O postoji ODS k evropské ústavě

Z médií

Moderátor (Jan Bednář): 

Podle zpráv ČTK je stoprocentně odmítavým postojem českého prezidenta Václava Klause k přijetí evropské ústavy znepokojen místopředseda Evropského parlamentu konzervativec Roca Vidal-Quadras. Zatímco předseda ústavního výboru Evropského parlamentu Jo Lienen tvrdí, že Klaus svým postojem poškozuje zájmy své země. Následující příspěvek k přibližnému tématu připravil Milan Bouška. 

Redaktor (Milan Bouška): Ve včerejším tisku se objevily informace o výzkumu veřejného mínění, který si zadala nejsilnější opoziční strana o postojích jejich voličů k Evropské unii a k evropské ústavě. Tyto výsledky podle novinových informací nutí ODS k přehodnocení postojů a k obratu politiky ve vztahu k EU. Dnes se také obrátil stínový ministr zahraničí této strany a poslanec Evropského parlamentu Jan Zahradil na sdělovací prostředky s prohlášením, vztahujícím se k jeho interpelaci na Evropskou komisi, ve které žádá o jasné stanovisko, co se stane se zemí, která v referendu odmítne přijmout evropskou ústavu. Jana Zahradila jsme proto požádali o rozhovor na toto téma. Nejprve jsme se ale zeptali na výsledky zmíněného výzkumu a na to, zda ODS bude nějakým způsobem korigovat svůj postoj, který je veřejností vnímán jako protievropský. 

Host (Jan Zahradil): Především musím dementovat nebo popřít tvrzení, že ODS by byla stranou protievropskou nebo protiunijní. My jsme stranou proevropskou, ale jsme stranou protiústavní ve smyslu evropské ústavy, protože se skutečně domníváme, že tento dokument nepřináší žádné dobré řešení ani pro Českou republiku, ani pro Evropskou unii. Ale být pro Evropu neznamená ještě být pro evropskou ústavu. Pokud jde o průzkumy veřejného mínění, těch jsme si od loňského roku dali udělat celou řadu, máme k dispozici různé zajímavé poznatky o tom, že pohled českých voličů na Evropskou unii je opravdu velmi strukturovaný, ale žádný z těch průzkumů, který máme k dispozici, nesignalizuje, že bychom měli měnit náš postoj zejména v otázce evropské ústavy. Takže ten postoj zůstává nezměněn, je to postoj, který byl několikrát potvrzen i naším nejvyšším orgánem, to znamená kongresem ODS, a je to postoj odmítavý. My tedy i nadále říkáme evropské ústavě jasné ne. Takže mohu jen zopakovat, že pozice vedení ODS zůstává jasná a je to pozice vůči evropské ústavě odmítavá. Ostatně, jak se ukazuje v posledních dnech a týdnech, není to pozice nikterak výjimečná na evropské politické scéně, protože ve Francii, v Nizozemí, v některých dalších zemích už zcela jasně převládá také odmítavý postoj vůči evropské ústavě, čili je to jeden z názorů, který je naprosto legitimní. 

Redaktor (Milan Bouška): Když už jsme u těch odmítavých názorů, specielně u postoje Francie, tak Francie pokud vím odmítá tu ústavu, alespoň tak to bylo prezentováno, že je pro ně Evropská unie málo sociální, málo socialistická, vy odmítáte tu ústavu přesně z opačných hledisek. Tak kde ta Evropa vlastně stojí? 

Host (Jan Zahradil): To je sice pravda, co říkáte, ale je nutno k tomu dodat i to, že Francouzi, nebo ta část Francouzů, která se staví proti evropské ústavě, má obavy, že ty části politiky, se kterými nesouhlasí, jim právě mohou být prostřednictvím evropské ústavy vnuceny proti jejich vůli. To bych já považoval za závažnější problém. Jestliže si Francouzi vyberou levicovější politiku, než bychom si vybrali třeba v České republice my, tak je to jejich problém, ale je to věc, kterou jim my nemůžeme nikterak zakazovat. Stejně tak pokud si česká politická reprezentace, nebo třeba nějaká budoucí vláda ODS vybere liberálnější kurs, než by si vybrala Francie, tak je to také naše právo. Ale za nešťastné bych považoval, kdybychom byli nuceni k nějakému kursu právě ze shora cestou evropské ústavy. Takže podle mého názoru ani tak nejde o to, jestli výhrady vůči evropské ústavě přicházejí zleva nebo zprava, ty hlavní výhrady jsou vůči tomu, že prostřednictvím tohoto dokumentu bude možno některé věci těm národním státům v podstatě nadekretovat. 

Redaktor (Milan Bouška): Když by k tomu teoreticky došlo, to znamená, Francie by odmítla referendum, co by to znamenalo? 

Host (Jan Zahradil): Podle mého názoru by to samozřejmě neznamenalo žádnou ani tragédii ani katastrofu, neznamenalo by to zhroucení evropské integrace, jak se nás někteří snaží přesvědčit. Znamenalo by to pouze, že tato architektura evropské integrace nebyla schválena a že je zapotřebí se někdy v budoucnu vydat nějakými jinými cestami, možná trochu volnějšími, možná takovými, které se mohou nazývat vícerychlostní integrace a o kterých se velmi spekuluje také v posledních měsících, ale rozhodně by to neznamenalo nějakou krizi. Možná by to mohlo znamenat osobní krizi pro některé konkrétní politiky, ať už u nás anebo v Evropské unii, který do toho projektu evropské ústavy nainvestovali mnoho politického kapitálu a teď se bojí, že utrpí blamáž. A tito politici tedy vytvářejí ovzduší paniky, hysterie, straší veřejnost různými následky, co se všechno hrozného stane, když evropská ústava nebude přijata a podobně. No hrozného se samozřejmě nestane vůbec nic. 

Redaktor (Milan Bouška): Když už jsme u toho strašení, Českou republiku někde někdo strašil, že když nebudeme mít ústavu, tak že budeme vyčleněni někde na okraj Evropy. Vy sám jste v tomto směru podal v Evropském parlamentu interpelaci, jak to dopadlo? Dočkal jste se odpovědi na svou interpelaci? 

Host (Jan Zahradil): Já jsem skutečně interpeloval Evropskou komisi s dotazem, jaký bude právní postup podle primárního práva Evropské unie, pokud některá země, ať už to bude Francie nebo třeba Česká republika, neschválí evropskou ústavu v referendu nebo jí neratifikuje třeba v Parlamentu. Zajímá mne to zejména proto, že já sám se domnívám, že v takovém případě evropská ústava prostě končí, protože k jejímu schválení je zapotřebí jednomyslnosti, ale chci to mít oficiálně potvrzeno od evropské komise. Smutné bohužel je, že jsem doposud žádnou reakci na svoji interpelaci neobdržel, přestože již 18.dubna uplynula ta šestitýdenní lhůta, ve které jsem tu odpověď oficiálně obdržet měl. Aparát Evropské komise mi sdělil, že není takový případ výjimečný, že existuje celá řada poslanců, kteří čekají na odpovědi na své interpelaci déle než je stanovená lhůta a já jako poslanec Evropského parlamentu nemám v ruce žádný nástroj, abych komisi donutil k tomu, aby své povinnosti splnila. Takže nevím kdy a jakým způsobem mi vůbec bude odpovězeno. Myslím si, že to nevyžaduje další komentář. Mohu pouze podotknout, že za celých šest let, co jsem byl poslancem Českého parlamentu, když jsem interpeloval českou vládu, tak mi vždycky interpelace došla včas. Vždycky mi došla v lhůtě, která byla stanovena zákonem, nikdy si česká vláda nedovolila tu lhůtu překročit. To mohu tedy vzkázat pouze těm, kteří nám neustále předhazují Evropskou unii jako náš vzor a evropskou administrativu jako vzor výkonnosti a kvality a profesionality, tak ať si to srovnají sami.