Úvodní projev

Stanoviska a projevy

ODS je na světě 10 let, z toho už je devátým rokem členem EDU, nejpočetnějšího evropského sdružení evropských demokratických pravicových stran.

Tzv. antievropan Václav Klaus je už více než 5 let místopředsedou této proevropské organizace – jako jediný politik ze zemí střední a východní Evropy. Letos v lednu byl znovu zvolen na další dvouleté funkční období.

Letos jsme obdrželi – jako první česká strana – pozvání k plnému členství do IDU, která sdružuje demokratické pravicové strany celého světa, včetně např. amerických republikánů. Už brzy do této organizace vstoupíme.

Máme spoustu dobrých přátel v politických stranách Evropy i ostatního světa. Pokud by tady měli všichni promluvit, potřebovali bychom na to zvláštní jednací den.

Jsme tedy stranou s dobrým mezinárodním postavením a zakotvením, o naše názory je zájem a jsou respektovány. A přes tyto nezpochybnitelné skutečnosti si stále o sobě můžeme přečíst – cituji nejmenovaného politologa z jedněch včerejších novin – že postoj ODS k EU je „.nesen nacionálními mindráky.“ Nebo – teď cituji nejmenovaného poslance z jedněch předvčerejších novin, že ODS „nabízí pseudovlastenecké vize a rétoriku, aby oslovila nacionalisticky orientované voliče“.

Kde se vzala záplava těchto stupidních výkřiků o údajně „antievropské“, „xenofobní“, „izolacionistické“ straně, které se kolem nás v poslední době jenom hemží? Zastáváme přece stejné zahraničně politické názory už deset let. Stačí si projít všechny naše základní programové dokumenty. Volební programy 92, 96 a 98. Politický program 95. Koncepci zahraniční politiky 99. Ke všemu, co jsme do nich napsali o zahraniční politice, se můžeme přihlásit i dnes. Nemusíme na tom měnit ani slovo. Jistě, jsme o 10 let zkušenější a proto jsou naše formulace dnes propracovanější a promyšlenější. Ale to je asi tak jediná změna.

Uvedené výroky našich oponentů jsou jistě motivovány politickým bojem, snahou diskreditovat protivníka. To bych dokázal pochopit, jakkoliv se mi to nelíbí. Co mi ale vadí, jsou faktické neznalosti a neschopnosti, nahrazované plochými a neurčitými frázemi, zlovolně se vydávajícími za jakýsi zpěv budoucnosti.

Standardní politické termíny jako „národní stát“ a „národní identita“ jsou dnes u nás považovány téměř za neslušné. Národní stát je prý pouhý „kultovní objekt“, který zanikne rozpuštěním na nižší administrativní jednotky komplexní planetární civilizace. To jsem teď téměř doslova citoval loňské výroky nejmenovaného politika, který je shodou okolností v jednom takovém „kultovním objektu“, zvaném ČR, právě prezidentem. Paradoxně se takovým „kultovním objektem“ stal především on sám.

Ale zpět k tématu. Patří tedy zmíněné termíny do výbavy liberálně-konzervativní strany jakou je ODS? Stačí si třeba otevřít knihu, kterou jste dnes dostali jako dárek od holandských přátel z VVD a nalistovat si v ní stať s názvem „Národ jako živná půda silného liberálního hnutí“. Napsal ji analytik této strany, jedné z nejlépe zavedených liberálně-konzervativních stran v Evropě, která už je ve vládě druhé volební období. Podobné úvahy najdete i u jiných podobných stran.

Já se teď ptám našich evropských všeználků, ať už sedí ve Strakově akademii, v Černínském paláci, na Hradě nebo jinde, kdy obviní i tyto respektované politické strany z nacionalismu, jako obviňují ODS?

Svým liberálně-konzervativním zakotvením ODS podle mého názoru nejlépe ze všech českých politických subjektů vychází vstříc tradici moderní české demokratické politiky, postavené mj. na české státní ideji jako základu národní identity a státní suverenity. Budování svobodné, zezdola vzniklé evropské jednoty volně spjatých a spolupracujících států je plně v souladu s touto ideou a proto je budování takové Evropy také programem ODS. Vedle toho ale budeme nadále polemizovat s odlišnými koncepty evropského sjednocování, ať už vycházejí například z dnešního ochranářsky přerozdělovacího sociálního demokratismu nebo třeba z centralizujícího křesťansko-demokratického politického katolicismu nebo z výše citovaných utopických vizí nepolitické politiky.

Jestliže přemýšlíme o evropské integraci způsobem, kterým to naši kritici nechtějí či neumějí dělat, jestliže říkáme to, co oni nechtějí slyšet, není to naše chyba, ale jejich. Za svými koncepcemi a programovými dokumenty, jsme si vždycky mohli stát, hlavně proto, že jsme si je sami odpracovali a ne – na rozdíl od jiných – někde opsali. Dnes odpoledne budeme diskutovat v jedné ze sekcí další takový materiál, Manifest českého eurorealismu. Je to zřejmě démonická záležitost, protože z ní nikdo dosud neviděl ani řádku, přesto už někteří novináři vědí o čem to je – prý o tom, jak nevstoupit do EU. Chtěl bych Vás a hlavně je ujistit, že o tom to opravdu není a doufám, že si to teď také konečně přečtou, když recenze už stihli napsat dopředu.

Oslavy deseti let existence ODS by jistě mohly vyústit v nekonečnou sérii bilancování toho, co, proč, kdy, kde a jak se nám povedlo a nepovedlo. Hlavní ale je, že ODS sama sebe dokázala ospravedlnit svou každodenní existencí jako etablovaná a moderní evropská – ale především česká – liberálně konzervativní pravicová strana. To není málo.