům, aby se vyjadřovali k tomu, co řekne hlava členského státu, tak způsob, který Leinen a místopředseda Vidal-Quadras zvolili, je nešťastný, neprofesionální a prokazuje tématu, které chtěli obhajovat, medvědí službu. Přestřelili, a teď to z prestižních důvodů nechtějí vzít zpátky.

Na jednu odpověď ale pořád čekáte: ptal jste se Evropské komise, jaké následky by mělo, kdyby některý členský stát neschválil euroústavu.

Mé asistentce se dostalo sdělení, že nejsem ani první, ani poslední případ, kdy komise nestačila odpovědět v termínu. Což jsem poněkud pobaveně komentoval prohlášením, že v České republice se mi to jako opozičnímu poslanci nikdy nestalo.

 

Proti ústavě v europarlamentu mluvit nesmíte

Máte pocit, že jste v Evropském parlamentu nějakým způsobem ostrakizován, vylučován z rozhodování?

Neřekl bych to o své osobě ani o poslancích z nových členských států. Ale co bych si dovolil říci, je to, že je omezován prostor pro kritické nebo odmítavé názory vůči euroústavě. Prostě parlament je natolik nastaven profederálním a prointegračním způsobem, že říci tam cokoli proti euroústavě je téměř považováno za rouhání.

Jak se to projevuje? Máte na mysli to, že když někdo říká euroskeptické názory, okamžitě vystoupí někdo s argumenty proti tomu?

O argumentaci jako takovou nejde. Jde o tu slovní omáčku, o výroky, které označují například argumenty našeho prezidenta za lživé nebo pomýlené. To je nepřípustné. A zrovna tak nepřípustné je vyzývat prezidenta kodst oupení. Kolega Ouzký se při zasedání v žertu zmínil, že by jakožto místopředseda parlamentu mohl také vyzvat kdemisi třeba francouzského prezidenta, pokud francouzští voliči odmítnou euroústavu.Tomu se všichni srdečně zasmáli, protože když jde o francouzského prezidenta, nikdo si očividně nedovede představit, že by mohl být vyzván kdemisi. Přitom ústava je politický dokument, a je tedy nutno se smířit s tím, že různé její články mohou být různě interpretovány. To, co Leinen vidí jako klad, může Klaus považovat za zápor. Jen proto přece nemůže Leinen říkat, že Klaus lže.

Není ale jádro problému v něčem jiném? Prezidentovi kritici si jeho námitky proti euroústavě vykládají tak, že se Klausovi nelíbí ani současný stupeň integrace – tedy ten, kterého unie dosáhla už v době, kdy nás Klaus do ní přihlašoval.

To je samozřejmě možné připustit, já bych dokonce řekl, že je to pravda. Jenomže pokud jsme se přihlásili do nějaké organizace, jejíž pravidla jsme tehdy nemohli změnit, přece to neznamená, že musíme být zticha, když si myslíme, že situace není v pořádku. Nikdo nemůže zakázat prezidentovi republiky, aby to kritizoval.

 

Dějiny jsou změtí událostí

Jenže Klausovy názory na Evropu působí, jako když chcete otočit „kolem dějin“ nazpátek.

Příměr o kole dějin je zajímavý. Bývalý předseda komise Prodi také používá příměr kola, když mluví o unii: říká, že je to bicykl, na kterém je neustále nutno šlapat, aby z něj člověk nespadl. Já ale tento lineární pohled na dějiny nesdílím. Perspektiva dějin jako něčeho, co se neustále pohybuje po nějaké ose pokroku ke stále dokonalejším formám, mi trochu připomíná marxistické vidění světa. Dějiny jsou podle mne nepředpověditelnou změtí událostí.Myslím, že evropská integrace se může vyvíjet více směry, může se vyvinout knadnárodnímu státnímu útvaru, ale pokud zvítězí spíš rozbíhavost, a právě ta bude přirozeným výsledkem toho, co přinášejí dějiny, možná se dočkáme i určitého stupně zpětné dezintegrace.

Včetně rozpadu Evropské unie?

Ne, to je příliš silné. Ale dovedu si představit, že některé pravomoci se dostanou z evropské úrovně opět na národní úroveň, že se rozvolní politická spolupráce a že se dostaneme do volnějšího svazku. A pokud to tak bude, nebude to nic proti kolu dějin. Jen to kolo poběží možná jiným směrem, než si mnozí představovali.

Sdílí tento pohled ve vašem klubu víc poslanců?

Určitě ano. Náš klub v Evropském parlamentu má takové dva pilíře. Skládá se z klubu Evropské lidové strany a z Evropských demokratů. Samozřejmě to jsou jiní Evropští demokraté než ti čeští Evropští demokraté Jana Kasla. V klubu k nim patří 40 poslanců z celkového počtu 268. Je to sice menšina, ale s právem na odlišné názory v některých věcech, jež je dokonce zaručeno ve stanovách frakce. Pokud jde o institucionální uspořádání a o budoucí představy o unii, tam se rozcházíme hlavně s křesťanskými demokraty – ti jsou nejfederalističtější částí Evropské lidové strany. Ostatní lidovci, z Francie nebo ze Španělska, s nimi sice drží basu, ale není to jejich srdeční záležitost.

 

Ústavu bychom měli odmítnout

Konkrétním obsahem evropské integrace je v těchto týdnech bouřlivá diskuse o volném pohybu služeb. Jde o to, jestli podnikatelé smějí poskytovat služby v zahraničí za podmínek své domovské země, nebo se musejí přizpůsobit hostitelské zemi. Jaké zastáváte stanovisko?

Jsme jasně na straně těch, kteří by chtěli uvolnit trh se službami. Bylo by to výhodné pro české podnikatele i pro členské země, kterým by to přineslo desetitisíce nových pracovních příležitostí. Bohužel tato směrnice se stala předmětem vnitropolitických bojů hlavně ve Francii, která se tím cítí ohrožena a jejíž voliči možná právě z těchto důvodů ústavu potopí.

Z těchto důvodů? Takže o ústavu vlastně nejde?

Ústava sehrává určitou symbolickou roli v uvažování prostých lidí a jestli tam zvítězí představa, že euroústava je ten trojský kůň, který otevře jejich trh a připraví je o práci, tak se veřejné mínění postaví proti tomu. Ale pozor: když to Francouzi takhle cítí, můžeme s tím sice nesouhlasit, ale oni na to mají právo.

Ale proč by ústavu měli odmítnout Češi?

Z trochu jiných důvodů než Francouzi. My se jistě nebojíme zaplavení domácího trhu cizími podnikatelskými subjekty, naopak by to byli spíš naši podnikatelé, kteří by pronikali na cizí trhy. Ale ve srovnání s dnešním stavem bychom měli při rozhodování menší váhu, než máme teď.

Ale jádrem problému přece je, že s euroústavou už nebude moci jediná země blokovat rozhodování všech ostatních. Není to při 25 a více členech vlastně jediná cesta, jak se na něčem dohodnout?

Jsem přesně opačného názoru. To, co říkáte, vychází ze stanoviska, že potřebujeme dělat stále víc rozhodnutí na evropské úrovni, a proto si to musíme usnadnit. Já si ale vůbec nemyslím, že musíme přijímat stále víc věcí snadnějším postupem.Mechanismy, které máme teď, jsou podle mne tak akorát. Koneckonců i současná Evropská komise už začíná brzdit. Komisař Verheugen se nechal slyšet, že zmrazí zhruba 50 připravovaných norem, protože jsou zbytečné. Takhle by se určitě daly vytřídit desítky předpisů, které se možná nikdy neplnily nebo existovaly jen na papíře.

 

Rezoluci proti vepřínu jsme nepodpořili

Minulý týden schválil Evropský parlament rezoluci proti diskriminaci Romů, ve které je ČR vyzvána, aby zrušila vepřín v Letech, který stojí v místě bývalého koncentračního tábora pro Romy. Proč jste spolu s ostatními europoslanci za ODS hlasoval proti?

Přesně z toho důvodu, který uvádíte. Protože není možné připustit, aby byla v takové rezoluci jmenována jen jedna země jako obětní beránek za všechny.

Myslíte, že i jiné země mají stejný problém?

Nevím, ale možná má nějaká jiná země jiný problém, o kterém jsme zatím neslyšeli. Třeba problém nějakého romského ghetta a podobně. Rozhodně jsme nemohli souhlasit s tím, aby v celé rezoluci byla jmenována jen Česká republika, jako by tady speciálně vládl nějaký zvláštní rasismus vůči Romům.

Jak se do textu rezoluce ta pasáž dostala?

Z iniciativy Milana Horáčka, poslance českého původu, který je v Evropském parlamentu za německé Zelené. Není mi jasné, proč na té pasáži tak velmi trval, ale fakt je, že jsme o tom do poslední chvíle nevěděli. Bylo by korektnější dát to českým poslancům na vědomí, a ne to tam vložit a čekat, jestli to projde.

Myslíte, že europoslanci, kteří to schválili, tím chtěli vyprovokovat diskusi? Diskusi o tom, že v naší republice tam, kde zahynuli Romové, stojí prasečák?

Já myslím, že parlamentu je to v zásadě jedno. Mnozí poslanci vůbec nevěděli, že tam tento paragraf je. Vyprovokovat to chtěl spíš Horáček. Svého času, v roce 98, s tím přišel už tehdejší ministr Mlynář, mluvilo se o tom řadu měsíců, ale žádná vláda s tím nic neudělala.

A měla by?

Samozřejmě chápu symboliku té věci, na druhou stranu ale nejsem přesvědčen o tom, že zrovna tahle spíše symbolická záležitost je tou věcí, která nej víc pálí naši romskou komunitu. Nejsem přesvědčen o tom, že když odstraníme vepřín a postavíme nějaký památník, že se tím výrazně zlepší životní podmínky Romů v naší zemi.

Dovedete si představit, že by někde mohl třeba na místě koncentračního tábora stát 60 let po válce vepřín?

Nevím. Takové místo asi není, nebo pokud bylo, už to bylo napraveno. Přesto jsem přesvědčen, že Evropský parlament není vhodným místem, kde by se tohle mělo řešit. Kdyby se parlament podíval do ostatních členských zemí a zjišťoval, jestli tam nemají nějaký spíše symbolický problém, určitě by Česká republika nebyla na takovém seznamu sama. Tím to neobhajuji, jen říkám, že je to nevyvážené.

 

V Evropě jsme málo slyšet

Před rokem varovala ODS, že hlas ČR v EU nebude slyšet. Zaznamenal jste oslabení naší suverenity?

Oslabení ne, ale ani posílení. Když to srovnám s jinými zeměmi, zněl nás hlas slaběji. Na rozdíl do Poláků nedostatečně využíváme rámec, který máme. Jak bychom ho měli využít? V řadě věcí, při nedobrých pohybech na evropské scéně, například při změkčování paktu stability nebo při zmrazení liberalizační směrnice, jsme možná měli být aktivnější. Měli jsme zkusit spojit se s jinými zeměmi.Ale nechali jsme to projít jako nůž máslem, zřejmě ve snaze nepůsobit si problémy. Nerozumím například tomu, proč se akceptuje tvrzení, že když neschválí euroústavu Francie, bude to problém, zatímco když to neschválí nějaká Česká republika, tak si to prostě zopakuje znovu. Nedávno to řekl komisař pro legislativu v Le Mondu zcela natvrdo – a mě fascinuje, jak česká diplomacie přechází, že se tady veřejně nastoluje dvojí standard.

To přece není jen věc ČR. Vadí to ještě někomu jinému v Evropském parlamentu?

Vadí, ale nikdo není ochoten jít tak daleko, aby si kvůli tomu takzvaně dělal problémy. Setkáte se s celou řadou poslanců, kteří vám mezi čtyřma očima přiznají, že euroústava je nesmysl. Ale neřeknou to nahlas, protože to platí za politicky nekorektní.