Úvodní projev

Stanoviska a projevy

Dámy, pánové, vážení hosté, dobrý den.

Téměř před rokem jsme se sešli ve Františkových lázních. V sále byla tehdy pořádně cítit nervozita, napětí, nejistota a pocit obrovské zodpovědnosti, zodpovědnosti za další osud liberálně-konzervativní pravice v naší zemi, které je ODS nejsilnějším a vlastně jediným představitelem.

Dnes nic takového necítím a pokud něco, pak spíše jistotu, sílu, sebevědomí. Jsem přesvědčen, že po roce lze říci toto : ODS – tj. my všichni – to zvládla. Spíš bych mohl říci – zatím zvládla, ale přece. Převedli jsme naši stranu z doby klausovské do doby postklausovské beze ztrát, bez vnitřních bojů, bez propadu preferencí. Dá se to říci také jinak : ODS svou politickou maturitu definitivně složila, dospěla, dozrála. 

14kongres.jpgDámy a pánové,minulý rok přinesl závažné změny na domácí politické scéně a předpokládám, že změny trvalé. Pročistilo se politické hřiště, změnil se politický styl, politika slavila definitivní vítězství nad nepolitikou.

Především:ona neformální, zdánlivě neexistující, jinak ovšem velmi reálná politická síla, onen konglomerát části politických, ekonomických a mediálních elit, který tady měl neúměrný vliv zejména v 2. polovině minulé dekády definitivně přišel o svoji baštu a mocenské centrum – Pražský hrad – a podle mého názoru už ji těžko někdy v budoucnu dobude zpět. Spíše se bude postupně rozplývat a ztrácet. Jistě, i v budoucnu určitě zažijeme opakované snahy vládnout či spíše ovládat situaci pomocí petic, podpisových akcí a mediálních happeningů, ve snaze vyhnout se regulérní politické soutěži. Ale takové snahy už podle mě nemají šanci, resp. mají šanci čím dál tím menší. To je dobrá zpráva. 

Za druhé:S tím souvisí i postupný odchod všech politických klonů a odnoží zmíněného mocenského uskupení ze scény. Ukazuje se, že místo je tu pouze pro strany společensky zakotvené a programově definované, ne pro nepřirozené politické novotvary, vzniklé pro jednorázové použití – ať už si říkají jakkoliv. Ukazuje se, že česká politická scéna je schopna pojmout a „uživit“ jen omezené množství politických subjektů. Kdyby dnes byly volby, v Parlamentu bychom našli kromě nás už pouze tři strany, z toho jednu – bohužel – antisystémovou, antidemokratickou a tedy nepoužitelnou pro jakákoliv jednání. To je realita, s níž musíme počítat a vycházet z ní při všech úvahách o budoucích politických konstelacích.

Dále:Ukazuje se, že vedle skutečných politických stran začíná na naší politické scéně být místo pouze pro skutečné politiky. Beznadějně ztrácejí, propadají se a odcházejí (nebo jsou odcházeni) ti, jejichž postavení nebylo založeno na skutečném výkonu a schopnostech, ale kteří byli pouze uměle živeným mediálním výrobkem, zejména pokud jsou nyní vystaveni nemilosrdné vládní zodpovědnosti. Loni v létě jsme o mnohých z těchto lidí četli a slýchali, že jsou novou nadějí české politiky a patřila jim budoucnost. Dnes je i jejich včerejší pochlebovači již odepsali nebo začínají odepisovat. 

Konečně:Skutky, páchané touto vládou, už vedly k vystřízlivění- troufl bych si říci velkého – množství voličů z předvolebního a možná i povolebního opojení. Nemá tady význam hovořit o jednotlivých příkladech, ale snad každý dnes už vidí, jak diametrálně se liší předvolební sliby této vlády od povolební reality. Tak masivně, jako to udělala zejména ČSSD, lze vlastní voliče obelhat a podvést jen jednou. Je to sice nefér, ale ozdravné. Věřím, že i ti, co inklinují ve svých volebních preferencích spíše doleva, se poučili a že příště budou se svým volebním hlasem nakládat daleko zodpovědněji a realističtěji.

 

Těmito parametry je charakterizována situace, v níž se pohybujeme a v níž se potácí roztříštěná, vnitřně nesourodá vládní koalice. Její slabost je paradoxně její největší silou. V klíčových hlasováních totiž nakonec zatím vždy zvítězily ryzí existenční obavy některých lidí, strach ze ztráty vlivu, moci, z umenšení porce politického koláče. Navíc prostředky, kterými je stojednička opakovaně stmelována do houfu, jsou velmi nevybíravé a na naší politické scéně skutečně nemají obdoby. Musíme proto počítat s pracovní hypotézou, že tato situace se nezmění až do řádných voleb v roce 2006. Musíme ale počítat i s eventualitou, že odstředivé síly uvnitř vládní koalice ji rozloží a způsobí její pád ještě dříve. Na obě tyto varianty musíme být připraveni. 

Signálním rokem v tomto směru je rok 2004, během něhož nás čeká série volebních klání. Především v polovině roku proběhnou historicky první volby do Evropského parlamentu. Tyto volby ani nepřeceňujme ani nepodceňujme. I v případě velmi dobrého volebního výsledku bude mít ODS v EP o něco málo více, než 1 % europoslanců. To není mnoho a klade to na naše zástupce velké nároky. Naše skupina v EP musí být soudržná, jednotná, viditelná, aktivní. Budeme spolupracovat s našimi přáteli a partnery, nikdy se však nesmíme stát pasivním přívěskem nějakého – kteréhokoliv – nadnárodního politického uskupení, někým, kdo je pouze do počtu. Musíme vyslat do EP – jak se říká – celostní politické osobnosti, činné v nejrůznějších patrech politického života. Každá z nich musí umět pojmout evropskou problematiku v její komplexnosti, nehrát si na regionálního lobbyistu či reprezentanta nějaké specifické zájmové skupiny. Jsem přesvědčen, že umíme postavit kvalitní a přesvědčivou kandidátní listinu, nabídka z regionů o tom svědčí. Jsem přesvědčen, že se nám nemůže stát to, co např. ČSSD, která nejen že si do čela své kandidátky postavila takového „experta“, jehož jméno sice nikdo nezná, ale který včera během svého prvního mediálního vystoupení stačil urazit hned 2 evropské země způsobem, hraničícím s diplomatickým faux pas. 

Nemylme se, volby do EP jsou výsostně vnitropolitickou, ne nějakou vzdálenou a odtažitou zahraničně-politickou záležitostí. Také v nich rozhodně nepůjde o abstraktní debatu o tzv. ústavní smlouvě EU. Pokud tato bude vůbec sjednána, bude na ni dost času během následujících dvou let, kdy se bude v evropských zemích rozhodovat o jejím přijetí či odmítnutí – v ČR, jak věříme, formou dalšího referenda. V tomto ohledu nemáme kam spěchat. Určitě nedopustíme, aby se pravidla našeho členství, o nichž občané ČR, zejména voliči ODS, hlasovali kladně v referendu, měnila ještě před naším vstupem nebo jen krátce po něm. Na to bude dost času, až se alespoň trochu s EU sžijeme.

Teď jde o to, aby naši zemi nezastupovali v EP představitelé těch stran, které přivedly ČR na pokraj současné finanční krize, které se podílely na sjednání nejméně výhodných podmínek pro vstup ze všech kandidátských zemí a které se navíc na probíhající IGC chystají naše postavení dokonce ještě zhoršit. Náš vzkaz voličům je zřetelný : budeme v EU a v EP pracovat ve prospěch České republiky a jejích národních zájmů, ne ve prospěch nějakého jiného státu či nadnárodní instituce. Budeme tam pracovat v zájmů občanů této země a když říkám občanů, myslím tím skutečně deset milionů lidí, kteří zde žijí a jejichž každodenní život bude ovlivněn evropskou integrací. Nemyslím tím úzkou vrstvu maximálně několika desítek tisíc politiků, byrokratů, lobbyistů, poradců, analytiků a dalších, kteří se všichni pokoušejí si evropský integrační proces monopolizovat a de facto zprivatizovat. Musíme proto umět odhalit veřejnosti i tak skandální fenomény těchto voleb, jako je kandidátní listina, sestavovaná pod nálepkou politického subjektu jednou lobbystickou firmou a jejími klienty, která se zřejmě domnívá, že se jí bude byznis z EP dělat ještě pohodlněji. V Praze tomuto uskupení pracovně říkáme Evropští developeři Josefa a Jana.

O důležitosti krajských voleb snad nikdo z nás nepochybuje, naším minimálním cílem musí být udržení stávajících pozic. Že se vláda bude snažit naše hejtmany vyhladovět, že se bude snažit přehodit problémová odvětví na jejich bedra a zbavit se své zodpovědnosti, je dnes zřetelně vidět. To nepřipustíme.

Dámy a pánové, čeká nás náročný rok. Věřím, že na jeho konci budeme stát vítězně s těmi nejlepšími předpoklady k dovršení tohoto vítězství v parlamentních volbách a obnovit vládu demokratické, liberálně-konzervativní pravice v této zemi. Nadcházejícího času využijme smysluplně. Například stínová vláda začala dobře a slibně, dokonce tak dobře, že některé její koncepční materiály z poslední doby pochválili i novináři. Neuvěřitelné ! Je třeba v tom pokračovat. Zkusme také něco udělat s naší dlouholetou velkou výzvou – zabránit dalšímu neúčelnému drobení politické scény na pravé straně politického spektra. Obrazně řečeno – nechť je napravo od nás už jenom zeď a nalevo od nás už jenom KDU-ČSL.

Je dobře, že jsme si letos mohli dovolit tak trochu luxus nevolebního kongresu, abychom si vzájemně vyměnili názory, obohatili se a posílili. Ať vám lázeňský vzduch svědčí.