10 nejčastějších otázek, které kolem obsahu a smyslu evropské ústavy zaznívají

Z médií

…a 40 dalších stručných otázek a odpovědí, které vás mohou kolem ústavy napadnout 

1) Bylo vůbec potřeba, aby evropská ústava vznikala? Nebylo to nutné. Vznik evropské ústavy byl do jisté míry spontánní proces. Prezidenti a premiéři členských zemí se na summitu v Laekenu v roce 2001 shodli, že unie blížícím se rozšířením o deset zemí dospěla k rozhodujícímu okamžiku své existence a svolali Konvent o budoucnosti Evropy. Ten dostal za úkol odpovědět na několik zadaných otázek , mimojiné na to, jak shrnout dosavadní právo unie, jasně odlišit pravomoci EU jako celku a naopak jednotlivých členských států, jak zjednodušit rozhodovací proces v unii, jak do evropského projektu více vtáhnout národní parlamenty anebo jak fungování unie zpřehlednit a více přiblížit chápání obyčejných lidí. Jednání stopětičlenného Konventu — za Česko v něm seděli dnešní velvyslanec při EU Jan Kohout a europoslanci Jan Zahradil a Josef Zieleniec — nicméně „nakonec vyústilo k vypracování návrhu Smlouvy zakládající ústavu pro Evropu,“ jak říká samotný text ústavy. Iniciátorem vzniku ústavy byl do značné míry bývalý šéf Konventu Valéry Giscard d´Estaing. Konvent ústavu schválil na svém zasedání v červnu 2003 a o rok později ji stvrdili šéfové států a vlád. 

Jan Zahradil: Nebyla to nutné. Evropská unie funguje i po rozšíření na dosavadním smluvním základě, tedy smlouvě z Nice. Nepostihla ji přitom žádná krize, ani se nezadrhl způsob rozhodování. Ostatně vytvoření euroústavy ani nebylo původním zadáním pro evropský Konvent, který ji ovšem nakonec sepsal. 

Cyril Svoboda: Nepochybně bylo potřebné a na tom se shodly všechny členské země, aby EU provedla důkladnou „inventuru“ svých základních smluv a svého fungování. Důvodem bylo výrazné rozšíření z 10 na 25 a výhledově na 27 členů, dále snaha zangažovanost veřejnost do dění kolem integrace a také stále patrnější mezinárodní problémy a výzvy. U zrodu dokumentu si EU kladla tyto otázky: jak může Unie fungovat efektivněji, demokratičtěji, průhledněji a s větší mezinárodní autoritou? Odpovědí byl návrh nové smlouvy, často zkráceně nazývané euroústavy (ve skutečnosti o ústavu nejde). 

2) Co přináší euroústava nového oproti dnešní legislativě unie? Řadu věcí. Navenek nejvíc viditelnou změnou bude zavedení funkce stálého předsedy unie, ministra zahraničí či snížení počtu komisařů. Změní se i model rotujícího předsednictví unie a také způsob hlasování v Radě ministrů. Pokud ústava vstoupí v platnost, nahradí dosavadní smlouvy EU, přizná unii právní subjektivitu, kterou dosud neměla, a lidem v členských státech občanství unie, které doplní jejich stávající státní příslušnost. Oproti smlouvě z Nice ústava zpředhledňuje vnitřní chod bloku: snižuje počet jejích právních procedur a namísto matoucích nařízení či směrnic zavádí jednoduše „evropský zákon“, resp. „rámcový evropský zákon“. Ve třicítce oblastí ruší členským státům právo veta a ustavuje většinové hlasování jako vůdčí princip při schvalování unijních zákonů. Výrazně posiluje vliv Evropského parlamentu na přijímání legislativy, dále prohlubuje integraci, zejména v policejních a trestněprávních věcech, a také národním politikům nabízí daleko větší možnost usměrňovat chod EU. 

Jan Zahradil: Ústava vybavuje Evropskou unii některými atributy a symboly skutečného státu, kterým ovšem EU není. Dále ústava oslabuje postavení některých členských států tím, že zvýrazňuje nadnárodní – tedy unijní – způsob rozhodování. V řadě společných politik totiž odstraňuje právo veta a zavádí hlasovací mechanismus, který je ovšem výhodnější pro větší členské země. Celkově je ústava dalším krokem na federalistické cestě evropské integrace, směřující k vytvoření politické unie. 

Cyril Svoboda: Obecně řečeno euroústava přináší více přehlednosti, efektivnosti a demokratičnosti. Pokud jde o přehlednost, na prvním místě bych jmenoval výrazné zjednodušení a zpřehlednění základních smluv EU. Větší efektivitu přinesou zejména změny v rozhodování: dosud bylo výchozím pravidlem jednomyslné rozhodování, které však při zvyšujícím se počtu členů znamená velmi těžkopádné hledání kompromisního řešení. Euroústava zároveň posiluje rozhodovací pravomoci Evropského parlamentu, ale i národních parlamentů. 

3) Jak ovlivní ústava postavení středně velkých zemí jako je Česká republika novými pravidly hlasování, o nichž se tolik diskutovalo? Ústava ruší dosavadní systém rozdělení hlasů mezi jednotlivé členské státy, když se přijímají zákony v Radě ministrů takzvanou kvalifikovanou většinou, a nahrazuje ho systémem takzvané dvojí většiny. Evropský zákon bude podle ústavy přijat, když se pro něj vysloví 55 % členských zemí — přesněji řečeno patnáct — v nichž žije 65% obyvatel. Tento systém je přehlednější než vážení hlasů podle stávající smlouvy z Nice a také demokratičtější. Vážení hlasů podle Nice disproporčně nadhodnocovalo postavení středně velkých zemí a ústava to vyrovnává. Oproti současnému stavu tedy Česká republika a jí podobné země relativně ztrácejí na svém vlivu. Ústava ale obsahuje korekce, které vycházejí těmto zemím vstříc. Například říká, že minimální počet států nutný pro sestavení blokační menšiny jsou čtyři. Nejlidnatější Německo, Francie a Itálie tedy nezvrátí přání ostatních, ačkoli v těchto zemích žije téměř 45% populace dnešní EU a k blokaci stačí sehnat země reprezentující 35% občanů unie. Ztráta Česka se ale především nedá měřit tím, jestli dnes má či nemá tři procenta vlivu a napříště bude mít o pronceto méně. Podstatné je, zda se mu podaří snáze nebo hůř sestavit koalici podobně smýšlejících zemí, ať už by chtělo něco prosadit či zablokovat. 

Jan Zahradil: Česká republika přichází změnou hlasování o část — asi jednu třetinu — své současné hlasovací váhy v Radě ministrů při použití kvalifikované většiny při hlasování. To v kombinaci se zvětšením objemu hlasování kvalifikovanou většinou zhoršuje a oslabuje naši pozici uvnitř unie oproti stávajícímu stavu zaručenému nám přístupovou smlouvou. Jen pro srovnání: hlasovací podíl Německa se ústavou naopak zdvojnásobí. 

Cyril Svoboda: Euroústava zachovává obecné pravidlo, na němž evropská integrace stojí již od počátku – a sice že menší země mají proporcionálně silnější hlas, než odpovídá jejich velikosti, zatímco velké země naopak část své váhy ztrácejí. To se projevuje například v rozdělení mandátů v Evropském parlamentu, kde euroústava proti současnosti dokonce zvyšuje minimální počet křesel pro nejmenší členy a zároveň snižuje maximální počet křesel pro největší členy. Zároveň se všechny členské země zrovnoprávňují v kritériu členských států – každý stát bude mít v Radě jeden hlas. 

4) Neomezuje ústava pravomoci jednotlivých zemí a nevytváří nenápadně z unie jakýsi superstát, podobný USA? Nevytváří. Ústava definuje unii jako společenství států a občanů; říká, že unie jedná jen „v mezích působnosti, kterou jí členské státy svěřily“ a „ctí národní identitu svých členských států, která spočívá v jejich základních politických a ústavních systémech“. Právo zúčastnit se ozbrojeného konfliktu, vybírat od svých občanů daně, měnit penzijní nebo školní systém, to všechno zůstává zcela v kompetenci členských zemí. Jakékoli nové pravomoci unie musí jednomyslně schválit všechny členské státy. Také zákony v rámci kompetencí už svěřených EU schvalují ministři národních vlád odpovědní národním parlamentům společně s evropskými poslanci, kteří jsou přímo voleni lidmi v členských zemích. Ani označení ústavy ústavou, určením hymny unie či zřízením postu ministra zahraničí unie nevykročila ke Spojeným státům evropským. 

Jan Zahradil: Tak daleko ještě EU není. Nicméně ústava nepochybně je další etapou, posunující unii tímto směrem. Evropští federalisté již dnes začínají tvrdit, že ústavou nic nekončí, že je potřeba dalších kroků a že je nutno dospět k celoevropské federaci, tedy centralizovanému nadnárodnímu státnímu útvaru. Takový vývoj by znamenal další významné vyprázdnění státních suverenit členských zemí. 

Cyril Svoboda: Euroústava rozhodně neomezuje pravomoci členských zemí – oproti současnosti neposunuje do výlučné kompetence EU žádnou novou oblast, a pro případné budoucí změny zakotvuje zásadu, že EU bude mít jen ty kompetence, které jí členské státy jednomyslně svěří! Navíc ve všech klíčových otázkách, od přenášení národních pravomocí na Unii, přes daňové otázky, až po společnou zahraniční politiku, zůstává právo veta zachováno. 

5) Jaké minusy a plusy nabízí ústava konkrétně občanům unie včetně Čechů? Ačkoli Konvent chtěl nabídnout lidem přehledný a srozumitelný dokument, ústava není jednoduché čtení. Zejména její třetí část, kde se rozebírají jednotlivé politiky, je nepřehledná a obsahuje řadu zbytečných a vzájemně nesourodých klauzulí. Kromě toho obsahuje ještě 36 protokolů, dvě přílohy a 46 deklarací. Nicméně oproti propletenci dosavadních smluv od konce padesátých let až po tu poslední z roku 2000 je to významný a vstřícný posun směrem ke spotřebiteli. Vlastní ústavou by ostatně mohla být nazývána jenom její první a druhá část — první definují cíle, kompetence a instituce unie a druhá obsahuje Chartu základních práv. Právě ta přináší občanům členských států řadu garancí, například zákaz jakékoli diskriminace, nelidského zacházení, právo na vzdělání, soukromý majetek, přístup k dokumentům unie či právo volit a být volen do Evropského parlamentu. Lidem v členských zemích včetně Čechům pak ústava nabízí přímý vliv na legislativní proces unie, protože „nejméně milion občanů pocházejících z podstatného počtu členských států“ může Evropskou komisi vyzvat, aby předložila návrh zákona v oblastech, které pokrývá ústava. 

Jan Zahradil: Ústava je nesrozumitelná a nijak nepřibližuje chod Evropské unie občanům členských zemí. Po jejím přijetí se tvorba evropské politiky spíše vzdálí od voličů, stane se méně kontrolovatelnou. V tvorbě evropské legislativy se více projeví mocenské, lobbystické a zájmové tlaky. Po přijetí ústavy vznikne situace, kdy národní politická reprezentace de facto ztratí část svých pravomocí. Je sice pravda, že ústava je stručnější a kratší, než současné smlouvy. Také dává určité, byť dle mého nedostatečné, pravomoci národním parlamentům při kontrole evropské legislativy. To však nevyváží její nedostatky. 

Cyril Svoboda: Pro občany zejména nové členské země, jakou je Česká republika, je přínosem například zpřehlednění základních smluv EU. Oproti všeobecně rozšířené představě o složitosti Euroústavy lze nyní velmi snadno nalézt v jediném dokumentu zásadní informace. V euroústavě také každý občan najde svá konkrétní práva ve vztahu k institucím EU. Určitým minusem specificky pro naše občany může být, že se ještě ani nestihli zorientovat v současné podobě EU a již se jim nabízí nová základní smlouva, pro jejíž posouzení nemají dostatečné srovnání a zkušenosti s dosavadním fungováním Unie. 

6) Unie má mít podle ústavy společného ministra zahraničí a stálého předsedu Evropské rady, tedy jakéhosi prezidenta. Znamená to, že zahraniční a bezpečnostní politika bude napříště řízena jen z Bruselu? Ne. Ačkoli ministr zahraničí a prezident unie znějí velkolepě, tyto funkce mají málo co společného s funkcemi šéfů diplomacie či prezidentů z jednotlivých členských zemí. Oba názvy jsou spíš uživatelsky příjemná, i když nepřesná, zkratka. Ministr zahraničí nahradí dosavadní dvě postavy, které se občas dublují — vysokého představitele společné zahraniční politiky EU a komisaře pro zahraniční vztahy — jednou. Vyberou ho šéfové států a vlád členských zemí se souhlasem předsedy komise, protože ministr zahraničí bude zároveň místopředseda Evropské komise. Nebude mít právo určovat zahraniční politiku unie, neboť zahraniční politika zůstává v rukou národních států, které si také ponechávají právo veta. Ministr jen „přispívá svými návrhy k vypracování společné zahraniční politiky a provádí ji jako zmocněnec Rady ministrů; stejně postupuje i v otázkách společné bezpečnostní a obranné politiky.“ Podobně symbolickým „prezidentem“ bude předseda Evropské rady. Zvolí ho opět prezidenti a premiéři členských zemí, maximálně na pětileté funkční období, a jeho základní funkcí bude: předsedat Evropské radě, tedy čtvrtletním summitům unie, komunikovat s ostatními orgány unie a zastupovat EU. Ani zřízení funkce předsedy Evropské rady — jemuž ústava nepřiznává ani název prezident — ani ministra zahraničí, proto neznamená, že zahraniční a bezpečností politika budou řízeny z Bruselu. 

Jan Zahradil: Tento „ministrfl ve skutečnosti žádným ministrem není, je to jen jakýsi koordinátor zahraničně politických pozic jednotlivých členských zemí. Proto nazývat jej ministrem je matoucí. Totéž platí o „prezidentovifl, který je ve skutečnosti jen předsedou Evropské rady. Zřízení těchto funkcí je vedeno snahou představovat EU jako jednotný politický útvar. Nejvíce na řízení těchto funkcí tlačily některé velké země, které si v euroústavě ošetřily zachování nebo i zvýšení svého vlivu a postavení. Nyní doufají, že unie vlastně poslouží jako nástroj, kterým tyto země znásobí svoji váhu v systému mezinárodních vztahů. Proto také tolik tlačí na zavedení jednotné zahraniční politiky a také jednotné diplomatické služby EU, která už je zakotvena i v ústavě. 

Cyril Svoboda: EU nebude mít prezidenta, patrně máte na mysli předsedu Evropské rady, který bude nově volen na 2,5 roku, zatímco v současnosti Evropské radě předsedá na půl roku vždy premiér té členské země, která právě vykonává předsednictví v Radě EU. Stálejší předseda by měl především v kontaktech s třetími zeměmi zajistit „kontinuitu tváře“. Pokud jde o společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, o jejím obsahu budou nadále členské státy rozhodovat jednomyslně. Ministr zahraničí EU bude hrát hlavní roli až při výkonu přijatých rozhodnutí. Do značné míry bude pokračovat v současném působení Vysokého představitele EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku J. Solany. 

7) Posílí ústava demokratické mechanismy v unii, nebo je naopak ještě víc oslabí? Posílí, byť velmi záleží na tom, jak budou nabízené demokratické nástroje využívány. Evropský parlament, který je jedinou přímo volenou unijní institucí a jehož složení určují jen voliči, získává ústavou statut rovnocenného partnera Rady ministrů při schvalování evropských zákonů. Případů, kdy je z rozhodování vyloučen, je zlomek. Ústavou vzroste i zodpovědnost národních parlamentů za evropský projekt. Komise jim musí automaticky posílat všechny návrhy zákonů a poslanci v členských zemích budou mít právo posoudit jejich oprávněnost a ústavnost, tedy to, zda Komise svým návrhem nezasahuje do oblasti, jejíž správu lépe zvládnou třeba regionální úřady nebo jestli nevkročila do výsadních vod členských států. Jestliže se třetina národních parlamentů postaví proti návrhu, Komise dostane jakousi žlutou kartu: bude se muset protestem národních sněmoven zabývat, nebude však povinna návrh podle jejich představ změnit. Podobně národní parlamenty budou muset schválit zrušení práva veta v oblasti nyní podléhající jednomyslnosti a přechod na většinové hlasování. Občané unie získávají petiční právo k Evropskému parlamentu a nejméně milion z nich může vyzvat komisi, aby přijala normu v oblasti vymezené ústavou. 

Jan Zahradil: Evropská unie je pro lidi velmi nesrozumitelná struktura, které schází jasný a přehledný obraz i směr. Ukazuje se to vždy ve volbách do Evropského parlamentu, v nichž účast v jednotlivých zemích stále klesá. Lidé nevědí, proč by měli chodit volit do orgánů, kterým nerozumí. Euroústava v tomto směru nepřináší žádné zlepšení. Možná může ulehčit život politickým elitám — alespoň některým z nich. Euroústava podle mě pokračuje v takovém trendu evropské integrace, který není „trvale udržitelný“. To nepřináší lepší kvalitu demokracie. 

Cyril Svoboda: Je jasné, že několikasetstránkový text nikomu nemůže vyhovovat dokonale a každý může vznášet dílčí výhrady. Jsem ale přesvědčen, že není možné vytrhávat populisticky po kouscích citace z euroústavy a kritizovat je, protože ústavu je nutné hodnotit jako celek. A ten je citlivě vyváženým kompromisem. 

8) Je ústava příliš socialistická, jak tvrdí část pravice, nebo příliš liberální, jak si stěžuje krajní levice? Levice ústavě vyčítá, že členské státy mají vést takovou hospodářskou politiku, která „je v souladu s otevřeným tržním hospodářstvím s volnou soutěží, čímž je podporováno účinné rozdělení zdrojů“, případně že umožňuje členským zemím se pod hlavičkou unie zúčastnit vojenské mise a zakládá Evropskou zbrojní agenturu, která má zvýšit akceschopnost národních evropských armád. Pravice zpravidla kritizuje Chartu základních práv, protože obsahuje řadu sociálních práv, například právo na práci, právo na kolektivní vyjednávání či na bezplatné zprostředkování práce. Ústava zkrátka obsahuje obojí: cílem unie má být jak „vysoce konkurenceschopné tržní hospodářství“ tak „vysoká ochrana životního prostředí“ a „sociální pokrok“. Zcela nová sociální práva nicméně ústava nezakládá a sama Charta obsahuje ustanovení, že se vztahuje pouze na právo unie. Při jejím výkladu se má zároveň přihlížet ke stávajícímu „zákonodárství a zvyklostem“ členských států. 

Jan Zahradil: Domnívám se, že vedoucí politickou ideologií euroústavy je levicový sociální liberalismus. Je to ostatně vidět i na jedné z jejích částí, Chartě základních práv a svobod, založené na takzvané třetí generaci lidských práv. V euroústavě jde o snahu skloubit některé tržní mechanismy s poměrně vysokou mírou regulace a kolektivních či skupinových nároků. Je otázka, zda takové uspořádání může dlouhodobě zajistit v unii prosperitu, rozvoj a hospodářský růst. Spíše se domnívám, že nikoli. 

Cyril Svoboda: Posílení demokratičnosti bylo jedním z hlavních cílů zformování euroústavy,a to se v textu podařilo. Projevuje se jak v posílení zásady transparentnosti v jednání EU, tak v posílení role Evropského parlamentu i parlamentů národních, a konečně i v posílení možností přímého vlivu občanů. Zachovány zůstávají samozřejmě i stávající demokratické mechanismy a instituce, jako je například ombudsman EU. 

9) Co se stane, když jeden či více států ústavu odmítnou? Ústava na tuto věc nenabízí jednoznačnou odpověď. Říká, že vstoupí v platnost poté, co jí ratifikovaly všechny členské státy, a „pokud po uplynutí dvou let od podpisu ústavy smlouvu ratifikovaly čtyři pětiny členských států a jeden nebo více států se setkalo při ratifikaci s obtížemi, bude se touto otázkou zabývat Evropská rada“. Jasné je tedy jen to, že když ústavu nechválí od jedné do pěti zemí, budou prezidenti a premiéři hledat odpověď na otázku, co s tím. Je tu tedy patrná vůle nehodit ústavu do koše, když jí například 22 zemí řekne ano jen tři řeknou ne. Bude také záležet na tom, které státy případně ústavu odmítnou, zda Francie coby velký a zakládající člen unie, anebo Malta coby malý a nový členský stát. 

Jan Zahradil: Podle stávajícího znění evropských smluv je k přijetí ústavy nutná jednomyslnost. Pokud kterýkoli stát zablokuje přijetí euroústavy, neměla by tato smlouva tedy vůbec vstoupit v platnost. Sám se chystám položit formou interpelace otázku Evropské komisi, jaký je vlastně připraven scénář pro případ neschválení euroústavy. Není možné se tvářit, že že jedinou možností je euroústavu schválit. 

Cyril Svoboda: To zatím nelze s určitostí říci. Jisté je, že euroústava vstoupí v platnost tehdy, pokud ji ratifikuje všech 25 členských států. V závěrečné deklaraci Mezivládní konference, která euroústavu definitivně dojednala, se píše, že Evropská rada by diskutovala nastalou situaci, pokud by do dvou let od podpisu euroústava byla ratifikována většinou členů s výjimkou jedné či několika zemí. 

10) Jaký se dá očekávat vývoj, pokud Češi odmítnou ústavu jako jediní? Žádný stát nemůže být z unie vyloučen. Mohou mu být pouze „pozastavena práva vyplývající z členství“, pokud „poruší hodnoty“ unie, jimiž jsou: svoboda, demokracie, rovnost, právní stát, úcta k lidským právům a lidské důstojnosti. Pokud tedy Češi ústavou odmítnou, nemohou být proti své vůli vyloučeni z unie. Pravděpodobně by byli vyzváni k tomu, aby změnili povahu svého smluvního vztahu s unií, například aby formálně vystoupili z unie a uzavřeli s ní dohodu o zóně volného obchodu, podobně jako to mají Norové či Švýcaři. Ačkoli totiž Češi členství v unii ano, z ústavy si vpodstatě nebude možné vyjednat výjimky, jako si například Dánové dojednali, že nemusí přijmout euro. Ústava totiž neřeší jednu konkrétní otázku typu euro, ale komplexně shrnuje to, čím unie je a kam se s ústavou posune. Hlasování o evropské ústavě je vlastně opětovným zvážením, zda být či nebýt členy EU. 

Jan Zahradil: Od některých politiků slýcháme hrozby, že v takovém případě by se přistoupilo k mocenskému řešení. Politici, kteří takto straší veřejnost, na sebe prozrazují jediné: že totiž nevěří v demokracii a v rovné postavení členských států v EU, ale že považují sílu a nátlak za normální prostředek jednání v Evropě 21. století. Já si naopak přeji věřit, že unie je společenstvím demokratickým a že tedy České republice nehrozí žádný postih, pokud ústavu odmítne. V opačném případě by bylo namístě zvážit samotný smysl evropské integrace a našeho členství v EU. 

Cyril Svoboda: EU nezná institut „vyloučení“. Jak jsem již zmínil, EU by se vzniklou situací zabývala na vrcholné úrovni. O výsledku můžeme jen spekulovat. Záleží na tom, zda by odmítnutí bylo podloženo konkrétními, s euroústavou bezprostředně souvisejícími obavami, nebo zda by bylo založeno na účelových argumentech bez přímé opory v euroústavě. Pro obojí máme příklady z minulosti – podložené dánské výhrady byly akceptovány formou výjimek pro Dánsko z Maastrichtské smlouvy, nepodložené irské k žádným změnám Smlouvy z Nice nevedly. Mohou být i vyloučeni z unie? 

11. Je v současné době schvalovaná euroústava skutečnou ústavou, nebo spíše mezinárodní smlouvou? Mezinárodní smlouvou, podobně jako byly maastrichtská či amsterdamská smlouva. Je další základní smlouvou unie, s tím rozdílem, že ty předchozí pouze nedoplňuje, ale nahrazuje. Termín ústava je nepřesnou zkratkou Smlouvy zakládající ústavu pro Evropu, který se vžil pro svoji jednoduchost. 

12. Upravuje ústava jenom vztahy mezi státy, nebo se obrací také na občany? Unie odvozuje svoji legitimitu v ústavě nejen od států, ale poprvé také od občanů, a také proto navozuje dojem skutečné ústavy. Lidem z členských zemí je přiznáno občanství unie a z něj vyplývající práva. 

13. Jaký je základní princip vztahu mezi členskými státy a Evropskou unií? Zásada svěřených pravomocí: unie jedná jen tam, kde jí to jednotlivé země svěří. 

14. Jakou má ústava strukturu? Má preambuli a čtyři základní části – první popisuje cíle, působnost a instituce EU, druhou část tvoří Charta, třetí sektorové politiky unie a čtvrtou závěrečná ustanovení. Ktomu patří ještě protokoly a deklarace. Text má bezmála 440 článků a přes 250 stran. 

15. Zmiňuje preambule křesťanské kořeny Evropy? Ne. Preambule hovoří pouze o „kulturním, náboženském a humanistickém odkazu“ Evropy. 

16. Co přinese běžným lidem v České republice občanství Evropské unie? Právo volně se pohybovat a usazovat na území unie, právo být chráněn diplomatickou službou jiného členského státu v zemi, kde Česko nemá své zastoupení anebo právo na dokumenty EU v češtině. Tyto věci už platí dnes, ústava je jenom shrnuje. Zároveň říká, že práva vyplývající z občanství se vykonávají v souladu s dalšími ustanoveními. Jinak řečeno, Čech nemůže hnát německou vládu před soud za to, že dočasným omezením volného pohybu pracovníků porušila jeho práva coby občana EU. 

17. Jaké nové instituce vzniknou? Úplně nové žádné. Evropská rada, tedy summity prezidentů a premiérů, se stává formálně další částí institučního pavouka v Bruselu, ačkoli dnes už existuje. Předseda Evropské rady, kterému se občas říká prezident, a ministr zahraničí jsou jen nové funkce. 

18. Jaká instituce se s novou evropskou ústavou nejvíc mění? Evropská komise a Rada ministrů. Komise má mít do roku 2014 po jednom komisaři z každé země, poté se jejich počet sníží tak, aby odpovídal dvěma třetinám členských zemí. Každá země tak bude mít svého zástupce v komisi dvě funkční období ze tří, a proto se bude muset sestavit systém spravedlivého střídání států. Radě ministrů zase nebude předsedat jedna země každého půl roku, ale tři najednou po dobu 18 měsíců – mění se tedy systém takzvaného rotujícího předsednictví. 

19. Budou Evropské unii předsedat i Češi? Budou. Poprvé od poloviny roku 2008 společně s Francouzi a Švédy. 

20. Bude mít Česká republika svého eurokomisaře a kolik bude mít po přijetí ústavy poslanců? Bude mít českého komisaře minimálně do roku 2014. Počet evropských poslanců bude do roku 2009 stejný jako dnes, tedy čtyřiadvacet. Poté – také po přistoupení Bulharska a Rumunska v roce 2007 – se uvidí. Ústava říká jen to, že poslanců nemá být více než 750 a nejmenší, respektive největší počet poslanců na jeden členský stát je šest, respektive 96. 

21. Jak se bude podle euroústavy v budoucnosti volit předseda Evropské komise a Evropského parlamentu? Předsedu komise budou nadále vybírat členské země a schvalovat europoslanci. Nemohou ho tedy přímo volit, jak si přáli. Šéfa eurosněmu si dál budou poslanci vybírat ze svého středu. 

22. Co to znamená, že kandidáti na komisaře musí prokázat svoje „evropanství“? Tento termín je zavádějící a do značné míry je to dáno překladem. Zatímco totiž česká verze ústavy mluví o těžko uchopitelném evropanství, anglická nebo francouzská verze hovoří spíš o zainteresovanosti daného člověka na evropském tématu. Tato věc ale v euroústavě vůbec neměla být. Je zbytečná a takto navozuje dojem, že komisařem se může stát pouze zavilý zastánce evropské integrace, což není pravda. 

23. Proč se vlastně mění dosavadní způsob hlasování v Radě ministrů? Některé členské země Evropské unie, zejména Německo, chtěly změnit stávající rozdělení hlasů mezi státy uvedené ve smlouvě z Nice, protože disproporčně zvýhodňovalo středně velké země. Už na summitu v Nice v roce 2000 se proto rozhodlo, že hlasování se bude měnit. 

24. Bude nadále platit právo veta pro každý členský stát a pokud ano, v kterých konkrétních oblastech? Ústava zrušila právo veta u čtyřiceti otázek – třeba u azylové procedury nebo jmenování rady Evropské centrální banky – a tak to zůstává zhruba v 70 oblastech, například při hlasování o daních, sociální, obranné nebo zahraniční politice. 

25. Proč se tedy ruší zemím právo veta? Aby bylo ve společenství pětadvaceti zemí vůbec možné dospět k nějakému rozhodnutí a zájem čtyřiadvaceti nezablokoval jeden stát. V praxi se nicméně země vždycky snaží najít shodu, hlasuje se výjimečně. 

26. Ústava obsahuje, kromě jiného, Chartu základních práv. Co v ní je a je pro jednotlivé členské země závazná? Charta obsahuje základní lidská práva a také řadu sociálních práv a je závazná, takže práv v ní zakotvených se budou moci občané členských států domáhat soudní cestou. 

27. Budou evropské zákony nadřazeny českým? Budou a novinka to není. Ačkoli ústava poprvé explicitně zmiňuje nadřazenost evropských právních aktů nad národní legislativou, v realitě už to tak platí dávno. Nadřazenost mezinárodních právních závazků nad národními je obecná věc. 

28. Představuje ústava výrazný krok směrem k větší integraci Evropy? Ne. Poslední zásadní posun přinesla maastrichtská smlouva z roku 1992, od té doby jsou integrační posuny minimální a to samé platí o evropské ústavě. Ústava spíše naopak posunuje rovnováhu moci v unii směrem k členským státům, proto bývá někdy označována za euroskeptickou. 

29. V čem se prohloubí spolupráce na nadnárodní úrovni? V případě justice a vnitra nabízí společný postup například při potírání závažných trestných činů s přeshraničním dosahem a ruší tu zemím právo veta. V obraně předjímá vznik obranné politiky unie a zakládá Evropskou zbrojní agenturu. 

30. Ruší ústava nějakou nynější politiku unie? Neruší. Všechny současné politiky EU zůstávají zachovány. 

31. Říká ústava „kdo dělá co“ mezi Bruselem a členskými státy? Ano. Vypočítává výlučné pravomoci unie, ty, kde se unie dělí s jednotlivými státy a kde jen koordinuje postup členských zemí. Ostatní mají v kompetenci členské země. 

32. Jaké jsou příklady výlučných kompetencí unie? Mezi výlučné kompetence EU patří například obchodní politika nebo celní unie. Do kategorie sdílené působnosti patří třeba volný pohyb osob, ochrana životního prostředí, spotřebitele nebo rybolov. Přímé daně, penzijní systém nebo vzdělávání spadají výhradně do pravomocí členských zemí. 

33. Co to je princip subsidiarity a proporcionality? Tato dvě tajemně znějící slova neznamenají nic jiného než to, že instituce unie se mají při plánování nové regulace zamyslet na tím, zda je jejich postup vyvážený a zda evropská úroveň bude tou nejefektivnější k vyřešení problému. Subsidiarita a proporcionalita v zásadě unii říkají „nedělej, co není potřeba“. 

34. Co to byl Konvent a počítá se s ním ještě někdy? Konvent byl shromážděním politiků a úředníků z členských i kandidátských zemí, který po roce a půl debat sepsal návrh ústavy. Schválený text v drtivé většině odpovídá tomu, co předložil Konvent. Protože se tato metoda osvědčila, počítá se s ní i do budoucna. 

35. Pokud bude ústava schválena, jak dlouho bude platit? Do té doby, než se členské země jednomyslně shodnou na její revizi. Ta pak bude vyžadovat opět ratifikaci všemi členskými státy. 

36. Co když se zjistí, že daná novinka nefunguje — nepůjde dělat ani drobné změny v textu? Ústava umožňuje měnit pravidla hry, aniž by se muselo přistoupit k opětovné ratifikaci, ale pouze u omezeného okruhu bodů. V rámci konkrétních politik je možné měnit způsob hlasování, pokud se na tom členské země jednomyslně shodnou a národní parlamenty ani evropští poslanci se nepostaví proti. Pokud se však ukáže, že se neosvědčila například funkce předsedy Evropské rady, nebude možné ji zrušit bez revize ústavy. 

37. Je pravda, že ústava přiznává německým firmám nedovolenou státní pomoc? Ne. Článek v ústavě, který vyjímá některé oblasti Německa z pravidel rovné hospodářské soutěže, má historický význam a už se nepoužívá. Výjimka převzatá do ústavy z Římských smluv z roku 1957 se vztahovala na oblasti bývalého západního Německa poškozené rozdělením a naposledy se podle něj státní pomoc poskytla před dvanácti lety. Evropský soudní dvůr několikrát dospěl k závěru, že se článek v žádném případě nevztahuje na nové spolkové země. Německá vláda nicméně při sepisování ústavy trvala na tom, aby článek ze „symbolických důvodů“ v ústavě byl. 

38. Bude mít unie svou armádu? Ne. Ústava nabízí těsnější spolupráci států na poli obrany, nezakládá ale žádnou evropskou armádu. Ozbrojené mise unie sestaví členské země ze svých vlastních vojenských kapacit, s tím, že se respektuje a nesmí být dotčena neutralita zemí jako Irsko či Rakousko. 

39. Ústava obsahuje klauzuli o pomoci členské zemi v případě ozbrojeného napadení. Nekonkuruje si tu ústava s NATO? Ne. Ústava říká, že závazky členských zemí Severoatlantické aliance nesmí být touto klauzulí dotčeny. NATO a unie se mají v této věci doplňovat, ne si konkurovat. 

40. Co to je „posílená spolupráce“ a čeho se týká? Tato klauzule umožňuje minimálně třetině členských zemí pokračovat v integraci dál, tedy posílit mezi sebou spolupráci, ačkoli jiné státy nebudou chtít touto cestou jít. Posílená spolupráce nesmí ostatní poškodit, například není možné, aby si část zemí mezi sebou dohodla zvláštní obchodní režim, který by narušil vnitřní trh a ostatní diskriminoval. 

41. Zavádí tuto možnost až euroústava? Není to ústavní novinka, posílenou spolupráci umožňují už existující smlouvy. 

42. Unie má podle ústavy svoje symboly. Jaké to jsou? Vlajka unie, hymna – Beethovenova Óda na radost -, motto Jednota v rozmanitosti, měnu euro a Den Evropy, kterým je 9. květen. 

43. Ani to nedělá z unie stát? Ne. Svou vlajku nebo hymnu mají i fotbalové kluby. 

44. Kdy má ústava vstoupit v platnost? Prvního listopadu 2006, pokud ji ratifikují všechny státy. 

45. Podle jaké smlouvy se unie řídí, dokud ústava nevstoupí v platnost? Podle smlouvy z Nice. 

46. Proč se někde koná o ústavě referendum a někde parlamentní ratifikace? Protože o způsobu ratifikace ústavy rozhoduje každý členský stát sám podle svých legislativních pravidel a zvyklostí. 

47. Proběhne informační kampaň o ústavě ? Vysvětlovat ústavu veřejnosti se chystají jak třeba Evropská komise nebo Evropský parlament, tak jednotlivé státy a zejména ty, v nichž se chystá o ústavě referendum. Podoba kampaně záleží na konkrétních hráčích, nemá mít žádnou unifikovanou formu. 

48. Jaký má euroústava význam pro další vývoj unie? Spojí kolem jednoho dokumentu rozšířenou unii a bude mít delší životnost než dosavadní smlouvy. Je komplexní dokument, který vykolíkovává terén mezi unií a členskými státy a nabízí pokračování integrace. 

49. Je možné z unie vystoupit? Je to možné. Ústava poprvé černé na bílém říká, že země může unii dobrovolně opustit, pokud se tak rozhodne a oznámí to Evropské radě. 

50. Kde je možné si ústavu přečíst v češtině? Například na webových stránkách českého ministerstva zahraničí, Evropské komise, parlamentu, nebo informačních serverech zaměřených na unii. V neposlední řadě i na adrese www.lidovky.cz/ustava