Projev v rámci politické diskuse

Stanoviska a projevy

Vážení delegáti, dobrý den.

Kongres ODS, který tady spolu všichni tvoříme, je naším nejvyšším strategickým orgánem. Kongres určí podobu a dění v ODS ne pro zítřejší zpravodajství, ale pro příští dva roky. Velmi pravděpodobně předurčí i podobu, ve které půjdeme do příštích řádných voleb a naši podobu v příštím čtyřletém volebním období. 

Proto neplýtvejme časem na to, abychom tady projednávali cizí agendu, kterou se nám už několik měsíců snaží napsat někdo jiný. A je jedno, jestli se ten někdo jiný jmenuje Hrad, čtyřkoalice, Impuls nebo výzva „Děkujeme, odejděte“. My také děkujeme, ale nepůjdeme, protože tady máme co projednávat. 

Dovolte mi v této souvislosti skutečně jenom několik slov k dění kolem nás. 

O tom, co se stane v této zemi, se nerozhoduje v Praze u koně na Václavském náměstí. Ty doby patří boji proti totalitnímu režimu. U koně se dnes může sejít kdo chce a v libovolném množství. My jsme se tam ostatně také sešli před dvěma lety, abychom bránili sami sebe a mnozí, kteří dnes oslavují včerejší shromáždění, pro nás tehdy měli jen slova opovržení. O tom, co se stane v této zemi, rozhodují naštěstí už deset let pro někoho nudné, nepatetické, nerevoluční, nedramatické procesy – totiž standardní pravidla demokratické politické soutěže. 

Mimochodem – o odchodu z politické scény by měl proto uvažovat především ten z ústavních činitelů, který tato pravidla dodnes nepochopil a zřejmě ani pochopit nechce. Jméno si dosaďte sami. 

Zde na kongresu se proto prosím pěkně věnujme především ODS, tomu jaká je a jakou ji chceme mít za dva roky, ale i za další čtyři a více let. ODS musí udávat tón událostem, nemůže se jimi nechat vléci. ODS musí být stálou součástí naší politické scény, nikoliv stranu na jedno, nebo několik volebních použití. 

Já se ptám : Je ODS takovou stranou ? Jaká vlastně je dnešní ODS ? 

Poctivá odpověď na tyto otázky vyznívá podstatně lépe než naše virtuální podoba v médiích. Od poděbradského kongresu před dvěma lety ODS prošla jak krizí, tak procesem rekonstrukce a regenerace. Ani dnes není dokonalá – a nikdy nebude – a má a bude mít řadu chyby. Ale já říkám, že ODS jako politická strana obstála, potvrdila oprávněnost své existence a zajistila si pevné místo jak na domácí, tak na evropské a mezinárodní politické scéně. ODS může stát po boku obdobných zahraničních politických stran jako jejich rovnocenný partner, bez pocitu nepatřičnosti nebo méněcennosti. To říkám jako někdo, kdo evropské i jiné politické strany poznal zblízka. 

Jsme snad strana bez programu, jak o nás píší ? Nikoliv. 

Připomínám, že program byl to první, kolem čeho jsme se dokázali sjednotit. Na rozdíl od jiných my přece nepotřebujeme objevovat nový program, potřebujeme se naopak držet kvalitních programových tezí, které byly již několikrát formulovány – naposledy jako tzv. 4 poděbradské artikuly – a na nich dále stavět. 

Jsme strana personálně vyprahlá, vnitřně strnulá, jak o nás říkají různí takzvaní politologové ? Ne. 

Připomínám naši první a určitě nikoliv poslední ideovou konferenci – a já doufám, že tato tradice bude pokračovat. 

Připomínám, že okolo ODS dnes již existují instituty a sdružení, schopné nám vytvářet odborné, intelektuální zázemí – věc naprosto běžná v západoevropských politických stranách. Je tady CEP, který vznikl kolem Václava Klause. Je tady CEVRO, které vzniklo kolem Ivana Langera. Vedle Mladých konzervativců, kteří zde působí již delší dobu, nedávno vznikla další iniciativa mladých členů a příznivců ODS – Generace pro 3. tisíciletí. Další příznivci ODS mají Společnost pro občanský rozhled, která vydává vlastní časopis. Věřím, že tyto a podobné aktivity budou stále bohatší. 

Připomínám, že je tady stínová vláda, instituce inspirovaná anglosaským světem. Je samozřejmě na každém stínovém ministrovi, aby předvedl a také dokázal obhájit – před ODS i před veřejností – zda zvládá tři základní prvky této práce : mediální, odborný a personální. Ale samotná její existence stínové vlády je přece věc stimulující – stimulující třeba pro ty členy ODS, kteří si myslí, že ten nebo onen stínový ministr nedělá svou práci dobře, aby to sami zkusili lépe. Z vlastní zkušenosti musím říci, že jsem měl málokdy pocit tak smysluplné práce, jako při zpracovávání svého stínového dokumentu a také – až na naprosto ojedinělé výjimky – jsem neměl nouzi o ochotné spolupracovníky ať už z řad ODS nebo mimo ni. 

A nakonec – je snad ODS strana antievropská, nacionalistická, jak to o nás říkají v poslední době naši oponenti ? 

V žádném případě ne a nenechme se ukřičet tímto způsobem. Byla to naše vláda, která podala žádost o vstup do EU. Jsou to naši voliči, kteří z 80 % podporují vstup ČR do EU. To je mimochodem nejvyšší číslo ze všech politických stran. A je to údajný euroskeptik Václav Klaus, který je již čtyři roky místopředsedou EDU, organizace jasně proevropské, která sdružuje přes čtyřicet pravicových politických stran z celé Evropy. 

Proč ? Jak nám to vysvětlí naši kritici ? Není to náhodou proto, že říkáme věci, které jsou pro ostatní i v Evropě zajímavé ? Není to náhodou proto, že nehovoříme o Evropské unii v abstraktních, prázdných sloganech ? Chceme přirozeně hrát svou politickou roli i po našem vstupu do EU. Proto logicky chceme formulovat svou představu Evropské unie, kterou budeme prosazovat, až do ní vstoupíme. Na tom není nic zakázaného. Nedejme si namluvit, že existuje pouze jediná správná představa Evropy, přestože se nás mnozí o tom snaží přesvědčit. Znovu opakuji – jsme částí širší rodiny evropských pravicových stran. Naše představa o Evropské unii nijak nevybočuje z rámce představ, které sdílejí mnohé tyto strany. Naše představa je legitimní a vychází z našeho programu. 

ODS je podle řady průzkumů dnes nejsilnější českou politickou stranou. Důležitým úkolem je přidat ke stabilnímu zázemí našich příznivců a voličů další procenta, stát se stranou přijatelnou i pro část pravicově či středově orientovaných voličů, která dosud patří mezi nerozhodnuté, stát se stranou s největším voličským potenciálem. Podobný problém řeší spolu s námi řada pravicových politických stran v západní Evropě. Ta je dnes ovládána převážně sociální demokracií, resp. ideologií tzv. třetí cesty, která se úspěšně zmocnila tradičních pravicových témat a prodává je voličům v novém balení a pod novou rétorikou. 

Evropští pravicoví politici dnes zvažují zpravidla čtyři možné strategie, které by jim umožnily znovuzískání ztracených hlasů. 

Hovoří jednak o důsledném návratu k pravidlům ekonomického liberalismu, tak jak ho prosazovala např. Margaret Thatcherová. 

Hovoří také o obhajobě národních zájmů, které začínají v dnešním integrujícím a globalizujícím se světě vystupovat do popředí. 

Hovoří také o nutnosti morální renesance, která by byla protipólem bezbřehého levicového relativismu. 

Konečně hovoří o programovém rozkročení se, které by bylo odpovědí na bezprecedentní posun evropské levice doprava, ke kterému došlo v 90. letech. 

Přemýšlejme spolu s nimi, které z těchto principů jsou použitelné i pro nás. Za sebe ihned říkám, že dva posledně uvedené nevidím jako smysluplné. 

Jakési rozkračování nebo daleko spíše rozmělňování, které kdysi navrhl jeden z bývalých místopředsedů, jsme již jednou odmítli. ODS sdružuje pod jednou střechou dostatek názorových proudů – jsou mezi námi liberálové, konzervativci, křesťanští demokraté. Další názorové rozšiřování by bylo cestou zpět k nevyhraněnosti, ke ztrátě jasného profilu, jasného charakteru. 

Stejně tak odmítám nastolování nějaké formy pravicového morálního fundamentalismu. Řečmi o morálce nás dnes a denně terorizují naši elitářští oponenti. My jsme ale liberálně-konzervativní strana, nikoliv nově vznikající strana morálního kýče nebo strana sociálních inženýrů. Nechceme nikoho převychovávat ani vyrábět nového, lepšího, morálnějšího člověka ( to chtěli komunisté, dnes to chce pro změnu možná někdo jiný ). My chceme „jen“ vytvořit prostor pro uplatnění osobní aktivity a odpovědnosti tomu, kdo o to stojí. 

Druhé dva principy naopak považuji za nosné. 

Ekonomický liberalismus musí zůstat v ohnisku naší pozornosti. To není žádná abstraktní doktrína, ale dlouhodobý, ucelený pohled na svět. Umožňuje nám vidět levici takovou, jaká skutečně je – chtivou regulovat, kontrolovat, vychovávat, zdaňovat, bez ohledu na to, zda tyto své choutky skrývá pod sloganem třetí cesty nebo občanské společnosti nebo integračních procesů, bez ohledu na to, zda se dočasně a zdánlivě posunula doprava či zpět 

Stejně tak národní zájmy nejsou žádnou vymyšlenou kategorií, pocházející z minulého století, ale zcela legitimním pojmem. Neznám jediný stát ani v Evropské unii, ani nikde jinde, který by nehájil své národní zájmy, i když o tom leckdy nehovoří nahlas. Pro Českou republiku, která patří do kategorie malých nebo středních států, navíc v gravitačním poli mnohem silnějšího souseda, je prosazování národních zájmů nezbytné. 

Pozice ODS je o to složitější, že vedle tradičních, viditelných ideologických protivníků, kterými vedle socialistů zůstávají stále drzejší komunisté, máme i protivníka, který je méně zřetelný, ale neméně nebezpečný – je to naše speciální česká verze třetí cesty, skrývající se pod teorií nepolitické politiky a občanské společnosti. Je to neuchopitelná měňavka, která prolíná částí politické, mediální i intelektuální sféry, která touží po politické moci a vlivu, ale bez odpovědnosti, která nemá žádný nosný program, ale mnoho neuchopitelných vizí. Tváří v tvář rostoucím preferencím komunistů s velkou důsledností likviduje kredit všech demokratických institucí, včetně politických stran. 

Proto ke svým principům musíme ještě přidat princip další : důslednou obranu zdánlivě nenápadných, ve skutečnosti však životně důležitých standardních mechanismů parlamentní demokracie. 

Nikdo z nás příliš nemiluje opoziční smlouvu, která nás až příliš svazuje s naším ideologickým protivníkem. Jenže opoziční smlouva je mimo jiné také nástrojem obrany parlamentní demokracie : brání politiku před nepolitikou, brání výsledky základní demokratické procedury – voleb – před těmi, kterým jsou lhostejné, brání nás před úřednickými vládami elit nebo před premiéry z desetiprocentních stran. Opoziční smlouva je naší obranou, dokud se nám nepodaří nalézt politické východisko ze současné zablokované situace, dokud nebude jasná vláda, která nahradí vládu stávající. 

Hovořil jsem zde zatím spíše v pozitivním duchu. Teď budu trochu kritičtější. Většinou bývá zvykem, že členská základna kritizuje svou politickou reprezentaci. Já teď tento zvyk nyní obrátím. Na místních nebo oblastních sdruženích bývám leckdy svědkem toho, jak emoce vítězí nad racionálním uvažováním. Leckdy sklidí největší potlesk ten, kdo řekne něco hodně radikálního a hodně jednoduchého. Leckdy vítězí nálada okamžiku nad dlouhodobým uvažováním. Leckdy slýchám formulace typu „mělo by se udělat“ , „bylo by potřeba udělat“, málokdy „já udělám“. 

To všechno je chyba. 

Chovejme se jako dospělá, vyzrálá strana, vždyť na to máme. Nikdo z nás přece není v politice první den. V našich úvahách musí převážit praktické, realistické a dlouhodobé vidění světa nad momentálními hnutími mysli, musí převážit rod činný nad rodem trpným. ODS za to stojí. 

Já si přeji, aby ODS nadále zůstala krystalizačním jádrem pravicové politiky v naší zemi, aby měla ve všech politických konstelacích dost síly k prosazování svého programu, aby se v České republice nedalo vládnout bez ní ani proti ní. Přeji si, aby to byla ODS odpovědná, důsledná a silná, jak stojí v záhlaví našeho Kongresu.

Odpovědná svým kvalitním a realistickým politickým programem.
Důsledná svým postupem vždy pouze podle standardních demokratických pravidel.
A silná svým výsledkem ve svobodných volbách, nikdy nijak jinak.

Tuto podobu ODS já budu prosazovat a za ni jsem také připraven v budoucnu převzít takový díl odpovědnosti, který mi bude Vámi svěřen. 

Děkuji za pozornost.